Dovolená 2020 1. část - cesta tam
Dovolená ve znamení koronáče - cesta tam
Letošek hodil vidle do tradičních motodovolených v podobě, jak jsem je v posledních létech realizoval.
Přes zimu s Honzou spřádáme plány na již několikráte odročenou Bretagne, nicméně jarní virové běsnění nám plány řádně zamixoval. Hranice se tu uzavírají, tu opět a zcela nahodile otevírají, a lze s úspěchem předpokládat, že ač by se vyrazilo v „našem“ červnovém termínu, tak na bezproblémový návrat by si nikdo soudný nevsadil ani zlámanou grešli. Nejde ani tak o mne, jako „rentiérovi“ mi na nějakém dni prodlení při návratu nezáleží, ale Honza je ještě závislý na své pracovní činnosti.
No a protože evropská situace neustále dostává jiné tvary jako olejový flek na vodě, tak se nakonec shodneme na posunu dovčy na červenec a lokačně na Česko a popřípadě Slovač. Protože oba dva nemáme až tak projetu zemi Moravskou, chceme jeden tejden dát na Moravě jižní a druhý na severní, obé s případnými výpady za hranice Slovenska a Polska.
Těsně před odjezdem se kalí virová situace na severu u polských hranic (Karviná, Frýdek-Místek, havíři se asi ocicmávají), takže si ji redukujeme na pouhý jih. Ohledně ubytka se přímo nabízí využití prostorů MotoRoute ve Zlíně, nicméně při plánování dostávám nabídku, která „se neodmítá“.
Kolega Libor je ve fázi stěhování ve svého zlínského bytu, ten je sice vyklizen, nicméně v základu (voda, elektrika) je funkční, no a je nám nabídnut, když nám tedy nebude vadit nocležení na podlaze na matracích. To samo drsným motoraiderům nevadí, hlavní je sucho a cosi nad hlavou. Bonusem je volná garáž hned vedle paneláku. Suma sumár, není o čem přemýšlet, takže si s Liborem plácneme a je jasno. Valaši, třeste se, Pražáci vyrážejí!
S Honzou si dohodneme setkání u Libora na pondělek 20. července někdy v podvečer. Protože mám času hafo, vyjedu už v sobotu s tím, že si cestu na Zlínsko rozdělím na dvě části. Dojedu do Rýmařova, dám neděli na Rýmařovsku s Michalem a pondělí se hnu na Valachy. Honza pojede nonstop Praha – Zlín až v pondělí.
Sobota 18. 7. 2020
GS je v pořádku a připraveno, takže v pátek jen namontuji „expediční“ hliníkové kufry a věnuji se shromažďování nutných věcí. Moc jich není, víceméně jen hadry na sebe, spacák a karimatka (ta pro všechny případy, místa v kufrech hafo. Dokonce si mohu dovolit přibalit i motojeansy, což se ve světle budoucího vyjevilo jako dobrý nápad.
Dopoledne vše naházím na moto, rozloučím se s domovem a jeho obyvateli a vyrážím.
Přesun si naplánuji s výletem, tedy ne spěchání po hlavních, nýbrž pěkně oklikou přes hory Orlické, Králicko a západní Jeseníky.
Poněkud nudné a hlavně notoricky známé Polabí beru šmahem. Nepoužiju klasickou „11“, alébrž jedu severněji přes Nymbec, Křinec a Skřivany s tím, že zastávku na občerstvení si naordinuju do mě již vyzkoušené restauračky na vrcholu Chlum u Sadové, tedy v místech, kde se v roce 1866 bojovalo v největší bitvě co kdy na našem území proběhla.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Hradce_Kr%C3%A1lov%C3%A9
Hned vedle muzea a (nyní nevímproč uzavřené) rozhledny je klasická výletní hospůdka, kde se rád zastavuji když jedu kolem. Tak činím i dneska – objednám si gulášovku, půllitr bezinkové limčy a kafe a jsem spokojen:-). Nikam nespěchám, takže půlhodinku zde strávím v pohodě.
Další cesta mně vede okreskami (schválně, hlavní nesnáším) kolem Smiřic a pod Rozkoší do Nového Města nad Metují. Z něj pak přes Bystré a Sedloňov zamířím do Deštného v Orlických horách. Jakmile se vyhoupnu nad Sedloňov, je jasné, že něco bude špatně. To „něco“ má podobu temného mračna na východním obzoru a šedý závoj nad lyžařským centrem naznačí, že padá voda. A taky jo, kousek před pumpou už je mokrá vozovka a drobně mží. Tak zabočím pod střechu a alespoň si doplním palivo.
Po natankování vyhodnotím, že déšť ještě není až tak mocný, tož to zkusím bez nemoků. Ve stoupání na sedlo Šerlich je to ještě OK, hustě začne lejt ve sjezdu do Orlického Záhoří. Tady není kde zastavit a natáhnout šprcku, takže pokračuju. V obci se naštěstí zjeví po pravé straně sámoška s krytým vstupem. Je zavřeno a místa dost, tak zajedu i s mašinou pod střechu. Zatím je času hafo, mohu tedy počkat na vývoj situace. Nemaje chytrého šmatlafounu s mrakoplašem vsadím vše na intuici a risk.
Čekám asi půlhodinku,déšť zvolna slábne a lehce se na východě projasňuje. Natáhnu tedy jen „hořejšek“ a vyrážím do mžení. Inu k Myšákovi to zase není až tak daleko a jedu pod střechu, tedy žádná „kríze“.
Hraničním údolím podél Divoké Orlice to celkem jde, spíše kape ze stromů než že by pršelo. Samo, tempo snižuji, občas naplaveniny z lesa a tak, je třeba bejt opatrnej a zrakvit se na počátku dovolené nemám v zámyslu.
Sjedu do Mladkova, tady se skoro vyčasí, takže se mi do duše vkrádá lehký optimizmus. Ten vydrží za Králíky, neboť jakmile se vydám údolím řeky Moravy na Hanušovice, tak začne opět regulérně lejt, a to tak že z gruntu. Nestavím, i když kalhoty zvolna vlhnou. Nechce se mi natahovat „spodek“, koneckonců goretexové botky jsou vyzkoušeny že prostě nepromoknou, no a to že mám zavlhlé soukulí mně až tak nevadí. Jedu do sucha….
Další hřeben z Hanušovic na Rapotín, stále leje, stejně jako ve stoupání na Skřítek. Až při sjezdu k Janovicím déšť ustává, a když zabrzdím před Michalovou slují, už jen lehce mží…. No jo, podařilo se….
Přemístím své propriety do ložnice, shodím a nechám sušit vše co třeba, panáček švestkového životabudiče, poté hrnek silného čaje a je fajn.
Večer uplyne při tlachání, poté v pohodě zalézám a propadám se do zapomnění :-).
Neděle 19. 7. 2020
Chčije a chčije, klasická hláška plně vystihuje nedělní ráno. Takže chrupání do sytosti, bohatá snídaně a poté zahnívání v pohodě suchého obydlí, ještě že mám s sebou noťase.
K polednímu déšť ustává, projasňuje se a vyvstává otázka, co se zbytkem dne. Takže dáme oběd a nakonec se s Michalem shodneme, že dlabeme na motorky, vezmeme auto a zajedeme na východ na Opavsko prohlédnout si pár zajímavostí.
Nejprve se trochu touláme kolem Slezské Harty, pak zamíříme na východ k pevnostní linii u Milostovic. Uprostřed linie těžkých a lehkých objektů tam před nedávnem vyrostla rázovitá rozhledna „Šibenice“,
http://www.steborice.cz/rozhledna-sibenice/
http://rozhledny.webzdarma.cz/steborice.htm
nápaditě pojatá v „betonovém“ stylu okolních pevnostních objektů.
Rozhlednu najdeme, pečlivě ji prolezeme a oblezeme, vedle na kraji obce se občerstvíme (dám si pivko, výhoda spolujezdce….) a pomalu se vydáme na návrat. Ještě zastavíme u jednoho prvorepublikového vodojemu a pak již jen cesta zpět do Rýmařova. Večer zajdeme do místního pivovárku Excelent na pár pivek.
Pondělí 20. 7. 2020
Je čas opustit přívětivý Rýmařák a posunout se do města botek a jedné hlavní silnice. Počasí se jeví slušně. Do cíle to není zase až tak daleko, takže nemusím ani moc spěchat.
Ještě dám lehký obídek a po něm naházím těch pár cajků na mašinu, rozloučím se s Michalem a vyrážím.
Mířím zhruba směrem Holomóc, neb když už jedu kolem, chci si udělat pár fotek Svatého Kopečku z odstupu. Cesta je pěkná, husté lesy lemují mé putování přes Rýžoviště, Dětřichov nad Bystřicí a Moravský Beroun. Zde naberu směr na Domašov nad Bystřicí, před ním dám první zastávku u památníku bitvy u Guntramovic v roce 1758 v průběhu války prusko-rakouské. Ač válka jako celek dopadla pro Habsburky (tehdy tedy Marii Terezii) bledě,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmilet%C3%A1_v%C3%A1lka
tak bitva u Domašova dopadla pro rakouské zbraně úspěšně a jejím důsledkem byla záchrana obleženého Olomouce a stažení pruských vojsk za moravské hranice.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Doma%C5%A1ova
U silnice událost připomíná památník (GPS: N49 45 18.768 E17 27 50.289), v jehož blízkosti stavím na zdravotní a občerstvovací přestávku. Počasí je fajn, takže zde chvilku spočinu a vychutnávám krásu okolí a samotu, nikde nikdo.
Z Domašova už to je přes Jívovou na úpatí Svatého Kopečku jen kousek, nad hanáckou metropolí visí temný mrak nevěštící nic příjemného. Dokonce se v něm i blejská…
Takže se vydám nahoru k bazilice,
http://www.svatykopecek.cz/FixPage.asp?ID=108
zaparkuju ve stínu, shodím bundu a projdu se okolím, pořídím pár fotek a hlavně, vychladnu neb je docela dusno.
Jak pozoruju, mračoun se hnul na východ, takže bezprostřední nebezpečí nehrozí a je možno razit dále. Protože se nemíním prodírat rozpáleným Olomoucí, tak jej objedu východním obloukem a přes Velkou Bystřici zamířím do Přáslavic, kde je další dnešní postupný cíl, který jsem si naordinoval.
U fotbalového hřiště zde stojí rozhledna Božka,
https://www.praslavice.com/rozhledna
a protože rozhledny „sbírám“, nelze ji nenavštívit, když už se hrnu kolem.
Bohužel, jsem tu jaksi brzičko. Rozhledna je totiž přístupná pomocí klíče, který je možno vyzvednout v přilehlé restauraci, No a ta, jak je zvykem u venkovských hospůdek (a zvláště těch u fotbalových hřišť), otvírá až navečír. No, na to tedy čekat nebudu, takže si jen odložím, popadnu foťák a rozhlednu si obejdu a zdokumentuju. Je tu opuštěno, jen pár pubertálních děvčátek si ve stínu pergoly cosi sdílí nad svými šmatlafouny. Docela jsem překvapen, když, jda kolem nich, jsem jimi zdvořile a nahlas pozdraven. Jo, nezkažená venkovská mládež, jiná než nevychovaní velkoměstští spratci, zde se ještě stáří ctí:-))))))
Do krabičky naťukám další postupný cíl. Jsou jimi Tršice, kde má být ve středu obce jedna z betonových soch mistra Olšiaka. Jeho výtvory se mě líbí a snažím se je navštěvovat pokud možno. A dneska jedu kolem jednoho z nich.
Opravdu, ve středu městečka se žába objeví po mé levé ruce. Hned naproti je restaurace Na radnici, před ní stolky pod slunečníky, navíc je zde možno odložit GS, takže neváhám – čas na odpočinek a kávu. Vniknu dovnitř, objednám žádané Lungo plus půllitr Kofoly, no a sám si to odnesu hezky ven k motorce.
Posedím, srknu kávičku, vychladnu a je čas popojít k Žábě a nafotit si ji pro archív.
https://mapy.cz/turisticka?x=17.4264628&y=49.5424128&z=18&source=base&id=1922667
Dopiju a je čas opět popojet o kousek dále.
Chci objet Přerov tedy využívám okresky a přes Radslavice a Dřevohostice jedu na Bystřici pod Hostýnem. Stejným směrem ale postupuje velký černý mrak, ze kterého leje. Takže mu nechám ať činí co umí, a na půlhodinku zastavím na kraji lesa. Alespoň si proberu co by se ještě dalo při cestě prohlédnout.
Z krabky na mne vykouknou akvadukty v Lipové a v Dobroticích, tož ho své průvodkyni zadám a jakmile usoudím, že nevlítnu do sprchy, vyrážím.
V Lipové chvilku kroužím obcí, než se mi podaří zjistit, že na motorce se k němu prostě nedostanu. Musel bych ji odstavit u zastávky busu a poté se prodrat křovisky a bejlím mezi vesnickými domky k toku Bystřičky. V panujícím vedru a navlečen v motohadrech se mi zrovna nechce plouhat se okolím, takže na zdejší akvadukt peču a razím dál.
https://mapy.cz/turisticka?x=17.6094110&y=49.4107138&z=17&source=base&id=2115270
V Bystřici pod Hostýnem odbočím vpravo na Holešov. Přede mnou temno a po chvilce najedu na mokrou silnici, evidentně tady před chvilkou lilo. Naštěstí po pár kilometrech mne krabka zažene vpravo mezi domky a za chvilku stavím kousek od druhého akvaduktu.
https://mapy.cz/turisticka?x=17.5999589&y=49.3430049&z=15&source=base&id=2115263
https://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=206
Dojdu k celkem moderní stavbě (osmdesátá léta), která nahradila původní dřevěný akvadukt převádějící náhon pro nedaleký mlýn přes říčku Rusavu, zdá se že funguje nadále bez problémů. Tak ji (pokud možno) oblezu, vrátím se k motorce a jedem dále. Asi už nikde stavět nebudu, dohodnutý timing na setkání s Liborem (17:00) se blíží.
Mokrými silničkami (schválně ne po hlavní) se šinu podél úpatí Hostýnských vrchů, projedu Fryšták, minu stejnojmennou vodní nádrž a na kraji Zlína mne krabka odkloní vpravo směrem k sídlišti Jižní Svahy. Chvilku se mnou laškuje, nabízejíc mi jízdu parkovými cestičkami, ale když ji vnutím svoji vůli, tak mne dovede přímo před kýžený panelákový vchod, a to přesně o páté (jsem dobrej:-)))).
https://mapy.cz/turisticka?x=17.6742359&y=49.2379166&z=20&base=ophoto&source=stre&id=143096
Libor nikde, tedy telefonát a prý že za čtvrthodinku bude tady. Nojo, lehce se to řekne, ale ze západu se rychle nasouvá něco jako temné inferno, a je jasno že nahoře vylejou škopek.
Nakonec to je jen tak tak, uložíme GS do garáže, překlušeme těch pár desítek metrů v počínajícím lijavci a jsme v suchu.
Pomalu se zabydluji, Libor ještě zajede pro kempový stolek, abychom mohli alespoň jíst jako lidi :-), no a já tak nějak myslím co Honza. Pohled z okna na špagáty deště je tristní.
Za necelou hodinku doráží, promoklý až na kost (Němci by řekli durch um durch), ani goretexové botky to nevydržely. No, zmoknout můžeš, uschnout musíš….. takže se věnujeme rozvěšování promoklých svršků, vaření čaje a relaxaci.
Jak rychle liják přišel, tak odešel. Nad východem města duha, na západě už azzuro. Takže si spácháme něco k večeři a je čas zajít dolů do místní nalejvárny na pár pivek. Kupodivu, mají zde docela slušný výběr, takže Březňák to jistí.
Fotografie
