Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podšumavští veteráni

21. 2. 2008

Ze Sušice nás výpadovka „169“ vede dál jižním směrem, proti proudu Otavy, cedule směrují na Kašperské Hory, Rejnštejn, Srní a Modravu. Asi dvanáct kilometrů jedeme podél řeky, než hlavní silnice uhne prudce vlevo do kopců. No a my se jí budeme držet, směrníky již jasně ukazují cíl dnešního vejletíku. Je jím starobylé, dříve hornické, městečko Kašperské Hory. Necelých pět kilometrů zatáčkovitého stoupání kvalitní horské silničky nás dovede až na samotné svérázné náměstí, převážně pokryté letitým a náležitě kostrbatým dlážděním.

My své stroje odstavíme  až na samotném horním konci, tam, kde do náměstí ústí příjezdová silnice z Vimperka a Stach. Tady je cíl dnešní vyjížďky, soukromé motomuzeum, jak konečně je patrno z nápisu na průčelí po levé straně.

Motomuzeum na půděRozsáhlý komplex budov skrývá ve svých útrobách mnohé. Pro nás nejzajímavější expozice je až pod střechou, je nutné vysupět dvě patra na půdu. Zde zaplatíme vstupné (slevy samozřejmě jsou k dispozici) a další je jen na nás. Na poměrně rozsáhlém prostoru je k dispozici kolem padesáti motocyklových veteránů od počátku minulého století až do jeho sedmdesátých resp.osmdesátých let. Světoznámé a proslavené značky tu stojí a odpočívají bok po boku unikátům kusových či velmi malosériových výrob malovýrobců, Velmi malosériový prvorepublikový JACkterých jen v českých zemích bylo mezi válkami na desítky. Obé si zasluhuje stejné pozornosti. Mě osobně uchvátily stroje vyráběné a montované prakticky „na koleně“, ve stodolách, kovárnách a obdobných prostorech, nicméně provedené s dokonalostí v té době nejvyšší a mnohdy obdařené lecjakými technickými vychytávkami a finesami, ne zrovna běžnými i v době dnešní.

Stroj z Germánie - WandererProhlídka je u konce, co dál? Mám tip, sejděte dolů a dejte se přes dvůr do malé kavárničky, kde je možno usednout u několika stolků, dát si voňavé odpolední kafe a k němu co? Nabídka je neobvyklá a rozsáhlá – malá pekárna sem dodává obrovský sortiment perníkových výrobků podle původní místní receptury. Jak jsem spíše „na flákotu“, tak jsem neodolal a něco skousnul. Dobroučký…… a ještě se v kufru mašiny našlo místečko na perníkový srdce, to pro moji partnerku, že nejen toleruje, ale i má ráda tohle naše ujeté hobby. Máte-li spolujezdkyni s sebou, tak posezení tady spojené s návštěvou muzea dřevěných hraček (ve stejné budově) ji zabaví na dostatečně dlouhou dobu a Vám umožní nerušenou a komplexní obhlídku mašin.

Jako u každého článečku, tak i tady dám tip na následnou projížďku. Je jednoduchý, kolečko podél hranic. Nejlépe bude vrátit se zpět do zářezu údolí Otavy, tady odbočit vlevo a pokračovat proti proudu na Srní a Modravu. První zastávka může být u historické elektrárničky s expozicí v Čeňkově pile. Následuje dlouhé stoupání až do horského střediska Srní, kde lze odbočit na nově otevřenou silničku na Prášily a Železnou Rudu, tedy do kraje, kde se po čtyřicet let proháněly jen gazíky pohraničníků a agenti-chodci „z druhé strany“. Teď po nich není ani památky…

Filipova Huť nad ModravouNáš okruh vede ale dále na jih, sklesá opět do úzkého údolí říčky Vydry, kde leží známý kemp a osada Antýgl, dějiště to mnoha bohatýrských motosetkání v dobách dávných i méně dávných. Ještě pár kiláků a je tu Modrava, malá, ale rázovitá osada „na konci cesty“. Dříve to tu byl opravdu konec všech konců, na jejím kraji již smaltované cedulky přísně zakazovaly byť jen vstup do pohraničního pásma. Doporučuju zastávku, v restauraci s terasou a báječnou vyhlídkou výborně vaří a mají i vynikající obří zmrzlinové poháry.

Další cesta vede vlevo, prudce do kopce až do samoty Filipova Huť. Ta již leží na náhorní planině, po které vede nepříliš kvalitní, ale pěkným okolím obdařená silnička až do centra oblasti, horské osady Kvilda. Odtud je možno se vrátit po kratší cestě zpět k Otavě, přes Horskou Kvildu a kolem přírodní rezervace Jezerní slať. Tento přírodní unikát rozhodně stojí za návštěvu, dřevěný chodník Vás zavede až přímo do jejího prostoru. Jiná varianta, delší, vede podél Teplé Vltavy do další horské samoty Borová Lada. Zde je další rozsáhlé rašeliniště, Chalupská slať, také dostupná po pár stech metrech chůze.

No a zbytek kolečka lze realizovat buďto velkým obloukem přes Horní Vltavici a Vimperk po široké leč frekventované hlavní silnici, nebo úzkými, klikatými avšak prázdnými okreskami přes Nové Hutě, Nový Svět a Zdíkov zpět do Kašperských Hor. Štastnou cestu!

 

J

 

Kašperské muzeum má web:

http://motomuzeum.sumava2000.cz/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář