MS v hokeji 2022, výsledky hokej, live výsledky

Přinášíme vám další z řad unikátních interview. Tentokrát se nám podařilo vyzpovídat dlouholetého hráče kanadsko-americké NHL a současnou oporu pražské Sparty pana Petra Nedvěda! Nechybí otázky na současnost, ale rovněž jsme zabrousili i na časy minulé.

Petr Nedvěd patří mezi nejzářivější klenoty, které se v naši nejvyšší soutěži pohybují. Jeho kariéra měla strmý vzestup. V sedmnácti letech patřil k hlavním tahounů litvínovského dorostu a své kvality ukázal i na turnaji v Calgary, kde se mu dokonce podařilo vyhrát kanadské bodování. Zájem skautů přehlédnout nešlo, a tak se Nedvěd zanedlouho vydal za svým snem. Adaptace v zámoří mu nedělala velké potíže a hokejově se mu navíc velmi dařilo.

V Seattlu zaznamenal 145 bodů a zcela po zásluze obdržel cenu pro nejlepšího nováčka kanadských juniorských soutěží. Nebylo ani divu, že se jeho jméno na draftu hlásilo hned jako druhé v pořadí.  Vybral si ho Vancouver, kde celkem strávil tři sezóny. Poté se nemohl dohodnout na nové smlouvě a přijal nabídku se připojit ke kanadské reprezentaci na OH 1994. V osmi zápasech se pětkrát gólově prosadil a vydatnou měrou přispěl k účasti týmu ve finále, kde nakonec v nervy drásajícím duelu Kanada podlehla až na samostatné nájezdy Švédsku.

Nadcházející ročník, který byl poznamenán stávkou, odehrál už v dresu New Yorku Rangers, ale zásadním krokem byl trejd do Pittsburghu, který se uskutečnil před sezónou 1995-96. Právě tam vytvořil Nedvěd s spolu s Lemieuxem, Francisem a Jágrem nejúdernější čtveřici v celé NHL a jediný zápis mu chyběl k pokoření magické hranice sta bodů v ročníku. Pittsburgh se dostal až do finále konference, kde podlehl Floridě Panthers.  V další sezóně se počet bodů i branek o něco snížil, ale stále český útočník patřil ke špičce týmového bodování. Celý ročník 1997-98 byl ve znamení sporu Nedvěd vs. Patrick (tehdejší generální manažer Penguins - pozn. autora), při kterém se obě strany nemohly dohodnout na nové smlouvě. Až v půlce dalšího roku došla vedení Pens trpělivost a Nedvěda vyměnili zpět do Rangers, kde se opět začal prosazovat i díky české kolonii. Celou sezónu 2004-05 odehrál z důvodu stávky NHL ve Spartě Praha. Nový do NHL už nebyl tak dobrý, jak si sám Nedvěd jistě představoval. Velkou roli sehrála i nepřízeň trenérů, kteří české hvězdy nedávali na ledě potřebný prostor. To vše prakticky znamenalo radikální řešení, takže nebylo divu, že se ostřílený útočník v létě vrátil zpět do Čech a podepsal smlouvu s pražskou Spartou.

ROZHOVOR:

Jak jste se vůbec k hokeji dostal?

K hokeji jsem se dostal díky tátovi, který hrával 1. ligu v Litvínově. Proto to pro mě i bráchu bylo celkem jednoduché.

Měl jste nějaký vzor?

Tak v Litvínově určitě Vláďu Růžičku a potom určitě Wayne Gretzkyho.

Vaše brzká emigrace za oceán mohla vyvolat u mnoha lidí velké nepochopení. Jak se na to díváte s odstupem času? Myslíte si, že byste jednal stejně i podruhé?

Nevím proč vyvolala nepochopení. Naopak, myslím si, že by měli všichni smeknout klobouk dolů před všemi, kteří měli odvahu odejít. Tehdy ten režim v Čechách nebyl takový, jaký by měl být. Mě se to sice ještě příliš netýkalo, ale bylo jen otázkou času, kdy bude. Samozřejmě kdybych věděl, že bude Sametová revoluce za rok a půl, tak bych nikam neodešel.

Jak probíhala Vaše adaptace na americký styl života? Kdo Vám nejvíce v samotných začátcích za mořem pomáhal?

Celkem snadno. Když už jsem věděl, že zůstanu v Calgary, pomohlo mi pár kamarádů z Čech.

V roce 1994 jste se dlouho nemohl dohodnout na smlouvě a přijal jste nabídku Kanady na reprezentaci na OH v Lillehameru. V dresu javorového listu jste bojoval paradoxně proti své zemi, jaké ve Vás kolovaly pocity?

Před turnajem jsem doufal, že na naše nenarazíme. Když se tak stalo, tak mi bylo, když jsem stál na druhé straně a hráli naší hymnu. Bohužel to tak tehdy dopadlo. Kdyby se mě naši tehdy zeptali, jestli bych nechtěl hrát za Čechy, tak bych za ně šel hrát.

Kanada kráčela turnajem poměrně přesvědčivě. Ve čtvrtfinále vyřadila Čechy, v semifinále Finy. V boji o zlato podlehla na samostatné nájezdy Švédsku. Vy osobně jste první nájezd zužitkoval, druhý už ne. Vzpomenete si ještě na tu situaci?

To je situace, na kterou se nedá nikdy zapomenout. Pro tým, se kterým jsme tam byli, to byl velký úspěch. Byla to škoda prohrát finále na nájezdy. 

Kanadskou misí jste si paradoxně zavřel cestu do reprezentace České republiky na velký turnaj. Pravidla jsou poměrně přísná. Poslední Vaše anabáze na Světovém poháru roku 1996 nedopadla podle představ. Mrzí Vás, že nemůžete složit reparát nebo jste se už s tímto faktem smířil? Existuje ještě vůbec nějaká šance povolení startu?

Určitě mě to hrozně mrzí! Světový pohár byl pro všechny obrovským zklamáním. Měli jsme vynikající tým, ale bohužel jsme s tímto typem soutěže neměli žádné zkušenosti. Všichni kluci se vrátili do Čech na léto a tímhle stylem jsme to i pojali. Všichni jsme si zejména přijeli odpočinout po náročné sezóně a prakticky jsme skočili do Světového poháru přímo z plovárny. Sice jsme měli krátké soustředění, ale bylo na nás vidět, bohužel, že tým byl nezkušený, mladý a také prostě nešlo to, že si člověk s prominutím se žabkami a opalovacím krémem z plovárny myslel, že skočí do zápasu a půjde to samo! Osobně si myslím, že kdybychom se stejným mančaftem hráli pohár v polovině sezóny, tak to tehdy vypadalo úplně jinak. Zklamání to pro mě bylo o to větší, že už ho nebudu mít nikdy možnost odčinit. 

V NHL jste oblékl dres sedmi klubů. Nejslavnější období jste prožil v Pittsburghu. Je to místo, na které i přes jeden nepříznivý fakt vzpomínáte nejraději?

Nejvíc asi vzpomínám na New York, ale pokud bych měl vzít nejlepší hokejová léta, tak by to byl jednoznačně Pittsburgh.

U Penguins jste se setkal s Mariem Lemieuxem, hráčem, jenž mnoho odborníků považuje za nejlepšího útočníka, který kdy tamní soutěž hrál. Jak na Vás zapůsobil?

Mário je bezpochyby s Gretzkym nejlepší hráč, který kdy NHL hrál. Je to ohromný pohodář, výborný kluk do party a to i mimo led.

Kdybyste měl vybrat svůj All Star tým z hráčů, se kterými jste si zahrál, jaká by se tam objevila jména?

Vždycky se mi dařilo společně s Radkem Dvořákem, Honzou Hlaváčem, Martinem Ručínským, během nejlepšího angažmá v Pittsburgu s Jardou Jágrem a v New Yorku poté s Rusem Pavlem Burem. Takže asi s nimi.

S Jaromírem Jágrem jste v Pittsburghu vytvořili dvojici, která proslula svými legráckami. Prozradíte nějakou, na kterou vzpomínáte rád?

Prožili jsme toho za ta léta opravdu hodně. Moc rád na to vzpomínám. Historek je ale tolik, že se mi momentálně nic určitého nevybavuje.

Se Spartou jste před sezónou podepsal pouze jednoletý kontrakt. Bylo to z důvodu, že byste si rád třeba ještě vyzkoušel zámořské angažmá?

To ne, návratu do NHL dávám asi 5%. Sám o něj nemám ani moc velký zájem.

V pražském klubu jste se poprvé nakrátko objevil v sezóně 1997-98, v době, kdy jste se s Tučňáky nemohl dohodnout na nové smlouvě. Během zámořské stávky jste se do ní vrátil a stejně tak i letos. Je Praha Vaše nejoblíbenější místo republiky? Nebo se spíše jednalo o sportovní stránku?

Je to kombinace obojího. Když jsem se vracel z Ameriky, tak jsem bydlel v Liberci, ale brácha hrál ve Spartě, a tak jsem s ním jezdil jsem často do Prahy. Hrozně jsem si jí oblíbil. Dnes tu mám tu barák, je to prostě můj domov. Navíc je Sparta po sportovní jedním z nejlepších klubů v Čechách.

Sparta obhajuje podruhé v řadě titul. Zatím je však vaše mužstvo ve stínu pražského rivala Slavie a dvou tradičně úspěšných celků Českých Budějovic a Liberce. Ostatní týmy se zdají být vyrovnané. Jak osobně hodnotíte kvalitu extraligové soutěže?

Obhájit titul v takové soutěži není vůbec jednoduché, proto klobouk dolů před klukama, že se jim to povedlo. Pokud by se to podařilo i letos, bylo by to naprosto skvělé.

Základní část se pomalu blíži ke svému závěru, poté nastane náročné play-off. Souhlasíte s tvrzení, že ve vyřazovacích bojích se ukáže pravá síla mužstva?

Určitě. Základní část je důležitá, ale v momentě když skončí, začíná každý od nuly. Malá výhoda je začínat doma, domácí prostředí může sehrát svou roli. Je to velký boj, ale silné mančafty v něm prosadí.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Žij na plno.

Mnoho slavných sportovců má zálibu v rychlých autech. Jaké je Vaše vysněné auto?

Pro mě bylo takovým malým snem Ferrari, ale to jsem si už splnil. Protože jsem ale trochu blázen do aut, tak těch malých snů mám spoustu.

Co je pro Vás nejlepší relaxací po náročné sezóně?

Už spoustu let jezdím do Miami na takový malý ostrůvek, kde hraju golf, koupu se, jezdím na vodních lyžích a podobně. Tam skvěle zrelaxuju.

Jaká by byla Vaše rada pro začínající či mladé hokejisty?

To je hrozně těžké říct. Já jsem měl ohromnou výhodu, že jsem byl pro hokej hrozně zapálený. To je podle mě 50% úspěchu. Každý může mít jiný názor, přistupovat k tomu jinak, to je každého věc. Největší škoda je, když vidím promarněný talent. Takových hokejistů je škoda. 

Co byste vzkázal všem sparťanským fanouškům?

Všechny bych chtěl moc pozdravit. Jsem rád, že nás takhle podporují a fandí. Doufám, že jim děláme v sezóně aspoň trochu radosti, a že se nám v play-off podaří dojít až na konec.

Děkuji za rozhovor.

(c) Jaroslav Pazdera, hokej.estranky.cz, HokejPortal.cz