MS v hokeji 2022, výsledky hokej, live výsledky

Milana Hniličku netřeba výrazně představovat. Dlouhá léta patřil k základnímu inventáři národního mužstva. Byl u největších úspěchů v novodobé historii reprezentace. Na kontě má tři tituly mistra světa, olympijské zlato a bronz. V nejvyšší domácí soutěži patří k výrazným osobnostem. Prostřednictvím rozhovoru jsme prošli časovou linkou základní fakta jeho úspěšné kariéry.

Milane, patříte k tomu nejlepšímu, co je v extralize k vidění. Jak jste se ale vlastně k hokeji dostal? Chtěl jste vždy být brankářem?
Když mi bylo šest let, odvedl mě táta na „zimák“ v Litoměřicích, kde jsem s hokejem začal.

Měl jste nějaký vzor?
Když jsem byl malý, hrál jsem fotbal a hokej přišel na řadu až později. Vyrůstal jsem v Litoměřicích, což je poměrně malé město. Tím, že jsem nebyl přímo v kontaktu s velkým hokejem, neměl jsem ani žádný vzor.

Když se řekne nejcennější rada, co se Vám vybaví?
Určitě něco, co se v mém v životě opakuje, a já si potvrdím, že to bylo správné. Nejcennější radu bych nespojoval s hokejem, protože to, co je dle mého názoru v životě nejdůležitější, je rodinný život.

Premiéru v naší nejvyšší soutěži jste si odbyl už v šestnácti letech. Čekal jste, že do A týmu Kladna dostanete tak brzy?
To jsem rozhodně nečekal. Když jsem odcházel z Litoměřic na gymnázium do Kladna, měl jsem perspektivu hrát za kladenský dorost a juniory. Pro mě bylo důležité prosadit se tam, a proto když si mě již za dva roky vytáhli do „A“ , bylo to pro mě obrovské překvapení.

V devatenácti letech jste zamířil zkusit štěstí do zámoří. V záložních týmech New Yorku Islanders jste odchytal nemalé množství zápasů, ale přesto Vám příležitost v hlavním týmu nedali. S jakými pocity jste se vrátil po třech letech domů?
Odešel jsem do Ameriky s tím, že jsem nedokázal odhadnout, jaká je šance prosadit se. Tenkrát to pro mě bylo obrovské zklamání. Později jsem byl rád, že jsem to všechno absolvoval, protože jsem z toho při dalším působení v Americe mohl čerpat. Tehdy jsem zažil tu horší stránku NHL, kdy výkony nebyly rozhodující pro nasazování do zápasů.

V létě roku 1999 jste podepsal smlouvu s Rangers a odjel za oceán. Urychlil Vaše rozhodnutí i fakt, že se do Sparty vrátil Petr Bříza?
To opravdu ne. Dokonce jsem ještě před mistrovstvím světa podepsal Spartě tříletou smlouvu. A v tu dobu měl Petr již dávno podepsáno. O mém odchodu rozhodlo to, že jsme vyhráli MS a já díky tomu dostal nabídku od New York Rangers. Byl jsem v té době hodně ambiciózní a tak jsem přijal a odešel do Ameriky.

Premiérového startu v nejslavnější soutěži jste se nakonec tedy dočkal. Jak vzpomínáte na svůj první zápas v NHL?
Vzpomínám samozřejmě velice rád, a to i přesto, že ten první start za Rangers nebyl úplně ideální. Lepší vzpomínky mám na první vítězství v NHL, to jsem si ale již prožil v Atlantě. Vyhráli jsme tenkrát v Bostonu. Z utkání jsem si odnesl jako památku obraz, který mám dodnes doma na stěně.

Více příležitostí jste dostal v Atlantě, kde jste si dokonce zcela po právu vybojoval post brankářské jedničky. Krátká zastávka v Los Angeles byla zatím tou poslední ve Vaší zámořské kariéře. Považujete NHL za uzavřenou věc?
Abych řekl pravdu, z vlastní zkušenosti nepovažuji žádnou věc, včetně NHL, za uzavřenou.  Kdysi jsem bral jako uzavřenou věc národní mužstvo, později jsem se do něj vrátil, zahrál si za něj a snad i pomohl k nějakému úspěchu.  Ohledně NHL si však myslím, že můj návrat málo pravděpodobný. Člověk však nikdy nemá říkat nikdy. 

Máte na kontě několik individuálních ocenění, úspěchů na mezinárodní scéně, ale vytoužený titul na klubové úrovni Vám stále chybí. Ve Spartě jste narážel na tehdejší fenomén ze Vsetína a s Libercem to zatím také nevychází. Bílí Tygři dokáží vyhrát základní část soutěže, ale v play off chybí ten potřebný finální krůček. Kde byste hledal klíč k toužebnému úspěchu?
Koukám na to z jiného pohledu. Liberec je mladá organizace a to, čeho za dobu působení v extralize dosáhl, je neskutečné. Neznám tým, který by takto rychle vlétl do soutěže, a téměř okamžitě se začal prosazovat v boji o nejvyšší příčky. Play-off je ošemetné, série se hraje na čtyři vítězné zápasy a celkově se s daným soupeřem můžete utkat až sedmkrát. Liberec postupně čerpá zkušenosti, myslím si, že ten posun je zde vidět. Věřím, že již letos, či za rok se Liberec dočká, protože tým je zde opravdu kvalitní.

Několik let jste nedílnou součástí národního týmu. Máte na kontě tituly mistra světa a nad nimi ční i slavné olympijské zlato. V poslední době se po každém větším neúspěchu reprezentace začíná spekulovat, zda-li ještě můžeme navázat na slavnou zlatou éru. Jak tuto situaci osobně vidíte Vy?
Není to tím, že by za Českou republiku hráli špatní hráči, naopak si myslím, že hráčský potencionál máme stále vynikající. Samozřejmě tím, jak je NHL dlouhá, nemohou přijet reprezentovat na MS opravdu ti nejlepší. Ti kluci, kteří si zlatou éru prožili, již většinou nemají v národním týmu takové ambice, a tak přichází nová generace. Mladí kluci nejsou o nic horší a dle mého je zlepšení pouze otázkou času. Nejprve musí nabrat zkušenosti, které pak musí přenést na led. Když se přikloní štěstí…
Myslím si, že si nemáme proč zoufat. Bylo by dobré, kdyby se zvedly juniorské „nároďáky“, protože z těch se bude v blízké době bude čerpat.
Právě nyní můžeme teprve docenit ty úspěchy z minulosti, uvědomit si, kolik štěstí jsme měli, když jsme MS vyhráli několikrát po sobě.

Do nové sezony jde každý tým se stanoveným cílem, nicméně těžko se předvídá, jak na tom budou soupeři. Řada týmů doznala značných změn, což se samozřejmě může projevit na jejich herní stránce. Které týmy budou podle Vás potenciálně největšími konkurenty Liberce v boji o triumf v základní části?
Liga bude letos velmi vyrovnaná, ale myslím si, že největšími konkurenty budou tradiční kluby – Sparta, Slavia, České Budějovice. Určitě silné budou Vítkovice a uvidíme, zda loňský rok zopakují Karlovy Vary.

Zpravidla každý brankář má svůj předzápasový rituál, prozradíte i Vy ten svůj?
Já jich mám plno. Ať už v kabině či potom na ledě. Například se na ledě mezi přestávkami pohybuji stále stejným způsobem.

Na který zápas nejraději vzpomínáte?
To je těžké. Měl jsem to štěstí zažít v kariéře mnoho úspěchů. Určitě by bylo v pomyslné stupnici hodně nahoře MS v Hannoveru, ale těžko bych vybral nejlepší zápas.

Máte za sebou nepříliš zdařilé angažmá v Rusku. Deset zápasů jistě nebylo tou metou proč jste do Ufy šel. Přesto jste mohl nahlédnout do soutěže, která získává na věhlasu. Myslíte si, že myšlenka zavedení Kontinentální hokejové ligy je náznakem k ohrožení výsadního postavení kanadsko-americké NHL?
Těch deset zápasů, které jsem tam odchytal, určitě nebylo to, co jsem si představoval.  Výsledky byly dobré, ale byla tam obrovská konkurence. Hokejová kontinentální liga je určitě výborná myšlenka, navíc jak vidmo, finance na ní mají. Budoucnost této soutěže je veliká, ale jestli ohrozí NHL? Myslím si, že  v nejbližším době ne. NHL byla vždy nejlepší soutěž na světě, a ten respekt u mladých hokejistů zůstává. Nejlepší hráči chtějí hrát NHL, i když v Rusku by třeba dostali více. Za mořem mohou hrát proti nejlepším hráčům planety a to je obrovská motivace. Každopádně čím více půjde do Ruska hráčů typu Jardy Jágra, tím bude KHL prestižnější a kvalitnější.

Kolem letošního světového šampionátu proběhl nespočet dohadů, spekulací a média Vás mnohdy nešetřila. Souhlasíte s myšlenkou, že je jednodušší vykopávat na povrch neúspěchy než klíčová vítězství?
Česká média se do mě během a po MS pustila a trvá to ještě teď. Je to jejich věc, já s tím nic dělat nemohu. Pro nároďák jsem ve své kariéře chtěl udělat vždy maximum, někdy jsem měl více úspěchů, někdy méně. Pokaždé jsem však hrál se stejným nasazením, letos to dopadlo tak, jak dopadlo. Člověk se to snaží ovlivnit, ale bohužel. Je to prostě sport. Vadí mi, že česká média často vypouští různé spekulace a dohady, ale kolikrát by měla začít u sebe, stejně jako všichni. Kolikrát mám pocit, že problém, který řeší je spíše jejich, než můj.

Po neúspěchu v Kanadě jste ohlásil konec reprezentační kariéry. Je tato myšlenka definitivní nebo v případě příznivých faktů je možnost, že byste se do národního týmu vrátil? Není lepší končit s kladným výsledkem?
Určitě je lepší končit s kladným výsledkem. Já nechci ohlašovat konec reprezentační kariéry, ale ve své hlavě mám jasno.Upřímně si myslím, že už v národním týmu nebudu a že máme dost mladých perspektivních gólmanů, kteří by měli dostat příležitost. To je jeden z důvodů, proč už reprezentovat nebudu, nemělo by to logiku.

V červenci se pod Vaším vedením uskutečnil druhý ročník hokejové školy. V Liberci se během týdenního soustředění mohli talentovaní mladíci něčemu novému přiučit. Jak se osobně díváte na možnosti současných kluků v porovnání s dobou, kdy jste Vy začínal?
Druhý ročník probíhal podobně jako první. Moc se mi to líbilo, že jsem viděl, jak na sobě kluci makali a dřeli a pak byli spokojení. Radost dětí je pro nás ta největší odměna. Věřím, že jim to pomůže a že se něco naučili do budoucna. Celkově to byl výborný týden, jak děti, tak i trenéři jsme si to užili. Možnosti dnešní doby jsou v tomto neuvěřitelné, v naší době tyto školy nebývaly. Čím takovýchto věcí bude víc, tím to bude vidět. Děláme to pro český hokej, který bude potřepat novou krev, úspěchy juniorských reprezentací jsou pryč. Bylo by dobré, kdyby tyto věci pomohly nastartovat novou vlnu, která by vrátila český mládežnický hokej tam, kam patří.

Je všeobecně známé, že i Vy už patříte mezi hokejisty, které zlákal stále populárnější golf. Kterého skalpu ze svých spoluhráčů si ceníte nejvíc? Kdo je podle Vás nejlepším českým golfistou mezi hokejisty?
Golf je můj nejoblíbenější koníček a droga. Nehrajeme na skalpy, protože jen málokdy hrajeme na jednotlivce, většinou na dvojičky či tak. Nejlepší jsou mezi námi hokejisty Jarda Špaček a Vašek Prospal.  Dobře hraje Růča (Ručinský) a Méďa (Nedvěd), ty jsou na greenu často. Snažím se přiblížit k nim, ale ještě nejsem ani na dohled.

Po náročné sezóně je potřeba nějaký relaxační program. Jak si nejlépe odpočinete?
U mě je to poslední dobou tradiční. Po sezóně vezmu rodinu, se kterou si odpočinu nejvíce a odjedu do zahraničí. Nejlepší je to na Floridě, kde takhle strávím měsíc a půl stranou celému dění. Čím více holky rostou, tím je to větší relax, protože můžeme dělat více věcí. Ať už tenis, či golf…

Co byste vzkázal všem našim čtenářům, potažmo fanouškům ledního hokeje?
Aby si užili letošní vyrovnané sezóny. To je ta nejlepší pozvánka směrem k play-off, kde to bude gradovat. Série nebudou jednoznačné a hokejový fanoušek si tak určitě přijde na své.

Děkuji za rozhovor. Přeji pevné zdraví a mnoho úspěchů v náročné sezoně.

Foto: hcbilitygri.cz

(c) Jaroslav Pazdera, bez soiuhlasu autora je další šíření zakázáno, rozhovor použit i na HokejPortal.cz