Dominantou Marsu je Olympus
Dominantou Marsu je Olympus
Pokud si snad horolezci myslí, že nic vyššího než Mount Everest už je v životě nemůže potkat, tak se zásadně mýlí. Nejvyšší hora naší planety je trpaslíkem ve srovnání s dominantou Marsu - gigantickým vulkánem Olympus Mons. Nedávné mapování pomocí laseru prozradilo o této didantické hoře další podrobnosti.
Většina z nás si možná ještě ze školy vzpomene, že Mount Everest je vysoký okolo osmi kilometrů (přesně je to 8848 metrů). Nejvyšší hora Marsu se však tyčí ještě více než třikrát výš - měří 27 kilometrů. Možná si řeknete, že to není fér, protože dominanta Himalájí je měřena od hladiny moře. Ale i kdybychom k výšce Mount Everestu připočetli ještě hloubku největší mořské propasti (Mariánský příkop - 10 902 metrů), stejně dosahuje jen něco přes polovinu výšky hory Olympus Mons. Ve skutečnosti by však bylo správnější k výšce Mount Everestu přičíst spíše průměrnouvýšku zemského povrchu, což je 2400 metrů pod hladinou oceánů. A jsme téměř tam, kde jsme byli, na počátku: nejvyšší hora Země je přibližně třetinová oproti nejvyšší hoře Marsu a celé známé sluneční soustavy.
Pěšky do vesmíru
O gigantické sopce na Marsu se ví už od expedice dvou sond Viking v 70. letech. Nedávné laserové mapování prováděné sondou Mars Global Surveyor (přesnějí jejím přístrojem MOLA - Mars Orbiter Laser Altimeter) prozradilo přesnější údaje.
Pokud byste se náhodou chtěli vypravit na nejvyšší horu sluneční soustavy, tak to nejtěžší vás čeká na začátku expedice: totiž dostat se ze Země na Mars. Samo zdolání velehory by už neměl být takový problém. Olympus Mons je totiž nejen nejvyšší, ale současně i nejšiřší sopkou Marsu - má průměr okolo 550 kilometrů. Spíš než o horolezectví by tedy šlo o vycházku do pozvolného svahu, byť trochu delšího a vyššího, než je zvykem na Zemi.
Ve skutečnosti však je profil hory poněkud komplikovanější. Na počátku soupání jsou strmější srázy. Pak následuje "vycházkový" táhlý svah se sklonem několika málo stupňů. Na vrcholu už to ale zase začne být složitější. Tvoří jej totiž rozlehlý kráter o průměru asi 80 kilometrů. Ve skutečnosti jde o kalderu - část sopky, která se propadla do dutin, z nichž při explozi uniklo žhavé magma.
Až se první horolezci vypravídobývat Olympus Mons, bude to prakticky pěší cesta do vesmíru. Na vrcholu totiž už budou mít většinu řídké marťanské atmosféry hluboko pod sebou. Nelze proto vyloučit, že jednou budou kolonisté Marsu tuto obrovskou horu používat pro usnadnění startů svých kosmických lodí.
Budou to mít o to snažší, že dnes už Olympus Mons dávno nesoptí. Na snímcích z kosmických sond nejsou patrné nové výlevy lávy, zato však na starých lávových proudech je několik stop po dopadech meteoritů. Několik vulkanických kráterů se ve vrcholové kaldeře zachovalo dosud.
Nejvyšší hora Marsu a patrně celé sluneční soustavy se svou stavbou podobá běžným štítovým sopkám, jaké jsou známé i ze Země, například na Havaji. Předpokládá se, že i složení bude podobné - většinu hory patrně tvoří čedič. Mezi složením sopek Marsu a třeba českého Řípu tedy patrně nebude příliš velký rozdíl.
Neobvykle vysoká spící sopka
Otázkou je, proč jediná hora na Marsu narostla do větší výšky než všechna pohoří na Zemi. Rozdíl bije do očí o to víc, že naopak Země je o dost větší než Mars. Odborníci předpokládají, že příčina je v neexistenci takzvané kerné tektoniky na rudé planetě.
Desky zemské kůry se pohybují na žhavém podloží, takže žádná sopka nezůstane nad aktivní hlubinnou oblastí dostatečně dlouho. Obvykle je při pohybu desky odsunuta stranou, vyhasne a na jejím původním místě vznikne nová sopka. Naproti tomu kůra marsu je patrně téměř bez pohybu - a tak měl Olympus Mons dost času vyrůst do výše doslova nebetyčné.
I když Olympus Mons už nesoptí, není vyloučeno, že jiné sopky ano. Mars Global Orbiter zjistil na jiných místech planety výlevy lávy, které mohou být velmi nedávného data. V současnosti proto letí k rudé planetě sonda Mars Odyssey 2001, která má na palubě také infračervenou kameru pro hledání teplejších míst.