Puťák 2010
11. 2. 2011
Český les, Hoher Bogen, Šumava
Tento výlet, začal už tradičně na nádraží v Moravských Budějovicích. Sešlo se nás asi šest...(já, Helča, Dušan, Eliška, Áda)...vlastně jen pět, Lucka se přidala až cestou, a dali se na dlouhou a nudnou cestu vlakem. Dojeli jsme do Okříšek a tam se mi konečně splnil můj sen. Nastoupili jsme do vlaku směr Plzeň. Dojeli jsme až do Klenčí pod Čerchovem, kde jsme strávili první noc.
Na vrvním kopci s rozhlednou bylo nádherně. "Čerchov je svojí nadmořskou výškou 1042m nejvyšším vrcholem Českého lesa. Je daleko viditelný ze všech světových stran a z vrcholu Kurzovy věže se odmění návštěvníkům dalekými výhledy jak do Čech tak i do Bavorska." Tohle všechno byla pravda. Postupně jsme se o tom přesvědčili. Po dlouhé cestě, po pro nás ne moc dobře pochopitelném turistickém značení, jsme přes Furt im Wald došli na Hohen Bogen, kde jsme si na vrcholku popovídali s jednou starší paní a podívali se odkud jsme přišli. Čerchov jsme měli celou dobu za zády.
Potom jsme došli do dalšího německého města s hrozně dlouhým názvem: Neukirchen beim Heiligen Blut. Všechno mi v tu chvíli přišlo hrozně divný...většina vypadala unaveně, ale i přesto jsme ještě kousek popošli.
Po návratu zpátky do ČR jsme se docela radovali. Naše staré známé značení :-)
Díky mé tvrdohlavosti a nechuti jít celou dobu po silnici až do Nýrska jsme se rozdělili na dvě skupiny. Po nabrání vody ze studny (byla nic moc a pán, kterého jsme tam potkali, povídal, že nám po ní bude špatně....naštěstí se nám nic nestalo) se ke mě přidali kluci a vyrazili jsme vzhůru a zase dolů a potom zase vzhůru. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsme do kopce vždycky zrychlovali a nemohli se domluvit kdo z nás tří za to může. Na vyhlídce jsme si uvařili polévku a z vrchu se dívali na Nýrsko. Pak jsme vyrazili dál a skoro současně došli na smluvené místo na zřícenine Pajrek. Potom jsme prošli kolem nádherně čisté vodní nádrže Nýrsko a něktěří z nás byli hodně blízko tomu aby porušili zákaz koupání.
Měli jsme před sebou poslední den v přírodě (ale to jsme ještě nevěděli). Nikdo mi nechtěl věřit, že to co jsem chtěla ujít ujdem, ale díky silné vůli všech se to povedlo....a to si myslim, že jsme nikam moc nespěchali. Podívali jsme se na romantický vodopád, na Černé a Čertovo jezero, ve kterém jsme smočili nejen nohy a k veřeru se ubytovali v Železné Rudě mezi mnoha žravými slimáky.
Protože ráno byla mlha a pršelo a taky díky všeobecnému vyčerpání jsme vyrazili o den dříve domů...asi to tak mělo být. Opět jsme dojeli do Plzně, kde jsem se během hodinky stihla podívat na nové kašny na náměstí a pak nás čekala zase ta dlouhá cesta do Okříšek, při které všichni pospávali dokud Helču nezastavila banda trampů, kteří nám (nebo spíš asi jen mě) pěkně zpříjemnili cestu a to nejen alkoholem.
Ještě by mě zajímalo kam jsem založila naše vtipně vyjádřené myšleny od plyšáka v oranžovém na nádraží až po hlody do okurky a bude to vše.
Děkuji všem za příjemně strávený týden..ráda na něj budu i nadále vzpomínat.
Tento výlet, začal už tradičně na nádraží v Moravských Budějovicích. Sešlo se nás asi šest...(já, Helča, Dušan, Eliška, Áda)...vlastně jen pět, Lucka se přidala až cestou, a dali se na dlouhou a nudnou cestu vlakem. Dojeli jsme do Okříšek a tam se mi konečně splnil můj sen. Nastoupili jsme do vlaku směr Plzeň. Dojeli jsme až do Klenčí pod Čerchovem, kde jsme strávili první noc.
Na vrvním kopci s rozhlednou bylo nádherně. "Čerchov je svojí nadmořskou výškou 1042m nejvyšším vrcholem Českého lesa. Je daleko viditelný ze všech světových stran a z vrcholu Kurzovy věže se odmění návštěvníkům dalekými výhledy jak do Čech tak i do Bavorska." Tohle všechno byla pravda. Postupně jsme se o tom přesvědčili. Po dlouhé cestě, po pro nás ne moc dobře pochopitelném turistickém značení, jsme přes Furt im Wald došli na Hohen Bogen, kde jsme si na vrcholku popovídali s jednou starší paní a podívali se odkud jsme přišli. Čerchov jsme měli celou dobu za zády.
Potom jsme došli do dalšího německého města s hrozně dlouhým názvem: Neukirchen beim Heiligen Blut. Všechno mi v tu chvíli přišlo hrozně divný...většina vypadala unaveně, ale i přesto jsme ještě kousek popošli.
Po návratu zpátky do ČR jsme se docela radovali. Naše staré známé značení :-)
Díky mé tvrdohlavosti a nechuti jít celou dobu po silnici až do Nýrska jsme se rozdělili na dvě skupiny. Po nabrání vody ze studny (byla nic moc a pán, kterého jsme tam potkali, povídal, že nám po ní bude špatně....naštěstí se nám nic nestalo) se ke mě přidali kluci a vyrazili jsme vzhůru a zase dolů a potom zase vzhůru. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsme do kopce vždycky zrychlovali a nemohli se domluvit kdo z nás tří za to může. Na vyhlídce jsme si uvařili polévku a z vrchu se dívali na Nýrsko. Pak jsme vyrazili dál a skoro současně došli na smluvené místo na zřícenine Pajrek. Potom jsme prošli kolem nádherně čisté vodní nádrže Nýrsko a něktěří z nás byli hodně blízko tomu aby porušili zákaz koupání.
Měli jsme před sebou poslední den v přírodě (ale to jsme ještě nevěděli). Nikdo mi nechtěl věřit, že to co jsem chtěla ujít ujdem, ale díky silné vůli všech se to povedlo....a to si myslim, že jsme nikam moc nespěchali. Podívali jsme se na romantický vodopád, na Černé a Čertovo jezero, ve kterém jsme smočili nejen nohy a k veřeru se ubytovali v Železné Rudě mezi mnoha žravými slimáky.
Protože ráno byla mlha a pršelo a taky díky všeobecnému vyčerpání jsme vyrazili o den dříve domů...asi to tak mělo být. Opět jsme dojeli do Plzně, kde jsem se během hodinky stihla podívat na nové kašny na náměstí a pak nás čekala zase ta dlouhá cesta do Okříšek, při které všichni pospávali dokud Helču nezastavila banda trampů, kteří nám (nebo spíš asi jen mě) pěkně zpříjemnili cestu a to nejen alkoholem.
Ještě by mě zajímalo kam jsem založila naše vtipně vyjádřené myšleny od plyšáka v oranžovém na nádraží až po hlody do okurky a bude to vše.
Děkuji všem za příjemně strávený týden..ráda na něj budu i nadále vzpomínat.