Vše se zdálo být tak nádherné a neuvěřitelně krásné. Přemítám cestou domů o tom, co napíši do smlouvy. Uvědomuji si, že to je velmi citlivý krok a že z této cesty se nedá jen tak na kterékoliv křižovatce zahnout jinam. Směr je jasně daný a řízení velmi precizní.

            Vzpomněl jsem si na to, co mě velmi zaujalo už na začátku našeho rodícího se dominantně – submisivního vztahu. Její slova, která byla jakoby z mé duše. Rychle jsem po příchodu na ubytovnu zapnul notebook a našel si pečlivě uložené písmenka…

„Měl by sis mě vážit a současně obdivovat,nic mi neurčovat, přijít a nevnucovat se, poznat mě a neklást žádné podmínky, chápat své povinnosti. Měl bys snít, toužit a mít mě rád a současně poslouchat, nechtít mě přitom měnit, důvěřovat mi, být mi věrný a oddaný“

Od momentu kdy jsem  tato slova objevil na internetu v profilu tehdy mé vysněné dominky, nemyslel jsem na nic jiného. Bylo to pro mě takové motto, které mě vedlo v mém dalším jednání a chování vůči mému Snu. Právě tehdy jsem si uvědomil, že pokud nezměním své chování a přístup, že můj sen se rozplyne jako pára nad hrncem. Nebylo to tím, že bych do té doby něco podceňoval, či snad dokonce nevěřil v její doslova kouzelnou bytost. Spíše jsem si asi sám nevěřil, a to především v té fázi, kdy jsem byl zmatený okolo celého dění okolo na chatu. Po necelých třech týdnech virtuální známosti jsem se takzvaně srovnal, utřídil si priority a i díky bezbřehé trpělivosti mého Snu začal pomaličku ale jistě dostávat po mnoho let ukrytou pokoru na povrch…

            ...Měl by sis mě vážit a současně obdivovat… Neskutečně si přirozeně a nefalšovaně vážím své v ten moment prozatím tak blízkého, ale i vzdáleného a rozhodně všemi smysly vnímaného a milovaného Snu. Neskonale si vážím toho jakou mi dává krásnou naději na skutečné prožití mých submisivních pocitů a tužeb, které mi jsou bytostně vlastní a jsou součástí mého lidského charakteru. Všechny mé vnitřní pocity a vjemy, které jsem tehdy vnímal vždy byli a budou v souladu s mým neoddiskutovatelným přesvědčením a životní filozofií. Má role, mé postavení, to vše je ve mně zakódováno. A má Paní to tehdy věděla. Proto byla shovívavá, trpělivá, i když jsem občas měl také pocit, že mé dny v její společnosti jsou sečteny.

            Ano kombinace vážit si milované osoby a neskonalého obdivu je vskutku evokující a vyvolávající explozi pocitů, neřízených, pudových. Vždy jsem obdivoval svůj Sen, a tak trošku i žárlil. Byl jsem si moc dobře vědom toho, jak křehký může být zpočátku rodící se dominantně – submisivní vztah. Má fantazie pracovala naplno, vždy když jsem šel městem, nenápadně jsem si po očku prohlížel ženy, které mi ve snu připadaly jako můj Sen. Obdivoval jsem na ní nejen to tajemno a duševno, ale především také eleganci s jakou postupně dosahovala svého cíle. Přirozenou cestou vlastního poznání své vlastní duše, cestou absolutního pochopení jedinečnosti smyslu vlastní přirozené dominance vůči nám submisivním jedincům. Je důležité správně pochopit a porozumět svým osobnostním a charakterovým vlastnostem. To jsem si uvědomoval i já…

            …Nic mi neurčovat, přijít a nevnucovat se… Tady jsem se malinko zastyděl. Nikdy jsem nepatřil mezi subíky, kteří se vnucují za každou cenu, a jak se říká snaží se proniknout někam, kde není pro ně místo… Jako subíček vnímám své touhy, ale myslím si že se dokáži vcítit do okamžiku, do vzájemných signálů vysílaných při virtuálním seznamovaní. Ten pocit něčeho výjimečného a snad i vzájemně nakloněného jsem nabyl právě při seznámení se Snem. Propadal jsem stále hlouběji své bezbrannosti  a oddanosti jediné myšlence na to, stát se vyvoleným. Protože jsem to od prvopočátku tak cítil. Ne jako laškování dvou bdsm orientovaných lidiček bez cíle a dalšího navazování na internetovou komunikaci, ale skutečně od začátku rozehranou smyslnou hru plnou vášně, napětí, radosti, ale i odříkání a smutku. Je těžké v této poloze udržet své dojmy na uzdě, nedát jim průchod a být nad věcí. A právě to vnucování se, které mi není vlastní se mi vkrádalo do mozku a snažilo se prosadit také cestou písmenek na mém počítači. Je třeba být velmi silnou osobností, aby čerstvě zamilovaný člověk, a subíček do své Paní obzvláště, dokázal čelit vnitřnímu tlaku emocí podporovaných neukojitelnou a bezbřehou fantazií. Moc dobře jsem však věděl, že i tahle kapitola vztahu je důležitá a její pochopení je velmi důležité, abych mohl i nadále pomýšlet na kožený otrocký obojek mé Vládkyně vášní, smyslnosti a nefalšované dominantní skutečnosti. Cítit a uvědomovat si nejen svou vlastní identitu a přirozenou submisivitu zároveň s vnitřním pocitem neobvyklé a snad i životní konstelace hvězd v setkání se svým Snem je něco co se už nikdy nemusí opakovat. Nechtěl jsem nikdy a žádných okolností přijít o Vládkyni, kterou mi sám velký a laskavý osud ve své dobrotě a laskavosti seslal na virtuální svět k poznání. Virtuální svět se svými mnoha tvářemi…

            …poznat mě a neklást žádné podmínky,chápat své povinnosti… V tom skutečně tkví řeka poznání. Její proud není nikterak silný, ale na některých místech čekají nástrahy vskutku neočekávané. Poznání svého protějšku je skutečně alfou a omegou celé tajenky, kterou začínáme luštit na počátku hledání svého ideálního dominantního protějšku. Ještě předtím však by skutečný muž se submisivním sklony měl poznat své vlastní nitro natolik, aby dokázal správně definovat své potřeby a formy uspokojení. V mnoha případech se může stát, že své síly přecení a při prvním reálném počinu zjistí, že sám sebe nedokázal pochopit. Je samozřejmostí, že zkušená a především vnímavá dominantní žena má své mechanismy, kterými ještě před společným setkáním vyselektovat ty otroky, kteří se již na chatu chovají spíše jako mladíci sotva prošlí pubertou, nebo jen snílkové toužící po něčem netradičním co viděli v časopise nebo na videokazetě. Pravdou je, že patřím mezi ty, alespoň já jsem o tom přesvědčený, kteří vědí. Ne nadarmo dlouhá léta bloudím virtuálním světem a procházím seznamky na speciálních internetových serverech. Pravdou je, že poznání nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Napomohl tomu hodně právě internet a různé teorie, články, diskuze.. Nemalou měrou i jisté nabyté praktické zkušenosti. Psím jazykem by se dalo říci že jsem si vědom kde mám své místo, kde patřím a koho toužím se psí oddaností obdivovat.

            V mnoha momentech styl mé komunikace mohl vzbudit pocit že se snažím svůj protějšek do něčeho nutit. To bylo pro mě zásadní. Hlídat si rétoriku, výběr slov. Často mluvím v náznacích, v hádankách. Leckdy jsem domýšlivý. A jsem tvor velmi někdy velmi impulsivní pod přílišným tlakem událostí. To vše jsem dal najevo hned zkraje našeho namlouvání. Věděl jsem, že především proto mi stále chyběla ta, která by mou submisivitu skutečně dostala na povrch mé osobnosti, zkrotila mou duši a vychovala si mě k obrazu svému, ale i mému přání a snění..

            …měl bys snít, toužit a mít mě rád a současně poslouchat, nechtít mě přitom měnit, důvěřovat mi, být mi věrný a oddaný… Snění. Tak tady jsem byl přesvědčený o tom, že mé sny, živé sny a představy, jsou již tak realistické, že více snad už být nemohou. A to především s příchodem jednoho velkého a já si troufám tvrdit životního Snu. Snažil jsem se naslouchat a vnímat tuto větu jako skutečně důležitou malou nápovědu ze strany té, kterou jsem obdivoval, zbožňoval a především z celého svého srdce miloval. Byl jsem připravený sklopit své oči a mít je jen a jen pro můj Sen, věrně a oddaně naslouchat všem přáním, tužbám a příkazům. Pokorně přijímat výchovné metody a cestičky nahlodávání mé psychiky, podřizovat se náladám a rozmarům, oddaně naplňovat literu kvalitního a především oboustranně smysluplného a obohacujícího dominantně – submisivního vztahu. Já jsem ten kdo touží pokleknout a pokorně přijmout otrocký obojek a nadvládu jediné Vládkyně, má Paní a můj Sen byl pro mě vším, čím jsem si mohl jenom ve snu představit a v realitě pochopit.

To vše jsem si v retrospektivě uvědomoval a stále se k tomu vracel. Protože jedině tak jsem mohl pomýšlet na naplnění všeho o čem jsem snil…Být vyvoleným otrokem je cíl. Být vyvoleným je předsevzetí. Být vyvoleným znamená přizpůsobit se nově vzniklé situaci a omezit své zvyklosti. Být vyvoleným znamená být šťastným. A já jsem věřil že jsem ten vyvolený, i přesto že to byl čas odříkání, častého nekonečně dlouhého očekávání, ale také víry. Víry ve svůj Sen, důvěry v čestné jednání a skutečného zájmu o navázání dlouhodobého krásného a inspirativního vztahu.