„To je Juri. Juri Killian.“

  „Juri se vrátil,“ ozývalo se odevšad. Sebevědomě kráčející mladík se tím nenechal nijak rozrušit a dál pokračoval v cestě do Kalosovy pracovny. Netušil jaký příval vzpomínek vyvolá, když se vrátí. K jeho vlastnímu údivu se mu však nevybavovaly jen špatné vzpomínky. Myslel i na šťastné chvíle, kdy zde ještě vystupoval.

  Aniž by zaklepal, otevřel dveře Kalosovy pracovny a vešel. Kalos seděl za stolem a zatvářil se překvapeně, když ve dveřích uviděl Juriho. Protřel si oči, aby se ujistil, že nemá halucinace. Když tam Killian i nadále stál, vyzval ho aby se posadil. „Čemu vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“ optal se bez sebemenší stopy ironie. „Kene? Ať mě tak hodinu nikdo neruší.“

  Kalos si propletl prsty a vyčkával co bude dál. „Vím, že to co jsem spáchal v minulosti nemohu odčinit. Přesto bych se o to rád pokusil.“

  „Předpokládám, že jsi nepřijel jen proto, aby ses omluvil za minulost. Co máš na srdce, Juri.“ Mladík se zhluboka nadechl. „Chtěl bych znovu vystupovat v Kaleido Stage. Vím, že je to troufalá žádost, ale…“ Kalos ho zarazil zvednutím ruky. Leon Oswald a Juri Killian, dvě akrobatické hvězdy v Kaleido Stage, pomyslel si. To není špatný nápad. To vůbec není špatný nápad. „Dobře, Juri, vítej zpátky,“ prohodil s úsměvem, vstali a potřásli si rukama. Mladší z mužů zůstal stát.

  „Kalosi, měl bych jednu podmínku pro moje vystupování,“ pronesl. Kalos tázavě nadzvedl obočí. „Chci aby se mnou jako partnerka vystupovala Sora a nikdo jiný.“

  „Obávám se, že tohle nebude možné, Juri.“

  „Proč ne? Pokud vystupuje s někým jiným jistě se to dá nějak…“

  „Sora už v Kaleido Stage není,“ pronesl a zastavil tak mladíkův proslov. Ten se teď překvapeně svezl do židle. „To přeci není možné. Sora by neodešla.“

  „Když se vrátila z Paříže, dala výpověď. Jen tak mimochodem, Juri, jak se dostala zpět do Kalifornie?“

  „Každý máme svá tajemství, ponech je i Soře. Kde bydlí?“

  „Nedaleko odtud.“

  „Pošli pro ní někoho. Ať jí řekne, že je v Kaleido Stage nový akrobat a chce vystupovat jen s ní, ale ať za žádnou cenu neprozradí o koho se jedná?“

  Kalos si ho pátravě prohlédnul. „Proč zrovna Sora?“ optal se s povytaženým obočím. „Protože ona je Kaleido Star,“ zazněla stručná odpověď.

  „Kene? Zavolej mi Rozetu.“ Ozvalo se zaklepání a dovnitř vklouzla Rozeta. „Chtěl jste mě vidět, šéfe?“

  „Ano. Potřebuji abys zašla za Sorou a řekla jí tohle…“ Kalos s Jurim jí vše vysvětlili. „Dobře. Já jí to řeknu.“ Juri jí poděkoval a odešel. Sora měla přijít až v pět, tak se rozhodl podívat se po Kaleido Stage.

  K jeho rozmrzelosti narazil na Leona hned za prvním rohem. „Juri Killian,“ prohodil chladně. „Leon Oswald,“ odvětil stejným tónem. „Chtěl jsem se jen přesvědčit, jestli fámy, které se po Kaleidu šíří rychlostí světla, jsou pravdivé. A vidím že ano. Juri Killian se opravdu vrátil.“

  „Tak ses přesvědčil, takže pokud mě teď omluvíš,“ pronesl a chtěl se kolem něj protáhnout. Leon ho chytil za paži. „Nedovolím ti zničit Kaleido Stage, jak ses o to snažil, když tu byla Leila. A nedovolím ti zničit další život,“ ucedil.

  „Kdyby chtěl někoho zničit,“ zasyčel Juri na oplátku, „byl bys to ty.“ Prošel kolem něj a vyrazil k tělocvičně. Rozhovor s Leonem v něm opět vyvolal nepříjemné vzpomínky. Nikdy si nepřestal vyčítat ten osudový den, kdy se konal minulý ročník festivalu. Tenkrát byl jiný než dnes. Kdysi byli s Oswaldem přátelé. Pak se mezi ně, jak nepropustná hradba, postavila nehoda Leonovy sestry.

  Zakázal si na to myslet a věnoval pozornost cvičícím akrobatům. Ti si ho všimli a na okamžik přestali v tréninku. Když se ujistili, že je to opravdu Juri Killian, vrátili se ke své práci. Mladý muž je pozoroval velice dlouho. Nakonec pohlédl na hodinky a zjistil, že je tři čtvrtě na pět. V pět měla přijít Sora.

  Líně vykročil k pracovně Kalose. Věděl, že tam dívka ještě nebude, ale stejně nedokázal zastavit své kroky. Opět vstoupil bez zaklepání a nepřekvapilo ho, že je Kalos sám. „Co když se odmítne vrátit?“ zeptal se sotva za sebou Juri zavřel.

  Na tuhle otázku si nedovoloval myslet. „Vrátí se. Nebyla by to Sora. Nevzdá se tak snadno,“ pronesl pevně. Sám však netušil, kde se v něm ta neochvějná jistota bere.

  Přesně v pět se ozvalo zaklepání a na Kalosovo zvolání dále dovnitř vtrhla Sora. Juri si stoupl do stínu pracovny. Bylo zřejmé, že si ho nevšimla. „Chtěl jste se mnou mluvit?“ otázala se. „Ano. Objevil se zde nový akrobat. Přeje si s tebou vystupovat.“

  „Ale kdo je to?“

  „To ti zatím nemohu prozradit,“ prohodil Kalos tajemně. „Je pro nás velice důležitý. Pokud si přeje s tebou vystupovat obávám se, že tě musím požádat, aby ses vrátila.“

  „Ale přeci jste se mnou ukončil smlouvu,“ vyhrkla nešťastně. „Ta se může opět obnovit. Nezapomínej, že Kaleido Stage patří mě.“

  „Ale, ale…“ koktala. Dívka vypadala tak zmateně, až se jí Jurimu zželelo a vystoupil ze stínů. „Já jsem ten akrobat, Soro,“ pronesl klidně. Otočila se a nevěřícně na něj hleděla. „Juri?“ zašeptala. „Proč chcete, abych s vámi vystupovala?“

  „Protože jen ty dokážeš předvést Andělské číslo.“ Hleděl jí do očí a všiml si, že se jí na tváři mihla celá škála pocitů. Radost, strach, smutek. „Nemůže se vrátit do Kaleido Stage. Nedokázala jsem vyhrát ani Cirkusový festival,“ vyrážela ze sebe. Pak se otočila na podpatku a utekla. Juri se chystal vyrazit za ní, ale zastavil ho Kalosův hlas. „Nech ji o tom přemýšlet.“ Mladík si povzdychl a vytratil se na chodbu.

  Sora běžela ani nevěděla kam. Přitom vrazila do nějakého muže, který zabrblal něco o nezodpovědné mládeži. Vyběhl ven, kde se zastavila, aby nabrala dech. Slyšela za sebou kroky. Otočila se a uviděla Juriho. „Co je to?“ zeptal se tiše. Palcem jí něžně setřel slzu, která osaměle stékala po tváři. „Nic,“ zašeptala neschopna odtrhnout pohled od jeho očí. Jak by mu mohla vysvětlit ty smíšené pocity, které jí cloumaly od té doby, co ho znovu uviděla? Neuměla je vysvětlit ani sama sobě.

  „Je to kvůli mně? Tolik ti vadí, že jsem se vrátil?“ Zavrtěla hlavou. Pocítila tak prudkou touhu po jeho objetí, až mimoděk ucouvla. Bála se, že by se mu sama mohla vrhnout do náruče. Juri si to vysvětlil po svém, otočil se a vracel se dovnitř. „Juri,“ zašeptala sotva slyšitelně. Mladík ji přesto zaslechl. To něžné vyslovení svého jména nemohl přeslechnout. V tu chvíli musel vynaložit veškeré své sebeovládání, aby se nevrátil a nesevřel to křehké tělo v náručí. Silou vůle se přinutil pokračovat v chůzi a ani nezpomalit.

  Ještě chvíli za ním hleděla. Pomalu se vydala do svého bytu. Cestou narazila na upoutávku do Kaleido Stage. Na plakátu byl Leon celý v černém a vedle něj Juri v bílém. Souboj padlého anděla s ďáblem, blesklo Soře hlavou.

  Konečně za sebou zavřela dveře bytu a vydala se do sprchy. Uvažovala co to do ní vjelo, když odmítla znovu vystupovat. Věděla, že se jí taková možnost už nenaskytne. Po dlouhé sprše se najedla a chystala se jít si odpočinout. Někdo zazvonil. Došourala se ke dveřím, otevřela a zjistila že hledí na puget bílých lilií. Podle nohou, které z nich rostli, bylo jasné že je drží nějaký kurýr. „Sora Naegino,“ ozvalo se zpod květin i jeho hlas. „Ano,“ přikývla. „Pro vás,“ prohodil mladík, vrazil jí kytici a zmizel. Chvíli za ním hleděla, pak zavřela a pohlédla na květiny. Našla v nich dlouhou bílou obálku. Otevřela ji a uvědomila si, že v ruce drží pozvánku na dnešní představení v Kaleido Stage. Na vystoupení Leona a Juriho.

  Nepochybovala o tom, kdo ji pozval. Juri. Náhle si uvědomila, že jediný kdo ví, že miluje lilie je Ken. Proč to ale řekl Jurimu? Povzdechla si. To si s přítelem ještě vyřídí. Zadívala se opět na vstupenku. Mám tam jít?, ptala se v duchu. Věděla, že nedokáže nejít. Podívala se na hodiny. Půl osmé. Do večerního představení zbývala půl hodina. Rychle se oblékla a vydala se opět do Kaleido Star.

  U vchodu, jako vždy, vítal diváky Ken. „Soro,“ zavolal na ní. „Přišla ses podívat na představení?“ optal se, ale vzápětí se zarazil, když viděl, jak k němu rozzuřeně kráčí. „Proč jsi řekl Jurimu, že miluji lilie?“ zeptala se bez okolků. „Já… Já…,“ koktal. Stačil jeden rozvášněný pohled dívky a všechno vyklopil. „Říkal, že na tom záleží, jestli se vrátíš do Kaleido Stage.“ Sora přikývla. Ken si od ní vzal vstupenku a nechal ji projít. Vše podstatné bylo řečeno.

  Nešla se však posadit, ale zůstala stát na balkoně proti ložím pro speciální hosty. Představení začínalo. Se zatajeným dechem sledovala, jak se na scéně objevil Juri s Leonem. Oba muži předváděli jeden nebezpečný kousek za druhým. Netušila co upoutalo její pozornost, ale náhle se podívala do protější lóže. Pozorovaly ji zelené, obdivně rozzářené oči. Usmála se na neznámou a raději se vrátila k představení. Cítila však, že ji dívka dál pozoruje.

  Oba mladíci právě viseli na hrazdách a zřejmě se chystali na vrcholné scéně. Juri se s neochvějnou jistotou zadíval vzhůru na Soru svýma pronikavě modrýma očima. Dívka, aniž by dbala že tak přijde o vrchol představení, se schovala za sloup. Co to dělám?, pomyslela si. Schovávám se jak malá. Nadechla se a znovu vylezla.

  Juri na ni stále upíral pohled. Vpíjeli se do sebe očima. Mladíci se již klaněli, přesto z ní Juri nespouštěl oči. Sora se nakonec otočila a odešla. Nevrátila se však do bytu, ale vydala se do pracovny Kalose. Nyní i ona vstoupila bez zaklepání. „Dobře,“ prohodila, „vrátím se do Kaleido Stage, ale mám podmínku.“

  Kalos se usmál. Uvažoval totiž o tom jestli Sora ví, jak jsou si s Jurim podobní. „Jakou?“

  „Nebudu vystupovat s Andělským číslem.“ Muž zamrkal. Tak to bude tvrdý oříšek, pomyslel si pobaveně. Bude zajímavé sledovat, jak se s tímhle odporem vyrovná Juri. „Jistě. Nikdo tě do toho nemůže nutit. Vítej zpět.“

  „Děkuji.“

  Sora se ještě ten den nastěhovala zpět do Kaleido Stage. Druhý den měla hned tři vystoupení pro děti. Juri se přišel podívat na její poslední. Stál nahoře na tribuně a pozoroval ji. Nedokázal od ní odtrhnout oči. Rozdávala kolem sebe radost a smích. Rozhlédl se kolem. Podle zářivých očí dětí a úsměvů dospělých poznal, že není jediný, kdo si to myslí.

  Vystoupení skončilo a Juri se vydal za Kalosem. Usadil se v křesle. „Kdy bude první Andělské číslo?“ zeptal se klidně. „Obávám se, že nikdy,“ odvětil šéf a pobaveně sledoval, jak Juri vyskočil ze židle. „Cože?!“

  „Sora se vrátila s jedinou podmínkou, že nebude vystupovat s Andělským číslem.“ Juri se otočil na patě a Kalos mohl přísahat, že si mumlal něco jako: „Tohle si s ní vyřídím.“ Usmál se. Opravdu to bude zajímavé.

  Sora právě odpočívala ve velkém koženém křesle. Poslední vystoupení ji nějak unavilo. Zavřela oči a pohodlně se opřela do měkkého opěradla.

  Juri za ní chtěl jít hned, jak se dozvěděl, co udělala, ale chytil ho Ken a donutil ho jít si zacvičit. Proto nyní kráčel chodbou bez košile a nevšímal si obdivných pohledů akrobatek. Sora překvapeně zamrkala, když do místnosti vtrhl Juri jen v kalhotách. rázně k ní přešel, opřel se o opěrky křesla a sklonil se těsně k ní. „Proč nechceš předvádět Andělské číslo?“ optal se. „Mám strach,“ špitla. „Bojím se, že si vždycky vzpomenu na festival a nedokážu to dotáhnout do konce. Možná bych měla odejít, byla chyba se vracet.“

  Juri strnul. „Nemůžeš odejít. Vrátila jsi do Kaleido Stage světlo. Neodcházej. Pokud to bude nutné klidně si před tebe kleknu, abych tě přesvědčil.“ Na důkaz svých slov klesl na kolena a tiše k ní vzhlížel. „Prosím vás, Juri, vstaňte,“ zašeptala v rozpacích. Zavrtěl hlavou. „Slib mi, že neodejdeš a že se mnou budeš vystupovat s Andělským číslem.“ Dívka se na dlouhou dobu odmlčela. Zvažovala všechna pro a proti. „Dobře,“ pronesla tiše. „Dobře, co?“

  „Budu s vámi vystupovat s Andělským číslem. A teď  vstaňte, prosím.“ Udělal oč ho požádala, ale opět se sklonil k jejímu uchu. Lalůček jí ovanul jeho horký dech, když šeptal: „Měl bych ještě jednu výhradu. Přestaň mi vykat, ano?“ Dokázala jen přikývnout, protože byla omámená jeho blízkostí. Spokojeně kývnul a mimoděk se rty dotkl ušního lalůčku. Zachvěla se. Otočil se a odešel. Soře trvalo ještě dlouho než byla schopna vstát z křesla.

  Nakonec pro ni přišel Ken. „Soro,“ oslovil ji. „Měla bys jít trénovat. Juri už je na place.“ Juri, pomyslela si. Proč se bojím dalšího setkání s ním? Přikývla a vyrazila do tělocvičny. Otevřela zrovna ve chvíli, kdy Juri padal z hrazdy. Na několik hrůzných vteřin, než jí došlo, že je pod ním síť, se jí zastavilo srdce.

  Mladík se vyškrábal ven a k Soře dolétly jeho přidušené kletby. Juri náhle vzhlédl a všiml si jí. Vpíjeli se do sebe očima. Zvláštní okamžik přerušil Ken, který se náhle objevil vedle Sory. „Soro?“ zeptal se tiše. Dívka se na něj otočila. „Ano?“

  Mladík si nervózně mnul ruce. „Víš? Hm… Nevím, jak to říct. Týká se to Rozety,“ vyhrkl rychle. „Co je s Rozetou?“ optala se. „Nic se nestalo, ale…“ Ken byl očividně velice nervózní. „Soro,“ zavolal Juri. „Přišla jsi trénovat nebo si povídat?“

  „Už jdu. Kene, tak se prosím vymáčkni,“ požádala ho tiše. „Rozeta se mi líbí, ale nevím jak jí to říct,“ vyhrkl jedním dechem. Dívka na něj zůstala užasle hledět. „Kene, nezdá se ti, že je Rozeta trochu mladá?“

  „Je jí patnáct, Soro. Je jen o tři roky mladší než ty. Víš, já tě miloval, ale ty máš teď oči jen pro Juriho a…

  „To přeci není pravda!“ přerušila ho. „Ale je,“ odporoval. „S Rozetou jsem strávil poslední dobou hodně času. Ona… ona je jedinečná. Když ji vidím při představení mám pocit, že vidím svého anděla strážného,“ pronesl a v očích se mu objevil zasněný výraz. Sora se při zmínce o andělu podívala na Juriho… a uviděla, že k nim rozzuřeně kráčí. „Nerad ruším vaše milé dostaveníčko, ale měla bys jít trénovat,“ pronesl tvrdě. Soru vyděsil jeho chladný výraz. „Už jdu,“ špitla kajícně. „Pomůžu ti,“ zašeptala ještě přes rameno ke Kenovi. Pak se společně se svým partnerem vydala k hrazdám. Začal trénink.

  Ať se Sora snažila sebevíc vždycky si Juri něco našel, ačkoli měla pocit, že několikrát bylo číslo dokonalé. „Moc pomalu,“ vyhrkl Juri. „Moc rychle.“

  „Musíš se odrazit víc!“

  „Hlídej si načasování.“

Když už jí něco vytkl asi po patnácté, nevydržela to, zůstala ležet v síti a vyjela. „Co to s tebou je? Už několikrát jsem to předvedla bez chybičky, ale tobě se na tom pořád něco nezdá!“ Juri se spustil z hrazdy a spadl vedle ní. Vzápětí se na Soru překulil a rukama se opřel vedle její hlavy.

  Dívka nasucho polkla. Jejich nosy se téměř dotýkaly. „Co se mnou je?“ zeptal se šeptem. „Co je s tebou. Přijdeš na trénink místo abys cvičila flirtuješ s Kenem.“ Dívka vytřeštila oči. „Já že flirtuju?“ optala se. „A vůbec, co je ti do toho?!“ vyprskla. Nechápala proč mu z očí srší rozčilené blesky.

  Než si stihla uvědomit, co se stalo, ucítila na rtech ty jeho. Sotva se dotkly, Juri vyskočil ze sítě a s prásknutím dveří odešel. Vzpamatovala se a rychle se vyškrábala ven. Vyrazila za mladíkem. Našla ho v jeho pokoji, do kterého vstoupila bez vyzvání.

  „Co to mělo znamenat?“ zeptala se. „Soro, prosím tě odejdi,“ požádal ji tiše. Zavrtěla hlavou a zadívala se na něj. „Co se děje, Juri? Máš nějaké problémy? Nepomůže, když to v sobě budeš dusit.“

  Ty jsi můj problém, chtělo se mu vykřiknout, ale raději by si ukousl jazyk, než by to řekl nahlas. „Nic mi není. Jen se potřebuji vyspat.“ Měl pocit, že mu svýma pronikavýma očima vidí až na dno duše. A že si může přečíst i to, co si on sám odmítá přiznat. „Dobře. Jdi si odpočinout. První vystoupení máme až příští týden, takže času máme dost.“ Přikývl a sledoval jak odchází.

  První co udělala, když se za ní zavřely dveře bylo, že začala hledat Rozetu. Ptala se každého koho potkala, ale nikdo nevěděl, kde dívka je. Narazila i na Leona, který se tvářil nepřístupně jako vždy. „Neviděl jste Rozetu?“ zeptala se ho. Chladně se na ni podíval. Z jeho očí vyčetla, že ani pořádně neví, kdo Rozeta je. Povzdychla si a pokračovala dál.

  Poslední naději vkládala do Kena. Třeba je s ním. Mladíka našla v zákulisí, kde připravovali večerní představení. Rozeta však nikde. „Kene, kde je Rozeta?“ optala se ho. „Nevím,“ odvětil. Sora začínala být zoufalá. Hledala dívku už všude. V jejím pokoji, v tělocvičně, tady v zákulisí. Už nevěděla kam jít.

  „Ale kam mohla jít?“ divila se. Ken pokrčil rameny a chtěl se věnovat své práci. Sora ho praštila po hlavě. „Já myslela, že ti na Rozetě záleží.“ Mladík si uraženě třel poraněné místo. „Proč mě ale biješ?“

  „Protože mi nevěnuješ dostatek pozornosti,“ odsekla ta. „Jdu jí najít. A až jí najdu tak jí řeknu, aby se ti vyhýbala!“ Otočila se a odcházela.

  „Soro,“ zavolal. „Soro, počkej prosím tě.“ Dívka se zastavila. Rychle ji doběhl. „Já opravdu nevím, kde může Rozeta být. Mám teď tolik práce, že jí nemůžu hledat. Kdybych mohl tak ti pomůžu. Jenže večer má vystoupení May a Leon a víš jak jsou oba nároční.“

  Sora jen přikývla. „Najdu jí.“ S těmito slovy odhodlaně vykročila na chodbu. A narazila na May. Ach jo, pomyslela si v duchu. „Ahoj May,“ pozdravila jí. Oslovená se na ni spatra podívala. „Soro,“ odvětila. „Byla ses podívat na jeviště, na které teď nemůžeš?“ ptala se výsměšně.

  „Pokud tě nikdo neinformoval tak opět budu vystupovat, ale ne hned. A teď pokud mě omluvíš,“ prohodila a protáhla se kolem ní. May se spokojeně usmála. Takže Sora se vrátí na jeviště. Konečně tu bude nějaká zábava.

  Byla už zoufalá. Nemohla Rozetu najít. Rozhodla se zajít za šéfem, aby mu to řekla. A právě z jeho dveří vyšla hledaná dívka. „Rozeto?“

  „Ahoj Soro,“ odvětila smutně. „Co se stalo, Rozeto? Proč jsi byla u šéfa?“

  „Trochu mi poupravil program,“ povzdechla si. „Poupravil? Jak?“

  „Nebudu teď tak týden vystupovat.“

  „Cože?!“

Rozeta pouze přikývla. Sora chtěla něco namítnout, ale obě zaslechly čísi smích. Přes chodbu se k nim blížily Mia a Anna. „Ahoj,“ pozdravily je vesele. „Co se děje? Byly jste u Kalose?“

  „Ahoj,“ prohodily. „Hledala jsem Rozetu a našla jsem jí, když vyšla od šéfa,“ vysvětlila Sora. Dívky se na ně pátravě podívaly. „Neviděly jste Kena?“ optala se Anna. „Chci mu ukázat nový kostým, který pro něj mám.“

  Sora s Rozetou se rozesmály. „Anno. My měly dojem, že s tebou Ken razantně odmítá vystupovat,“ prohodily se smíchem. Mia se k nim přidala. „Vždyť by se z tebe za chvíli zbláznil.“ Anna na ně vrhla ublížený pohled. „Já ho přesvědčím,“ odvětila a vydala se chodbou najít mladíka.

  „Chudák Ken,“ politovala ho Mia. „Mio, máš nějaké nové představení?“ zeptala se Sora.

  „Zatím ne. Leon a May chtějí pořád vystupovat s Drákulou a Ďáblovou spirálou. A ty s Jurim budeš vystupovat s Andělským číslem. Nevím, co bych měla vymyslet.“

  „Tebe určitě něco napadne, Mio,“ ujistila ji Rozeta. Mia se na ni usmála. „Rozeto proč jsi vlastně byla u Kalose?“

  „Nějaký čas teď nebudu hrát,“ prohodila tiše. „Ale proč? Vždyť patříš mezi velmi schopné akrobatky. Proč by to dělal?“

  „To se zeptej jeho a ne mě.“

Dívky se vydaly do zákulisí, aby se podívaly na přípravy. Našly tam May a Leona, jak trénují večerní představení. Sora si musela přiznat, že May je opravdu velice dobrá. Sledovala jí s obdivem, ale zároveň se smutkem v srdci. Nakonec ale pokrčila rameny a vzápětí se rozesmála. Zákulisím totiž běhal Ken a v patách měl Annu s klaunským kostýmem. „Kene, pojď si ho alespoň zkusit,“ škemrala.

  Všichni přihlížející se smáli až se za břicho popadali. Ken nakonec zastavil těsně před příchozími dívkami. „Zachraňte mě,“ zasípal. Nakonec se nad ním smilovala Rozeta. „Anno, nech ho. Vždyť víš, že s tebou vystupovat nebude.“ Ken si dívku prohlédl. Neušel mu její posmutnělý tón. „Co se stalo?“ optal se. „Rozeta teď nebude nějaký čas vystupovat,“ prohodila místo ní Mia. Mladík vytřeštil oči. „To přeci není možné. Vaše odpolední představení jsou nabité k prasknutí.“

  Odpoledne totiž vystupovaly Mia, Anna, Rozeta, Marion, lachtan Jonatán a teď opět Sora. Rozeta měla i jednou týdně večerní představení, kde vystupovala na hrazdách společně s Miou a Annou. Byl to jakýsi příběh o dvou princeznách a jednom princi, který si nemohl vybrat. Nakonec to skončilo tak, že princ skočil ze skály a obě dívky pro něj potom truchlily.

  „Znamená to, že se zrušilo i představení Princ bez lásky,“ ozval se Ken. Dívky pochmurně přikývly. „Mio, musíš co nejdřív vymyslet nějaké nové představení, ve kterém by Rozeta zase hrál,“ zavelel, jako by Kaleido Stage patřilo jemu a ne Kalosovi. Mia na něj překvapeně hleděla. „Copak je v tvé moci vrátit ji zpátky na jeviště?“ optala se. Ken zavrtěl hlavou. „To sice ne, ale pokud vymyslíš nové představení tak Kalos jistě dovolí Rozetě znovu vystupovat.“

  „Nebyl bych si tím tolik jistý,“ ozval se za nimi tichý mužský hlas. Sora se raději ani neotáčela. Věděla, kdo přišel. Juri. „Ale-ale…“ koktal manažer. „Myslím, že teď má Kalos jiné starosti než to zda Rozeta vystupuje. Potřeboval prostě uvolnit místo, abychom mohli vystupovat my. Pochybuji o tom, že by chtěl, aby se Andělské číslo předvádělo jen jednou za týden.“

  „Nemusel ale hned rušit dětské představení,“ odsekla Sora, která se k nově příchozímu konečně otočila. „To nemusel,“ souhlasil Juri. Kolem se rozprostřelo ticho. To však protrhl Mayin nabroušený hlas. „Mohli byste se jít vybavovat někam jinam. Nemůžeme se s Leonem soustředit.“

  Sora střelila pohledem po akrobatovi, který vypadal všelijak, ale rozhodně ne tak, že se nemůže soustředit. Prohlížel si všechny se svým obvyklým chladem. Pouze při pohledu na Juriho mu v očích zaplál vztek. Sora sledovala jejich tichou výměnu názorů. V hlavě jí vrtalo, co se mezi nimi v minulosti mohlo stát. „Odpočinul sis?“ zeptala se raději Juriho, aby jí nenapadlo ptát se na to, co je mezi nimi za tajemství.

  Mladík na ni přenesl svou pozornost. Přesto stále cítil v zádech Oswaldův ostrý pohled. „Už je to lepší. Chci se ti omluvit za to odpoledne. Opravdu jsem nebyl ve své kůži. První představení máme až za týden a já jsem pořádně nervózní.“

  Dívka se usmála. „To já taky. Ještě stále se bojím, že si vzpomenu na festival,“ pronesla smutně. Zvedl jí bradu a donutil ji tak podívat se na něj. „Tady jsi v Kaleido Stage. Vím, že to tu miluješ. Věř mi, že diváci ti nedají možnost myslet na festival.“ Přikývla. „Nejspíš máš pravdu.“

  „Mám,“ souhlasil. „Půjdu se podívat za Kalosem.“

  „Proč?“

  „Možná se mi podaří ho přesvědčit, aby nerušil dětské představení.“

  „Půjdu s tebou,“ nabídla se Sora. Mladík zavrtěl hlavou. „Ty zůstaň tady. Myslím, že někdo potřebuje tvou pomoc,“ pronesl opět poněkud chladně, neboť si všiml Kena, který na Soru dělal prosebné psí oči. Dívka se otočila a spatřila to. S povzdechem se k němu vydala. „Tak co Rozeta?“ zeptal se okamžitě. „Nemluvila o mě?“

  „Kene, ty musíš v první řadě pochopit, že pro Rozetu je nesmírně důležité vystupování.“

  Přikývl. „Stejně jako pro tebe. To vím. Jenže jak se mám stát důležitějším než představení,“ povzdechl si smutně. Sora mu položila ruku na rameno. „Musíš se dostatečně snažit. Věř tomu, že si tě všimne.“

  „A když ne?“

  „Tak tomu trochu pomůžeme,“ mrkla na něj. Ken přikývl a vydal se za Rozetou, která pozorovala May a Leona při tréninku. „May je opravdu dobrá,“ pronesla dívka. „Vím o lepší,“ pronesl nesměle Ken. Rozeta se k němu otočila a tázavě nadzvedla obočí. „Máš pravdu,“ přikývla nakonec. „Sora je nejlepší.“

   Ken zavrtěl hlavou. „Neměl jsem na mysli Soru, Rozeto, ale tebe,“ zamumlal tiše. Rozeta na něj zůstala tiše hledět. Mělo to znamenat, že mu na ní záleží?, ptala se v duchu. Nakonec se na něj jen usměje. „Kdyby sis nevymýšlel,“ prohodila pobaveně a otočila se zpět k May a Leonovi. Ken se zoufale ohlédne na Soru, ale ta jen zvedla palec na znamení, že mu to jde dobře a odešla.

   Sora klidně kráčela chodbou. Nevěděla proč, ale nohy ji samy zanesly ke Kalosově pracovně. Připlížila se ke dveřím a zaposlouchala se do rozhovoru.

   „Proč jsi nechal zrušit dětské představení?“ pronesl právě Juri. „Proč bych neměl? Stejně budete největší atrakce. Ty, Leon a Sora.“

  „A co May?“

  „May je dobrá akrobatka, ale pořád jí něco chybí. Něco co má Sora. A mám takový pocit, že si to uvědomuje.“

  „Taky jsem toho názoru. Jenže pokud zrušíš dětská vystoupení bude velice těžké Soru přemluvit k vystupování s Andělským číslem.“

  „Touží stát znovu na jevišti, ať si říká co chce. Vystupovat bude, neboj se.“

  „Jenže já si přeju, ne já tě prosím, abys to představení nerušil. Září tam nejen Sora, ale i jiné hvězdy Kaleida. Mia, Anna a Rozeta. A taky Marion.“

  „Jak můžeš vědět, že jsou tak dobré. Ještě jsi je přeci vystupovat neviděl.“

  „Pokud si nevzpomínáš, tak jsem tady vystupoval. A v tu dobu ty byla Mia, Anna i Sora, dokonce i Rozeta, ale ta vystupovala s diabolem. Jedinou dívku, kterou jsem neviděl na hrazdě je Rozeta. A to už je také minulostí, protože jsem se byl podívat na posledním představení. Ty víš, že má talent. Vím, že to víš. Tak jí umožni ho rozvíjet.“

  Kalos pouze nadzvedl obočí. Od kdy je Juri tak vášnivý obhájce ostatních akrobatů v Kalendu?, pomyslel si. Dřív by si šel tvrdě za svým cílem a jen by ocenil, že mu pár akrobatů odklidil z cesty. Kalos si ale uvědomil, že Juri už není jako dřív. Změnil se. nevěděl přesně, co se na něm změnilo. Byl prostě jiný. Kdo tuhle změnu mohl zapříčinit?, divil se v duchu. Napadla ho Sora, ale to přeci není možné. Nakonec nedokázala odolat a zeptal se: „Kvůli komu to všechno děláš? Je to snad kvůli Kaleidu, nebo je vtom někdo jiný?“

  „Je v tom někdo jiný.“

  „A kdo?“ optal se zvědavě Kalos. „Je to Sora, že?“ Mladík však neodpověděl. Sora, která stále ještě stála za dveřmi napjatě poslouchala, co řekne, ale nedočkala se. náhle se dveře prudce otevřely a v nich stál Juri a zářivě se na ni usmíval. „To se dělá poslouchat za dveřmi?“ zeptal se pobaveně. Dívka zrudla až po kořínky vlasů. „Já neposlouchala,“ odsekla vzdorně. Nezlobila se však dlouho. Šibalské jiskřičky v Juriho očích, které tolik postrádala, jí to nedovolili. Náhle ji napadlo to samé co Kalose. Změnil se. už nebyl tím chladným a bezcitným mladým mužem, jak si ho pamatovala, když vystupoval v Kaleidu.

  Občas se u něj objevily prvky jeho staré osobnosti, ale nebylo to moc často. Jen když potkal Leona nebo… nebo Kena, pomyslela si užasle. Leona by chápala, ale Ken? To jí nešlo do hlavy. Trhla hlavou a s hrdě vystrčenou bradou odkráčela chodbou. slyšela za sebou akrobatův pobavený smích.

  Juri se vrátil do pracovny. „Tak teď  bych ti mohl odpovědět na tvou otázku, že Kalosi?“ prohodil. „To už ani nemusíš,“ odvětil ten. „Je mi jasné, že to je kvůli Soře. Jen mi není jasné proč.“

  „Už jednou jsem ti to řekl. Protože je Kaleido Star. A pokud zrušíš dětská představení vezmeš jí chuť znovu se vrátit na jeviště.“

  Kalos si ho pátravě prohlížel. Je to opravdu jen tenhle důvod?, uvažoval v duchu. „Dobře, dobře. Přemluvil jsi mě. Pošli za mnou potom Rozetu.“ Juri se jen usmál a už byl venku. Kalos zavrtěl hlavou. Ti dnešní mladí, pomyslel si. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když do kanceláře vrazila Sára a sedla si mu na klín. „Ahoj Kalosi, tak jak se dneska máš? Nehodláš doufám rušit dětské představení, že ne?“ zavrkala mile.

  „Nejsi první, kdo za ně přišel orodovat. Ujistím tě tedy stejně jako Juriho, ne nebudu ho rušit. Doufám, že nepřijde ještě někdo. Mám totiž docela jiné plány,“ zamumlal a políbil ji. Žena se rozesmála, ale opětovala něžné gesto. Kalos zadoufal, že se Rozeta zdrží.

  „Rozeto,“ zavolal Juri. Dívka se na něj otočila. „Ano, pane Killiane.“ Mladík se zašklebil. „Tak pro příště, jmenuji se Juri, nikoliv pan Killian. A Kalos ti vzkazuje, že za ním máš přijít.“

  „Jistě, pa… Juri,“ odvětila a odešla. Killian se usmál. Zjistil, že jeviště je už prázdné. Nikde neviděl ani Leona ani May a dokonce ani Soru. Kam se všichni poděli, pomyslel si. Nakonec pokrčil rameny a vydal se k hrazdám. Zadíval se vzhůru. Co kdybych si zacvičil?, ptal se sám sebe v duchu. Usoudil, že to nebude vadit a vyskočil na hrazdu. Až donedávna by si nepřipustil jak moc mu to chybělo.

  Sora dorazila na jeviště a prudce se zatavila. Na hrazdách cvičil Juri. Zacouvala dozadu, aby si jí nevšiml. Sledovala každý jeho pohyb. Najednou měla pocit, že se v něm něco uvolnilo. Vypadal jako někdo, kdo našel něco, co hodně dlouho hledal. Udělal jeden nebezpečný přemet a Sora zkameněla. Kdyby se mu nepovedlo se zachytit nebyl by to moc hezký pohled.

  Všimla si, že najednou zůstal stát na jedné z hrazd… a že se dívá přímo na ni. Polkla. „Ahoj, Juri,“ pozdravila zvesela, ačkoli se cítila všelijak jenom ne vesele. Hleděl na ni z výšky. „Ahoj,“ odvětil. „Nechceš jít za mnou,“ prohodil pobaveně. „Ani ne.“

  „Snad se nebojíš?“ Vzdorně zavrtěla hlavou. Stoupla si na trampolínu a vyskočila k němu. Nyní stáli na jedné hrazdě až nebezpečně blízko sebe. Jurimu v očích zaplanuly šibalské ohýnky. „Zkusíme si Andělské číslo?“ optal se tiše. „Nejsem si jistá…“ nedopověděla, protože Juri přeskočil na druhou hrazdu a zavěsil se za kolena. „Jsi na řadě, anděli,“ zašeptal. Dívka ještě chvíli váhala, ale nakonec se začala houpat. „Tak pojď,“ vyzval ji. Skočila směrem k němu a on ji zachytil za ruce. Odrazila se vzhůru a vzlétla do vzduchu v andělské póze.

  Juri na ni obdivně vzhlížel. Nemohl uvěřit, že to dokázala i přesto, že do ní na festivalu moc nadějí nevkládal. Jenže tehdy se přesvědčil, že to dokáže. A dnes ho o tom znovu přesvědčila. Začala klesat dolů a mladík ji zachytil. Společně se vyhoupli na hrazdu a zůstali stát. „Dokázala jsi to,“ zašeptal jí do ucha. Cítil jak se třese. „Co se děje?“ optal se. „Celá se chvěješ.“

  Zavrtěla hlavou. „Nic se neděje,“ odporovala. Odtáhl ji od sebe a uviděl, že jí po tvářích tečou slzy. Jednu jemně setřel palcem. „Jen jsem si vzpomněla na festival. Mohli jsme vyhrát kdybych to nevzdala.“

  „Ale nebyla bys to ty, Soro,“ odvětil tiše. Udiveně na něj pohlédla. „Řekni mi, co pro tebe znamená Kaleido,“ poprosil ji. Zamrkala. „Znamená pro mě všechno. Chci, aby se v Kaleidu bavili všichni. Děti i dospělí. A nechci žádné souboje. Chci vytvořit Kaleido bez soubojů,“ pronesla rozhodně.

  Jako Sofie, pomyslel si. Zdá se, že jsou si podobné více než jen vzhledově. Smutně se pousmál. „Řekla jsem něco špatně?“ Zavrtěl hlavou. „Půjdu si odpočinout,“ zamumlal. Společně seskočili na trampolínu a potom na zem. „Zatím ahoj,“ prohodil přes rameno. Jakmile zmizel Soře z dohledu, dal se téměř do běhu, jak toužil po tom být od ní daleko.

  Zabouchl za sebou dveře pokoje a vtrhl do sprchy, kde si na hlavu pustil ledovou vodu. Strhal ze sebe oblečení a vlez si pod chladnou vodu celý. Nutno podotknout, že mu to nikterak nepomohlo zbavit se touhy, která mu pulzovala celý tělem. Šest let, pomyslel si. Je o šest let mladší než já, neměl bych na ni myslet. Copak záleží na věku?, ozvalo se škodolibě jeho vzrušené podvědomí.

 Vylezl ze sprchy. Vůbec se nenamáhal se oblékat. Stál u okna a hleděl před sebe. Neviděl však před sebou nádheru moře, ale Sořinu tvář s cestičkami po slzách. Nechápal to. Proč? Domníval se, že touží po tom vrátit se na jeviště. A přitom se zřejmě velice mýlil. Raději se oblékl a lehl si do postele. Pranic nedbal, že za hodinu začíná večerní představení. Prostě zavřel oči a spal.

  Sora potkala na chodbě veselou Rozetu. „Co se stalo?“ zeptala se jí. „Kalos říkal, že dětská představení zase budou. Není to skvělé. Zajímalo by mě kdo to zařídil.“

  „Řekla bych, že Juri s drobnou pomocí Sáry,“ usmála se Sora. „Že je to skvělé, viď Soro,“ ujišťovala se Rozeta. „Samozřejmě. Věděla bych o někom, kdo by to taky rád věděl.“

  „Kdo?“

  „Ken. Měla bys mu to dojít říct.“

Dívka se zarazila. „Kenovi? Ale proč zrovna já? Soro nemohla bys mu to zajít říct ty, prosím?“ zeptala se tiše. „Já? Copak mu to nemůžeš říct ty?“

  „Víš… já…“ Rozeta byla očividně nervózní. „Co se děje? Proboha Rozeto neříkej, že se ti Ken líbí,“ zašeptala tiše a měla co dělat aby nevyprskla smíchy. Mladší dívka pouze tiše přikývla. Sora se musela hodně držet, aby se nerozesmála. „Rozeto. Pokud je to pravda tak mu to jdi říct. Věř mi.“

  Dívka se váhavě vydala k jevišti, kde předpokládala, že Ken bude. Sora se usmála a kráčela chodbou. Dnes večer se chtěla jít podívat na večerní představení. Zajímalo ji, jak se asi May a Leon za dobu co tu nebyla zlepšili. Nepochybovala o tom, že na sobě tvrdě pracovali, ačkoli Leon to neměl zapotřebí, jak už mnohokrát předvedl.

  Povzdechla si a otevřela dveře pokoje. První co si uvědomila bylo to, že Kejklíř je pořád ještě v krabici v koupelně, kde ho zavřela dnes ráno. Rychle mu pomohla ven. „No už jsem si myslel, že jsi na mě zapomněla,“ prohodil ublíženě. „Promiň,“ pronesla kajícně. Mužíček se na ní zašklebil. „Jistě, budeme věřit, že jsi to neudělala schválně. Ale chci za to odměnu. Co takhle sprcha? Určitě jsi po tréninku celé propocená,“ zamumlal. Sora se na něj výhružně podívala. „Ještě slovo a zavřu tě zpátky do krabice. A můžeš si být jistý, že tentokrát by to bylo schválně.“

  Duch na vytřeštil oči. „Už mlčím,“ vysoukal ze sebe nakonec. „Trénovala jsi?“ optal se, aby nějak odčinil své předchozí fiasko. Přikývla. „A?“ dotíral dál. „A nic. Co by jako mělo být? Prostě trénink jako každý jiný.“

  „Jak mi teda vysvětlíš ty zarudlé oči…“

Zamračila se. „Co je ti vlastně do toho?!“ ohradila se prudce. „Promiň,“ odvětil, zjevně překvapen její reakcí. „Chtěl jsem jen vědět, jestli se něco nestalo.“

  Mávla rukou a prošla na balkon. A tam shodou čertovských náhod narazila na Leona. „Dobrý večer,“ pozdravila ho. Byl již oblečen na večerní představení, ale zřejmě se chtěl ještě trochu provětrat. Stočil na ní zrak, ale nenamáhal se jí odpovědět. Zadívala se před sebe, ale přesto na sobě cítila jeho tichý pohled.

  Nevydržela to a otočila se na něj. „Děje se něco?“ Leon mlčel. Ani za nic by jí neřekl, že dnes viděl, jak s Jurim předvedli Andělské číslo a ani pocity, které v něm vyvolalo. Co by mu na to řekla? Proč mu tolik záleží na Andělském čísle? Náhle místo Sory viděl Sofii. Zatřepal hlavou, aby si pročistil myšlenky.

  Sora na něj stále upírala pohled. „Proč jsi nechtěla být mojí partnerkou a jeho ano?“ zeptal se náhle naprosto beze smyslu. Překvapeně zamrkala. „Pokud si dobře vzpomíná tak vy jste si vybral za partnerku May. Nemáte si na co stěžovat,“ prohodila poněkud drze. Takhle se mnou ještě nikdo tady nemluvil, pomyslel si překvapeně.

  „Koukám, že máš nějak prořízlou pusu,“ odvětil chladně. Dívka by si v tu chvíli nejraději ukousla jazyk. „Omlouvám se,“ zašeptala kajícně. Leon chtěl ještě něco dodat, ale z chodby se ozval Kenův hlas: „Pane Leone, už je čas na vystoupení.“

  Oswald se otočil a zmizel v pokoji.