Pozdrav Faraónům

 O několik měsíců později

  „To zvíře mě nemá rádo,“ zaúpěl muž na velbloudovi. „A divíš se?“ ozval se pobaveně druhý sedící na tom samém zvířeti. „Od rána na něj štěkáš ty svoje rozkazy,“ pokračoval. „Když on jinak neposlouchá. Potřebuje tvrdou ruku. Že jo ty ošklivče,“ prohodil v domnění, že tomu nerozumí.

  „Uáááá!“ vykřikl, když ho velbloud nonšalantně shodil na zem. „A ta tvoje je nejtvrdší, že?“ prohodil a měl co dělat, aby slezl ze svého dočasného dopravního prostředku, protože se prohýbal smíchy. Přešel k muži ležícímu na zemi. „Jsi v pořádku?“ optal se starostlivě a smířlivě k němu natáhl ruku.

  Upřel na něj svoje pronikavé modré oči a zvolna kývl. „Nic mi není,“ zahuhlal a sám se postavil. Opatrně vyrazil ke zvířeti. „Já chtěl na pyramidy,“ brumlal si pod vousy. „Nee, milostpán chtěl na velbloudy, tak jsme tady. Auuu, moje záda,“ zaúpěl.

  Pobaveně ho sledoval, ale jakmile zasténal, vykročil k němu. Zezadu ho objal, kolona se kterou jeli byla daleko před nimi, takže si to mohl dovolit. Ucítil jak zatajil dech. Celým jeho tělem probíhaly vlny vzrušení. Nakonec se o něj pohodlně opřel. „V hotelu tě namasíruji,“ zašeptal mu svůdně do ucha, až se zachvěl. „Už se nemůžu dočkat,“ odvětil stejným tónem. „Teď mi ale pomoz na toho dromedára,“ zavrčel a on se jen zasmál.

  Pomohl mu a sám se vyhoupl na toho svého. Jel několik kroků za ním a jeho myšlenky se samovolně vrátily k ne až tak dávné minulosti.

  Klečel na hřbitově a zoufale ho svíral v náručí. Náhle ho odstrčily jakési ruce, a pak to šlo rychle. „Defibrilátor!“ vykřikl někdo. „Nabít! Pal!“

  „Ztrácíme ho.“

  „Nabít! Pal! Nabít! Pal!“

  Fabien to vše jen hypnotizovaně pozoroval. Jediné co byl schopen vnímat bylo: ztrácíme ho.Opravdu jsem ho ztratil..  „Je zpátky,“ vytrhl ho z letargie jakýsi hlas. Prudce zvedl hlavu a uviděl, jak Leea nakládají na nosítka a nesou do sanitky. „Do jaké nemocnice ho vezete?“ zeptal se, když už zavírali dveře. „Na západní kliniku,“ odpověděl mu lékař a zavřel. Sledoval jak odjíždí.

  Věděl, kde to je, protože tam Lee pracoval. Rychle se vrátil k němu domů a tam zjistil, že mu zřejmě rozbil okno. Zavolal do sklenářství a poprosil o zasklení. Pak sedl do svého černého sedanu a rozjel se do nemocnice.

  Tam potkal sestru, která se jmenovala Grace. S tou tenkrát mluvil po telefonu, když měl Lee ten vážný případ. „Dobrý den, jsem Fabien, pamatujete si na mě?“ oslovil ji. „Jistě, vy jste ten pán, co sem volal.“ Přikývl. „Přivezli sem Leea, kde je? Jak je na tom?“

  Ženě posmutněly oči. „Je na sále. Je to velice vážné. Ztratil hodně krve a podle všeho byl dosti oslabený, protože zřejmě daroval krev.“ Daroval krev, pomyslel si hořce. Mě! „Vše se uvidí po operaci. Teď mě omluvte musím na sál.“

 Těch několik hodin pro něj bylo utrpením. Přecházel po čekárně a myslel, že se z toho snad zblázní. Když mu asi po patnácti hodinách oznámili, že je sice Leeův stav stabilizovaný, ale upadl do komatu a neví se zda přežije, měl pocit, že se mu zhroutil svět. Nevzdával se však a každý den u něj seděl, mluvil na něj a věřil tomu, že se vrátí zpět do života.

  Po třech měsících se tak opravdu stalo. Seděl zrovna u něj a předčítal mu z nějaké knihy, dnes si ani nebyl schopen vybavit, jaká to byla. Pak však přestal a jen ho chytil za ruku. „Nikam tě nepustím. Když uvidíš světlo nechoď za ním,“ prosil ho. „Slíbil jsem ti výlet do Egypta, ne?“ ozval se z postele tichý šepot.

  Prudce na něj pohlédl a jejich pohledy se střetly. Fabien měl v tu chvíli pocit, že zemřel a znovu se narodil. Spontánně ho objal. Sundal si dýchací masku a vášnivě ho políbil. „Myslel jsem, že tě ztratím.“ Pousmál se na něj a  maličko ho od sebe odstrčil, aby se na něj mohl lépe zadívat.. „Přeci bych tě tady nemohl nechat,“zašeptal na oplátku a pozdravil doktora, který stál ve dveřích.

  „Fabiene?“ vyrušil ho ze vzpomínek jeho hlas. „Vrať se z těch dálek zpátky sem.“ Stočil k němu pohled. „Promiň,“ zašeptal. Lee už stál na zemi před jejich hotelem a čekal až on bude následovat jeho příkladu. Rychle slezl dolů a vykročil k němu. Společně zmizeli v obrovské budově.

  Plácl sebou unaveně na postel. „Příště tě tak poslechnu!“ prohodil, když ho opět zabolela záda. „Na břicho!“ přikázal mu Fabien. Překvapeně zamrkal, ale poslechl. „Slíbil jsem ti tu masáž,“ prohodil tiše a sundal mu triko. Přejel mu rukou po zádech a on se zachvěl. Cítil, jak se zvedl a odešel do koupelny.

  Za chvíli se vrátil s jakýmsi olejíčkem v ruce. Sedl si na postel a obdivně si prohlížel jeho poloobnažené tělo. Sklonil se těsně k jeho uchu a vzrušeně zašeptal: „Sundej si ty kalhoty i s tím zbytkem.“ Překvapeně k němu otočil hlavu. V těch šedých očích plála taková touha, že bez námitek poslechl, naprosto hypnotizován jeho pohledem. „Nevěděl jsem, že to bude masáž celého těla,“ vydechl vzrušeně.

  Usmál se na něj a přetáhl si triko přes hlavu. Pak si nalil olejíček do dlaní a jemně je přiložil na jeho ramena. Pomalými smyslnými pohyby je posouval stále níž a níž. Na jeho lopatky, přejížděl po kosti od páteře, jakoby mimoděk zajel do důlku mezi jeho půlkami. Maličko se nadzvedl, ale zatlačil ho opět do polštářů. Krouživými pohyby přejel po jeho stehnech, přes lýtka až na chodidla.

  Zasténal, protože to bylo k nevydržení, jak se ho dotýkal. Zaslechl jak si rozepíná kalhoty a napjal se očekáváním. „Uvolni se,“ zašeptal a opět ho začal hladit po zádech. Pak na chvilku přestal a velmi silně si natřel hrudník. Pak se na něj položil a třel se o něj a tím mu vtíral olejíček do zad.

  Lee měl pocit, že to slastné mučení nevydrží. Otočil hlavu a lapil jeho ústa svými. Jejich jazyky se propletly a Fabien se o něj dál smyslně otíral. „Chceš to?“ zašeptal náhle a zadíval se mu do očí. Chvilku nad tím uvažoval, a pak s úsměvem kývl. Znovu k němu sklonil svou tmavovlasou hlavu a znovu ho políbil.

  Stále se o něj otíral a přitom vzrušeným mužstvím zavadil o žlábek mezi jeho půlkami. Ostře se nadechl. Byli celí od oleje a vzrušení na nejvyšší míru. Pomalu do něj začal pronikat a on ztuhl. Trochu to bolelo, ale bolest zmírnilo právě to, že byli oba celý mastní od oleje. Přesto se však ani nehnul, když byl v něm. „Můžeš,“ vydechl Lee, který už nechtěl dál čekat.

  Velice pomalu a dráždivě se na něm začal pohybovat. Chytil ho za boky a přinutil kleknout. Opřel se o ruce a zasténal, když do něj opět vnikl. Fabien sáhl před sebe a uchopil jeho mužství do ruky a začal ho pomalu hladit. Tempo se zrychlilo a Lee opět zasténal. Cítil, že už bude a chtěl mu to říct. Nestihl to, protože právě v tu chvíli stačil poslední pohyb jeho ruky a on se mu udělal do dlaně. Ve stejný okamžik mohl cítit, jak do jeho těla proudí horký proud. Ruce pod ním podklesly a oni se svalili na postel. „Jsem těžký,“ zašeptal mu do ucha. Zavrtěl hlavou a otočil k němu hlavu, aby si vzal jeho rty. Nakonec z něj slezl a opět zmizel v koupelně. Za chvíli se vrátil a vábil ho ukazovákem k sobě. Vstal a šel za ním. Absolvovali velice dlouhou sprchu, která je příjemně unavila.

  Když se vrátili, rychle převlékli postel a lehli si vedle sebe. Fabien si ho přitáhl k sobě a ponořil mu obličej do vlasů. Zavrtal se mu do náručí a za chvíli usnuli.

  Vyšli před hotel. „Ach ne, už zase?“ zasténal Lee, když uviděl, jak na ně čekají opět ta šílená zvířata. Pozoroval velblouda, který se na něj snad i zubil. „Za co mě to trestáš?“ úpěl.

Fabien, který stál těsně za ním, se při jeho nářku rozesmál. Zamračeně se na něj otočil, ale když uviděl jeho rozzářenou tvář neubránil se úsměvu. Jako by se chtěl zapojit do debaty  velbloud zafrkal a Lee opět zaúpěl.

Takže pyramidy zase nebudou, pomyslel si, ale na tváři mu stále hrál úsměv.