II. kapitola: Žena na palubě!
II. kapitola: Žena na palubě!
Zář jejího meče se naučil znát rychle. Kdykoliv se v některé z chodeb objevil hustý dým, už podvědomě hledal zeleno-fialové odlesky. Tak jako teď. Tahle chodba byla na páté palubě, normálně by tam nevkročil. Jenže Zineé před hodinou utekla svým strážím. A jakmile mu hlásili, že tady zkratovaly pojistky, už věděl na čem je.
Už ho to skoro otravovalo. Začal si připadat jako rodič dopívajícího dítěte! A velmi nezvedeného dítěte! Jenže si ji oblíbil, ani nevěděl proč. A tak ji nechal pobíhat po Executoru, občas jí vynadal, občas ji vypráskal z tréninkového sálu mečem, občas jí jen pohrozil, nebo zatrhl oříšky, které zbožňovala, jak zjistil. Ale nikdy jí opravdu neublížil. A zatím ji chránil i před Císařem. Nezmiňoval se o ní a dával pozor, aby z jeho lodi neuniklo nic o čem by nevěděl, žádné hlášení, nic. O tom, že jsou mu všichni loajální pochyboval, ale zatím to uhlídal..
Po několika měsících chápal šediny rodičů, měl pocit že jestli by šedivěl, byl by to teď.
A zjistil, že je to velice osvobozující, mít ve své společnosti někoho, kdo se ho nebojí, ač je výrazně slabší než on. Kdo mu odmlouvá a je drzý až hanba. Kdo mu ještě ve chvíli, kdy už se mu vážně nedostává kyslíku, umí vyhrožovat nakopáním zadních partií. I když s jejím slovníkem to znělo o mnoho hruběji.
Je příjemné mít někoho, kdo vás dovede vyvést z míry. Na setinu vteřiny, ale přesto...
Mladičký důstojník byl tentokrát rudý až za ušima.
"Lorde Vadere, já..." koktal jen vpadl do řídící sekce. Pak ze sebe vysypal jen: "Koupelny na druhé palubě," a zase hleděl rychle zmizet.
"Rozumím," řekl jen a vydal se tam. Bylo mu jasné, že ho zase nařkne, že ji sleduje a šmíruje, ale… Inu, i kdyby, bylo by co sledovat – byla pěkná. Tentokrát ho ale opravdu překvapila. Ne že by bylo něco divného na tom, že se chodí koupat na druhou palubu, ačkoliv její kajuta na páté palubě má koupelnu vlastní. Ani nebylo nic divného na tom, že ji dokázala zablokovat na dvě hodiny a déle. Vlastně už se ani nedivil, když kolem kajuty postávali zoufalí vojáci, neschopní se od těch dveří hnout…
Ale v průhledném koupacím plášti ji dnes potkal poprvé.
„Zdravím. Jak se vede?“ pozdravila ho nevzrušeně, dál klidně za sebou nechávala mokré stopy a vysoušela si vlasy.
"Rozptylujete mi posádku. Je vám to jasné?"
"No a co?"
"Nemůžu si dovolit, aby mi tady chlapi kolabovali, a taky si uvědomte, že tohle je loď, není tu dost žen a vy jste atraktivní. I když po těch měsících plavby by byla atraktivní i bantha, pravda."
"Máš ty to naprosto jednoduché, Vadere," usmála se sladce a protřepala si hlavu. "Pusť mě a nemusíš si stěžovat. A ti chudáci nemusí vláčet svoje čelisti u kolen." Když měla zdvižené ruce, ještě ledacos zakryla. Teď se na něj však podívala velice vyzývavě. A on nechtěně očima sklouzl od krku dolů. A níž... a zarazil se. Na břiše měla jizvu. Jizvu, kterou nešlo přehlédnout. X, jehož střed ležel v pupíku a konce se ztrácely někde na bocích. Dávno zhojenou.
"Někdo tě mučil?" zeptal se s profesionálním zájmem a ignoroval tlak ve slabinách, na který dávno zapomněl.
"Tohle?" Sledovat směr jeho pohledu bylo u masky obtížné, ale sklon jeho hlavy naznačoval jasně kam se dívá. "Hm, možná. Jenže já si to nepamatuju. Arganský sirotčinec, který se stará o to, aby sirotků nepřibývalo. Dělají to všem holčičkám, někdy kolem druhého roku věku. Nepamatuju si to."
"To je mi líto," řekl po chvíli a znělo to upřímně. Skutečně upřímně, což bylo zvláštní. Pak se v dohledu objevil admirál Piett a Vader se pod maskou zamračil. Nakonec si sundal plášť a dal jí ho kolem ramen.
"Do mé kajuty, a hned! Prosííím!"
"Slyšela jsem tam to dlouhé ííí?" zdvihla obočí a byla v pokušení ze sebe ten plášť shodit. Jenže, abychom byli upřímní, na palubě nebylo právě teplo pro takovou procházku, jen v tenké fólii, která má tvar županu. "Tak slyšela jsem ho tam?" zeptala se znovu a důstojně se zahalila.
"Slyšela, ale už k čertu běž!" odsekl a ještě ji postrčil.
Našpulila pusu, ale poslechla.
Bylo to skoro komické. On, vysoký a s maskou, skoro jako děsivá smrt a ona jako jeho… zajatec bylo silné slovo, když si vykračovala jako královna. Přímo do jeho kajuty, kde už byl trochu pořádek a on tam měl druhé lůžko. Komické, bylo pro ni, ale ona z principu okupovala jeho.
Stejně jako teď, kdy na něj skočila ještě zabalená do jeho pláště. Potom ho však ze sebe shodila, stáhla ze sebe i ten igelit a ještě stírala zapomenuté kapičky. Seděla tam nahá dobře pět minut, než se uráčila otočit pro své věci. A zjistila, že ji zase pozoruje.
"A víš, co?" naklonila hlavu na stranu. "Je to výhoda. Kolik prostitutek může dělat svojí práci beze strachu?"
"Kde ti to udělali?“ zeptal se tiše. V jeho hlase ale zaznívalo něco zvláštního. Něco co tam dosud neslyšela. něco děsivého.
"Řekla jsem ti to. Na Arganu, v sirotčinci. Je to preventivní opatření," natáhla na sebe kalhoty a funkční tričko. "Na Arganu nejsou moc dobré podmínky k životu a jen málo dětí, co vyleze ze sirotčince má perspektivní budoucnost. Cílem je zabránit, aby se nerodili další sirotci. A udělat to u holek je snazší než u kluků."
Vader se na ni chvíli díval a pak se zvedl. Něco se pohnulo v Síle, to cítila. Zuřil. I to cítila, když odcházel z kajuty. Nevěděla, co bude chtít udělat, ale šel z něj strach. A najednou taky cítila, že se musí zvednout a jít za ním. Protože ať chce udělat cokoliv, určitě to není správné a... Kdy jsem začala uvažovat nad podobnýma hovadinama? Ale to už ji nohy nesly za ním. Nebylo to jednoduché, byl o dobrých patnáct centimetrů vyšší a dělal dlouhé kroky.
"Vadere! Hej, Vadere, co si sakra myslíš, že děláš?" zahulákala na něj.
"Uděláme si jednu zastávku, nic dlouhodobého!"
"Vadere! Co šílíš?!"
"Jsou to zvířata!" zasyčel a respirátor jeho hlas ještě víc zkreslil.
Rázem ho předběhla, postavila se doprostřed chodby a založila si ruce v bok.
"A teď mě chvíli poslouchej, ty dutá hlavo!" zamračila se vztekle. "Nejsem ani první ani poslední komu to udělali. Nepamatuju si to. Nikdo si to nepamatuje. A jen málokdo se z Arganu dostane, vlastně nikdo, pokud se neobjeví někdo jako Obi-Wan, kterej hledá a sám neví co. Kdyby tohohle nebylo, tak je tam třikrát tolik sirotků. Čím myslíš, že si ty holky vydělávají, HM?"
"HM?" Vader se zastavil v půli kroku
"HM!" zamračila se ještě víc. "Ovšem otázkou je, jestli by se ty děcka do sirotčinců vůbec dostaly. Pravděpodobně by umřely, jen by se narodily."
"Jste nechutně věcná," řekl nakonec, ale už se zastavil a nikam nešel. Jen se na ni díval. "Jedla jste?"
"Ne, proč?"
"Kručí vám v žaludku. A kuchař dnes dělá steaky. Z banthy. Je i nějaká drůbež. Docela dobrá."
"Fajn, drůbež by nemusela být nejhorší," přikývla, ale z cesty mu neuhnula. Stála tam a jasně mu tím svým postojem říkala, nevěřím ti ani ten nos mezi očima, kterej možná ještě máš. Ještě dobře pět minut se měřily pohledy, než se Sith otočil a ona zároveň vykročila. "Víš, kdybys mě pustil, nemusel by ses tak rozčilovat," neodpustila si po chvíli.
"Proč si myslíš, že tě tu mám?"
"Nevím."
"Hádej."
"Třeba bych se tu nudil."
"Nepovídej."
"Dáš si to jídlo?!"
"Jo, a ty svou výživu?"
"Co asi jiného?"
"Jen, že to musí být otrava." Střelila po něm pohledem a neustále šla krok za ním, jakoby se ho snažila dohnat a zároveň mu zabránit, aby se otočil a šel udělat, co měl v úmyslu. A´t už to bylo cokoliv. "Víš, takový pěkně šťavnatý, středně propečený steak a potom kuřecí křidýlka a hm... něco malého navrch. Skoro tě lituju, že nemůžeš jíst normálně."
"A tak mě budeš provokovat?"
"Ne, nebo ano?"
"Mám ti nařezat?"
"Ne, to bys neudělal."
"Zineé?"
"Ano?"
"Běž do kajuty, prosím!"
"Proč?!"
"Útok!"
Ale v tom už to také ucítila. A Síla tě provázej... Povstalci.
"Neočekáváš snad, že půjdu do kajuty, zatímco ty budeš střílet do mých přátel? Pořád jsem tvůj zajatec, nenamlouvej si nic jiného," odtušila potom tiše a srovnala s ním krok.
"Do stíhačky tě sebou nevezmu, to ti musí být jasné."
"No to je mi jasné."
"Mám tě dát odvést?!"
"Bránila bych se."
"Fajn, tak alespoň nepřekážej. A klidně jim drž palce. Třeba se jim povede mě tentokrát zabít a ty budeš mít klidnou celu!"
"V případě, že by mě takové štěstí potkalo, je ti doufám jasné, že potom bych už byla jenom já, kdo disponuje nadáním ovládat Sílu. A nezdržela bych se tu." Vzdorně se na něj podívala. "A jestliže ty opustíš loď, tak neočekávej, že se připojí k bojům..."
"Executor se připojí k bojům, o to se nebojím. Piett na to dohlédne. A ty se spíš postarej o toho kluka, co tak toužíš cvičit, jasné?! A nezapomínej na Císaře, ten také ovládá Sílu. A je mocnější než my oba dohromady!"
"Myslíš, že jsi jedinej, kdo umí Pietta přidusit?" odsekla jedovatě. "A mimoto, já toho kluka cvičit netoužím, aby mezi námi bylo jasno. Já ho vycvičit musím, protože je to něco jako slib a povinnost. A budeš se divit, i já mám smysl pro povinnost a plnění slibů. I když jsem tvůj zajatec, Vadere!" To už pomalu došli k hangárům.
A pak se to odehrálo strašně rychle.
Ona se najednou rozběhla. Přeskočila zábradlí, dopadla na čtyři jako kočka a než jí stihly stráže chytit, pár z nich prohnala tělem ostří svého meče. Pak naskočila do první lodě, kterou měla na dosah a zapnula motory. Viděl ji, jak se zlomyslně ušklíbá. A technika jí hrála do karet. Zadržet imperiální raketoplán je mnohem těžší, než povstalecký.
A samozřejmě že si vzala jeho osobní raketoplán. Jeho Černého rytíře. To mu udělala schválně. Ale jemu to nevadilo. Jemu by v jejím případě nic nevadilo. Pak se sám posadil do svého letounu a vrhl se do bitvy. Ano, mohl ji pronásledovat, ale neudělal to. Nevěděl proč. Možná…
Jakmile vyskočila z hyperprostoru, automaticky navolila kód Hanovy vysílačky.
"Zineé pro Falcon. Zineé pro Falcon! Haló, slyší mě na té druhé straně někdo? Hane, Chewie?! Vím, že vysílám na špatný frekvenci, ale kruci, ozvěte se! Hane! Chewie! Zineé volá Falcon!"
"Tady Falcon! Zineé, kde k čertu vězíš?!" ozvalo se po dlouhé odmlce. "Už jsem tě málem oplakal!"
"No hurá!" ulevila si. "Nekecej, Hane, ty taky dokážeš plakat? Ty jsi naposledy brečel, když ti Jabba zabavil polovinu nákladu," ušklíbla se potom. "Hele, kde vlastně jste?"
"No, já bych to viděl na Landa. Už jsme ho dlouho nenavštívili."
"Výborně. Tak ho varuj, že letím v imperiálním šrotu."
"Kdes ho sebrala, princezno?" zasmál se Han. "Pak mi to povíš. Odesílám zprávu."
"Budeš se divit, ale poslední dva měsíce jsem dělala společnost Vaderovi," ušklíbla se ona do vysílačky. Pak to stočila napravo a nastavila souřadnice Landovy těžební kolonie. A opřela se do sedačky. Jedno musela tedy Rytíři přiznat, co do pohodlnosti se s ním Revia rovnat nemohla ani omylem. Ne, že by to Vadera nějak opravňovalo k tomu, aby ji zničil.
Také našla i zásoby. Zajímavé, Vader přece normálně jíst nemohl. Ale byly tu. To bylo zajímavé, ale asi to byla síla zvyku. Ale zásoby byly dobré. Sušené banthí maso, nějaké tyčinky, čokoláda, víno, sodovky a jiné věci.
Docela se to hodilo.
A pak už jen skok do hyperprostoru a dlouhá cesta
Polovinu prospala, řídil autopilot a ona se najednou cítila unavená. A překvapená, že je tu ticho. Což bylo prapodivné, protože to jeho chrčení vážně nesnášela...
Jenže divné bylo, že i on postrádal to její dohadování, věčné kritizování jeho nápadů a nálad. To její chození do sprch na druhé palubě. To všechno mu chybělo. A ano, i jeho osobní raketoplán mu chyběl. Pokoušel se meditovat, ale v tom tichu se nedokázal soustředit.
A v noci spával zase na svojí posteli, ale špatně.
A jednoho dne ráno mu někdo zabušil na dveře. Tak silně, že byla obava aby je nevyvrátil. Na okamžik ho napadlo, že se Zineé vrátila, kdo jiný by byl něčeho takového schopen... Ale pak dveře odjely stranou a dovnitř vpadl důstojník.
"Lorde Vadere! Císař s vámi chce mluvit. Ihned!"
"Jistě!" Vader se zvedl ze svého křesla a pak zapnul přenos. Poklekl ještě dříve než se císařův hologram objevil.
"Můj pane."
"Lorde Vadere, donesly se mi jisté znepokojivé zprávy. A také jsem cítil narušení Síly. Nijak významné, ale i tak dost silné..." Hologram značně zkresloval císařův hrůzostrašný zjev, ale také jeho hlas. Který tak byl ještě skřípavější a nepříjemnější.
"Ano, pane, je tu ten mladík Luke Skywalker. A pak možná Leia Organa."
"Ne… Není to jejich síla. Tahle byla podivně pokroucená. A přesto čistá. Velice zvláštní. A přitom umravněná, kontrolovaná... Nemohu ji zachytit. Zdá se, že tu máme dalšího mistra Jediů."
"Dalšího mistra? Opravdu pane?" Vader stále hleděl do země a velmi se kontroloval. Nechtěl dát nic najevo. "Pak bych se po té osobě, měl podívat, můj pane."
"Je to velmi znepokojující, Lorde Vadere. Představa, že nějaký mistr Jedi by mohl přežít až do dnešních časů... Mistr Jedi, kterého nejsem schopen zachytit. Ani zničit. Ano, Lorde Vadere. Najdi ho, příteli. Najdi ho a znič. Nikdo takový nesmí zůstat žít!"
"Ano, pane, rozumím," řekl tiše. A pak se naštěstí Císař odmlčel a přenos skončil. A Vader, pokud by mohl něco takového říct, si oddechl. Teď jen musel dostat všechny ty Jedie pod kontrolu. Snad kromě Yody, ten už tu stejně dlouho zavazet nebude... Jeho dny jsou pomalu, ale jistě sečteny.
Jeho pozemské dny ano, zazněl mu náhle v mysli Obi-Wanův hlas. Jeho dny v tomto čase se opravdu blíží ke konci. A on to ví... Ale víš ty, co se stane potom?
„Nevím, a to je to, co mě popouzí. I ty starče! Proč mě pronásleduješ? Vidíš, utekla! Jako všichni, kdo ode mě utíkají! Všichni, i vy!“
Jenže mě jsi nehledal. Ji hledáš. A doufáš,
že se s ní opět setkáš. Ona probudila něco, co dlouho spalo, že? Něco o čem sis
namlouval, že už dávno neexistuje. Proto ji hledáš...
„Hledám ji, protože po ní touží můj mistr.“
Toho mistra se teď bojíš. Chráníš ji před
ním, jinak bys mu o ní řekl.
„Ne, tak to není.“
Opravdu?
„Jen ji chci chytit!“
A co s ní potom? Ona je mistr Jedi, i když
si to nechceš připustit a ono to tak nejspíš nevypadá. Bude s tebou bojovat...
A co potom, když ji přemůžeš? Odvedeš jí císaři? Skutečně? Skutečně mu ji vydáš
i když jsi předtím kvůli ní chtěl zničit celou planetu?
„Jen zabít pár lidí, kteří przní děti! Byl jsem otrok! Nenávidím to! To víš nejlépe.“
A přesto jsi to neudělal. Když ti ona
řekla... Skutečně Zineé vydáš císaři. I když víš, co ji potom bude čekat?
„Co po mě chceš? Co po mě u všech zakázanej legií chceš? Co chceš vědět? Že jí neublížím? Že ji nevydám?!“
Já po tobě nechci nic. To musíš vědět ty
sám, co chceš, co chceš udělat, co s ní uděláš, až ji chytíš. Jestli ji
chytíš... I když to pravděpodobně ano. Má tvoji loď. Hm, zvláštní. Jiného bys
za to zabil.
„Jen mi ukradla loď. Nic víc. Proč bych měl kvůli tomu zabíjet?“
Hm, kdyby ti tu loď ukradl některý z
vojáků...? Nezabíjel jsi pro mnohem menší věci? Anakine?
„Zabíjel jsem. Ano. A neříkej mi tak. Už se tak nejmenuji.“
Ale ano. Musím ti to stále připomínat? Ať si
teď říkáš jakkoliv, v srdci jsi stále Anakin Skywalker. Ačkoliv se tomu bráníš
a schováváš to pod maskou... Možná je na čase, aby ti tu masku někdo sundal.
„Bez té masky zemřu, nemůžu bez ní dýchat,“ ohradil se tiše Vader. „To ostatně chceš, ne? Abych už konečně zemřel?“
A co maska v duši, Anakine. Bez té také
zemřeš...?
"Pane, zjistili jsme, že váš raketoplán míří na Bespin. Do Oblačného města. Ta pašeračka se vydala za starým přítelem. Podle všeho ji Lando Calrissian zná velice dlouho."
"Letíme za nimi!" Vader to jen vyštěkl a pak se zase uchýlil do mlčení. Obi-Wan se také odmlčel, ale on by byl rád, kdyby si s ním spíše povídal. Potřeboval si s ním promluvit, teď když pochyboval o všem a o každém, ale hlavně o sobě
Řekni mi pravdu, Anakine, ozval se ten hlas po nekonečně dlouhé chvíli znovu.
„Jakou pravdu?“
Proč jsi chtěl skutečně zničit Argan. Nebo
dobrá, jak ty tvrdíš, pár lidí, kteří przní děti... Opravdu kvůli těm dětem?
„Ano… Kvůli dětem i těm budoucím. Vždyť je to tak... barbarské! Proč tohle trpíme? Impérium se má o své lidi starat, ne je prznit! Sám se starám o to, aby se zrušilo otroctví, otrokáře honím po celém vesmíru. A o tomhle jsem nevěděl!“
Skutečně se domníváš, že má Impérium tak
ušlechtilé cíle? Obi-Wanův hlas se jemně uchechtl. Tomu ani sám nevěříš. Tomu nemůžeš věřit, Anakine. To bys nemohl dělat
co děláš...
„Já se snažil, ty to možná nevidíš, ale já se snažil aby z toho vzešlo něco dobrého! Ty to víš! Viděl jsi ty planety, viděl jsi ty programy, ty nemocnice! Viděl jsi to, neříkej, že ne.“
A přesto zabíjíš bez mrknutí oka lidi, kteří
by chtěli mnohem méně, jen být svobodní... Přesto posloucháš císaře, přesto jsi
zradil svůj řád, svou přísahu, svého mistra. Přesto jsi nechal svou ženu
zemřít. A další vydáš císaři, protože ti to rozkázal.
„NEVYDÁM! Nechtěl jsem zabít Padmé! Začala mi nadávat a já… Nevěděl jsem, co dělám! Já se snažil dělat vše, abych ji ochránil a ona mě odvrhla! Řád mě neposlouchal, když jsem ho varoval! Vindu mi nevěřil a chtěl, abych Palpatina zabil! Byl... Myslel jsem, že my jsme ti správní! A vy jste mi nevěřili! Padmé mi nevěřila!“
Neříkám, že jsme byli ti správní. Ale
opravdu si myslíš, že tohle... tohle je to, co jsi chtěl? Tohle je podle tebe
lepší? Padmé ti nevěřila, ale nemyslíš, že měla taky důvod? Musela se dívat,
jak se pomalu měníš, stáváš se někým jiným... A mýlíš se. Chtěla ti věřit až do
konce. A do konce tě milovala.
„Nechtěl jsem ji ublížit.“ Vader se pomalu dopotácel ke své posteli a tam se na ni sesul. „Nechtěl jsem ji zabít! Proč mi to připomínáš?! Proč... Padmé...“
Protože tohle může znát a chápat jedině
Anakin Skywalker. Tohle Darth Vader nepochopí nikdy, i kdyby žil ještě déle,
než mistr Yoda. Ale není Darth Vader už vlastně také mrtvý?
„Nechtěl jsem jí ublížit... Nikdy bych jí neublížil.“ Vader seděl zhroucený na lůžku a držel se za hlavu. Kdyby měl v pořádku slzné kanálky, asi by plakal, ale ty mu kdysi vypálila láva. Stejně jako poškodila oči.
„Padmé… odpusť mi...“
Odpustila ti. Jen ti to nestihla říct... A
mělo cenu říkat to potom tomu muži, který už vlastně nebyl?
„Nechtěl jsem jí ublížit . Jen jsem ji chtěl chránit. Ji a děti. Zklamal jsem ve všem.“
Nikdy není tak zle, aby se to nedalo napravit. Zlo má dojít trestu, ale kdo je tak dobrý, aby ten trest mohl vykonat...? Pak se Obi-Wanův hlas ztratil. Nezůstalo po něm nic. Jen odporné, prázdné ticho kajuty, ve které si až příliš rychle zvykl nebýt sám.
Lord Vader seděl dlouho v tom tichu přerušovaném pouze zvukem jeho respirátoru, který nenáviděl. Vlastně nenáviděl hlavně sám sebe, svou povahu a celé to brnění, že ho drží při životě. A mezi jeho nenávistí jeho loď směřovala k Landově planetě
Bespin. A pak to najedou ucítil.
Pokroucenou sílu, která ale nebyla temná. Jen - jiná. Pošramocená, ale přesto disciplinovaná. Radary se nikdy nemýlí, ale cítí její přítomnost na vlastní kůži bylo svým způsobem uklidňující. Najednou měl dost Síly. Dost na to, aby ji mohl zadržet a zase ukrýt před Císařem. Na to, aby se setkal s Lukem.
Vyšel ven ze své kajuty a šel do hangáru. Měl tam Temnou královnu, druhý letoun vetší třídy, stejné jako Rytíř. Nalodil se a pak usedl do křesla pilota. Byl to osvobozující pocit a tak i když měl pilota, řídil sám
Měl v plánu s Landem Calrissianem uzavřít jistý malý obchod...
Ještě chvíli si nechal ruce hladit její přítomnosti. Hladit. Věřil, že kdyby mohla, ufikne mu je svým mečem raz dva a ani ji to nebude mrzet. Ale momentálně byla Síla v jejím těle uvolněná, klidná... A hladila ho. Ovíjela se mu kolem zápěstí v těžkých rukavicích, pokračovala po předloktích...
Trvalo mu přesně pět minut, než si uvědomil, co Zineé momentálně dělá v tuhle chvíli.
Trhl sebou. Cože! Lando! Ty....! Jen počkej, co na ni saháš ty...! Málem strhl řízení letounu a vyboural se. Poprvé ve své letecké kariéře. Druhý pilot jen stiskl rty a zavřel oči. Stejně jako vojáci na palubě. Příliš se ho báli
Její síla se vinula dál. Opustila jeho předloktí a vyjela vzhůru po pažích. Pohladila ho po ramenou a obtočila krk... Pak klouzala dál. Nebylo to skutečné, jen takové letmé doteky, které by za skutečné nepokládal ani kdyby skutečné byly, ale i tak to bylo...
Měl pocit, že může cítit její objetí. Zvláštní, takhle se Síla nikdy neprojevila. U nikoho. Nebo ji spíš takhle cítit nechtěl. U nikoho. Nechtěl, ano. To, jak se k němu přivinula a on ucítil její rty na svých. Ne! To není možné! Ne… To nechce! Nikdy! Ne!
"Převezměte řízení, prosím!"
"Zajisté, lorde Vadere!" přikývl druhý pilot a ihned vzal Královnu pod svou kontrolu. Letoun sebou jen nepatrně trhnul, potom zase nabral směr a pokračoval dál.
Lord Vader si v tuhle chvíli mohl gratulovat, že musí nosit masku. Ve své skutečné tváři by jen těžko ukryl, co teď cítí. Co mu Síla škodolibě provádí. Připomíná, co už nikdy, nikdy nepocítí skutečné.
Zvedl se a přešel k jedinému oknu, které na lodi bylo. Mohl se tak dívat, jak se přibližují k přístavu. Pořád cítil její tělo tak blízko svého a to jak ho hladí. A bylo mu stále hůř a hůř. Začal se třást
Ale když to přestalo, následovala jen smršť pocitů, které už také dávno zapomněl a chtěl zapomenout. Smršť, kdy si přišel, že ho Síla pohltila, síla procházející skrz jeho tělo, pohrála si s ním a zase ho nechala... jen tak. Zase ty doteky. Jemné a opatrné. Proč mu to dělala?
Musel si sednout na sedadlo, tak byl najednou slabý a nemohl nic dělat. Bylo to opojné a děsivé. A on věděl, že pro něj nedosažitelné. A tak jen čekal, až se loď dotkne přistávací plochy. A konečně okamžik vysvobození
Nebral ohledy. Najednou byl vzteklý a přišel si skoro jako dřív. Nebral ten nejmenší ohled, když vstoupil do sídla Landovy těžařské společnosti. A nechal si bývalého pašeráka a současného obchodníka přivést k sobě. Svými vojáky.
A ačkoliv byl Carlissian perfektně upraven, když vkročil do své pracovny, cítil to z něj. Otisk Zineé. Věděl, kde se ho dotýkala...
Komentáře
Přehled komentářů
Perfektní.
pokračovanie
(tehanu, 30. 8. 2010 22:11)dúfam, že pribudne skoro XD. Poviedka ma úplne očarila a tiež dobre rozosmiala. A hoci doteraz som Vadera nemala moc v láske, teraz ho ľutujem. Veľmi podarený príbeh a už sa teším ako sa to vyvinie XD.
Paráda.
(Karin, 25. 7. 2017 22:04)