Království Answer-kapitola pátá
22. 9. 2007
Kapitola 5:Nový objev
Toren potichu našlapoval....jestli teta spí,nebude ji zbytečně budit.....
Jakmile šel kolem kuchyně spatřil tetu na židly s otevřenou pusou dokořán....asi usnula když na mě čekala...pomyslel si.
Obešel další pokoj a pomalými kroky našlapoval do schodů....Nigel měl pokoj hned pod Torenem v prvním patře.....
Došel ke dveřím a zaťukal....chvíly se nic neozívalo ale pak uslyšel Toren zvuk postele a blížící kroky.....
Nigel otevřel dveře a naznačil mu ať jde dál
Toren se posadil na postel.....
Nigel potichu přivřel....a otočil se na Torena....už spí?
Toren kývl hlavou na souhlas....v kuchyni.
Dobře...odpověděl nadšeně a usedl vedle.
Mám pro tebe překvápko a tajuplně se zaculil....
Toren se napřímil....překvápko?
Když Nigel někdy něco přines,byla to nějaká jedovatá nebo odporná forma zvířete...jednou donesl ze své cesty Kopernici jedovatou,což byl obrovský,žlutý had s trnami....Nelgra to neunesla a Kopernice musela jít z domu....
Doufám,že ne něco nebezpečnýho....znáš tetu....
Neboj,myslím,že si furiho brzy oblíbý......a zakřenil se.
Furi?tys tomu dal už i jméno....udivil se Toren.
Jo,našel jsem ho ve Vypálených lesích....byl tam chudák sám...a opuštěný....
A kde ho máš?vypálil ne něj hned otázku.
Odpověd už ale nepotřeboval...neboť ho uviděl...na zemi.
Furi byl přibližně stejně velký jako lasička....
Měl hustou,tmavou srst,ve které vypadal jako malý medvídě...
Červený čumák měl malý a ostré zuby mu přidaly na pozornosti....
Ocas se mu třepotal na strany a vesele kmital....
Furi si Torena prohlížel s velkou libostí...hnědé očka ho kontrolovaly od zhora dolů...
Tak,co mu říkáš?ozval se Nigel.
Čekal jsem něco horšího....vydechl pomalu
Furi se pohlédl na Nigela a vmžiku byl u něj....na malou,chlupatou fretku to byl výkon...
Ten se vydrápal na postel a skočil majiteli do klína....natáhl si tlapky a otevřel tlamičku....
Jaký je to druh,Nigele.....
No,říká se jim Rurini....
A co o nich víš...tázal se Toren.
Moc ne ale to se zjistí...a podíval se na spící,chlupatou kuličku.
Pověz mi o tvé cestě....prosím,žadonil Toren.
Dobře....řekl a začal vyprávět.
Jakmile jsem vyšel z lesa.....namířil jsem si to do Lendoru....kde jsem se spojil se zbytkem týmu.
Naplánovali jsem,že se vydáme stezkou do Meninového lesa,kde budem pozorovat smečku Raufů....které objevil Quile...jeden z nás.
Ve městě jsme zůstaly celý týden a připravovaly jsme se na cestu....
Jakmile jsme vyrazily,šly jsme cestou,lesy jsme moc neznaly a nechtěly jsme se ztratit.
To byla chyba neboť jsme později zjistily,že Raufové nechodí výhradně po cestách ale v okolí lesa...byly jsme zklamaní protože jsme se na ně těšily a jsou na pozorování skvělý....a ani se nebojí,a při té připomínce se zasmál.
Pokračovaly jsme přes západ až k potoku....cestou jsme neměly štěstí a nic jsme nepotkaly.....
Utábořily jsme se u okraje Meninového lesa a strávily tu další dlouhý týden....
Počasí nám moc nepřálo a pořád silně pršelo....
Byla nám zima a chtěly jsme to vzdát ale to bych nemohl uvidět starého Rurina.....
Rozhodl jsem,že půjdem za ním a najdem jeho smečku....Ruriny jen tak neuvidíš.
Krev se nám opět vrátila do rukou a odhodlaně jsme vyrazily do lesa...
Po hodně dlouhých dní stopování ho Janle Prouz našel.....
Měly své stádo na skalkách ale bylo jich jen osm a z toho jen jedno mládě....a pohlédl na spícího Furiho....ten spokojeně ležel v klíně.
Pozorovaly jsme je dobrých pár dní a psaly jsme si o nich poznámky...zjistily jsme třeba,že jsou poněkud líní,loví jen ráno....a dorůstávají do výšky dospělého vlka.
Ti starší jsou ještě více chlupatí a srst se jim zbarvuje na světle hnědou....je to nádherný druh....ocas se postupem věku prodlužuje a může dosáhnout délky až dva metry....
Jednoho dne jsme se rozhodly vrátit domů a povědět vše radě ochránců....
Ale v ten den se smečka rozhodla odejít a najít si novou skrýš....toho malého si ani nevšimly a odešly bez něj....
Nemohl jsem ho tam nechat a tak ho tu máme...zdravého a silného.
Jak ho tam mohli nechat....samotného.
Chudák....zamračil se Toren.
Víš mezi zvířaty je to trochu jinak ale taky s tím nesouhlasím...je to špatné.
Doufám,že ho tu teta nechá jinak se odstěhuji ale pryč ho nedám ani omylem...rozpovídal se Nigel.
Najednou si vzpoměl.....co ho trápí.
Nigele?zeptal se.
Ano...
Potřeboval bych si s tebou o něčem popovídat...a cítil úzkost.
Jen mluv,já tě poslouchám...odvětil.
Toren pověděl Nigelovi všechno....
O lese,kanci,šípu,stínu,muži,talismanu a skončil u cesty do Tobruku.....
Zabralo to nejmíň půl hodiny a venku už svítil měsíc....
Nigel chvílu mlčel a zadíval se na okna jakoby tam něco bylo zajímavého...
Torenovi přišlo to trapné ticho hrozné a rozhodl se ho překazit...
Tak co si o tom myslíš?vyrazil ze sebe rozčileně.....
Nigel se na něj otočil a chvíly zíral jak na ducha.....
V té chvíly mu bylo líto,že něco vůbec říkal a radši nemlčel a Nigel jen dál zíral až nakonec řekl....
Kdy vyrazíme?
Toren potichu našlapoval....jestli teta spí,nebude ji zbytečně budit.....
Jakmile šel kolem kuchyně spatřil tetu na židly s otevřenou pusou dokořán....asi usnula když na mě čekala...pomyslel si.
Obešel další pokoj a pomalými kroky našlapoval do schodů....Nigel měl pokoj hned pod Torenem v prvním patře.....
Došel ke dveřím a zaťukal....chvíly se nic neozívalo ale pak uslyšel Toren zvuk postele a blížící kroky.....
Nigel otevřel dveře a naznačil mu ať jde dál
Toren se posadil na postel.....
Nigel potichu přivřel....a otočil se na Torena....už spí?
Toren kývl hlavou na souhlas....v kuchyni.
Dobře...odpověděl nadšeně a usedl vedle.
Mám pro tebe překvápko a tajuplně se zaculil....
Toren se napřímil....překvápko?
Když Nigel někdy něco přines,byla to nějaká jedovatá nebo odporná forma zvířete...jednou donesl ze své cesty Kopernici jedovatou,což byl obrovský,žlutý had s trnami....Nelgra to neunesla a Kopernice musela jít z domu....
Doufám,že ne něco nebezpečnýho....znáš tetu....
Neboj,myslím,že si furiho brzy oblíbý......a zakřenil se.
Furi?tys tomu dal už i jméno....udivil se Toren.
Jo,našel jsem ho ve Vypálených lesích....byl tam chudák sám...a opuštěný....
A kde ho máš?vypálil ne něj hned otázku.
Odpověd už ale nepotřeboval...neboť ho uviděl...na zemi.
Furi byl přibližně stejně velký jako lasička....
Měl hustou,tmavou srst,ve které vypadal jako malý medvídě...
Červený čumák měl malý a ostré zuby mu přidaly na pozornosti....
Ocas se mu třepotal na strany a vesele kmital....
Furi si Torena prohlížel s velkou libostí...hnědé očka ho kontrolovaly od zhora dolů...
Tak,co mu říkáš?ozval se Nigel.
Čekal jsem něco horšího....vydechl pomalu
Furi se pohlédl na Nigela a vmžiku byl u něj....na malou,chlupatou fretku to byl výkon...
Ten se vydrápal na postel a skočil majiteli do klína....natáhl si tlapky a otevřel tlamičku....
Jaký je to druh,Nigele.....
No,říká se jim Rurini....
A co o nich víš...tázal se Toren.
Moc ne ale to se zjistí...a podíval se na spící,chlupatou kuličku.
Pověz mi o tvé cestě....prosím,žadonil Toren.
Dobře....řekl a začal vyprávět.
Jakmile jsem vyšel z lesa.....namířil jsem si to do Lendoru....kde jsem se spojil se zbytkem týmu.
Naplánovali jsem,že se vydáme stezkou do Meninového lesa,kde budem pozorovat smečku Raufů....které objevil Quile...jeden z nás.
Ve městě jsme zůstaly celý týden a připravovaly jsme se na cestu....
Jakmile jsme vyrazily,šly jsme cestou,lesy jsme moc neznaly a nechtěly jsme se ztratit.
To byla chyba neboť jsme později zjistily,že Raufové nechodí výhradně po cestách ale v okolí lesa...byly jsme zklamaní protože jsme se na ně těšily a jsou na pozorování skvělý....a ani se nebojí,a při té připomínce se zasmál.
Pokračovaly jsme přes západ až k potoku....cestou jsme neměly štěstí a nic jsme nepotkaly.....
Utábořily jsme se u okraje Meninového lesa a strávily tu další dlouhý týden....
Počasí nám moc nepřálo a pořád silně pršelo....
Byla nám zima a chtěly jsme to vzdát ale to bych nemohl uvidět starého Rurina.....
Rozhodl jsem,že půjdem za ním a najdem jeho smečku....Ruriny jen tak neuvidíš.
Krev se nám opět vrátila do rukou a odhodlaně jsme vyrazily do lesa...
Po hodně dlouhých dní stopování ho Janle Prouz našel.....
Měly své stádo na skalkách ale bylo jich jen osm a z toho jen jedno mládě....a pohlédl na spícího Furiho....ten spokojeně ležel v klíně.
Pozorovaly jsme je dobrých pár dní a psaly jsme si o nich poznámky...zjistily jsme třeba,že jsou poněkud líní,loví jen ráno....a dorůstávají do výšky dospělého vlka.
Ti starší jsou ještě více chlupatí a srst se jim zbarvuje na světle hnědou....je to nádherný druh....ocas se postupem věku prodlužuje a může dosáhnout délky až dva metry....
Jednoho dne jsme se rozhodly vrátit domů a povědět vše radě ochránců....
Ale v ten den se smečka rozhodla odejít a najít si novou skrýš....toho malého si ani nevšimly a odešly bez něj....
Nemohl jsem ho tam nechat a tak ho tu máme...zdravého a silného.
Jak ho tam mohli nechat....samotného.
Chudák....zamračil se Toren.
Víš mezi zvířaty je to trochu jinak ale taky s tím nesouhlasím...je to špatné.
Doufám,že ho tu teta nechá jinak se odstěhuji ale pryč ho nedám ani omylem...rozpovídal se Nigel.
Najednou si vzpoměl.....co ho trápí.
Nigele?zeptal se.
Ano...
Potřeboval bych si s tebou o něčem popovídat...a cítil úzkost.
Jen mluv,já tě poslouchám...odvětil.
Toren pověděl Nigelovi všechno....
O lese,kanci,šípu,stínu,muži,talismanu a skončil u cesty do Tobruku.....
Zabralo to nejmíň půl hodiny a venku už svítil měsíc....
Nigel chvílu mlčel a zadíval se na okna jakoby tam něco bylo zajímavého...
Torenovi přišlo to trapné ticho hrozné a rozhodl se ho překazit...
Tak co si o tom myslíš?vyrazil ze sebe rozčileně.....
Nigel se na něj otočil a chvíly zíral jak na ducha.....
V té chvíly mu bylo líto,že něco vůbec říkal a radši nemlčel a Nigel jen dál zíral až nakonec řekl....
Kdy vyrazíme?
Iky
(..., 22. 9. 2007 21:05)