Centrální nervová soustava
CENTRÁLNÍ (ÚSTŘEDNÍ)
NERVOVÁ SOUSTAVA
Skládá se
ze dvou typů tkáně, bílé a šedé. Šedou tkáň tvoří dendrity a těla neuronů, má analytickou a syntetickou
schopnost. Bílá tkáň je tvořena axony, zajišťuje vedení vzruchu.
Obaly centrální
nervové soustavy
Mozek i
míchu chrání kosti a tři mozkové pleny (blány, meningy).
- tvrdá plena (dura mater): vystýlá
dutinu lební (okolo míchy vytváří míšní vak), přirůstá ke kosti, mezi ní a
kostí jsou cévy a vazivo, pod ní se nachází tzv. subdorální prostor,
dostane-li se sem krev nastává subdorální hematom, pod tvrdou plenou jsou
2 pleny měkké
- pavoučnice (arachnoidea):
bezcévná, nekopíruje záhyby
- omozečnice (pia mater): bohatá
cévami, kopíruje přesně všechny záhyby mozku a míchy
Štěrbina mezi omozečnicí a pavoučnicí je vyplněna mozkomíšním mokem
(cerebospinální liquor). Celkem ho máme 90 ml. Chrání mozek a míchu před otřesy
a nárazy. Obsahuje především glukózu, neobsahuje buňky. Odebírá se při
podezření na zánět mozkových blan, provádí se tzv. lumbální punkce
(odebírá se z páteřního kanálu v oblasti beder). Dále se nachází v centrálním
kanálku a mozkových komorách.
Dutiny centrálního
nervstva
Centrální
kanálek míšní přechází ve IV. mozkovou komoru (u prodloužené míchy), kterou
Sylviův kanálek spojuje s III. mozkovou komorou v mezimozku. Ta je spojena s I.
a II. komorou (postranní komory) uloženými v koncovém mozku. IV. komora má
stropu otvůrky, kterými koluje mozkomíšní mok do dutiny mezi omozečnicí a
pavoučnicí.
Části CNS podle
fylogenetického vývoje
1. Mícha hřbetní,
páteřní (medulla spinalis)
Část
nervové trubice v páteřním kanálu začínající u otvoru týlního a končící mezi
Uprostřed míchy se nachází centrální kanálek, kolem něhož je soustředěna
šedá hmota, na povrchu míchy se nachází hmota bílá.
Mícha je rozdělena zářezy (přední střední a zadní střední rýha, přední
postranní a zadní postranní rýhy). K zadním částem míchy vstupují zadní
kořeny míšní (dostředivé dráhy), které vedou vzruchy z receptorů. Těla
těchto neuronů se nacházejí v míšních gangliích, což jsou shluky neuronů
mimo míchu uložené v meziobratlových otvorech. Přední míšní kořeny
vystupující z přední části míchy jsou tvořeny axony motoneuronů, které ovládají
příčně pruhované svaly. Před opuštěním páteřního kanálu se přední a zadní
kořeny spojují a vytváří míšní nervy (31 párů) vystupující
meziobratlovými otvory ven.
Úsek míchy s jedním párem míšních nervů se nazývá míšní segment.
Šedá hmota
Nachází
se uvnitř míchy. Na příčném průřezu má tvar písmene H (motýlí křídla). Vytváří
přední rohy (sloupce) míšní (krátké a široké) a zadní rohy míšní (dlouhé a
úzké).
1. Přední rohy míšní
Tvořeny těly motoneuronů. Z velkých motorických nervových buněk v předních
rozích míšních vybíhají axony, vstupují do předních kořenů míšních a vytváří
míšní nervy vedoucí ke kosterním svalům. Jejich poškození způsobuje ochrnutí.
Menší buňky inervují vnitřní orgány.
2. Zadní rohy míšní
Tvořeny buňkami provazců (nejnižší senzitivní ústředí). Zakončují zde (v
postranní zadní rýze) dostředivá vlákna míšních uzlin, mají dlouhé axony, které
procházejí bílou hmotou a končí v různých oddílech mozku. Jsou součástí
senzitivních (vzestupných) drah. Mezi předními a zadními rohy jsou vegetativní
ústředí (východisko vegetativních nervů). Vycházejí odtud pouze sympatické nervy.
Bílá hmota
Nachází
se na povrchu míchy. Žlábky ji rozdělují na přední, zadní a postranní provazce
míšní. Zajišťuje vedení vzruchů. Nervová vlákna v těchto provazcích, vytváří
vzestupné a sestupné nervové dráhy.
Nervová dráha
Vzestupné
(ascendentní) míšní dráhy: v zadních a postranních provazcích. Senzitivní dráhy vedoucí
informace z kůže, kloubních pouzder, svalů či šlach (o bolesti, teplu...) do
mozku. První neuron těchto drah je v míšní uzlině, axon dalšího neuronu v
zadním míšním rohu vede vzruch vzhůru.
Sestupné (descendentní) míšní dráhy: v postranních a předních
provazcích. Motorické dráhy vedoucí z šedé hmoty v mozku a končící u
motoneuronů v předních míšních rozích. Nejdůležitější je tzv. pyramidová
dráha, tj. dráha pouze dvou neuronů (1. v koncovém mozku, především v zadní
části čelního laloku, 2. v míše). Bez přerušení vede k jádrům míšních neuronů.
Začíná u pyramidálních buněk v mozkové kůře a ovládá vědomé pohyby svalů trupu
a končetin. Mezi prodlouženou míchou a míchou se dráhy kříží (z pravé poloviny
mozku jdou do levé poloviny míchy a naopak). Ostatní dráhy se nazývají mimopyramidové.
Ty vycházejí z šedé hmoty mozku (kromě kůry koncového mozku) a udržují svalové
napětí, rovnováhu či chůzi.
Porušení sestupných drah nebo motoneuronů způsobuje poruchy hybnosti, částečné
ochrnutí (paréze) nebo úplnou ztrátu svalové činnosti (plegie).
Ochrnutí obou dolních končetin se nazývá paraplegie.
Význam míchy
Mícha
zajišťuje především nepodmíněné reflexy, např. reakci na bolest (1. obranný
reflex) či svalové reflexy, tzv. proprioceptivní reflexy, např. patelární
reflex - úderem na čéškový vaz se bérec prudce vymrští dopředu. Dále
zabezpečuje regulaci průsvitu cév, vyprazdňování močového měchýře a konečníku,
ztopoření a ochabnutí pyje, uvolnění spermatu. Zprostředkovává spojení mozku s
periferiemi.
Mozek (encephalon)
Mozek se
nachází v dutině lební, váží 1300-
Některé funkce podobné funkcím míchy, zpracovává vstupní signály ze smyslových
orgánů a vytváří signály výstupní, zajišťuje reflexy (svaly obličeje, slinné
žlázy), integrace a koordinace aktivit, které se vztahují ke všem částem těla.
Mozek vznikl zvětšováním nervové trubice v hlavovém úseku. Nejvyvinutější části
jsou nejvíce vpředu. Hlavní nervová centra se během fylogenetického vývoje
soustředila do hlavy. Tento proces se nazývá cefalizace. Hlava se stala
hlavním řídícím centrem. V embryonálním vývoji je mozek rozdělen na dvě části -
mozek přední a zadní, z něhož se oddělí část třetí - střední
mozek. Z předního mozku vzniká koncový mozek a mezimozek, ze zadního mozku
mozeček a prodloužená mícha.
Části
mozku podle fylogenetického vývoje (od nejstarší):
- prodloužená mícha (medulla oblongata)
- Varolův most (pons Varoli)
- retikulární formace
- mozeček (cerebellum)
- střední mozek (mesencefalon)
- mezimozek (diencefalon)
- koncový mozek (telencephalon)
Prodlouženou
míchu, most a střední mozek označujeme jako mozkový kmen. Začínají zde
motorická a končí senzorická vlákna hlavových nervů (kromě I. a II.). Z mozku
vychází celkem 12 párů hlavových nervů. Inervují většinou oblast hlavy, některé
vnitřní orgány.
Stavba mozku
Prodloužená
mícha (medulla oblongata)
Je 2-
Je zde centrum polykání, kýchání, kašlání, zvracení, slzení, sání a sekrece
žaludečních šťáv.
Retikulární formace
Nachází
se na spodu IV. komory. Je to síť šedé hmoty tvořena shluky neuronů, tzv. jádry
a nervovými vlákny. Její buňky jsou roztroušeny od prodloužené míchy po
mezimozek. Z ní a do ní vede mnoho nervových drah. Aktivizuje mozkovou kůru,
řídí řadu životně důležitých funkcí (dýchání, srdeční frekvence, krevní tlak,
pohyby trávicího ústrojí). Filtruje podněty z prostředí, působí na motoneurony
v míše (synergické a antagonistické svaly). Při
poruchách se dostavuje nadměrný spánek
nebo nespavost.
Most, Varolův most (pons
Varoli)
Val nad
prodlouženou míchou spojující koncový mozek s mozečkem. Je přímým pokračováním
prodloužené míchy. Skládá se z vzestupných i sestupných drah. Nachází se zde i
část šedé mozkové hmoty, která kontroluje žlázy produkující sliny a slzy.
Vystupuje odtud trojklaný nerv (V. hlavový nerv).
Mozeček (cerebellum)
Skládá se
ze dvou polokoulí (hemisféry) spojenými červem mozečkovým (vermis
cerebelli). Mozeček s ostatním mozkem spojují raménka.
Povrch je tvořen tenkou kůrou mozečkovou z šedé hmoty, která vytváří
závity. V závitech se nachází Purkyňovy buňky, což jsou jedny z
největších a nejsložitějších buněk v lidském těle. Uskutečňují největší počet
spojení ze všech mozkových buněk.
Uvnitř najdeme bílou hmotu. Na řezu mozečkem vytváří stromečkovou strukturu,
tzv. strom života.
Reflexní ústředí pohybu, reguluje svalové napětí, koordinaci jemných, rychlých
a přesných pohybů. Slouží k udržení tělesné rovnováhy (dostává informace z
vnitřního ucha). Velmi citlivý na ethanol (poškození funkce při požití
alkoholu).
Střední mozek (mesencephalon)
Nejmenší
oddíl mozku skrytý mezi mostem a mezimozkem. Horní strana vytváří čtverhrbolí
(tectum), tj. 2 páry hrbolů. V prvním páru končí část zrakového nervu
(zajišťuje souhru očí), v druhém páru část sluchových nervů (pohyb hlavy za
zdrojem zvuku).
Středem středního mozku probíhá Sylviův kanálek, v mezimozku se rozšiřuje v III.
mozkovou komoru.
Střední část středního mozku se nazývá tegmentum, je tvořena 2 páry
jader (černá a červená). Černé jádro (nucleus niger) obsahuje
barvivo melanin. Zajišťuje motoriku, při poruše dochází ke svalovému třesu,
poškození až ztrátě automatických pohybů (např. chůze). V červeném jádru
(nucleus ruber) začínají mimopyramidové motorické dráhy - řízení pohybu
a postoje.
Prochází jím stonky mozkové skládající se z bílé hmoty (vzestupné a sestupné
dráhy), nasedají na most.
Centrum reflexů pro pohyby očí, hlavy a těla za signály, rozšiřování a
stahování duhovky a akomodaci čočky (zaostřování). Vychází odtud III. a IV.
hlavový nerv.
Mezimozek (diencephalon)
Uložen
mezi hemisférami koncového mozku. Nachází se v něm III. mozková komora, na
jejímž stropu je uložena epifýza (šišinka).
Po stranách je mezimozek tvořen dvěma vejčitými hrboly, tzv. thalamy
(převážně ze šedé hmoty), které jsou převodním ústředím pro dostředivá nervová
vlákna směřující ke koncovému mozku. Thalamus je předstupeň mozkové kůry,
kterou udržuje v bdělém stavu (pomocí podnětů z retikulární formace). Dále má
motorické funkce.
Další částí mezimozku je podhrbolí na spodině mezimozku, tj. hypothalamus (z
šedé hmoty). K hypothalamu je stopkou připojena hypofýza.
V hypothalamu jsou centra pro sytost a hlad, jenž reagují na hladinu glukózy v
krvi. Při poruše dochází k hubnutí nebo tloustnutí.
Termoreceptory zajišťují termoregulaci (reagují na teplotu krve),
podílí se na uzavírání vlásečnic, pocení atd. Určuje příjem tekutin k udržení
stálé osmotické hodnoty tělních tekutin. Ovlivňuje sexuální činnost (vegetativní
funkce).
Hypothalamus je nadřízeným centrem vegetativních funkcí, které zajišťuje pomocí
hormonů a nervů. V zadních jádrech se nachází řízení sympatiku, v předních parasympatiku.
Hypothalamus má i neurosekreční funkci, tj. produkuje hormony (oxytocin
a antidiuretický hormon).
V mezimozku mají původ zrakový nerv a nervová část očí.
Koncový mozek, velký
mozek (telencephalon)
Původně
měl čichovou funkci (např. u ryb). U lidí je vyvinut mohutně, překrývá ostatní
časti mozku. Skládá se ze 2 hemisfér (polokoulí) oddělených hlubokým zářezem.
Anatomicky i funkčně jsou hemisféry spojeny svazkem bílé hmoty, zv. mozkový
trámec neboli vazník (corpus callosum).
Na povrchu hemisfér se nachází plášť (pallium) tvořený šedou
hmotou. Kvůli zvětšení povrchu ho hluboce člení rýhy (sulci) a brázdy
(gyry) - mozek je gyryfikován. Rýhy vytváří laloky (lobi)
- čelní, temenní, týlní, spánkový a ostrov (umístěn dole), brázdy je dále
člení.
Plášť (pallium):
- paleopallium
- archipallium
- neopallium (90 % povrchu)
Paleopallium a archipallium tvoří allokortex, který je hodně vyvinut u
ryb. Skládá se ze 3 vrstev buněk. Neopalium vytváří neokortex (kůra
mozková), která je poprvé vyvinuta u plazů. Je 6 vrstvá.
Vnitřek mozku je z bílé hmoty, v níž se nacházejí shluky hmoty šedé, tzv. bazální
ganglia (spodinové uzliny). Uvnitř hemisfér se nachází dutiny (v každé
hemisféře 1- I. a II. mozková komora).
Limbický systém
Útvary pláště na spodní a vnitřní straně hemisfér kolem III. mozkové komory
spojeny s hypothalamem. Vytváří límec (limbus) kolem mozkového kmene, tvoří
hraniční zónu mezi mozkovým kmenem a mozkovou kůrou. Jsou centrem komplexu
instinktivního chování a sídlem emocí (strach, hněv, smutek, radost, láska),
zajišťují ukládání paměťových stop. Na základě zkušeností dotváří vrozené prvky
chování.
Bazální ganglia
Zajišťují pohybovou aktivita, vnímání, myšlení, některé emoce. Čočkovité a
ocasaté jádro zajišťují mimovolní i volní pohyby, při poruchách nastávají
přehnané pohyby a svalový třes.
Bílá hmota
Tvořena axony a gliovými buňkami.
Typy
nervových drah:
- asociační dráhy: spojují různé oblasti v téže hemisféře
- komisurální dráhy: spojují stejné části v různých hemisférách
- projekční dráhy: spojují kůru s nižšími částmi
Mozková kůra
(neocortex)
Nejmladší a nejdokonalejší část mozku silná 2-
V kůře se nachází oblasti se stejnou mikroskopickou stavbou a funkcí, tzv. korová
centra - senzorická (vpředu) a motorická (vzadu). Končí v nich dostředivá
vlákna nervů přicházejících z nižších oddílů nervové soustavy a z receptorů
(dochází zde k zachycení a zpracování nervových vzruchů a vytváření odpovědí).
Tato centra zaujímají pouze malou část neokortexu.
Většina neokortexu jsou tzv. asociační oblasti, které nejsou spojeny se
specifickými senzorickými ani motorickými funkcemi. Jsou centrem myšlení,
vytváření lidského vědomí integrací informací.
Vyšší nervová činnost spočívá v dostává informací z různých receptorů,
analyzování, porovnávání s pamětí (registrace) a syntetizováním nové informace
(odpověď).
Korová
centra
- Motorické korové centrum: v čelním laloku před
centrální rýhou, obsahuje velké jehlanovité (pyramidální) buňky, u nichž
začínají pyramidové dráhy.
- Motorické centrum řeči (Brocovo centrum): v zadní části čelního
laloku, nepárové, při poruše nastává afázie, tj. porušení pohybů
potřebných k mluvě, člověk nemůže mluvit, dochází k nekoordinovaným pohybům
mluvicích svalů.
- Centrum kožní citlivosti: v temenním laloku, analyzuje
podněty z hmatových tělísek v kůži, z receptorů pro bolest, chlad, teplo,
tlak.
- Korové centrum sluchové: v zadní horní části
spánkového laloku, při oboustranném poškození nastává hluchota.
- Zrakové korové centrum: v zadní části týlního
laloku, oboustranné poškození - slepota.
- Korové centrum pro čtení: blízko zrakového centra,
pouze v jedné hemisféře.
- Wernicheovo centrum: rozpoznávání mluvené řeči.
- Chuťové centrum: na vnitřní přední postranní
části temenního laloku, spojeno s pamětí.
- Čichové centrum: na spodní části čelního
laloku, informace vedou čichovým nervem do allokortexu.
Dominance
a lateralita
Nižší oddíly mozku fungují na principu symetrie - pravá i levá část
stejnocenné. V koncovém mozku jsou některé činnosti lateralizovány, tj.
umístěny pouze do jedné hemisféry (např. řeč u praváků v levé hemisféře).
Praváků je 60-70 %, při narození je poměr praváků a leváků 1 : 1.
Levá hemisféra: centrum logického a vědecky exaktního myšlení,
abstraktní myšlení.
Pravá hemisféra: vnímání, výtvarný projev a hudba, obrazové a hudební
myšlení.
K všestrannému chápání je třeba obou hemisfér, u některých lidí je však jeden
typ myšlení více vyvinut.
Onemocnění
Nemocí
nervové soustavy je mnoho a jsou značně různorodé. Poškození CNS má vážné
následky, které však nemusí být trvalé. Funkci poškozeného místa může přejmout
jiná oblast mozku.
Cévní mozková příhoda (mozková mrtvice): je to nejrozšířenější onemocnění mozku,
příčinou je náhlé nedostatečné prokrvení nebo výron krve do mozku. Vzniká na
základě vzniku krevní sraženiny (trombus) uvnitř cévy (trombóza) nebo jeho
zanesením z jiné cévy do oblasti mozku. Trombus uvolněný na jiném místě se
nazývá embolus (vmetek). Trombus mohou tvořit také tukové kapénky nebo bublinky
vzduchu. Při zaklínění embolu v cévě a jejím následném ucpání dochází k
embolii. Výron krve do mozku (hemoragie) je způsobem výdutí (aneurisma)
cévní stěny. Riziko mozkové mrtvice se zvyšuje při ateroskleróze, cukrovce,
hypertenzi (vysoký krevní tlak), kouřením, nedostatkem pohybu atd. Projevuje se
poruchou hybnosti, ztrátou řeči, bezvědomím, ochrnutím i smrtí. Někdy lze
rehabilitací dosáhnout převzetí poškozených funkcí jinými oddíly mozku, nebo
lze někdy operovat.
Meningitida (zánět mozkových nebo
míšních blan):vyvolány bakteriemi, viry, prvoky nebo kvasinkami, projevuje
se horečkami, zvracením, bolestmi hlavy, tuhnutím svalů
Klíšťová encefalitida
(klíšťový zánět mozku
Lymeská borrelióza
Roztroušená skleróza mozkomíšní (Sclerosis
multiplex): chronické onemocnění, při kterém dochází k úbytku myelinové
pochvy nervových vláken v CNS a tvrdnutí (skleróze) poškozených míst. Poškozené
části nervových vláken jsou nahrazovány vazivem. Úbytek myelinu znesnadňuje až
znemožňuje vedení vzruchů. Projevuje se poruchami chůze, řeči, zraku,
citlivosti nebo těžkými obrnami. Vyvíjí se od mladšího věku a střídají se období,
kdy se symptomy zhoršují nebo zlepšují. Příčina není známa, ale předpokládá se,
že jí může být virová infekce nebo autoimunitní reakce. Průběh lze zmírnit,
nikoli vyléčit.
Parkinsonova nemoc: poškozena jsou
bazální ganglia, příčinou je poškození metabolismu některých neurotransmiterů,
projevuje se klidovým třesem, ztuhlostí svalů, maskovitým obličejem a
poškozením pohybu, chůze a řeči.
Alzheimerova nemoc:je
neurodegerativní povahy. Postihuje starší lidi. Vyznačuje se poruchami paměti,
poznávacích funkcí, citové a motivační stránky osobnosti. Posléze přichází
upoutání na lůžko a rozvrat osobnosti. Příčinou jsou molekulární změny na
úrovni neuronů dané genetickými defekty chromozomu 21.
Epilepsie: vzniká poraněním mozku,
nádory, následkem dětských onemocnění nebo může být dědičné. Pacient trpní
pravidelně se opakujícími záchvaty, jejichž symptomy jsou podle typu epilepsie.
Typ petit mal (malé záchvaty) se objevuje u dětí mezi
Creutzfeldtova-Jacobova nemoc:
neurodegerativní dědičné onemocnění mozku s úbytkem nervové tkáně, poprvé se
vyskytla ve 20. letech 20. stol. Postihuje starší lidi, ale pouze výjimečně.
Vede k demenci a smrti.
V 90. letech 20. stol. byla popsána nová varianta CJN. Je způsobena priony a
postihuje i mladší lidi. Nejspíše se přenáší z hovězího dobytka trpícího
bovinní spongiformní encefalopatií (BSE, nemoc šílených krav). U lidí se
projevuje psychickými problémy (deprese, úzkost), ztrátou paměti, poruchou
rovnováhy. Po 8-15 měsících smrt. Inkubační doba je 2 roky i více (10-15 let).
STAVBA NERVOVÉ
SOUSTAVY
Rozlišujeme
centrální (mozek a mícha) a periferní (nervy) nervovou soustavu. Skládá se ze
dvou typů buněk.
- Neurony (nervové buňky)
- Gliové buňky (glie, neuroglie)
Neuron
Neuron
neboli nervová buňka má velikost max. 100 µm. Je základní stavební jednotkou
nervové soustavy. Není schopna se dělit a rozmnožovat, poškozenou buňku nelze
nahradit, porušená vlákna ale srůstají.
Části neuronu:
Dendrity: vedou nervové vzruchy od
receptorů do těla neuronu (dostředivě), tj. jsou vstupní částí neuronu, na
jednom neuronu jich je mnoho, bohatě se větví
Tělo (soma, cyton): obsahuje cytoplazmu s jádrem a dalšími
organelami (cytoplazmatická membrána obsahující receptory, které vážou neurotransmitery,
drsné endoplazmatické retikulum, tzv. Nisslova
substance (tygroidní tělísko), dále jádro,
jadérko,
Golgiho
komplex a mitochondrie)
Iniciální segment: spojuje tělo s axonem, vzniká zde akční potenciál
Axon (neurit, nervové vlákno): u každého neuronu je pouze jeden, málo se
větví, může být dlouhý až
Nervová zakončení (synaptický knoflík - bouton): konečná výstupní část
neuronu, zprostředkovávají sekreci chemických přenašečů (neurotransmiterů)
zajišťujících přenos signálů mezi neurony nebo mezi neuronem a cílovou buňkou,
mají knoflíčkovitý tvar, napojují se na dendrit nebo tělo jiného neuronu nebo
svalové vlákno (nervosvalová ploténka)
Funkce neuronu:
1. signální
2. integrační - integrací nervových signálů vznikají odpovědi nervové soustavy
(povely k činnosti jednotlivých orgánů)
Gliové buňky
(neuroglie, glie)
Jsou to
drobné, bohatě větvené buňky různého tvaru vyplňující prostory mezi nervovými
buňkami centrální nervové soustavy. Tvoří "kostru" nervové tkáně.
Nevedou vzruchy, mají podpůrnou funkci, chrání a vyživují neurony a fagocytují
poškozené buňky. Účastní se odvádění odpadních látek.
Typy glií:
Ependyn: epitel, vystýlá povrch dutin,
zajišťuje tvorbu a pohyb mozkomíšního moku
Astrocyty: skelet NS, mají hodně výběžků, dotýkají se cévy a neuronu -
zprostředkovávají metabolismus
Oligodendroglie: tvoří myelinovou pochvu
Mikroglie: schopny fagocytózy a měňavkovitého pohybu, zajišťují imunitu
Regenerace
Astrocyty
mají malou schopnost regenerace. Je-li zachována myelinová pochva mohou dorůst
i axony.
OBVODOVÉ (PERIFERNÍ)
NERVY
Svazky
nervových vláken ve vazivovém obalu spojující nervovou soustavu a orgány a
tkáně celého těla. Jsou součástí periferního nervového systému (Naopak nervové
dráhy se nacházejí uvnitř centrálního nervového systému - pyramidové dráhy
spojující mozkovou kůru s míchou).
- mozkomíšní
- míšní
- mozkové
- vegetativní
- parasympatické
- sympatické
Dále se
nervy dělí na odstředivé (motorické) nervy, které vedou informaci z CNS k
výkonným jednotkám a dostředivá (senzitivní) vedoucí informace z čidel do CNS
ke zpracování.
Míšní nervy (nervi
spinalis)
Spojením
předních (motorických) a zadních (senzitivních) kořenů vznikají míšní nervy.
Obsahují tedy vlákna motorická i senzitivní a jedná se tak o nervy smíšené.
Přerušení těchto nervů znamená ztrátu citlivosti a hybnosti. Vystupují
meziobratlovými otvory, příp. otvory v křížové kosti a je jich tedy 31 párů.
Dostředivá vlákna přicházejí od receptorů a vytváří samostatné svazečky (zadní
kořeny míšní). Rozšiřují se a vzniká nervová míšní uzlina (ganglion
spinale), která obsahuje těla nervových buněk. Jejich axony vstupují do
zadní části míchy. Odstředivá vlákna vystupují z přední části míchy v podobě
svazečků (přední kořeny míšní) a v páteřním kanálu se spojují s kořeny zadními.
Rozlišujeme nervy hrudní, krční, bederní, křížové a kostrční. Po opuštění
páteřního kanálu se dělí se 3 větve (spojovací, přední a zadní)
Rozdělení míšních
nervů
Nervová pleteň krční
(plexus cervicales)
Vzniká
spojením 1.-4. krčního nervu. Její větve vedou k některým svalům a kůži.
Nejvýznamnější je dlouhý nerv brániční (nervus phrenicus), který
sestupuje mezihrudím až k bránici a zprostředkovává brániční dýchání.
Nervová pleteň pažní
(plexus brachialis)
Spojení
předních větví 5. - 8. krčního nervu a částečně 1. hrudního nervu. Směřuje za
klíční kost a vstupuje do podpažní jámy. Zahrnuje nervy pro svaly pletence
horní končetiny, končetinové svaly hrudníku a svaly volné horní končetiny.
Např. nerv vřetenní, středový a loketní, které dosahují až na prsty ruky.
Nervy hrudní
Netvoří
pleteně a nespojují se s předními větvemi. Je jich 12 párů, probíhají mezi
žebry. Nervy mezižeberní (n. intercostales) se rozvětvují ve svalech
hrudní a břišní stěny a v kůži přední strany trupu.
Nervová pleteň
bederní (plexus lumbalis)
Přední
větve 1.-4. nervu bederního. Inervuje svaly břicha, svaly přední a vnitřní
strany stehna a zevní pohlavní orgány. Největší je nerv stehenní, který se
větví na přední straně stehna.
Nervová pleteň
křížová (plexus sacralis)
Tvoří ji
5. nerv bederní a 1.-3. nerv křížový. Nejvýznamnější je nerv sedací (n.
ischiadicus), který sbíhá po zadní straně stehna a v zákolenní se dělí na
nerv holení a lýtkový, které dosahují až na prsty nohy.
Nervová pleteň stydká
(plexus pudendalis)
Tvořená
všemi křížovými nervy. Inervuje svaly pánevního dna a orgány malé pánve.
Nervová pleteň
kostrční (plexus coccygicus)
Drobné
kostrční nervy inervující anální otvor.
Hlavové nervy (nervi
cranialis)
12 párů
pouze senzitivních nebo pouze motorických nebo smíšených. Jejich nervová vlákna
začínají nebo zakončují u nervových buněk mozkového kmene, tzv. jader hlavových
nervů. Rozvětvují se v oblasti hlavy a krku.
Nerv |
Název |
Začátek senzitivních vláken |
Konec motorických vláken |
Funkce |
I. |
čichový
(nervus olfactorius) |
sliznice
nosní dutiny |
|
Vstupují
do čichové části mozkové kůry (čelní lalok). |
II. |
zrakový
(n. opticus) |
receptory
v sítnici oka |
|
Před
podvěskem mozkovým se kříží a vstupují do zrakové oblasti mozku (týlní lalok) |
III. |
nerv
okohybný (n. oculomotorius) |
|
okohybné
svaly |
Okohybné
(motorické) nervy vstupující do očnice. Vedou nervové vzruchy ke svalům,
které zabezpečují pohyb oční koule. Konstrikce zornice a akomodace čočky. Při
poškození nastává šilhání. |
IV. |
nerv
kladkový (n. trochlaeris) |
|||
VI. |
nerv
odtahující (n. abducens) |
|||
V. |
nerv
trojklanný (n. trigeminus) |
oko,
nos, čelo, horní čelist, dolní čelist |
žvýkací
svaly |
Smíšený
nerv, vzniká spojením tří větví. 1. větev je dostředivá. Vede od receptorů z
kůže čela, horního víčka a nosního kořene. 2. větev je dostředivá. Receptory
jsou ve tváři, zevním nose, na patře a zubech horní čelisti. 3. větev je
smíšená. Dostředivá část vede z dolní čelisti, jazyka a krajiny spánkové.
Odstředivá ovlivňuje svaly žvýkací. Tímto nervem pociťujeme bolest zubů. |
VII. |
nerv
lícní (n. facialis) |
jazyk |
slinné
a slzné žlázy, mimické svaly |
|
VIII. |
nerv
předsíňohlemýžďový (n. vestibulocochlearis) |
rovnovážný
orgán, hlemýžď vnitřního ucha |
|
|
IX. |
nerv
jazykohltanový (n. glossopharyngeus) |
kořen
jazyka, horní čelist, hltan |
příušní
slinné žlázy |
vlákna
parasympatiku, polykání |
X. |
nerv
bloudivý (n. vagus) |
plíce,
srdce, kardiovaskulární a trávicí soustava |
hladké
svalstvo trávicí a dýchací soustavy |
vlákna
parasympatiku, sestupuje z krku do dutiny hrudní a končí v dutině břišní |
XI. |
nerv
přídatný (n. accessorius) |
|
svaly
hltanu, zdvihač hlavy, trapézový sval |
|
XII. |
nerv
podjazykový (n. hypoglossus) |
|
svaly
jazyka |
pohyby
jazyka, řeč, polykání |
Vegetativní
(autonomní) nervy
Větví se
k hladkému svalstvu vnitřních orgánů, žláz a srdce. Ve svém průběhu jsou
přerušeny skupinkami nervových buněk, tzv. vegetativními uzlinami (ganglii).
Rozlišují se nervy sympatické a parasympatické.
sympatikus |
Parasympatikus |
Vystupuje
z krční, hrudní a bederní míchy, končí ve vegetativních uzlinách (uložené
podél páteře a vzájemně propojené nervovými vlákny - vytváří sympatický
kmen). Z uzlin začínají nová vlákna, většinou šedá (bez myelinu). |
Vystupuje
z mozku a křížové míchy. Ganglia jsou malá, blízko inervovaných orgánů. |
zakončení
vláken produkuje mediátor noradrenalin a adrenalin |
zakončení
produkují jako mediátor acetylcholin |
připravuje
organismus k aktivitě |
zotavuje
organismus |
zvyšuje
srdeční činnost |
zpomaluje
srdeční činnost |
rozšiřuje
průdušky |
stahuje
průdušky |
rozšiřuje
zornice |
zužuje zornice |
zeslabuje
peristaltiku střev |
zvyšuje
peristaltiku střev |
zvyšuje
sekreci slin |
vyvolává
sekreci slin a trávicích šťáv |
zvyšuje
tonus svěrače konečníku a močového měchýře |
snižuje
tonus svěrače konečníku a močového měchýře |
vyvolává
sekreci hormonů dřeně nadledvin |
zajišťuje
akomodaci oka |
snižuje
průtok krve v kůži a břišních orgánech |
způsobuje
erekci vnějších pohlavních orgánů |
vyvolává
sekreci potu |
|
vyvolává
stahy hladkých svalů chlupů a vlasů |
|
NERVOVÁ ČINNOST
Nervová
činnost představuje soubor funkcí centrální nervové soustavy umožňující
reagovat na podmínky prostředí. Projevuje se chováním. Základní fyziologickou
jednotkou je reflex.
I. Nepodmíněné
reflexy
Jsou
dědičné. Na stejný podnět vzniká vždy kvalitativně stejná reakce. Centra se
nacházejí v šedé hmotě nervové soustavy (kromě kůry koncového mozku).
Nejsložitější formou vrozených reakcí jsou pudy (instinkty), př. pud
rozmnožovací, sebezáchovy atd. Instinkty jsou u člověka usměrňovány mozkovou
kůrou, neumožňují však přizpůsobit se měnícím se podmínkám (dráhy, kde
probíhají, jsou stálé a neměnné).
II. Podmíněné reflexy
Reflexy
získané, vázané na podmínku předcházející nepodmíněnému reflexu. Reakce vzniká
na biologicky nevýznamný (indiferentní) podnět předcházející biologicky
významnému podnětu. Při opakování dochází k reakci pouze na nevýznamný podnět
bez přítomnosti významného. Reakce na daný podnět je u každého jedince různá.
Může dojít k zeslabení a odeznění reflexu (vyhasínání = zapomínání). Podmíněné
reflexy zajišťují vyšší nervovou činnost. Vznikají na určitý podmětový signál
učením. Vznikají spoje mezi
Nižší nervová činnost
nepodmíněné
reflexy
Vyšší nervová činnost
podmíněné
reflexy
Signální soustava
Je soubor
signálů určitého druhu. Rozlišujeme
První signální soustava: tvoří ji signály, které jsou odrazem reality
(chemické, fyzikální a biologické), vyvinuta i u zvířat
Druhá signální soustava: reakce na abstraktní podněty, pouze u člověka,
podnětem je slovo, na základě řeči a schopnosti zevšeobecňovat vzniká
abstraktní myšlení, věda, umění, mravní hodnoty
Paměť
Uložení
informací v mozku v podobě paměťových stop. Paměťové stopy se vytváří učením.
Rozlišuje se několik typů paměti.
- fylogenetická: druhová paměť, nepodmíněné
reflexy, důsledek evoluce
- ontogenetická: podmíněné reflexy 1.
signální soustavy
- anticipační: podmíněné reflexy 2. signální soustavy
- senzorická: uchovává informace ze smyslových orgánů
- symbolická: uchovává informace ve formě symbolů
(slovních, číselných)
- krátkodobá (primární) paměť: přenos vzruchu po dráze
neuronu několik sekund až 20 min (střednědobá, sekundární)
- dlouhodobá (terciální, trvalá): vznikají nové spoje, dochází
ke změnám uvnitř neuronů na bázi jaderné organizace, celá mozková kůra
Ztráta
paměti může být způsobena psychickým stresem (šokem) a slouží jako obrana,
paměťové stopy však nezmizí. Při vážném zranění mozku může být ztráta paměti
trvalá.
Spánek
Spánek a
bdění jsou dvě základní životní fáze, které se pravidelně střídají. Rytmus
střídání je navozen retikulární formací mozkového kmene. Optimální délka spánku
je 8 hodin, u dětí a starých lidí více.
Spánek znamená útlum mozkové kůry a nižších částí mozku. Je nepostradatelný,
zajišťuje regenerace CNS. Není však rovnoměrný, např. sluchová centra nespí. V
průběhu spánku se střídají dvě fáze po asi 1,5 hod.
Pomalá (synchronní) fáze: fyziologické opravy mozkové kůry
Rychlá (paradoxní) fáze, fáze REM (rychlé pohyby očí): trvá krátce,
mozková kůra pracuje, útlum mozkového kmene atp., zdají se sny, zpracovávají se
informace a ukládají do paměti.
SOUSTAVY REGULAČNÍ
Autoregulace
je základní schopnost živých soustav. Řídí tělesné funkce. Regulační soustavy
zahrnují humorální (látkový) a nervový systém. Humorální řízení je pomalejší,
ale dlouhodobější než řízení nervové. Nervová regulace je fylogeneticky mladší.
Oba systémy spolu spolupracují, jsou úzce anatomicky i funkčně spojeny. Spoj
zprostředkovává podvěsek mozkový (hypofýza).
HUMORÁLNÍ REGULACE
Je
zajišťována chemickými látkami - hormony.
- Hormony: produkovány endokrinními žlázami
- Neurohormony: produkovány neurosekrečními
buňkami
- Tkáňové hormony: vylučovány tkáněmi s jinou
primární funkcí
Hormony
Produkty
žláz s vnitřní sekrecí, tzv. endokrinních žláz. Mají regulační účinek.
Nejsou zdrojem energie ani stavební látkou. Roznáší se krví a tkáňovým mokem.
Působí již ve velmi malé koncentraci, a to pouze na určitý orgán nebo v celém
těle. Jsou specifické a nenahraditelné. Ovlivňují celkový metabolismus,
hospodaření s ionty a vodou, růst, rozmnožování, udržují homeostázu atd.
Chemické složení
hormonů
Bílkoviny nebo peptidy: hormony
slinivky břišní, hypofýzy, příštítných tělísek nebo hormony tkáňové
Steroidy: odvozené od isoprenu, hormony kůry nadledvin a pohlavních žláz
Deriváty tyrosinu: hormony štítné žlázy a dřeně nadledvin
Deriváty kys. arachinonové: tkáňové hormony
Mechanismus regulace
Základním
mechanismem je zpětná vazba, tj. postup informací, při kterém řídící člen
dostává informace o regulované veličině a zpětně ji uplatňuje při řízení.
1. negativní zpětná vazba - nejrozšířenější (parathormon, inzulin,
glukagon, antidiuretický hormon…)
Př. parathormon: je-li v krvi nízká hladina Ca2+ se vylučuje a
zvyšuje vstřebávání Ca2+ z moči. Při vysoké hladině Ca2+
v krvi se přestává vylučovat, Ca2+ tak zůstává v moči.
2. pozitivní zpětná vazba - výjimka
Př. oxytocin: vylučuje se ze zadního laloku hypofýzy, ovlivňuje stahy děložní
svaloviny. Produkuje se na pokyn jiných hormonů, dostává se do krve a ovlivňuje
hypofýzu, která ho tak produkuje víc a víc, čímž se zvětšují stahy děložní
svaloviny.
Působení hormonů
Hormony
jsou nositeli chemické informace. Vážou se na receptor buňky (na membráně nebo
v cytoplazmě. Při vazbě na membránu dojde k předání informace do buňky pomocí
jiné látky označované jako druhý posel. Tento přenos informace se nazývá buněčná
signalizace.
Ovlivňuje ji mnoho látek, některé mají léčivý účinek, jiné jsou toxické (např.
bakteriální choleratoxin, způsobuje choleru)
- působení přímo: hormon proniká do buňky
(steroidy) a váže se na receptor v cytoplazmě. Tím vzniká tzv.
hormon-receptorový komplex, který jde do jádra a ovlivňuje transkripci a
syntézu bílkovin.
- působení nepřímo: hormon se váže na receptor v
cytoplazmatické membráně a vzniká hormon-receptorový komplex, uvnitř buňky
vzniká druhý posel (cAMP, cGMP) ovlivňuje propustnost biomembrány pro
určité látky.
Činnost
žláz s vnitřní sekrecí je centrálně řízena z hypothalamohypofyzárního systému.
Hypothalamohypofyzární
systém
2 složky:
hypotalamus
hypofýza
Hypothalamus
Anatomická
stavba hypothalamu
Neurosekreční buňky produkují neurohormony dvojího typu:
I. neurohormony stimulační (liberiny) a inhibiční
(statiny).
Řídí činnost předního laloku hypofýzy (adenohypofýzy) - zvyšují nebo snižují
vyměšování hypofyzárních hormonů.
II. neurohypofyzární hormony
Antidiuretický hormon a oxytocin se shromažďují v zadním laloku hypofýzy a
odtud jsou odváděny do krve.
Antidiuretický hormon (z řec. anti = proti, diuréza
= vylučování moči) - ADH (vasopresin)
Ovlivňuje propustnost ledvinových kanálků pro vodu a její zpětné vstřebávání z
moči do krve. Má vazokonstrikční účinky (stahuje cévy a tím zvyšuje krevní
tlak). Řídí rovnováhu mezi množstvím vody a solí v organismu.
Nedostatek: žíznivka (diabetes
insipidus) neboli močová úplavice - člověk vyloučí denně 10 -
Oxytocin
Způsobuje stahy hladkého svalstva dělohy při porodu (pozitivní zpětná vazba,
blokuje ho progesteron) a stahy hladkého svalstva ve vývodech mléčné žlázy při
sání kojence drážděním bradavky. Vzniká při pohlavním dráždění - nasávání
spermií.
Hypofýza, podvěsek
mozkový (glandula pitiutaria)
Uložena v
tureckém sedle kosti klínové. Je velká
Adenohypofýza
Žláza s
vnitřní sekrecí vznikající v zárodečném vývoji jako vychlípenina hltanu (z
entodermu). Cévami spojena s hypothalamem .
Činnost adenohypofýzy je řízena z hypothalamu prostřednictvím regulačních
hormonů (neurohormony) dopravovaných krví. Jsou vytvářeny neurosekrečními
buňkami v hypothalamu, každý z hormonů adenohypofýzy má jeden regulační hormon,
který jeho vylučování zvyšuje a jeden, který ho snižuje. Regulace probíhá
vícestupňovou regulací zpětnou vazbou.
Hormony
adenohypofýzy
- Somatotropin (růstový nebo
somatotropní hormon - STH)
Ovlivňuje metabolismus bílkovin, tuků, sacharidů, minerálních látek, hojení ran a růst kostí v epifýzách, hlavně v dětství a dospívání. Působí prostřednictvím somatomedinů vznikajících jeho působením v játrech.
Nadbytek: v dětství - obří růst (gigantismus), po ukončení růstu - nárůst neosifikovaných částí těla (čelní kost, dolní čelist, články prstů) a nadměrné zvětšování vnitřních orgánů (akromegalie).
Nedostatek: trpasličí růst (nanismus) - Hormony řídící činnost jiných žláz:
- Kortikotropin
(adrenokortikotropní hormon - ACTH)
Ovlivňuje činnost kůry nadledvinek - stimuluje syntézu a vylučování glukokortikoidů. - Thyreotropin (tyrotropin,
thyreotropní hormon - TSH)
Ovlivňuje činnost štítné žlázy. Zvyšuje průtok krve a tím stimuluje produkci více hormonů. - Folitropin
(folikulostimulační hormon - FSH)
U žen stimuluje růst folikulů ve vaječnících a produkci ženských pohlavních hormonů (estrogenů) a vyvolává ovulaci. U mužů působí na tvorbu pohlavních buněk (spermiogeneze). - Lutropin (luteinizační - LH)
U žen růst žlutého tělíska, folikulů, vyvolávání ovulace a produkce hormonu žlutého tělíska progesteronu. U mužů produkce mužského pohlavního hormonu testosteronu. - Prolaktin (luteomamotropní
nebo luteotropní hormon - LTH)
Ovlivňuje rozvoj mléčných žláz a vyměšování mléka, rozvoj žlutého tělíska. Ovlivňuje rodičovské chování. U mužů se vytváří v malém množství, působí na prostatu a semenné váčky.
Neurohypofýza
Vzniká
jako vychlípenina spodiny třetí mozkové komory. Netvoří hormony, pouze skladuje
a uvolňuje do krve hormony tvořené v hypothalamu. Dopravují se pomocí axonů.
Antidiuretický hormon
Oxytocin
Endokrinní žlázy,
žlázy s vnitřní sekrecí
Šišinka,
epifýza (epiphysis cerebri)
Tělísko
připojené ke stropu komory mezimozku.
Melatonin
Brzdí pohlavní činnost. Produkce je závislá na délce osvětlení (vytváří se
především v noci, s prodlužováním světelného dne tvorba klesá - zajišťuje
vnitřní hodiny).
Štítná žláza (glandula
thyreoidea)
Párová
žláza jejíž laloky jsou uložené po stranách štítné chrupavky. Jsou spojené do
tvaru písmene H. Dosahují až k hrudní kosti. Nezvětšená je nehmatná. Je to
nejstarší endokrinní žláza u obratlovců. Její hormony obsahují jod (původní
prostředí obratlovců v moři obsahovalo hodně jodu, proto je v těchto hormonech
přítomen). Jod se dnes přidává do kuchyňské soli (jodizovaná sůl).
Skládá se ze žlázových buněk uspořádaných do uzavřených váčků (folikulů), jež
jsou vyplněny koloidním roztokem s globulární bílkovinou, na niž jsou navázány
hormony syntetizované buňkami váčků. Buňky vychytávají z krve aminokyseliny a
jod.
Thyroxin (T4) a trijodthyronin (T3)
Ve svých funkcích se doplňují. Zrychlují metabolismus, zvyšují spotřebu O2
ve tkáních, zvyšují produkci tepla, zlepšují využití bílkovin a působí jako
růstové faktory.
Nedostatek: v dětství kretenismus (zpoždění tělesného a duševního
vývoje), v dospělosti tzv. myxedém (útlum tělesných funkcí, snížení látkové
přeměny, tělesné teploty, frekvence tepu a dechu, hlas je hrubý, řeč pomalá,
myšlení zpomaleno, špatná paměť, rosolovité otoky ve tváři)
Nadbytek (tyreotoxikóza, hypertyreóza): vliv na centrální nervovou
soustavu, Basedowova choroba -
předrážděnost, zrychlení srdeční činnosti, zvýšení teploty, hubnutí, zvýšení
látkové přeměny, zvýšená chuť k jídlu, pocení, neklid, úzkost, emocionální
labilita, třes, exoftalmus (vystoupení očí z důlků), vysoký bazální
metabolismus
Kalcitonin
Produkován zvláštními buňkami v blízkosti folikulů. Snižuje hladinu Ca2+
a PO43- iontů v krvi (antagonista parathormonu).
Zvětšení štítné žlázy - struma (vole).
Dochází k ní při nedostatku jodu - sekreční činnost snížena, tak při zvýšení
činnosti.
Příštitná tělíska
(glandulae parathyreoideae)
Čtyři
čočkovité útvary na zadní straně štítné žlázy. Jejich buňky zaznamenávají
hladinu vápníku v krvi.
Parathormon - PTH
Působí na metabolismus vápníku v kostech, ledvinách, střevech a oční čočce.
Udržuje stálou hladinu Ca2+ a PO43- v krvi
(negativní zpětnou vazbou), stimuluje zpětnou resorpci Ca2+ z
primární moči a snižuje resorpci PO43-. Podněcuje
uvolňování vápníku z kostí, stimuluje aktivitu osteoklastů.
Nadbytek: odvápnění kostí
Nedostatek: snížení obsahu Ca2+ v krvi, zvýšení
nervosvalového dráždění až křeče (tetanie) dýchacích svalů - příčina udušení.
Slinivka břišní (pankreas)
Obsahuje Langerhansovy
ostrůvky, tj. shluky buněk roztroušených ve tkáni slinivky, hlavně v jejím
ocase. Celkem jich je přes
- A (α) buňky - produkují glukagon
- B (β) buňky - produkují inzulín
Inzulín
Snižuje hladinu glukózy v krvi (zlepšuje propustnost membrán pro glukózu a
aminokyseliny). Pro glukózu jsou plně propustné pouze nervové buňky, takže
mozek není na inzulínu závislý. Ovlivňuje využití glukózy ve tkáních, působí
hlavně v tukové tkáni, játrech a ve svalech. Je nezbytný pro život.
Nedostatek: cukrovka (diabetes mellitus) - zvýšená hladina
glukózy v krvi (nad 7 mmol/l) způsobuje glykosylaci bílkovin (vazba glukózy na
bílkoviny) a tím poruchy tkání např. cév, sítnice oka, ledvin. Glukóza se
vylučuje močí, a protože na rozpuštění potřebuje více vody člověk také více
pije. Jako zdroj energie jsou využívány mastné kyseliny a bílkoviny, při
jejichž zpracování vzniká aceton, který je cítit z dechu a moči.
Nadbytek: při předávkování inzulínem může nastat hypoglykémie, na kterou
lze zemřít. V této situaci stačí diabetikovi podat kostku cukru.
Diabetes mellitus 1. typu:
geneticky nebo virovou infekcí imunitní systém zničí Langerhansovy ostrůvky,
objevuje se v dětství nebo rané dospělosti, léčí se inzulínem píchaným do žíly
před jídlem
Diabetes mellitus 2. typu:
objevuje se ve věku nad 40 let, spojen s obezitou nebo nadměrným příjmem cukrů,
dochází k nedostatečnému uvolňování inzulínu, léčí se dietou, inzulín se
nepodává
Glukagon
Opačný účinek než inzulín. Zvyšuje štěpení glykogenu v játrech, nikoli však ve
svalech. Tvorba hormonů je závislá na hladině krevního cukru (zvýší-li se
hladina glukózy v krvi zvýší se produkce inzulínu, při poklesu glukózy stoupne
produkce glukagonu). Regulace probíhá zpětnou vazbou.
Nadledviny (glandulae
suprarenales)
Párový
orgán, uložený na horním pólu ledvin. Rozlišuje se korová a dřeňová část.
Kůra nadledvin
Kortikoidy - hormony vytvářeny kůrou (z lat. cortex = kůra).
Sekrece hormonů kůry nadledvin je řízena adrenokortikotropinem z adenohypofýzy.
1. Glukokortikoidy
Nejdůležitější kortizol, který stimuluje odbourávání tkáňových bílkovin (štěpí
se na aminokyseliny a ty se v játrech mění na glukózu). Uvolňuje tuky ze
zásobních tkání a ovlivňuje hladinu glukózy v krvi. Zvyšuje celkovou pohotovost
organismu při zátěžových situacích (stresech, infekcích, velké tělesné námaze).
Glukokortikoidy se využívají při léčbě zánětů, např. kloubů (revmatoidní
artritida). Ve vyšších dávkách snižují aktivitu imunitní soustavy (při
transplantacích nebo alergiích). Léčí pouze příznaky nikoli příčinu.
2. Mineralokortioidy
Hlavní aldosteron, jenž řídí zpětné vstřebávání Na+ a tím vody a
současně vylučování K+ v ledvinových kanálcích.
3. Testosteron, estrogeny
Vylučovány v nepatrných množstvích. V důsledku genetických vad se může hormonů
tvořit více a vytváří se maskulinní znaky u žen a feminní znaky u mužů.
Nedostatek gluko- a mineralokortikoidů: Addisonova choroba (bronzová
kůže) - zvýšená pigmentace, člověk se snadno unaví.
Dřeň nadledvin
Původem nervové buňky patřící k vegetativní nervové soustavě.
Adrenalin a noradrenalin vznikají dekarboxylací tyrosinu. Jsou to poplachové
hormony působící na kardiovaskulární systém, svalstvo orgánů a centrální nervový
systém. Zvyšují odbourávání tuků a glykogenu, zvyšují obsah glukózy v krvi,
zvyšují pohotovost organismu a metabolismus při zátěžových reakcích (stres,
hlad, infekce, chlad). Vylučování je řízeno nervově (sympatikus, parasympatikus).
Adrenalin
Vylučuje se při fyzické i psychické zátěži (stresu), vyvolává rozšíření cév v
kosterním svalstvu a naopak zúžení např. ve střevech. Podporuje srdeční
činnost, zvyšuje sílu a rychlost srdečního svalu, rozšiřuje průsvit průdušek a
zlepšuje ventilaci plic. Zlepšuje štěpení glykogenu v játrech a ve svalech a
tuků v tukové tkáni. Podporuje centrální nervovou soustavu a zpomaluje činnost
trávicí soustavy.
Noradrenalin
Vyvolává celkové zúžení cév, zvyšuje se krevní tlak.
Adaptační choroby: žaludeční vředy, psychické choroby, vznikají
uvolněním těchto hormonů, aniž by byli spotřebovány - dnes už tyto hormony
nejsou třeba (nestáváme se kořistí, proto nemusíme být připraveni k útěku).
Stres
Fyzické a psychické složité situace vyžadující biologicky závažné změny v
organismu. Někteří jedinci jsou citlivější než jiní. Má tři fáze.
1. poplachová reakce - aktivace sympatiku, vyloučení adrenalinu
2. rezistence - při dlouhodobém nebo opakovaném stresu, maximální
adaptace na stres, zvyšuje se činnost kůry nadledvin, její hormony jsou při
dlouhodobém stresu nezbytné, ale jejich význam není objasněn
3. vyčerpání - nadměrná intenzita nebo délka trvání může vést k fyzické
i psychické vyčerpanosti organismu
Varlata (testes)
Testosteron
Ovlivňuje růst a rozvoj mužských pohlavních orgánů a vznik sekundárních
pohlavních znaků. Podporuje tvorbu bílkovin, to způsobuje nárůst svalové hmoty
(má anabolický účinek), urychluje zánik růstových chrupavek.
Vaječníky (ovaria)
Estrogeny, např. estradiol
Produkovány Graafovým folikulem. Řídí menstruační cyklus, podmiňují vývoj
ženských sekundárních pohlavních znaků.
Gestageny, např. progesteron
Tvořeny žlutým tělískem. Působí na děložní sliznici, brání zrání dalších G.
folikulů (jestliže došlo k oplození) a ovlivňuje buňky mléčných žláz.
Placenta
Choriongonadotropin
Působí na žluté tělísko, které udržuje v činnosti.
Brzlík (thymus)
Produkuje
látky působící na vývoj lymfocytů.
Tkáňové hormony
Produkovány
tkáněmi trávicí soustavy (žaludku a střev) a ledvin - gastrin, sekretin,
pankreozymin, renin, erythropoetin.
Sekretin, pankreozymin
Produkovány v horní části střeva, jsou krví zaneseny do slinivky břišní, která
začne produkovat pankreatickou šťávu.
Gastrin
Vylučován žaludeční sliznicí po dráždění sousty, vyvolává sekreci žaludeční a
pankreatické šťávy, zvyšuje pohyblivost tenkého střeva.
Renin,
erythropoetin
Somatomedin
Vzniká v játrech působením somatomedinu.
TĚLESNÁ TEPLOTA A
JEJÍ ŘÍZENÍ (TERMOREGULACE)
Člověk patří mezi teplokrevné (homoiotermní)
živočichy. Svými vnitřními pochody (metabolismem) si dokáže udržet stálou
tělesnou teplotu, která je podmínkou života.
Význam stálé tělesné
teploty
Poměrně
vysoká stálá teplota zajišťuje průběh životních pochodů (chemické děje v
buňkách by při nižší teplotě probíhaly moc pomalu) a působení enzymů. Při vyšší
teplotě se také rychleji a účinněji smršťují svaly. Zajišťuje také aktivitu v
noci a chladnějších zeměpisných šířkách.
Nejteplejšími orgány jsou játra, ledviny a kosterní svalstvo, naopak
nejstudenější je kůže. Teplo je po těle rozváděno krví.
Měření teploty
Teplota
se obvykle měří v podpaždí (
Teplo
Vytváří
se při chemických přeměnách (metabolismu) hlavně v játrech a svalstvu. Základní
produkce tepla je určena velikostí bazálního
metabolismu. Při něm většina tepla pochází z činnosti srdce, jater,
ledvin a mozku. Produkce tepla se zvyšuje působením hormonů (adrenalin,
tyroxin).
V chladu stoupá látková přeměna a zvyšuje se svalové napětí, později vzniká
svalový třes. Při něm se spotřebovává energie, člověk se tak unaví a při déle
trvajícím chladu přichází potřeba spánku. Ve spánku se snižuje metabolická
aktivita a hrozí umrznutí. Vědomě lze zvyšovat produkci tepla poskakováním,
přecházením, třením dlaní atd.
Výměna tepla
1.
Sáláním
Krev proudící cévami v kůži odevzdává teplo do okolí a ochlazuje se tak. Při
zvýšení teploty se cévy roztahují a vyzařují více tepla. Při snížení teploty se
cévy stahují a teplo se tak vydává minimálně. Prokrvení prstů může klesnout až
o 99 % a dochází k omrzlinám.
2. Pocení
Zvýšení vlhkosti v prostředí brání odpařování potu a dochází k přehřátí. Pocení
zapříčiňuje dehydrataci a ztrátu solí. Termoregulace je však přednější než
udržení vody a solí.
Řízení tělesné
teploty
Termoregulační
centrum je uloženo v hypothalamu. Přijímá informace z receptorů
pro chlad a teplo z kůže a z krve. Z centra vychází síť vegetativních nervů
ovládajících činnost kožních cév, potních žláz, kosterního svalstva a jater. Z
centra jsou vzruchy také vedeny do hypofýzy, která ovlivňuje činnost štítné
žlázy (hormon thyroxin) a nadledvin (hormon kortisol), které působí na katabolické
(rozkladné) děje. Termoregulačnímu centru je nadřazena mozková kůra. Při
selhání centra nebo regulačních mechanismů nastává podchlazení (hypotermie)
nebo přehřátí (hypertermie). Při zvýšení teploty nad 42-
Termoneutrální zóna je rozmezí teplot, kdy se termoregulace nezapojuje
(28-
Malé děti mají na zádech tzv. hnědý tuk, jenž metabolickou aktivitou
produkuje teplo. Za použití farmak lze snížit teplotu až na
Obranná hypertermie
(horečka)
Vzniká
působením některých látek např. bakteriálních jedů na termoregulační centrum
nebo působením pyrogenů produkovaných leukocyty. Při zvýšení teploty se zvyšuje
tvorba protilátek a vyšší teplota také působí nepříznivě na metabolismus
mikroorganismů. Příliš vysoká teplota je však nebezpečná i pro vlastní
organismus. Teplotu se snižuje pomocí antipyretik, např. Aspirin (= Acylpyrin),
která zabraňují vzniku pyrogenů.
Onemocnění
Úpal:
vzniká působením vysokých teplot (horká lázeň, horký vzduch)
Úžeh: působením intenzivního slunečního
záření
Komentáře
Přehled komentářů
Ano tohle je super stránka na referát do školy a jde pochopit!!!! Děkuji!!!!
Děkuji ;)
(Inka, 12. 5. 2012 20:38)Konečně jsem našla skvělou stránku pro referát do školy! Děkuji! Tento článek je velmi podrobný ale zároveň jednoduchý a pochopitelný ;) Ještě jednou děkuji :)
Super!!!
(Bára , 14. 11. 2012 19:30)