o cem je drevený šerm
12. 7. 2007
pO čem je dřevěný šerm? O hraní si na boj.
Nejde o reálný boj. Nejde o to, dostat protivníka za každou cenu. Většina riskantních bojových technik je zakázaná nebo přísně omezená, bojuje se pomalejším, rozumným tempem, aby bylo možné dobře kontrolovat zbraň, nebojuje se plnou silou, ale údery jsou brzděné. Lidé, nebojují jako zuřiví maniaci, ale hrají si na boj. Pokud to někdo nedodržuje a bojuje jako hovado, nebo vám dokonce tvrdí, že je to u nás normální, tak ho pošlete do háje. Boj bude na dřevárnách takový, jaký si ho uděláme. Lidi, kteří jsou při boji nebezpeční (to se brzy spolehlivě proflákne), se z akcí vyhazují a určitě se na akce nezvou. Naopak lidé, kteří bojují rozumně, s nadhledem a umí si dobře hrát, jsou ledaskde vítáni a zváni.
Prakticky všude platí při šermu dřevěnými zbraněmi následující bezpečnostní omezení: Při boji se nesmí následující: Nesmí se používat jakékoliv formy reálného fyzického násilí, údery rukou, kopy, údery hlavicí meče, podrážení nohou, strkání, povalení, chytání a držení nepřítele, páky, hody, zápas, proskakování řad. Prostě cokoliv, kdy dojde ke vzájemnému kontaktu těl obou bojujících. Nesmí se chytat zbraně za čepel či za ostří ani se nesmí chytat protivníkův štít. Nesmí se záměrně vykrývat útoky protivníka neplatnými zásahovými plochami (předloktím, rukou). Nesmí se bodat ani naznačovat body. Protivníci se během boje nesmí zatlačovat na nebezpečná místa (nerovný terén, svah). Nesmí se udeřit štítem ani jím tlačit. Při boji se smí zachytit (ale ne delší dobu držet) předloktí útočníka, jílec meče nebo topor sekery či palice.
Je nutné dodržovat rozumné (ne zběsile rychlé) bojové tempo. Při boji musíte neustále hlídat záda svého protivníka a v případě hrozící kolize (strom, prudký svah, ležící mrtvola) ho upozornit a souboj přerušit nebo přemístit. V případě jakéhokoliv bolestivého zásahu má zasažený právo přerušit na potřebnou dobu souboj! V případě zranění protivníka mu musíte okamžitě poskytnout veškerou potřebnou pomoc, dokud se mu nedostane kvalifikovaného ošetření. Na nebezpečných místech (strmé svahy, skály, tma) je boj všeho druhu zakázán!
Pozor! Dřevěný šerm a historický šerm se od sebe markantně liší! Používané zbraně a zbroje mají velice odlišné vlastnosti a i cíle šermu jsou výrazně rozdílné. Dřevěné zbraně nemají velkou hmotnost a setrvačnost, jinak se kryje, nefungují smyk, vazba a jiné základní prvky šermu, jsou zakázané body a téměř veškerý kontaktní boj, nebojuje se na první vážný zásah, ale na více životů, různé zásahové plochy jsou rovnocenné, mnohé klíčové zásahové plochy jsou zakázané atd. Proto ne vše, co můžete znát z historického šermu, je použitelné, vítané a bezpečné na šermu dřevěném (i když samozřejmě dobré základy v historickém šermu se vám vyplatí). Poměrně dobře je možné při šermu dřevěnými zbraněmi využít italskou školu šermu (samozřejmě bez bodů), německá škola šermu už tak vhodná není. Je určená pro těžší zbraně a více silový boj. V dřevěném šermu jde více o obratnost a uplatnit se v něm mohou dobře i dívky.
O co v šermu dřevěnými zbraněmi jde? Zasáhnout ostřím své zbraně zásahovou plochu nepřítele tak, aby to vypadalo jako reálný a vážný zásah a aby se ve skutečnosti nikomu nic nestalo. Takových zásahů musíte zpravidla uštědřit nepříteli více (každý má více "životů"). Mělo by to vypadat jako pestrý a zajímavý šerm a přitom to být hodně bezpečné.
Střeh je základní postoj šermíře, dodává mu stabilitu při nejrůznějších útocích a obranách a umožňuje mu rychlý pohyb všemi směry. Základní střeh je na obrázku vlevo (proti nepříteli - meč nahoře, odpočinková poloha - meč dole). Při střehu mějte pokrčené nohy (ideálně tak, aby bylo koleno nad špičkou nohy) a nízké těžiště. Čím nižší budete mít střeh (jakkoliv je to namáhavé), tím stabilnější a pohyblivější budete. Rozhodně nikdy nepropínejte nohy a to ani při odpočinku. Zatáhněte (podsaďte) zadek a trup držte rovně (svisle). Nekrčte se, nehrbte, nepředklánějte se ani nezaklánějte! Váhu mějte rozloženou rovnoměrně na obou nohách. Nohy mějte kolmo na sebe, případně lehce špičkami k sobě. Přední nohu mějte zhruba směrem k nepříteli. Koleno držte rovně ve směru špičky, neprohýbejte ho dovnitř.
Zadní noha by měla být patou až za linií přední nohy (viz obrázek vpravo). Mezi patami by měla být mezera alespoň na jednu stopu, jinak hrozí ztráta rovnováhy. Pokud je vepředu pravá noha, jde o pravý střeh, pokud levá, jde o levý střeh. Trup mějte otočený k nepříteli čelem (obouruční zbraň, kombinace dvou zbraní) nebo bokem (jednoruční zbraň se štítem – štítem dopředu) nebo bez štítu (zbraní dopředu). Meč nebo jinou zbraň mějte volně v pokrčené ruce a miřte jí na nepřítele, vymezujete si tím prostor. Pokud máte druhou ruku volnou, držte ji pohotově, je možné s ní zachytit ruku nepřítele, topor jeho sekery apod., případně zoufale vykrýt útok směřující na obličej či krk. Střeh zachovávejte během boje neustále. Než si na něj zvyknete, tak to sice pár měsíců trvá, ale v boji se vám to pak bohatě vyplatí.
Velmi častou chybou je na dřevárnách to, že se bojující předklání, hrbí a používají svou hlavu de facto jako štít. Ona hlava je sice nezásahová plocha, ale zásah do ní může být dost bolestivý a nebezpečný. Nedělejte to. Tím, že se skrčíte nebo předkloníte snížíte hlavu do výšky, kde nejvíce létají čepele. Není žádny div, když to do ní schytáte. Kromě rizika pro hlavu vás předklon i omezuje v rychlém a pohotovém pohybu a to je citelné omezení.
Během celého souboje stůjte oběma nohama celou plochou pevně na zemi (žádné holubičky při příliš natažených secích), je tato pevná opora vám zajišťuje stabilitu a chrání vás před pádem. Nešoupejte nohy po zemi (hrozí uklouznutí či zakopnutí) a když našlapujete, nepokládejte nohu rovnoměrně celou plochou, ale nejdříve špičku či patu (co je pro daný krok přirozenější) a pak až zbytek nohy. Tímto způsobem si nejprve „ohmatáte“ nerovnosti terénu a omezíte riziko ztráty rovnováhy.
Vedle střehu je klíčové i to, jak se v něm umíte pohybovat. Pohybujete se buď kroky (z levého střehu do pravého a naopak) nebo přísuny, odsuny, předkroky a zákroky (střeh zůstává zachován, posune se nejprve jedna noha a druhá dokročí). Během celého pohybu zůstávejte v nízkém stabilním střehu (bolí z toho sice nohy, ale má to smysl). Při chůzi se nehoupejte nahoru a dolů, snažte se, aby se celá horní polovina těla pohybovala jen vodorovně. Cvičte pohyb dopředu, dozadu, ale i do stran. Různé úhyby, ústupy, útoky i obcházení nepřítele. Po celou dobu zůstávejte ve střehu. Velmi důležité je dokázat odhadnout a udržet správnou vzdálenost od nepřítele. Tak daleko, abyste na vás nepřítel při natažení ruky se zbraní těsně nedosáhl (s malou rezervou, kdyby se předklonil), ale ani o kousek dál, abyste na něj dosáhli krátkým krokem v okamžiku kdy udělá chybu nebo poleví jeho pozornost. Je to velice důležité, hodně to cvičte.
Nápřah k seku také nezanedbávejte. Podle pravidel musí každé ráně předcházet zřetelný nápřah, tj. úder nesmí být veden jen pohybem zápěstí a zbraň musí opsat alespoň čtvrtkruh. Pokud budete na nápřahy kašlat a sekat jen letmými pohyby zápěstí (dřevěné zbraně to bohužel umožňují), nepřítel vám takové rány nemusí uznávat! Při nápřahu ale dbejte, abyste se nezapřahovali (viz obrázek vpravo) a tak svým nápřahem neohrožovali spolubojovníky za vámi a vedle vás. To je jedno ze základních bezpečnostních pravidel.
Při nápřazích ale i při dosekávání seků (pokud třeba promáchnete) by vaše ruce neměly nikdy zajít za tělo, ale stále by se měly držet těsně před tělem. Nemáchejte zbytečně dozadu, tam vám meč na nic není. Také si nikdy nezakrývejte výhled rukama (v nápřahu ani v krytu).
Při nápřazích ale i při dosekávání seků (pokud třeba promáchnete) by vaše ruce neměly nikdy zajít za tělo, ale stále by se měly držet těsně před tělem. Nemáchejte zbytečně dozadu, tam vám meč na nic není. Také si nikdy nezakrývejte výhled rukama (v nápřahu ani v krytu).
Při nápřazích se snažte, aby se vaše zbraň pohybovala co nejplynuleji. Spíše než pohyby tam a zpět by měla opisovat plynulé oblouky. Šetří to čas a energii. Vhodně střídejte seky, aby se vaše zbraň pohybovala co nejvíce plynule. Točte ji ale opět tak, abyste nezasáhli lidi okolo.
Sek by měl být veden rovně a poměrně razantně, až v poslední části zbrzděte pohyb zbraně a ztlumte její energii. Celou dobu dávejte pozor kam sekáte. Pokud vám někdo náhle "vleze do rány" rychle svůj sek zbrzděte nebo odkloňte. Při doseknutí by měla být ruka natažená, propnutá a zbraň natočená tak, aby tvořila s paží jednu přímku. Dosáhnete tak mnohem dále. Když flákáte seky a zbraň a ruku nepropínáte, dáváte tím nepříteli velkou výhodu vzdálenosti - viz obrázek vlevo.
Dobrým cvičením je, když si před vás stoupne kamarád beze zbraně tak, že na něj dosáhnete jen při plně natažené ruce a vy ho budete zasahovat rychle za sebou jdoucími seky tak, abyste útočili co nejrychleji (razantní sek), ale abyste se ho jen lehce dotknuli (dotyk je nutný, nekončete sek kus od něj, nepřítel musí zásah trochu cítit) a rána nebolela (nutné brzdění). Nastavená vzdálenost vás současně nutí při seku propínat ruku, jinak promácháváte.
Při seku byste měli zasahovat soupeře posledními deseti centimetry své čepele. Když to bude míň, promáchnete, nebo způsobíte jen letmé škrábnutí, které protivník nepocítí nebo neuzná za zásah. Když to bude víc, zbytečně se přibližujete k soupeři (tím se ohrožujete) a hlavně si zmenšujete prostor pro pohyb své zbraně. Nepřibližujte se víc, než je třeba.
Není od věci, přejít po zásahu mečem plynule ze seku do řezu. Jednak to je (při hladké čepeli) bezpečné, jednak si zasažený mnohem spíše takového zásahu všimne a je to i hezčí na pohled, než jen klepnutí a hned pryč. Samozřejmě to nejde v každé situaci.
Pokud jste od nepřítele ve správné vzdálenosti, tak na něj prostým sekem bez pohybu nedosáhnete a spolu s útokem musíte udělat krok. Důležitou zásadou je, abyste první začali sek zbraní a až poté vyrazili dopředu tělem. V opačném případě se přiblížením vystavíte do rány nepříteli a ten vás může beztrestně zasáhnout, protože ho ještě neohrožujete vlastním útokem. Při kroku vpřed moc neotáčejte tělo, neměli byste letět za svou zbraní (alespoň pokud jste si ji neudělali nesmyslně těžkou či nevyváženou).
Zásah by neměl být moc silný. Rozhodně by z něj neměla být žádná modřina či podlitina (pamatujte, že nepřítel má na sobě většinou maximálně jednu vrstvu tenkého oblečení.
Platné zásahové plochy jsou: celý trup a horní části končetin (ramena, paže, hýždě, stehna), vnitřní části loktů a kolen. Všechny zásahové plochy jsou obvykle rovnocenné, ale na některých akcích je zásah do trupu silnější. Neplatné zásahové plochy jsou: hlava, krk a rozkrok (těm se extra vyhýbejte!) a ruce od loktů a nohy od kolen dolů (včetně kloubů). Zásahové plochy pro šípy a šipky jsou buď stejné jako pro ručních zbraní, ale bývají i redukované jen na trup bez hýždí a ramen. Nesmíte útočit na neplatné zásahové plochy! Určitě nesekejte svisle seshora či zespoda ani vodorovně ve výšce krku a výše.
O platnosti zásahu rozhoduje zasažený. Uznání zásahu musí nahlas ohlásit heslem "Zásah" nebo ohlášením zbývajícího počtu životů (podle pravidel konkrétní hry). Zásah libovolnou zbraní zraňuje za jeden život, pokud není uvedeno (a hlášeno) jinak. Topora sekyr a palic, luky, hole a podobné předměty zásah nezpůsobují. Zásah šípem platí pouze bambulí a pokud šíp dál nepokračuje v letu. Mezi jednotlivými zásahy jednou zbraní musí být pauza úměrná době potřebné k napřažení zbraně, tj. 1-3 vteřiny podle druhu (dýka je rychlá, obouručák pomalý). Na některých akcích je po každém zásahu povinná pauza na vzpamatování a odečtení životů. Počítejte s tím, že dřevěný šerm je rozfázovaný a nemůžete nepřítele zabít sérií rychlých zásahů. Současné zásahy od více protivníků se obvykle počítají. Současné zásahy dvěma zbraněmi od jednoho protivníka většinou ne (je to moc rychlé dorážení), ale záleží to na konkrétní hře. Současný (do 1 vteřiny) vzájemný zásah dvou protivníků (sousek) se obvykle počítá oběma.
Kryty jsou snad ještě důležitější než seky. Pamatujte na to, že v první řadě musíte uhájit svůj život a až v druhé řadě vyřadit co nejvíce protivníků. Takže vždy nejprve kryjte ránu, která vás ohrožuje a teprve potom přemýšlejte o výhodných útocích. Je sice skvělé zasáhnout nepřítele do odkrytého ramene, ale když při tom ignorujete jeho sek na vaše břicho, není to jaksi ono.
Kryjte vždy tak, že nastavíte svůj meč kolmo na sek protivníka (kolmo v obou rovinách!) tak, aby zasáhl váš meč co nejblíže u příčky. Při krytu špičkou meče nemáte sílu a úder většinou projde. Při krytu mějte pokrčenou ruku, aby mohla snáze vstřebat sílu úderu. Zbraň by při krytu neměla mířit na nepřítele, ale naopak být kolmo na jeho ránu. Zde si dovolím malou odbočku – hodně totiž závisí na poměru hmotností obou zbraní. Vykrýt těžkým mečem lehký meč je snadné a vyplatí se držet meč kolmo (jako na obrázku). Pokud ale kryjete lehkou zbraní útok těžké zbraně, je lepší naklonit svoji zbraň asi v úhlu 45 stupňů, aby na ni soupeřova zbraň dopadla zhruba v polovině, postupně klouzla po vaší zbrani (přitom se velmi zpomalí a rána se citelně zeslabí) na příčku, kde ji definitivně zastavíte. Počítejte ale s tím, že nakloněním zbraně si omezujete prostor, který kryjete. Chce to dost cvičit. Taky ono sjetí po čepeli je na dřevárnách diskutabilní, protože polstrované čepele po sobě moc nekloužou a fantasy tvarovaná ostří ještě méně.
Meč s kterým kryjete by měl být co nejblíže u těla (v rovině těsně před tělem, jako byste stáli před zdí), abyste ho mohli pevně držet. Nestrkejte meč zbytečně dopředu, nejde o to zachytit nepřítelovu zbraň. Když nedosáhne a promáchne, jen vyděláte. Špička ale může mířit mírně na nepřítele (tzv. ofenzivní kryt), abyste dříve zachytili jeho ránu a účinněji ji ztlumili (opět pozor na zmenšení prostoru, kterým kryjete). Samozřejmě musíte držet meč dostatečně vepředu a stranou, aby vás kryl. Počítejte s tím, že po nárazu protivníkovy zbraně váš meč trochu couvne. Nastavení meče proti jednotlivým sekům je na obrázku výše.
Častým nešvarem dřevařů (zvláště majitelů těžších zbraní, kterými se lépe kryje), je to, že drží svůj meč při všech krytech stále stejně vytrčený před tělem a jen ho mírně posouvají ze strany na stranu. Je to sice rychlejší, ale dají se takto vykrýt jen slabé rány. Pořádný úder snadno prorazí. Nespoléhejte na mírnost protivníka a naučte se raději pořádné krytí.
Cvičte i kryty na hlavu a jiné nezásahové plochy. Sice by tam nikdo neměl útočit, ale nedělejte si iluze. Pokud jste dostali ránu do hlavy, je to sice chyba nepřítele (neměl tam sekat), ale i vaše vlastní (máte si hlavu krýt). Při krytu dávejte pozor, aby protivníkova rána nesklouzla po vaší zbrani nahoru do vašeho obličeje. Spíše držte zbraň mírně šikmo tak, aby rána sklouzla na příčku.
Při krytu musí jít vaše zbraň vždy proti zbrani protivníka. Pokud půjde souběžně, jednak se může dostat do krytu až po projití čepele protivníka (tzv. "zavření se") a hlavně tím nevyužívá svoji hybnost k zastavení rány nepřítele. Naopak, oslabujete si tím svůj kryt. Případně můžete zkusit krýt krátkými silnými odseky či protiseky proti protivníkově ráně.
Masivní obouruční meče s širokými čepelemi a velké palice a sekery se zbraní kryjí dost těžko. Jejich majitelé to vědí a spoléhají na tzv. „proražení krytu“, tj. to, že neudržíte kryt a oni vás zasáhnou. Není to fér, nemělo by to být, ale opět - nedělejte si iluze. Pokud máte krýt těžkou zbraň, uchopte svoji zbraň obouruč a snažte se uder vykrýt co nejblíže příčky. Případně můžete uchopit meč oběma rukama (jednou za jílec a druhou za konec čepele) a krýt středem zbraně. Udržíte tak i velmi silnou ránu, ale je nutné držet meč šikmo, aby rána sjela na příčku, jinak riskujete zlomení zbraně. Těžké zbraně vykryje nejlépe štít (pokud není moc lehký) a existuje ještě jedno řešení – silné ráně těžkou zbraní těsně uhněte (nejlépe dozadu) a než útočník stačí zastavit svoji zbraň a převést ji do dalšího útoku, hbitě přiskočte a zasáhněte ho. Případně uhýbejte častěji a nechte ho, ať se brzy unaví.
Pokud se cítíte ohroženi něčími útoky (těžká zbraň, silné, nebržděné rány, zuřivé máchání. Nejprve ho upozorněte, aby se zklidnil a pokud to nepomůže, nehrajte s ním – ignorujte ho, někdy se budete muset nechat zabít (stačí se jen prohlásit za mrtvého), aby byl blbec spokojený a dal vám pokoj. Pak na takového člověka co nejdříve upozorněte organizátory, aby mohli zakročit. Pokud kryjete ránu, která přichází zprava, snažte se stát v levém střehu a naopak. Jste tak mnohem stabilnější. V okamžiku, kdy kryjete úder, už ale musíte pevně stát. Pokud budete zasaženi uprostřed pohybu, můžete snadno spadnout.
Sekyrami a palicemi se kryje o poznání hůře než meči, protože jsou nevyvážené a často těžké a pomalé. Doporučujeme spíše krátké a rychlé protiseky proti nepřítelově ráně. Topory také nijak nekryjí ruku a tak je naprosto nutné mít dobrou rukavici. Zde na kvalitě opravdu nešetřete. K jednoruční sekeře nebo palici by měl prakticky samozřejmě patřit štít.
Kromě krytu můžete nepřítelově ráně také uhnout. Mnohdy jde o nejjednodušší a nejlepší řešení. Úhyb vám však ztěžuje protiútok (musíte si ho správně načasovat a vyrazit vpřed okamžitě, jak vás mine soupeřova čepel, ještě dokud dosekává vlastní sek). a také vás může vychýlit ze stabilního střehu. Pokud ztratíte rovnováhu a nepřítel okamžitě zaútočí podruhé, dostane vás. Nejčastější úhyby jsou zaklonění (při ráně na horní polovinu těla), uhnutí dozadu břichem (při nízké vodorovné ráně) a schování přední nohy (při útoku na stehno). Také dobře pomůže rychlé couvnutí či odskok (pozor na terén!). Po úhybu se vždy co nejrychleji vraťte do střehu.
Boj začněte v okamžiku, kdy vás soupeř nemůže zasáhnout (nedává pozor, nemá připravenou zbraň, musí se nutně krýt před vaším útokem apod.). Nepokoušejte se mu srazit meč stranou. Dřevěné meče jsou velmi lehké a pohyblivé, mohou být ve zlomku vteřiny zpět. Nepokoušejte se o různé smyky a odsmyky, u dřevěných zbraní nefungují. Při boji nesekejte do nepřítelova meče. Nejde o to zasáhnout zbraň, ale protivníka. Svoje seky vždy pečlivě miřte na nepřítele, nejlépe na odkrytá místa nebo na místa, kde nepřítel útok nečeká nebo kde se mu bude obtížně krýt. Nepřestávejte po jednom či dvou útocích, ale plynule pokračujte delší sérií útoků. Pokud máte dobrý trénink, dokážete to, aniž byste vypadli ze střehu a aniž byste v každém okamžiku přesně věděli co děláte. Necvičený člověk se za chvíli rozhodí, začne dělat nesmysly (nevhodný postoj, špatné kryty) a zasáhnete ho. Naopak, pokud vy sami ztrácíte koordinaci při delší sérii útoků, odskočte (či rychle ustupte) od soupeře a proveďte rychlý sek do vzniklého prostoru, čímž ho odradíte od pronásledování a získáte okamžik na vydýchnutí a srovnání se.
Ještě jednou upozorňuji na užitečnou techniku: těsně uhnete soupeřově ráně a než dokončí vlastní sek, přiblížíte se a zasáhnete ho. Soupeře můžete ke konkrétnímu útoku záměrně vyprovokovat tím, že schválně odkrýváte určitou část těla a nabízíte mu zdánlivě snadný cíl. Funguje to velmi dobře, ale je třeba slušný odhad vzdálenosti (aby vás soupeř těsně minul), schopnost rychle se pohnout dozadu i dopředu a také dobré načasování vašeho útoku (aby váš úder dopadl už ve chvíli, kdy soupeř teprve dokončuje svůj sek).
Pokud nepřítel seká hodně svisle, můžete uhnout i do strany, čímž se zcela vyhnete jeho útoku a hlavně – současně s jeho útokem (kterému jste uhnuli) sekáte i vy (úhyb a sek jdou současně). Soupeř pak musí krýt či uhýbat uprostřed svého seku.
Celou dobu pozorně sledujte nepřítele a soustřeďte se na boj. Využívejte jeho nepozornosti. Pokud si všimnete nějaké soupeřovy chyby, pozorně ho sledujte, zda ji neopakuje. Budete pak schopni dopředu znát jeho pohyby a tak jeho chybu snadno využít. Sami se snažte neopakovat se a být maximálně nepředvídatelní – neopakujte stále stejné sekvence útoků, nešermujte pravidelným tempem, ale občas trochu zrychlete a zpomalte. Požádejte zkušeného kamaráda, ať vás při šermu sleduje a pomůže vám odhalit vaše chyby. Při boji používejte mozek (nezdá se to, ale skutečný šerm je hlavně o něm), snažte se odhadnout svého protivníka, vypozorovat co dělá a pružně odpovídajícím způsobem reagovat. Na potřebné reakce máte často jen desetiny sekundy.
Boj se štítem je poměrně značnou výhodou. Štít vás skvěle kryje a hodně ztěžuje protivníkovi práci. Štítem kryjte podle obrázku vlevo. Je důležité, aby vám při krytí štít neomezoval výhled (protivník by toho mohl využít a rychle změnit směr svého útoku). Štítem nemusíte krýt útoky na hranu nebo "na tvrdo" (zbraň dopadá kolmo na štít a vy absorbujete veškerou energii nárazu), ale můžete po něm nechat rány sklouznout mimo (dolů a do strany, ne nahoru na obličej!). Pro praváka držícího štít v levé ruce je základním postojem levý střeh. Štít vás tak maximálně kryje. Opět zdůrazňujeme: nehrbte se a nekrčte za štítem, stůjte rovně! Štít mějte natočený rovně nebo tak, aby po něm rány sklouzávaly stranou nebo dolů. Nesklápějte ho tak, aby po něm mohla nepřítelova rána vyjet nahoru do vašeho obličeje. A už vůbec nevystrkujte hlavu před štít.
Během jakéhokoliv pohybu (i během vašich seků) mějte štít vždy těsně před tělem. Pokud s ním máváte kolem sebe nebo za sebe, je vám na nic. Při dobrém používání štítu jste prakticky nezasáhnutelní.
Ve střehu mějte zbraň již připravenou v nápřahu a v okamžiku, kdy na vás protivník zaútočí, vykryjte jeho ránu štítem a současně (!!) zaútočte vy. Otočky a jiné parádičky jsou sice efektní, ale strašně riskantní. Ne všechny útoky musíte krýt štítem, můžete stále krýt i mečem (zvláště útoky na stranu se zbraní). Nohou je zase jednodušší uhnout. Ať vás ani nenapadne útočit štítem (ani plochou, ani hranou), mohli byste způsobit vážné zranění! Při boji štítem si zvláště dobře nacvičte krytí stehna, je to místo, kam bezradní protivníci často míří své útoky. Druhé nejodkrývanější místo je rameno a paže ruky držící zbraň. Při boji s pěstním štítkem držte ruku se štítkem nataženou hodně dopředu, více se tím chráníte.
Boj dvěma zbraněmi (nejčastěji meč a dýka nebo dva tesáky) může být dost výhodný, ale je poměrně náročný na koordinaci. Nejprve se dobře naučte bojovat jednou zbraní. Obecně platí pravidlo, že obě zbraně by měly fungovat současně. Většinou jednou kryjete nebo blokujete soupeřovu zbraň a druhou v témže okamžiku sekáte, nebo útočíte oběma zbraněmi ze dvou různých stran nebo (pokud je nepřítelův útok moc silný) oběma současně kryjete (zbraně jsou buď vedle sebe nebo zkřížené). Hodně pracujte se vzdáleností. Většinou máte kratší zbraně než soupeř, ale to nevadí, když se k němu dostanete dost blízko, aby nemohl použít svoji zbraň, jste v pro vás ideální vzdálenosti. Hbitý člověk s dýkami bez problémů poráží obouručák (v duelu, ne v řadovce :-) Boj kombinací zbraní hodně cvičte, aby jste si jimi navzájem nepřekáželi a dokázali jste s nimi dělat současně různé věci. Udělejte si také na zbraních pořádnou příčku (hlavně levoruční dýka, ale i tesáky), ať s nimi můžete dobře krýt.
Boj proti přesile není až tak složitý, jak se zdá. Pokud máte hodně místa, obcházejte nepřátele tak, aby na vás mohl v jednom okamžiku útočit jen jeden z nich. Pokud jste alespoň trochu pohybliví, lze toho dosáhnout poměrně snadno, jen se naběháte. Používejte periferní vidění a hlídejte si boky a záda. Nenechte se obklíčit. S výhodou využijete ke krytí přírodní překážky a omezený terén. V užším prostoru nebo s chráněnými boky jste schopni udržet proti sobě přesilu nepřátel i velmi dlouhou dobu - bojujte pasivně a moc neútočte. Pečlivě kryjte a udržujte si prostor naznačenými útoky. Nenechte se zastrašit. Neproskakujte mezi dvěma nepřáteli, obvykle to snadno schytáte.
Šermířský duel a boj v bitvě se dost liší. V turnaji máte čas, klid a hodně prostoru. Můžete se soustředit na protivníka, odhadnou podle jeho pohybů, pohledů a přesunu těžiště těla jeho následující akci. Bez problémů si udržíte střeh a vzdálenost, dobře kryjete i sekáte. Stále víte co děláte (tedy alespoň doufáme :-) V bitvě je to jiné. Jste zaplaveni adrenalinem, kolem vás je spousta nepřátel, vzduchem létají čepele a šípy a terén zpravidla rozhodně není ideální. Většina lidí začne zběsile mávat zbraní a zapřahovat, nebrzdit údery a vůbec jinak "prasit". Snažte se udržet si kontrolu nad tím, co děláte. Zachovejte střeh i rozumné tempo, nešilte.
Boj v řadě je asi nejobvyklejší formace. Je statická, nudná, ale často efektivní. Pokud jste v řadě, dávejte pozor nejen na nepřítele před sebou, ale i na nepřátele nalevo a napravo. Jsou možná ještě nebezpečnější než ten před vámi. Dávejte pozor, kdy se kdo před vámi odkryje, kdy na vás kdo nedává pozor (soustředí se na boj s vaším spolubojovníkem) a zasáhněte ho. Sami se moc neodkrývejte. Držte linii. Pokud vystoupíte dopředu, ohrožují vás protivníci po stranách, pokud ustoupíte dozadu, ohrozíte kamarády napravo a nalevo. Pokud z řady vypadnete úplně, umožníte protivníkovi prorazit formaci.
Snažte se v řadě spolupracovat se spolubojovníky okolo. Pozorně sledujte vše okolo sebe, nesoustřeďte se jen na jednoho protivníka. Pokud se kamarád vedle vás odkryl svým výpadem, kryjte ho před útoky nepřátel. Pokud kamarád odkryl nepřítele nebo zablokoval jeho zbraň, hbitě to využijte. Bojujte společně a koordinovaně.
Řada je nejzranitelnější zezadu. Pokud se vám podaří nepozorovaně se dostat na druhou stranu, můžete nepříteli způsobit strašné škody. Pozor! I při útoku zezadu musí mít každá rána pořádný nápřah a musí být mezi nimi dostatečné pauzy. Přejetí čepelí po zádech nepřátel (tzv. "vlnitý plech") je zakázáno. Boj v řadě můžete vyhrát několika způsoby: 1) Máte zkušenější bojovníky, více životů apod. a nepřítele jednoduše vybijete. V tomto vám mohou výrazně pomoci střelné a vrhací zbraně, které jsou často v řadovkách klíčové. 2) Dostanete se do týla nepřátelské řady (ať už obejitím ze strany nebo útokem ze zálohy), zraníte hodně nepřátel, způsobíte zmatek a rozbijete protivníkovi formaci. 3) Soustředěným útokem v jednom místě prorazíte řadu a opět rozbijete nepříteli formaci. Sami mějte na křídlech schopné bijce, kteří jsou schopni zastavit jednotlivé pokusy o oběhnutí. V týlu mějte vždy zálohu, která řeší nepřátele, kteří se vám dostali do zad a neustále hlídá, kde taková možnost hrozí. Do středu řady stavte hlavně štítaře (nejlépe prokládané obouručáky), kteří dokáží blokovat i více nepřátel najednou a tím vám ušetřit síly na váš vlastní útok. Krátké zbraně jako dýky a tesáky jsou v řadě jen málo účinné.
Držení formace je velmi důležité. Pokud dokážete ukázněně dělat to, co máte, je polovina vítězství vaše. Morálka a disciplína je často klíčová. Komu povolí nervy a začne prchat, prohrál. Soustředěný postup celé řady vpřed je jen otázka vůle. Nesmíte zaváhat. Nenechte se zastrašit řevem, hrůzostrašnými kostýmy a rozeběhnutým houfem nepřátel. Však oni před vámi zastaví. Nikdy se neotáčejte k nepříteli zády a neprchejte, snadno vás dorazí zásahy do zad. Pokud ustoupit opravdu musíte, ustupujte pozadu a stále kryjte. Otočit a rozeběhnout se smíte jen tehdy, když jste od nepřítele dost daleko. Pozor na kruhovou obrannou formaci, většinou je stlačena nepřáteli natolik, že mají obránci omezený pohyb a navíc jsou bojovníci v malém kruhu mnohem zranitelnější ze stran.
Boj v neuspořádaném shluku (většinou po rozbití řady) je jiný. Je to spousta individuálních duelů, případně bojů v přesile. Pamatujte, že daleko snáz než protivníka, se kterým bojujete (toho si je držte od těla a vázejte jeho pozornost), můžete zranit nepřátele soustředěné na jiné duely. Sekejte do zad a boků nepřátel. Vhodně se pohybujte a manévrujte svého protivníka tak, aby ho mohli vaši spolubojovníci zabít zezadu. Od stejného chraňte své spolubojovníky. Neustále dávejte pozor, kde byste mohli zaútočit a kryjte si záda. Varujte výkřikem své kamarády.
Boj v úzkém prostoru poznáte většinou na bitvách při dobývání věží. Většinou jde o řadovku o šířce 3-8 metrů, kde jsou strašně namačkáni bojovníci obou stran ve snaze získat přesilu a vybít nepřítele. V podstatě celou šíři brány vyplní štíty a pak se jen seká mezi nimi v zoufalé (a často marné) snaze někoho zasáhnout. Je to často nebezpečné a nudné. Dobrým řešením by bylo rozeběhnout se a řadu prorazit, ale to je hodně nebezpečné a chválabohu přísně zakázané. Zakázané je i stavění obránců do více řad nad sebou (první ohnutí, druzí stojí za nimi), klečení, sedění apod. Takovýto boj nejčastěji vyřeší lučištníci (pozor, skoro každý vystřelený šíp získá nepřítel a tak ho necílená střelba jen zásobuje municí), vzácněji kvalita bojovníků nebo soustředěný (spíše psychologický) nápor. Vhodný styl boje závisí na okolnostech - pokud jste v časové tísni (protivník má více střelců, léčí se, čeká posily), buďte aktivní a nepřestávejte útočit ani na okamžik, pokud jsou výhody na vaší straně, neútočte, jen co nejlépe kryjte. Ideální do řadovek a úzkých bran jsou kopí, ta jsou ale bez pořádného výcviku všech zúčastněných nebezpečná a na většině akcí zakázaná.
Omezený prostor poznáte také v hustém lese, křoví či v podzemí. Velkou výhodou jsou tam kratší zbraně (s dlouhými se ani nerozmáchnete). Nemůžete moc ustupovat ani pracovat se vzdáleností, zato můžete s výhodou využít přírodní překážky ke krytí. Takový boj nebývá moc bezpečný a pokud je to možné a vhodné, přesuňte se raději svorně do volnějšího terénu.
Zde jsou běžné chyby, kterých se dopouští méně zkušení dřevění šermíři, některé jsou způsobené neznalostí či špatnou technikou, jiné tím, že mnozí dřevaři se snaží v honu za co největší výkonností vytěžit z pravidel co se dá, aniž by přihlédli k tomu, že šerm dřevem má realisticky napodobovat skutečný šerm. Opakuji, že šermujeme hlavně pro zábavu, jde o hru samotnou a o zážitek z ní, ne o vítězství.
Špatný střeh - nováček se většinou hrbí a hodně předklání, aby co nejvíce zmenšil své zásahové plochy, případně je skryl za štítem. Nejenže tím omezujete svoji pohyblivost, ale hlavně strkáte hlavu dopředu a snižujete ji do prostoru, kde nejvíce létají meče. Pak není žádný div, když dostanete mečem přes obličej. Je to velice nebezpečné (bolestivé a nebezpečné zásahy).
Krytí nezásahovými plochami - někteří vykuci cíleně kalkulují s pravidly boje a vědomi si toho, že zásah platí jen někam, vystaví nepříteli maximum neplatných ploch - vytrčí před sebe hlavu, předloktí a lokty a vše ostatní schovají za ně. Je to vyčůrané zneužívání pravidel (zneužíváte toho, že by vás nepřítel neměl mlátit tam, kde to bolí a může dojít ke zranění) a navíc sebevražedný nesmysl, kdy se necháte co nejbolestivěji zbít, jen abyste nedostali herní zásah.
Nevhodné držení meče - častou chybou je to, že mečem nemíříte na nepřítele, ale někam do boku. Nepřítel se pak může beztrestně přiblížit a vy dokážete pohotově zaútočit jen z jednoho či dvou směrů, což je předvídatelné. Naopak vytrčit ruku s mečem co nejvíc dopředu a mířit mečem přímo na nepřítele je také zbytečné. V takové poloze nejste schopni pohotově zaútočit.
Útok na zbraň - jednoduchá, ale velmi častá chyba začátečníků je, když nesekají do nepřítele, ale snaží se při svém útoku zasáhnout hlavně jeho meč či štít a snaží se za každou cenu vykrýt jeho meč, i když je moc daleko, aby zasáhl (promáchl by). Při seku se snažte trefit zásahovou plochu soupeře. Soupeřův meč či štít je překážka, kterou se snažíte obejít (sekat tam, kde není, kde je soupeř tzv. odkrytý). Při krytu kryjte těsně před tělem, pokud soupeř promáchne, určitě na tom neproděláte.
Nahodilý útok - mnoho lidí při útoku jen tak mává mečem a vlastně vůbec neví, kam sekají. Při každém jednom seku byste měli mít jasno v tom, které místo na soupeřově těle se snažíte zasáhnout a také zda jde o plný sek, nebo jen o letmé seknutí, které ani nemusí zasáhnout, ale slouží hlavně k odpoutání pozornosti.
Špatná vzdálenost od cíle - nezkušení šermíři u sebe běžně stojí příliš blízko. Je to většinou proto, že při seku nepropínají ruku a tak z běžné vzdálenosti nedosáhnou. Propínejte pořádně ruku a nechoďte k soupeři zbytečně blízko, jen byste se tím ohrožovali. Stůjte od soupeře tak daleko, aby, má-li vás zasáhnout, musel udělat krok. Budete tak mít čas jeho ránu vykrýt. Z menší vzdálenosti může být sek velmi rychlý. Tak rychlý, že ho není možné stihnout vykrýt.
Ignorování krytu - pokud na vás letí nepřítelova zbraň, nenechte se strhnout odkrytým břichem nebo jinou částí těla ke svému útoku. Dojde pak k tzv. souseku, kdy nepřítel zasáhne mne (ignoruji jeho útok) a já současně zasáhnu soupeře (využil jsem toho, že se při svém útoku nemůže krýt). Něco podobného by v reálu byla jasná sebevražda. Nejprve vždy zajistěte, aby vás soupeř nezasáhl (kryt, uhnutí, ...) a pak teprve sami útočte. Pokud "jedete na souseky" (v případě že máte víc životů než soupeř se to vyplatí), jde o zneužívání pravidel boje.
Změna směru seku – kdy naznačíte sek na nějaké místo a na poslední chvíli přejdete do útoku na jiné místo (nejlépe pokud si soupeř právě zakryl výhled a tak změnu směru seku nečeká). Problém je, že zatímco v reálném šermu a při pořádném nebržděném seku se vám podaří posunout meč sotva o deset centimetrů, u lehké dřevěné zbraně a pomalejšího šermu přesunete meč klidně i o půl metru (ze seku na pravé rameno uděláte sek i na levý bok apod.). Je to nerealistické a do šermu to nepatří. Pokud vám to někdo dělá, pozorně posuďte jeho nápřah při takovém útoku, velmi často jde jen o lehké plácnutí zápěstím, které by nikoho nezranilo, tj. ránu nemusíte uznat.
Kryt břichem - vzhledem k tomu, že se na dřevárnách nesmí bodat, velká část lidí ignoruje tuto možnost a nevšímá si hrotu soupeřova meče. Co víc, neváhají zablokovat hrot meče vlastním trupem (vždyť pak jde o bod a ten přeci neplatí) a přitom sami útočit na nepřítele. Je to samozřejmě prudce proti duchu šermu. Nedělejte to.
Lehká ťuknutí - je první hlavní metoda jak dostat nepřítele, aniž byste šermovali. Pořídíte si hodně lehkou zbraň (nezpomalujete ji polstrováním) a pak nepřítele zasypete zběsilým deštěm ran, vedených ale ovšem jen lehkým pohybem zápěstí. I kdybyste drželi v ruce ostrý ocelový meč, stačil by na zadržení takových útoků pořádný kabát. Tyto letmé útoky vůbec nemusíte uznávat. Upozorněte soupeře, že seká bez nápřahu, ať seká výrazněji (to neznamená silněji !!). Vy sami se snažte sekat poctivěji, aby váš útok budil jasný dojem nebezpečného ohrožení.
Prorážení krytu - je druhá hlavní metoda. Zde nezůstanete jen u dojmu. Pořídíte si velmi těžkou a pádnou zbraň (nejlépe bojové kladivo, kyj či velkou sekeru, kde můžete po přidání velkých kusů molitanu u kontroly zbraní argumentovat, že zbraň je přeci měkká) a pak s ní pořádně švihnete a spoléháte na to, že soupeř se svým lehkým mečíkem neudrží kryt a váš zásah projde. Nejlépe si na takový útok najdete někoho drobného a nejlépe děvče, tam je úspěch zaručen. Je to jednak jasné porušení pravidel (nekontrolujete a nebrzdíte svůj útok) a jednak to je velmi nebezpečné. Dobře polstrovaná zbraň sice sama o sobě nezraní, ale nepřítel může být zraněn svým mečem či štítem, který na něj srazíte a velké riziko vzniká i tím, že těžká zbraň s velkou hybností odhodí či srazí nepřítele a pád na kámen či ostrou větev může mít vážné následky. Pokud potkáte někoho takového, tak nejlepší je těsně se vyhnout silné ráně a poté, co nepřítel promáchne (pokud to s váhou zbraně opravdu přehnal, strhne ho zbraň svou setrvačností), se rychle přiblížit a zasáhnout ho. Pokud se cítíte ohroženi, protivníka jasně upozorněte, že by měl brzdit a tlumit své rány a pokud to nepomůže prostě boj vzdejte (lépe být herně mrtví, než reálně zraněný) a na nebezpečeného hráče upozorněte organizátory (nehádejte se s ním sami). S tím souvisí nejnebezpečnější chyba vůbec:
Ztráta sebekontroly bojujícího. Dokud jste při boji nad věcí, víte co děláte a hrajete si, je vše fajn. Ale ve vypjatých a zoufalých situacích, pokud jste naštvaní či jinak rozrušení nebo pokud hodně potřebujete vyhrát, může se stát, že si přestanete uvědomovat co děláte, přestanete brzdit a hledět na zásahové plochy a mlátíte, co to dá. V takovém okamžiku jste nesmírně nebezpeční a snadno můžete způsobit i vážná zranění (zlomené kosti, přeražené prsty, otřes mozku, ...). Nevěřili byste jak snadno se dá pod tíhou atmosféry do takového berserkovského módu spadnout. Prosím, je to jen hra, připomínejte si to neustále a pokud se ve vašem okolí vyskytne někdo příliš zmámený emocemi, jasně vystupte ze hry a dejte mu čas na uklidnění (pokud na něj začnete okamžitě řvát, jen přilejete olej do ohně). Každopádně platí důležité pravidlo: nikdy nebojovat pokud nemají všichni bojující dobrou sebekontrolu.
Nepoužívání rukavic - rukavice, prosím, používejte vždy. I mimo hru samotnou když si jdete jen tak na chvilku zašermovat s kamarádem (to je mimochodem jeden z nejčastějších zdrojů zranění). Je to úplně základní bezpečnostní opatření. Zásahy do rukou jsou velmi časté a velmi bolestivé. Pokud máte přilbu, tak si ji taky berte, co to jen půjde. Většinou to bude zbytečné, ale ty příhody, kdy ji budete potřebovat, její notorické používání určitě ospravedlní.
Závěrečná poznámka: nejsem mistrem šermu (nikdo takový u dřevěného šermu ani neexistuje) a tak ne vše, co zde radím musí nutně fungovat. Snažil jsem se jen sepsat základní zásady a rady osvědčené praxí s důrazem na bezpečnost vaši i soupeřovu. Těch zásad a pravidel je hodně. Ono taky naučit se slušně šermovat není jednoduché. U železného šermu (který je náročnější, riskantnější a je třeba se ho naučit mnohem poctivěji) se slušné základy učí několik let (při častém, pravidelném a velmi intenzivním cvičení). Se dřevem to jde rychleji, ale počítejte s tím, že nejmíň rok budete často prohrávat. Vracejte se opakovaně k zde uvedeným zásadám, zamýšlejte se nad nimi a cvičte. Postupně do toho vniknete. Nejvíc vás naučí praxe a tak cvičte a cvičte :o)
Základy lukostřelby
sepsal Loran
Názvosloví:
Nátah – je to maximální síla, kterou dokáže luk vyvinout, aby vypustil šíp. Na nátahu závisí dostřel luku (optimální nátah na dřevárny je tak 7 kg).
Základka – vodící místo na těle luku kam se zakládá šíp
Tětiva – to je takovej ten provázek kterým se napíná luk a pomocí něhož se střílí :-)
Pozor! U lukostřelby je velký rozdíl v tom jestli jste leváci nebo praváci. Následující postupy jsou psány pro praváky. Leváci budou postupovat přesně zrcadlově obráceně.
Správný postoj: K cíli se stavte vždy bokem a mírně se rozkročte. Stůjte tak aby obě vaše nohy byly v linii střelby. Tělo držte též bokem a rovně. Žádné zaklánění ani předklánění (ničili byste si zbytečně páteř).
Správné držení: Držte luk v levé ruce a napínejte tětivu pravou rukou (je pro vás silnější). Luk držte pevně ale ne křečovitě. Mírně stočte zápěstí směrem k sobě a trochu povolte loket. Předejdete tak tomu že vás při vypuštění šípu uhodí tětiva do předloktí. Pokud máte silnější luk je víc než vhodné vyrobit si chránič. Tětiva se správně drží zaháknutím za poslední články ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku. Šíp mějte na tětivě v drážce mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Dlaň s prsty držte co nejvíc rovně (samozřejmě vyjma posledních článku), palec směrem dolů do dlaně. Tímto držením získáte nejen možnost pořádně zamířit (vysvětlím níže) ale je to zároveň způsob jak rukou udržet největší nátah luku. Jednou a provždy prosím zapomeňte na držení šípu v tětivě pokrčeným ukazováčkem a palcem. Nejenže tímto způsobem nenatáhnete silnější luky protože je prostě neudržíte, nejenže nemůžete pořádně zamířit, ale je to ten největší a hlavní ukazatel podle kterého se pozná dobrý lučištník od špatného.
Správné míření: Je v podstatě úplně stejné jako u palných zbraní kdy se přes hledí díváte na mušku a zaměříte cíl. U luku hledí nahrazuje tětiva a mušku nahrazuje hrana luku nad základkou. Přes tětivu podél hrany luku zaměřujeme cíl. Jak toho ale docílit? Když natahujeme luk, ruku s tětivou si přitáhneme až k bradě, tak že ukazováček kopíruje bradu a lícní kost. Nebojte se ruku přiložit až těsně k obličeji (na obličej). Tětiva by vám pak měla procházet uprostřed vašich úst a dotýkat se špičky vašeho nosu. Mírným natočením hlavy doprava a zavřením levého oka pak můžete tím pravým nerušeně jakoby skrz tětivu a podél hrany luku mířit. U sportovní lukostřelby, kde se opravdu míří velmi přesně je míření skrz tětivu dokonce vyřešeno tzv. průhledem do tětivy. Je to malý kousek plastu, který se vkládá doprostřed mezi samotná vlákna tětivy a uprostřed něhož je malý otvor který pak slouží k míření. Tím se odstraní i poslední, byť malá, nepřesnost a člověk se pak opravdu dívá a míří samotným středem tětivy.
Vypuštění šípu: Tak jako u míření i tady je to hodně podobné palným zbraním. Pokrčené články prstů fungují obdobně jako spoušť. Prostě v klidu míříte a když máte jasno, pouze povolíte poslední články. Zbytek těla zůstane strnulý. Běžnými chybami bývá povolení ruky držící luk nebo že ruka jež pouští tětivu ji následuje. Obojí záporně ovlivňuje dráhu letu.
Druhy střelby
Přesná střelba: Postavte se bokem k cíli a mírně se rozkročte. Nohy i ramena mějte v linii střelby. Luk držte volně v levé ruce u nohy. Uchopte šíp za konec s drážkou. Pozvedněte luk skoro vodorovně. Nejdřív položte šíp na základku a až poté zasuňte tětivu do drážky (je to nejrychlejší způsob). Nátah luku lze provést dvěma způsoby. Zespodu : Luk je spuštěn vodorovně u levé nohy. Zvedněte luk do výše ramen, stočte ho do vertikální polohy a současně natáhněte. Seshora : Luk je spuštěn vodorovně u levé nohy. Zvedněte jej do výše nad hlavu a cestou jej stočte do vertikální polohy. Zaráz jej spusťte do výše ramen a natáhněte. U obou způsobů šíp míří vždy směrem k terči. Tětivu natáhněte až k bradě a lícní kosti (viz. výše). Loket pravé ruky jenž drží tětivu se snažte držet v rovině s nataženou levou rukou a rameny (a když ne, raději jej vykloňte nahoru). Nepředklánějte či nezaklánějte ani hlavu natož trup. V klidu zaměřte svůj cíl pomocí tětivy a hrany luku. Máte li zamířeno, pouze povolte prsty držící tětivu a chvíli se nehýbejte, abyste si mohli být jistí že váš pohyb neovlivní vypuštěný šíp.
Instinktivní střelba: Nebo také střelba bez míření. Vyžaduje spoustu praxe a dobrý odhad. Od přesné střelby se liší tím, že úplně vynecháte míření. Vše je pouhý odhad. Můžete, ale nemusíte střílet plným nátahem.
Bojová střelba (podle zkušenosti z bitev): Tady opravdu musíte použít vše co umíte. Bitvy jsou nevyzpytatelné. Někdy máte spoustu času. Jindy nestihnete ani nasadit druhý šíp. Občas musíte střílet při běhu a někdy zase jen rychle utíkáte. Pravdou je že zde využijete nejvíc instinktivní střelbu. Je tu zapotřebí hodně rychlosti.
Nejlépe se střílí do seřazených jednotek, jsou velké, neobratné, a navíc to většinou ani nečekají. Nevýhodou je že to pro vás znamená ztracený šíp. Střílejte pokud možno na co největší dálku. To je opravdová výhoda luku, která bývá velmi často nevyužita a proto se luky hodně podceňují.
Dalším takovým rájem pro lučištníka jsou dvě proti sobě bojující řady. Vlastní řada vás chrání a v řadě protivníků je spousta těch, kteří mají dost co dělat v boji na blízko a nechrání se před šípy. Nestřílejte do těch co se na vás dívají. Mají šanci se vašemu šípu vyhnout. Lepší je střílet do těch kteří jsou zaměstnaní bojem. Nestřílejte bezhlavě. Vyčkejte si na tu pravou chvíli. Každý šíp by měl mít svůj cíl.
Druhy trénování
Tyč – střelba na metr dlouhou tyč zaraženou v zemi tlustou 2-3 cm na vzdálenost deseti metrů. Pokud dosáhnete přesnosti 8 z 10-ti pak jste dobří.
Želva – Zvláštní způsob kterým se lovili želvy. Měli tak pevný krunýř, že nešel prostřelit přímo. A tak lovci vypouštěli své šípy kolmo do vzduchu, když se pak ve velké výšce šípy otočily, pádem k zemi nabrali větší rychlost a sílu než jakou by jim mohl propůjčit luk a prorazili tak krunýř želvy. Stačí dát na zem tričko a tímto způsobem se zkusit trefit na vzdálenost deseti metrů.
Rychlost – Mějte připraveno pět šípů. Vystřelte první z nich kolmo do vzduchu. Vystřelte druhý ještě dřív než první dopadne na zem. Třetí vystřelte dřív než dopadne na zem druhý atd. Pokud ve vzduchu udržíte víc jak tři šípy pak jste dobří.
Zásady střelby do lidí:
Nikdy nemiřte a nestřílejte na hlavu.
Snažte se nestřílet do slabin.
Pokud střílíte na někoho opravdu z blízka (5m a méně) nepoužívejte plný nátah luku.
Orientace luku pro praváky: Základka pro šíp musí být umístěna vždy přesně uprostřed luku a to na jeho levé hraně (pokud byste ji umístili na straně pravé, šíp by při střelbě zanášel doprava).
Jak si užít hru
Příjemné zážitky z akce většinou pochází ze dvou zdrojů: z vaší výkonnosti a úspěšnosti a z vaší hravosti a atmosféry hry. Úspěch potěší, bitva, kde jste jasně vyhráli ne proto, že vás bylo víc nebo že jste měli víc zkušenějších šermířů, ale proto, že jste měli lepší strategii, disciplínu a taktiku, je dobrá bitva. Na LARP, kde jste se propracovali k silné a mocné postavě, budete dlouho vzpomínat. Ale není to vše. Druhým a (zvláště u nováčků) často opomíjeným zdrojem zážitků ze hry je její atmosféra, hravost, blbnutí a mezilidské vztahy. Nemusíte být nutně úspěšní (i když je to obvykle lepší) abyste si hru pořádně užili. Dále to trochu rozeberu.
Výkonnosti dosáhnete časem (výcvik a zkušenosti) a úspěšnost závisí i na dalších faktorech (vnější podmínky, styky, oponenti, náhoda, ...), přesto ale lze poskytnout pár rad, které mohou zefektivnit a urychlit váš postup a rozmnožit vaše úspěchy:
V bitvě: sehnat si zkušené a rozhodné velení, mít pevnou disciplínu a vysokou morálku, společně cvičit (před akcí i na akci), mít dostatek střelců a šípů, být dobře informován o momentální situaci (neustále zprávy od zvědů, co se děje mimo dohled), být schopen pružně měnit taktiku (domluvené postupy a rozkazy, nácvik situací), dobře hospodařit s léčivými lektvary
Na LARPu obecně: znát dobře pravidla, shánět informace (skoro každé CP ví něco zajímavého), snažit se vyhnout nevýhodnému boji, navázat užitečné kontakty, snažit se být pro mnoho lidí zajímavý a důležitý, pokud nestačí paměť (jména, místa, úkoly apod.), tak si vše psát, pečlivě si budovat důvěru ostatních, získat dobrý přehled, kde co je, kdo co umí, kolik co stojí apod.
Na tažení: dobře si v rámci družiny rozvrhnout povolání a dovednosti, spolupracovat jako tým, vybrat přirozeného vůdce a respektovat ho, rychle se rozhodovat, držet společnou kasu, rozdělovat vybavení podle toho, komu bude nejužitečnější, dobře spolupracovat a navzájem se doplňovat v boji (zvláště užití kouzel a alchymie), rozdělit úkoly podle toho, co koho baví a co komu jde, navzájem se informovat, zapisovat si všechny informace, vyhýbat se zbytečným bojům, lektvary šetřit do bojů, mezi boji využívat nemagické léčení, každého se vyptávat (pokud můžete, tak i zvířat, mrtvých apod.)
Ve světě: hrát na sebe, zapojit se do různých celků a zájmových skupin (domluvou s organizátory už před hrou i vlastní aktivitou na hře), najít věrné spojence, získávat zkušenosti a za ně dovednosti, projít si co nejdříve celé herní území (klidně si i vyrobit mapu), pátrat po různých úkolech a jejich řešení, aktivně obchodovat s věcmi, službami i informacemi, pokud je příliš mnoho povinností a úkolů, najít někoho věrohodného, kdo to bude rád dělat a svěřit mu to, dávat si pozor na to, co komu říkám (nemluvit o důležitých věcech ve stanu či u stanů – je přes ně dobře slyšet :-)
Ale k tomuto přidáváme jedno důležité upozornění: nesoustřeďte se jen na moc a výkon, často si tím natolik zahltíte herní čas a mozkovou kapacitu, že vás úplně mine druhý velký zdroj zábavy: hraní si (hlavně na LARPu, ale jde to i na bitvě). Doporučujeme se občas zastavit a zamyslet se nad tím, co dělám, proč to dělám a co z toho mám (nejen úspěch, ale i zábavu). A následně pak zvolnit a soustředit se i na jiné věci a to na:
Roleplaying tj. vžití se do zvolené role a to nejen kostýmem a způsobem mluvy, ale i způsobem chování, rozhodování, navazováním kontaktů apod. Při dobrém roleplayingu se příliš neohlížejte na dlouhodobý prospěch, ale na svoji postavu a její vlastní cíle. Motivace vašich činů by měla být dobře odhadnutelná z vaší povahy a vaší minulosti (ta samozřejmě nemusí být veřejně známá). Zabíjejte jen z dobrého důvodu a snažte se i o věci, které vám jako hráči příliš nepomohou, ale pro vaši postavu jsou klíčové. Na závěr ale malé upozornění, příliš dokonale zahraná postava může být velmi svazující (nedovoluje vám dělat mnoho věcí). Nehrajte proto příliš striktní charaktery a dovolte jim i trochu pružnosti. Pokud vás role příliš svazuje, mohou vám pomoci i organizátoři.
Velké spory – v herních světech často existují hluboké spory a nesnášenlivost (ať už rasová, etnická, náboženská, třídní, ekonomická apod.). Méně zkušení hráči se do nich často nedokáží tak vžít a snaží se všemožně najít lepší, mírové řešení. Pamatujte ale, že to není vždy nejlepší pro zajímavou a akční hru. Pokud má každý s každým mírové smlouvy a dohody, nic se neděje a přichází nuda. Nebojte se rozohnit pro nějakou věc (i když raději to nepřehánějte s fanatickým pojetím) a užívejte si své spory. Je velmi důležité mít nějaké nepřátele, proti kterým je co podnikat a kteří nás svými činy udržují v akci.
Drobné spory, tj. takové, kvůli kterým sice nevraždím, ale kde přesto jde o něco významnějšího: post rektora univerzity, využití obecních peněz, soutěž miss, rychlost mého koně, krása mých obrazů, pověst mnou prodávaných pirožků apod. mohou též hezky zpestřit hru. Nebojte se být mírně konfliktní ani ve vztazích k svým blízkým.
Mezilidské vztahy jsou velmi důležitým faktor většiny her. Kdo komu věří a kdo s kým spolupracuje, výměna důležitých informací, ale i pomluv a drbů. Dědictví, společenské postavení, prestiž a uznání ostatních, sláva, věhlas, závist a jiné podobné věci mohou být význačnými hybateli vašich skutků. Nebuďte samotáři, ale seznamte se s mnoha jinými hráči, hodně komunikujte, obchodujte, navazujte přátelství, vyprávějte si příběhy, vyměňujte si informace. Snažte se nemít postavu, která by vás izolovala od ostatních. Pokud možno se zapojte do různých skupin, spolků, cechů, kultů, sekt a jiných organizací. Nejeďte na komunistickou ekonomiku, ale mějte každý vlastní kasu a všechny obchody a služby projednávejte.
Partnerské vztahy jsou opomíjenou, ale nesmírně hodnotnou složkou her. Na některých hrách existuje plození dětí, ale často se hraje tak, že když někdo potřebuje herní dítě, kývne na kamarádku či položí jednoduchý dotaz cizímu děvčeti a už je ruka v rukávě. To je škoda. V okamžiku, kdy hráči začnou chtít získat partnera, kdy si ho budou pečlivě vybírat (jak podle jeho kvalit, tak podle jeho postavení) a kdy bude nejprve nutná svatba, začne být hra mnohem, mnohem zajímavější. Překonejte ostych a na chvíli zapomeňte na reálná partnerství, buďte trochu tolerantnější (na hře většinou nemáte velký výběr) a uvažujte jako vaše postava. Nebojte se hrát i nevěru, žárlivost, mnohoženství (či mnohomužství) apod. Vychovávejte své děti a snažte se jim zajistit co nejlepší budoucnost. Dobře hrané partnerské vztahy mohou hru zpestřit mnohem víc, než se zdá.
Bádání a nové věci ve hře jsou další cestou jak se dostat k něčemu zajímavému. Můžete za mořem objevit nový kontinent, vynalézt důležitý přístroj nebo kouzlo, zjistit fascinující informace o historii světa ve kterém žijete. Pořádejte výpravy za hranice herního území, provádějte vykopávky na starých místech, zkoumejte zajímavé artefakty, vymýšlejte nové řemeslné postupy apod. Tady je ale potřeba, aby pro vás měli tyto věci připraveni organizátoři. Někde to tak je, často je ale užitečné upozornit organizátory ještě před hrou, že se budete zajímat o to a to a domluvit s nimi rámcově, co od svého snažení čekáte.
Hrdinské skutky jsou snem každého dobrodruha. Nedělejte vše jen kvůli zisku a užitku, ale i kvůli slávě a věhlasu. Riskujete život, přijdete o vybavení, zbudou vám jen jizvy, ale poznáte opojný pocit, jaké to je, vejít do hospody, kde vám každý připíjí a zvědavě se za vámi otáčí. Jednak si přitom užijete hodně srandy a jednak se vám může vaše pověst později bohatě splatit. Ale pozor, při vymýšlení hrdinských činů buďte trochu kreativní. Zabíjení bestií a draků je sice klasická, ale poněkud ošlapaná cesta. Lze vymyslet mnoho jiných úchylných skutků (vlk, který si „označkoval“ nebe, horal, který sjel Matterhorn na sáňkách, gnóm, který vlezl do sopky, hrdina, který ukradl hororové postavě z pekla motorovou pilu a rozřezal s ní na kusy reaktor Temelína, jsou jen několik málo příkladů, které se skutečně staly). Oceňuje se hlavně nápaditost a popularita (zaplaťte bardům, ať o vás pějí).
Hraní si je ta nejjednodušší, ale často opomíjená možnost. Buďte hraví. Místo sezení a volání „Kop kop“ hrajte kutání a pak prožeňte pomocníka, protože vám zlomil násadu u krumpáče, tu pak chvíli spravujte a zadřete si třísku, nechte si ji vytáhnout a pak se ještě chvilku litujte. Je úplně jedno kdo jste. Hravý může být válečník, bylinkářka i inkvizitor. Prostým hraním si nemusíte nic získat (tedy kromě zábavy, ale o tu jde především, ne?). Například žoldák, který se opije v hospodě, zpívá písně své domoviny, otravuje děvečky a vyvolává hádky, sice utratil kupu peněz, zničil si ledviny a zbytky pověsti a pravděpodobně dostal několikrát přes hubu, nicméně se chová jako pravý žoldák a přispívá tak k atmosféře hry, a proto si zaslouží být oceněn - i přes to, že se nic nenaučil, nic nezískal a ničeho nedosáhl.
Obecně samozřejmě platí, že když na akci pojedete se svými kamarády, s kterými se můžete podělit o zážitky ze hry, je to většinou plus (taky záleží na tom, jaké máte kamarády :-) Pak, prosím, upozorněte organizátory, že vás jede víc a že byste spolu během hry chtěli spolupracovat (abyste nedostali protichůdné role apod.). Na dřevárnu můžete jet samozřejmě i sólo, chce to jen více kuráže a chuti seznámit se. Vzhledem k tomu, že jedete mezi nadšence podobných zájmů, je velmi pravděpodobné, že se vám podaří získat nové kamarády a známé.
Obsah tohoto članku je stažen z internetu.
Komentáře
Přehled komentářů
ty ses ale rozepsala
Obrázky
(DZano, 12. 4. 2009 9:37)Kdybys tam přidal aspoň pár obrázků, na které v textu odkazuješ, tak by to vůbec nebylo špatné..takhle to vypadá, žes to odněkad skopíroval, ale zapoměl jsi na obrázky ;-)
To Admin
(Aurus, 7. 1. 2008 21:30)podle mě příliš dlouhé a nudné. Doplnit obrázky, zestručnit a bude to dobré. Fakt :-)
tý jo
(grindel, 10. 5. 2011 21:22)