Aoi Tsuki - ACT1 / PART 1
Aoi Tsuki
Act1 / part 1
„No tak, ještě jednu,“ škemrala Natsuki dolévajíce skleničky. „Vždyť je to jen neškodný likér, to ti nic neudělá... Slavíš sedmnáct, tak to tam hoď!“
Ai jen škytla, tváře zbarvené počínající podnapilostí. „Ne, už ne...“ řekla a snažila se, aby to znělo rozhodně... „Už... už jsem měla dost, Senpai...“
„To se ti jen zdá,“ prohlásila Natsuki a vrazila své nejlepší kamarádce další sklenku do ruky. „Tak ještě jednu... Na dnešek!“ A na dnešní noc, blesklo jí hlavou a v duchu se pousmála. Ano, na dnešní noc...
Natsuki a Ai chodili na stejnou střední školu, Natsuki o dva roky výše, do předposledního ročníku. Byla docela oblíbená, zástupkyně své třídy a byla i ve školní radě. Byla známá svou inteligencí, organizačními schopnostmi a co hlavně, měla ráda pořádek a disciplínu. O to větší překvapení všem nachystala, když se loni začala objevovat v přítomnosti té nově přistěhované druhačky Ai... Chytrá, ale nemehlo jak manuální, tak pohybové a k tomu si i při mluvě trochu šlapala na jazyk. Sice byla milá, ale stejně...
Natsuki se s ní seznámila náhodou, když do sebe jednou vrazily na chodbě, přičemž Ai jí na uniformu vylila svou čokoládu z kelímku. Natsuki nejdřív běsnila a nadávala jako dlaždič, ale když viděla, že ta holka je teprve ve druháku a k tomu celá nešťastná z toho, co se stalo, uklidnila se. Pochopila, že jí musela nahnat strach, protože Natsuki byla tak o dvě hlavy vyšší a robustnější (ne tlustá, měla prostě velkou mohutnou kostru) a k tomu ostřihaná na kluka… Na záchodě jí Ai pomohla aspoň trochu odstranit tu hnědou skvrnu a Natsuki se jí ptala, jak se jí líbí ve škole, co známky, co rodina, přátelé a tak dále... Pak se Natsuki dozvěděla, že se Ai teprve přistěhovala a že město vůbec nezná, načež se jí její Senpai nabídla, že jí po městě provede. Ai souhlasila a od té doby byly kamarádky...
Teda aspoň to tak vypadalo a pro Ai to také nejspíš jen přátelství bylo... Jenže Natsuki to cítila úplně jinak. Nikdo o ní nevěděl, že vždycky o víkendu sedne do autobusu, zajede si na kraj města a vleze do baru, který je jen pro "zvaný"... Do gay-lesbickýho baru. Protože Natsuki je na holky...
Nikomu to neřekla, nikdy, ani rodině, přátelům, nikomu... Ne že by se za to styděla, ale měla za to, že nikdo nemusí znát její soukromí. A k tomu byla na dívčí škole, z toho by mohlo vzniknout pozdvižení, o to nestála. Tak si užívala v baru, tam měla pár kamarádek, se kterýma - v případě potřeby - zalezla do nějakýho pokojíku nad barem a odcházela velmi uvolněná, svěží a zase plná života... Byl to její tajný život, o kterém nevěděl vůbec nikdo... Máma si myslela, že Natsuki odjíždí za svým přítelem... Nechávala jí při tom...
No a důvod, proč chtěla být stále s Ai, byl velmi prostinký. Protože se do ní zabouchla. Těžko říct proč, možná jí ze začátku dráždila ta Ainina nevinnost, nezkušenost... ale čím víc byli spolu, tím víc jí milovala. A snila o tom, že budou jednoho dne spolu...
A ta chvíle teď nastala...
Teď, když jsou Natsukini rodiče mimo město a vrátí se nejdříve pozítří, má tu Ai uvolněnou alkoholem a hodně velkou postel. Jen musí pomalu, aby jí nevyděsila, aby jí neztratila... Musela vsadit na jedinou kartu musí se snažit, musí Ai udělat šťastnou...
Dolila jí zbytek lahve. Ona sama moc nepila, jen to vždy zaonačila, aby to vypadalo, že pije a přitom to stále podstrkovala Ai... ještě že ta láhev nebyla plná...
„Tak... na nás?“ nadhodila Natsuki a po očku mrkla na Ai.
„Na nás?“ nebyla tak opilá, jak vypadala. „Proč... proč na nás?“
„Naše první společně strávená noc, ne?“ zasmála se Natsuki a hodila do sebe - teď doopravdy - poslední skleničku...
Bod „a“ je splněn, Ai je v uvolněnější náladě. Nyní bod „b“...
"Jdu do vany," prohlásila Natsuki. „Je už dost pozdě a přeci jen tady přespáváš... a u mě je to na dlouho, chceš si pustit nějaký film?“
„Určitě,“ přikývla Ai. Byla veselá, smála se.
„Tak si zapni televizi, měla bych tam mít nějakou kazetu... Nezapomeň video přepnout na AV... Zvládneš to?“
Přikývla. „Jo, protože jsem při smyslech,“ škytla. „Nejsem opilá...“
"Jistě že ne," nevyvracela jí to Natsuki a zalítla do koupelny... Měla deset minut... Protože po deseti minutách filmu totiž začne něco jiného, její poklad, co jí prodala jedna její bejvalka. Takové lehčí porno s lesbičkama... Kdyby to našla Natsukina máma, nejspíš by z toho omdlela... a proto je to maskovaný deseti minutama filmu... Natsuki se teď může v klídku porelaxovat v páře, kazeta je dlouhá. A pak se v poklidu vrátí a bude dělat, že netuší, jak se to tam objevilo...
A teď jsou tu dvě možnosti. Buď najde Ai znechuceně sedět před vypnutou televizí, eventuelně před jinou kazetou, kterých mají mraky a nebo jí najde čučet na holky. Druhý případ by byl určitě ideální, protože by se mohlo předpokládat, že se nebude bránit...
Zůstala tam dvacet minut. Dvacet minut ležela ve své vaně obklopená bublinkama a přemýšlela. Pak vylezla a z čistě vypočítavých důvodů si zase vzala školní uniformu…. Otevřela tak potichounku, jak uměla. A to, co uviděla, jí vyrazilo dech.
Ai tam seděla, v obličeji celá rudá a koukala na tu kazetu. Jak Natsuki mohla zpozorovat, občas odvrátila hlavu, to zrudla ještě víc a pak se ale zase začala dívat znova... Hltala to jedním dechem a Natsuki nemohla nic jiného, než se jen usmívat. A uchechtla se. To Ai slyšela...
„Gomen,“ prohlásila a natáhla se po ovladači. „Asi jsem tam nechala špatnou kazetu, koukám... Hned to vypnu...“
„Počkej...“
„Mám to nechat?“ zeptala se, předstírajíce údiv. „Tobě to nevadí?“
Ai neodpověděla, jen se dívala na své ruce položené v klíně a pomalu zavrtěla hlavou.
Natsuki k ní přešla, sedla si vedle a položila jí ruku na stehno. Ai sebou cukla. „A co to vypnout, pustit si nějakou muziku a zkusit to? Co ty na to?“
Ticho. Chvíli.
„To... jako... to...? Jako... spolu?“ vykoktala se sebe Ai, stále rudá a pozorující své ruce.
„No, jako spolu. Nějaký takový tuleníčko... Jak bylo na tý kazetě...“ naklonila se k ní… „Co myslíš?“ Políbila jí. Ai sebou trhla mnohem víc než předtím a snažila se vyprostit, ale po chvíli se bránit přestala. Nechala se položit na gauč. „Ai, nechci ti ublížit,“ šeptala Natsuki. „Jsi první holka, u který jsem ochotná udělat všechno, abych jí získala… Tebe získala…“
„Získala?“ Ai byla zmatená. A to dost. „Pro… tohle?"
„Co „tohle“?“ zasmála se Natsuki. Byla ráda, že se Ai vyloženě nebrání, ale dost váhala. „Tohle je náhodou moc fajn, uvidíš... A když by se ti to nelíbilo, začni křičet a já toho nechám. Jen se neboj a zavři očka, kočičko...“
Ai poslechla a zavřela oči, zůstala ale ztuhlá a to se Natsuki nelíbilo... Připadalo jí, že Ai téměř znásilňuje... i když, ruku na srdce, nic jinýho nedělala... Ale chtěla jí, tak moc jí chtěla...
Začala jí líbat, na rty, krk, žužlala jí ušní lalůček, uvolnila kravatu školní uniformy a rty jí pomalu klouzaly po šíji. Po chvíli rty vyměnila za jazyk a vychutnávala si chuť toho mladého a nevinného těla…
„Už jsi někdy někoho měla? Myslím v posteli…“ zeptala se najednou.
Nesměle zavrtěla hlavou. Byla to trochu ostuda, v jejích osmnácti, ale Natsuki to nekomentovala. Jen se pro sebe usmívala. Má pannu. Úplnou pannu. Bude její první! Tím větší si ale musí dávat pozor…
Tak se vrátila k líbání a zkušenými prsty pomalu rozepínala knoflíčky. Pomalu, jeden po druhým, aby si to Ai hned neuvědomila, ale aby později nebylo možno zasáhnout. Když byla v půlce, odhalila jí rameno a při dalším rozepínání se soustředila na ten kousek kůže. Ai neříkala nic, ale kousala se do rtu a občas sebou trhla. A nebránila se. Což bylo vynikající znamení. A po chvíli se začala i uvolňovat.
„Senpai?“ ozvala se Ai.
„Copak?“ rozmyslela si to snad? To snad…
„Ty… jsi… máš ráda… to…“ nevěděla, jak se zeptat, ale Natsuki věděla.
„Jestli jsem na holky? Myslím, že je to jasné, ne?“
„J-jo… jo, je…“ snažila se zasmát, ale moc se jí to nedařilo. Asi si naplno uvědomila, že se asi bude něco dít, že už tomu asi nezabrání. Těžko říct, zda si nemyslí, že by jí Natsuki byla schopná znásilnit…
„Ai?“ začala Natsuki protiútok… „Tobě se nelíbí, co ti dělám? Chceš, abych toho nechala?“ Ber nebo ne, risk nebo zisk, vítězství nebo prohra…
„Já… já nevím,“ začala. „Je to… zvláštní… že jsi holka… že jsi to TY…“
Slyší v tom výčitku? Že jí zradila kamarádka? Natsuki jí ale nezradila, vždyť Natsuki jí…
„Ai,“ zašeptala jí do ucha… „Já jsem hrozně ráda s tebou, mám ráda tvou přítomnost, tvé úsměvy, TEBE!“ Nadechla se. „Ai, já tě… já tě miluju!“
„Na-Natsuki-senpai!“ zvolala Ai, když jí Natsuki úplně rozhrnula kabátek uniformy. Tohle nečekala, to vyznání, neměla daleko k tomu začít brečet.
„Ai…“ Natsuki jí začala líbat bříško, to hubené a pevné břicho. Byla tak drobná, tak jemná, bylo to jako hladit koťátko… Vzhlédla a přiměla Ai, aby se na ní podívala. „Ai, řekni mi jménem. Zapomeň na tu zpropadenou „senpai“ a řekni mi jménem! Jen jménem… Prosím!“
„Natsuki,“ zašeptala po chvíli, ale pak to řekla plným hlasem, ve kterém bylo slyšet odhodlání… „Natsuki! Já… co bude pak… Já… po tomhle….“
Jistě, chtěla vědět, co se stane dál, zda na ní Natsuki zapomene. Jak by mohla? To bylo nemožné…
„Budeš se mnou? Staneš se mou dívkou? Budeš se mnou chodit?“
Nečekala na odpověď, pomalu a opatrně se dotkla jejích prsou. Byly malé, ale pevné a hezky tvarované, akorát do ruky, jako jablíčka připravená k utrhnutí. Ai vzdychla a odvrátila hlavu.
„Ten gauč je malinkej,“ prohlásila Natsuki. „Nepůjdeme ke mně do postele? Mám letiště…“
Ai kývla. Odešly tedy, ruku v ruce, Ai byla sice stále vyplašená, ale rozhodně už nic neodmítala… Natsuki jí ale nesmí hned vyděsit, hned se na ní vrhnout, to nejde…
Posadila si jí na kraj postele a sundala kabátek. Pak to samý odložila i sobě. Měly stejnou uniformu, takže mohla dělat to samé, aby si Ai nepřišla v nevýhodě. Pak si sundala punčochy, to samé Ai. Jen s tím rozdílem, že když jí je Natsuki rolovala pryč, políbila každý nový odhalený kousek kůže. Ai měla malé nožky s udržovanými nehty. Předpisově bez laku…
Pak si Natsuki sundala sukni a naznačila Ai, ať udělá to samé. Sice s váháním, ale udělala to. Obě byly jen ve spodním prádle. Pak Natsuki najednou vyskočila. „Já málem zapomněla,“ vydechla. Popadla zapalovač ležící na stole a obíhala pokoj. Ai si už sundala brýle, ale viděla krásné a ve vzduchu kmitající plamínky svíček. Pak se zhasla světla. Natsuki ještě zapla Hifi-věž, předem připravené CD… „Pro případ úspěchu,“ zašeptala Ai do ucha. Ta nic neřekla.
Ležely na posteli, Ai na zádech, Natsuki na boku vedle ní. Něžně jí hladila, po prsou, po břiše, po rukou, po obličeji, znovu jí líbala. Jen místu mezi nohama se vyhýbala, nebo aspoň zčásti, protože kdykoliv tam zabloudila, Ai sebou pořádně cukla a posunula se pryč, takže výš, k čelu postele… Bylo to zákeřné, ale Natsuki čekala, až Ai nebude mít kam unikat, až narazí na čelo postele…
Už jí i poodhrnula podprsenku, i když se Ai chvilku bránila, nikdy neřekla „ne“. V tom okamžiku by toho Natsuki nechala a necpala by se.. Ale takhle…
Byl to několikátý pokus, Natsuki prstem pohladila látku kalhotek, na místě pahorku. Ai sebou opět cukla a hlavou narazila na pelest. Natsuki pokračovala a stalo se, že Ai celá rudá seděla, pelest za sebou. Natsuki jednala rychle, klekla si před ní a kolenem jí roztáhla nohy. Začala jí líbat, aby umlčela protesty. Tohle prostě udělá, MUSÍ… Prstem zajela pod kalhotky… „Neboj,“ šeptala stále. Věděla, kde má hladit, věděla, co si může a co musí dovolit, aby bylo Ai dobře… „Nikdy sis sama…?!“ nechtělo se jí věřit…
„Občas,“ připustila Ai… Dýchala hrozně rychle, vzdychala… „Ob-občas… Ale tohle je… jiné…“
Za chvíli měla kalhotky dole. Natsuki se neudržela, ani kdyby chtěla… Ai měla skoro dost, ještě chvilku, ještě jednu věc… Stáhla si z vedlejší části postele deku. Věděla, že se pak holky cítí líp. I na ní to jeden čas platilo, kdysi… Přikryla si záda a zašeptala jen „Promiň,“ když, schovaná za peřinou, strčila Ai hlavu mezi nohy…
Konec byl rychle, protože Ai nebyla zkušená, nevěděla nic. Natsuki jí položila do postele, na jazyku její chuť. V koutku oka zahlédla slzu. Slíbla jí a přitulila se k Ai. Měla jí, měla jí celou! Byla šťastná. Doufala, že to neskončí jen jednou nocí, že jí Ai odpustí tenhle přepad, že budou spolu. Navždy spolu…
Komentáře
Přehled komentářů
Naprosto úžasný!!! myslím že sme se tu všichni shodli že chceme pokračování!! :)
srdce
(238, 18. 7. 2009 20:40)
Nechce se mi jen slintat, chtěla bych přátelství
v srdci, s humorem ve slovech. Chci se usmívat, smát,
bavit se, věnovat se ...
Nevím jak se napíše smutný smajlík.
(238, 13. 6. 2009 22:04)Mě sice bylo odpuštěno, ale nikdy spolu.
!!!...po-kra-čo-vá-nííííí...!!!!!
(..., 14. 5. 2009 17:57)plosííím plosíííím....je to krááásnýýý...*slint*
pokracovani
(sisi, 21. 9. 2008 13:27)no tak v cem teda pokracujes jesli ne vtomhle tak se pust do oogamiho uz ceka a mi snim !!!!!!!!!!!
^__^
(KateChibi, 24. 8. 2008 18:23)Nádhera. ^^ Zhltla jsem to jedním dechem, je to moc hezky napsané. ^^
Fishing for compliments
(nex, 22. 9. 2007 19:52)
"...jestli se bude líbit, budu v ní pokračovat..."
Ty víš, že se líbí, ale stejně ti ji chválím. Jen tak dál, když už nás tak napínáš :-)
To je pěkně zákeřné přestat v nejlepším a říct "no, víte, když já nevím, mám vůbec psát to pokračování?" Ne ne ne! Žádný přestávání! Je to superní povídka. Pěkně pokračuj, pokračuj!!! 888-)
pokračování
(Reiko, 21. 9. 2007 17:32)rozhodně v tom pokračuj.....je to krásně napsané.....jen tak dál
Kawaííííííííí
(flash, 3. 10. 2009 16:40)