Síla lásky 1
7. 12. 2008
Krčil se v malé přístěnku a stěny se kolem něj stahovali. Zavřel raději oči a začal myslet na své přátele a profesory ze školy. ,Ron určitě hraje s Hermionou šachy a ta prohrává a vůbec jí to nevadí. Paní Weasleyová vaří v kuchyni něco dobrého a krásně to voní. Pan Weasley zpravuje starý ford v kůlně. Fred s Georgem vymýšlí nějaké záškodnické výrobky. Pan ředitel se někde u moře krmí citrónovými bonbóny. Profesorka McGonagallová ve své kočičí podobě běhá po lesích a honí ptáčky, kteří jí vždy uletí do korun stromů. Hagrid hledá nějaká nebezpečná zvířátka a nakonec profesor Snape. Ten sedí na koni a prohání se krajinou. Jeho profesor lektvarů, jeho pokušení. Už dávno si uvědomil, že ho miluje. Harry se nad svými představami usmál, až se mu zkřivila tvář bolestí od posledního výprasku. Strýc ho tentokrát nešetřil. Nejprve dostal výprask řemenem, pak holí a nakonec i noži. Nejvíce to schytala záda a krk. Teď kvůli tomu nemohl mluvit. Snažil se pohnout, ale moc mu to nešlo, protože jej ty rány dost bolely.
,,Brumbále je normální, aby v domě bydleli čtyři lidé, ale bylo vidět jen tři? Harry není ani jedné z místností a to včetně půdy a sklepa.'' Ptala se na schůzi řádu McGonadallová. ,,Tak je schovaný pod pláštěm toho jeho otce.'' Vrčel Snape, které mu se toto téma nezamlouvalo. ,,Není. Všechny jeho věci včetně pláště a hůlky jsme našli vyhozené tam, kde vynáší odpad.'' Zavrčel Lupin na Snapea. Toto Snapea zneklidnilo. ,,On nemá u sebe hůlku?'' Zeptal se. ,,A jak se bude bránit pokud ho někdo napadne?'' Brumbál pokrčil bezradně rameny. ,,Nevím Severusi, nevím.'' ,,Musíme zjistit kde je a dát mu alespoň jeho hůlku.'' Zavrčel a postavil se. ,,Odkdy máš o něj starost Severusi?'' Zeptal se vykolejeně Lupin. ,,Kouzelník bez hůlky je to nejhorší a to nepřeji ani mu.'' Vrčel Snape. ,,Tak jde někdo? Musíme se k němu dostat dříve než ti posluhovači Pána zla.'' Minerva se zvedla a Lupin také. ,,Remusi, potřebuji tě teď tady.'' Ozval se Brumbál. Remus se na něj otočil. ,,Harry je přednější.'' Brumbál se postavil. ,,Nechci abys ho tak viděl.'' Všichni se na něj podívali. ,,Jak Albusi?'' Zeptala se Minerva a zadržovala dech. ,,Kdysi se mu Tom dostal do hlavy a pár Harryho vzpomínek mi poslal. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale ona to asi byla pravda.'' Zašeptal Brumbál do ticha. ,,Severusi, Minervo běžte tam a za každou cenu ho sem přiveďte. Je mi jedno jak to uděláte.'' Oba přikývli a odcházeli. ,,A my se musíme domluvit na...'' Na čem se chtěl Brumbál dohodnout to už se nedozvěděli, protože se přemístili na Zobí ulici. Rozhlédli se kolem a vydali se k domu číslo 4.
Někdo zaklepal na dveře a strýc Vernon otevřel. Harry slyšel vrčrní a pak strýcuv řev. ,,Nikam nepůjde vy zrůdy a teď vypadněte z mého domu.'' Harry pochopil, že si pro něj přišli. Slyšel dutou ránu jak něco spadlo na zem. Otočil se, ikdyž s velkou námahou, a dopadl na zem ke dveřím přístěnku. Doufal, že si toho hluku někdo všiml. Ozvali se kroky jak někdo jde do patra. Za chvíli sešli opět dolů. ,,Není tady, Severusi.'' Uslyšel říci profesorku McGonagallovou. ,, Musí tady být.'' Odpověděl jí Severus Snape. Harry se pokusil zvednout ruku a podařilo se mu jednou praštit do dveří.
,,Co to bylo?'' Zeptala se profesorka, která zaschlechla ránu a oba se podívali na přístěnek pod schody odkud zvuk přicházel. Přešli k přístěnku a trhnutím ho otevřeli. Harry, který byl opřený o dveře zády, se pod ztrátou opory vyvalil na chodbu a zamrkal nad přívalem světla.
Uslyšl zalapání po dechu. ,Našli mě.' Říkal si. Hleděl profesorovi do očí. Našel tam jen zděšení, ale né nenávist. ,No pokud vypadám tak jak se cítím, pak musím vypadat strašně.' Řekl si. Profesor se pro něj sehnul a, což ho překvapilo, velice opatrně jej zvedl. Sice to Harryho strašně bolelo, ale snažil se zapamatovat si tuto chvíli a přál si aby trvala navěky. Harry cítil jak se přemísťují. Strašně to bolelo a po ''dopadu'' se celé Harryho těla napjalo, kříčel by, kdyby mohl. Zmítal se a pak ochabl. Už na nic neměl energii.
Snape si jej přitiskl více k hrudi a běžel, jak nejrychleji mohl s Harrym v náručí, na ošetřovnu. Jakmile se přiblížil ke dveřím, ty se s rachotem otevřeli. ,,Poppy, rychle!'' zakřičel Snape. Madame Pomfreyová k nim přiběhla. ,,Položte ho sem.'' Zašeptala madam Pomfreyová. Snape ho položil na poslel a Poppy mu odstranila oblečení. Za celý život toho viděla hodně, ale toto s ní otřáslo. Tak rozdrásané, rozřezané a domlácené tělo snad neviděla co byla živa a to zažila první válku s Voldemortem a zažívá i tu druhou. ,,U Merlina! Kdo mu toto udělal?'' Zeptala se a pustila se ošetřování Harryho těla. Severus kousek poodstoupil a nechal ji dělat svou práci. Harry se ošetřovatelce zmítal pod rukama. Byl ve stavu mezi bděním a sněním, neuvědomoal si kde je a ani s kým. Rval se jako o život. Jako lev který ví že jde na porážku, ale nechce se s tím smířit. Když dokonce pokousal ošetřovatelku, tak ona od něj odstoupila. ,,Toto se nedá. Co mám dělat. Není vůbec při smyslech.'' Severus se zamyslel. ,Mě se v náručí nevzpouzel, tak to zkusím znovu.' Přistoupil k chlapci a položil mu ruce na ramena. Chlapec nijak nereagoval. Poppy se na to dívala s údivem. ,,Podrž ho Severusi.'' Zašeptala a nalila chlapci do krku několik lektvarů. Hůlkou zacelila to nejhorší.
Mezitím se Harry pohnul, ale nechtěl se ze sevření dostat, ale spíš se do něj zavrtat. Cítil se v něm bezpečně. Pootevřel oči a zjistil že je v obětí někoho celého v černém a kolem lítal někdo v bílém. ,Jsem na ošetřovně a jsem v náručí člověka, kterého miluji. Teď kdybych umřel byl bych nejšťastnější na světě.' Pomyslel si a ještě síce se přitulil k profesorovy. V jeho náručí se cítil tak bezpečně, že usnul klidným spánkem.
,,Brumbále je normální, aby v domě bydleli čtyři lidé, ale bylo vidět jen tři? Harry není ani jedné z místností a to včetně půdy a sklepa.'' Ptala se na schůzi řádu McGonadallová. ,,Tak je schovaný pod pláštěm toho jeho otce.'' Vrčel Snape, které mu se toto téma nezamlouvalo. ,,Není. Všechny jeho věci včetně pláště a hůlky jsme našli vyhozené tam, kde vynáší odpad.'' Zavrčel Lupin na Snapea. Toto Snapea zneklidnilo. ,,On nemá u sebe hůlku?'' Zeptal se. ,,A jak se bude bránit pokud ho někdo napadne?'' Brumbál pokrčil bezradně rameny. ,,Nevím Severusi, nevím.'' ,,Musíme zjistit kde je a dát mu alespoň jeho hůlku.'' Zavrčel a postavil se. ,,Odkdy máš o něj starost Severusi?'' Zeptal se vykolejeně Lupin. ,,Kouzelník bez hůlky je to nejhorší a to nepřeji ani mu.'' Vrčel Snape. ,,Tak jde někdo? Musíme se k němu dostat dříve než ti posluhovači Pána zla.'' Minerva se zvedla a Lupin také. ,,Remusi, potřebuji tě teď tady.'' Ozval se Brumbál. Remus se na něj otočil. ,,Harry je přednější.'' Brumbál se postavil. ,,Nechci abys ho tak viděl.'' Všichni se na něj podívali. ,,Jak Albusi?'' Zeptala se Minerva a zadržovala dech. ,,Kdysi se mu Tom dostal do hlavy a pár Harryho vzpomínek mi poslal. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale ona to asi byla pravda.'' Zašeptal Brumbál do ticha. ,,Severusi, Minervo běžte tam a za každou cenu ho sem přiveďte. Je mi jedno jak to uděláte.'' Oba přikývli a odcházeli. ,,A my se musíme domluvit na...'' Na čem se chtěl Brumbál dohodnout to už se nedozvěděli, protože se přemístili na Zobí ulici. Rozhlédli se kolem a vydali se k domu číslo 4.
Někdo zaklepal na dveře a strýc Vernon otevřel. Harry slyšel vrčrní a pak strýcuv řev. ,,Nikam nepůjde vy zrůdy a teď vypadněte z mého domu.'' Harry pochopil, že si pro něj přišli. Slyšel dutou ránu jak něco spadlo na zem. Otočil se, ikdyž s velkou námahou, a dopadl na zem ke dveřím přístěnku. Doufal, že si toho hluku někdo všiml. Ozvali se kroky jak někdo jde do patra. Za chvíli sešli opět dolů. ,,Není tady, Severusi.'' Uslyšel říci profesorku McGonagallovou. ,, Musí tady být.'' Odpověděl jí Severus Snape. Harry se pokusil zvednout ruku a podařilo se mu jednou praštit do dveří.
,,Co to bylo?'' Zeptala se profesorka, která zaschlechla ránu a oba se podívali na přístěnek pod schody odkud zvuk přicházel. Přešli k přístěnku a trhnutím ho otevřeli. Harry, který byl opřený o dveře zády, se pod ztrátou opory vyvalil na chodbu a zamrkal nad přívalem světla.
Uslyšl zalapání po dechu. ,Našli mě.' Říkal si. Hleděl profesorovi do očí. Našel tam jen zděšení, ale né nenávist. ,No pokud vypadám tak jak se cítím, pak musím vypadat strašně.' Řekl si. Profesor se pro něj sehnul a, což ho překvapilo, velice opatrně jej zvedl. Sice to Harryho strašně bolelo, ale snažil se zapamatovat si tuto chvíli a přál si aby trvala navěky. Harry cítil jak se přemísťují. Strašně to bolelo a po ''dopadu'' se celé Harryho těla napjalo, kříčel by, kdyby mohl. Zmítal se a pak ochabl. Už na nic neměl energii.
Snape si jej přitiskl více k hrudi a běžel, jak nejrychleji mohl s Harrym v náručí, na ošetřovnu. Jakmile se přiblížil ke dveřím, ty se s rachotem otevřeli. ,,Poppy, rychle!'' zakřičel Snape. Madame Pomfreyová k nim přiběhla. ,,Položte ho sem.'' Zašeptala madam Pomfreyová. Snape ho položil na poslel a Poppy mu odstranila oblečení. Za celý život toho viděla hodně, ale toto s ní otřáslo. Tak rozdrásané, rozřezané a domlácené tělo snad neviděla co byla živa a to zažila první válku s Voldemortem a zažívá i tu druhou. ,,U Merlina! Kdo mu toto udělal?'' Zeptala se a pustila se ošetřování Harryho těla. Severus kousek poodstoupil a nechal ji dělat svou práci. Harry se ošetřovatelce zmítal pod rukama. Byl ve stavu mezi bděním a sněním, neuvědomoal si kde je a ani s kým. Rval se jako o život. Jako lev který ví že jde na porážku, ale nechce se s tím smířit. Když dokonce pokousal ošetřovatelku, tak ona od něj odstoupila. ,,Toto se nedá. Co mám dělat. Není vůbec při smyslech.'' Severus se zamyslel. ,Mě se v náručí nevzpouzel, tak to zkusím znovu.' Přistoupil k chlapci a položil mu ruce na ramena. Chlapec nijak nereagoval. Poppy se na to dívala s údivem. ,,Podrž ho Severusi.'' Zašeptala a nalila chlapci do krku několik lektvarů. Hůlkou zacelila to nejhorší.
Mezitím se Harry pohnul, ale nechtěl se ze sevření dostat, ale spíš se do něj zavrtat. Cítil se v něm bezpečně. Pootevřel oči a zjistil že je v obětí někoho celého v černém a kolem lítal někdo v bílém. ,Jsem na ošetřovně a jsem v náručí člověka, kterého miluji. Teď kdybych umřel byl bych nejšťastnější na světě.' Pomyslel si a ještě síce se přitulil k profesorovy. V jeho náručí se cítil tak bezpečně, že usnul klidným spánkem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář