Lower Zambezi - Mvuu lodge
V říjnu 2006 jsme podnikli nádherný výlet do oblasti zvané Lower Zambezi, do Mvuu Lodge. Mvuu znamená hroch. Místo leží celkem nedaleko, cca 200 km od Lusaky, ale díky kvalitním cestám, kde i terénní auta mívají problémy, jsme to jeli 6-7 hodin. Taková cesta je potom docela dobrodružství, hlavně posledních 30 Km se podobalo cestě, za kterou jezdí milovníci offroad až do Rumunska. A určitě by se v některých chvílích velice zapotili. Ale v sedmi lidech v Toyotě Venture jsme to docela dobře zvládli (ač měla špatné tlumiče a naprasklou listovou pružinu a rozbitý diff-lock, jak jsme se později dozvěděli). Ale říkali jsme si, že když je v autě více než pět lidí, vyjedete úplně všechno (tlačné síly je dosti...) Bupe si poprvé zařídil ve velmi náročném terénu. Bylo potřeba vysoké opatrnosti, protože kdyby se něco stalo s autem, měli bychom veliké problémy s opravou či odtažením, jelikož široko daleko nic nebylo. Jen vesnice a slaměné chýše. Lodge (ubytování) se asi nacházela snad na konci světa u řeky Zambezi na úplně nádherném místě, kde srdce zaplesá. Řeka je zde široká asi jako naše Lipno s docela silným proudem. Když se posadíte a zadíváte do dáli – je to paráda. Všude v okolí vidíte rodinky hrochů koupající se v řece nebo se flákající na souši a pasoucí se slony na břehu, občas slyšíte bručet hrochy, opičky běhající po stromech... Něco moc nádherného! Zároveň aktivity, které tato Lodge nabízí, rozhodně stojí za to. My jsme měli v ceně 2 a vybrali jsme si tříhodinovou projížďku na člunu za poznáním hrochů a slonů v okolí, dále ptáčků, opiček, prasat bradavičnatých a buvolů. Třešničkou bylo narazit na pár orlů zvaných Fish eagle, kteří jsou prostě úžasní. Jsou zároveň národním ptákem Zambie a nachází se i na státní vlajce. Je trochu podobný orlovi na Mattoni. Jelikož jsme vyrazili přes poledne, tak jsme se na vodě všichni trochu připekli a poznali zde, o 900 metrů níže než je Lusaka, opravdové horko. A to i večer a v noci. Odpoledne nás řidič a průvodce parku vyvezli terénním otevřeným autem na klasické safari. Kromě kočiček a žiraf a zeber jsme potkali většinu zvěře, která se dá v Zambii v buši potkat. Rozeznáváme již několik druhů antilop, ptáků a narazili jsme zde dokonce i na dudka. Vraceli jsme se se západem slunce, což byla opravdová nádhera. V neděli ráno jsme si ještě připlatili 10 dolarů za walking safari, pracovně nazvané „Cesta za poznáním stop a výměšků divoké zvěře“. Průvodce, ozbrojený pro jistotu samopalem, byl fantastický, učil nás poznávat druhy a stáří stop a troufáme si říci, že nyní odhadneme stáří sloního hovna, poznáme hovno buvolí a od antilop. Narazili jsme také na nory od mravenečníka, kde nyní přežívají další zvířata a dozvěděli se, na co všechno se dá využít sloní trus. Nejzajímavější asi bylo inhalování zapáleného trusu při zástavě krvácení z nosu nebo jako přirozený repelent. Nebo také, jak bránit úrodu proti slonům – Jejich vlastní trus posypat chilli, z čehož jim malinko slzí oka a teče z chobotu, takže se raději vydají opačným směrem. Zkrátka, vše, co jsme zde viděli a slyšeli nás opravdu nadchlo.
Krom aktivit a skvělého jídla jsme si také nenechali ujít východ slunce nad Zambezi a sprchu v našem stanu, v kamenném korytě, kdy hlava sprchy byla zavěšena na větvi a výhled vedl přímo nad řeku, kde se hrošili hroši. Pohádka. A před odjezdem se ještě trochu zvlažit v malém bazénku a připravit se na náročnou cestu, která ale stála za to. V Zambezi jsme se raději nekoupali, ze břehu jsme viděli nějakého toho krokodýlka a také tam žije bilharzie.
Většina zážitků byla pozitivní, akorát se musíme zmínit, že nás bohužel okradli. Nevíme z jakého důvodu, ale šli pouze po jídle a ukradli nám ze stanu chleba a marmeládu a banány. Chytili jsme je po činu, ale byli moc rychlí, opice jsou opice. Aspoň jsme si je vyfotili, když už nic jiného.
Napsala Radka Rejhová