8. kapitola - Svatba
Tři
hodiny po poledni, Ron, Fred a George stáli před velkou bílou markýzou,
očekávající příjezd svatebních hostů. Harry si vzal láhev mnoholičného
lektvaru a připomínal tak černovlasého mudlu z místní vesnice Vydrník,
Svatého Drába, kterému ukradl Fred vlasy pomocí přivolávacího kouzla.
Plán byl představit Harryho jako „bratrance Barryho“ a důvěřovat, že velké množství Weasleyovských příbuzných ho skryje.
Všichni
čtyři drželi zasedací pořádek a tak pomáhali usazovat nově příchozí na
jejich místa. Zástup bíle oděných číšníků dorazil o hodinu později
spolu s kapelou ve zlatých hábitech a všichni tito kouzelníci seděli
nedaleko pod stromem.
Harry viděl bledý dým vycházející z dýmky
z tohoto hloučku. Za Harrrym, vchod pod markýzou odhaloval řady a řady
křehkých zlatých stoliček umístěných po obou stranách dlouhého
purpurového koberce. Podpůrné sloupy byly ověnčeny bílými a zlatými
květy.
Fred a George umístili obrovský shluk zlatých nafukovacích
balónků, kde se za chvíli měly stát Bill a Fleur manžely. Krom markýzy
se lenivě vznášeli nad trávníkem a živým plotem i motýly a včely.
Harry
se cítil trochu nepříjemně. Mudlovský chlapec, jehož podobu na sebe
Harry musel vzít, byl o něco tlustější než on sám, a tak mu bylo jeho
oblečení těsnější a v záři tohoto letního dne mu v něm bylo velmi horko.
„Až
se já budu ženit,“ pravil George upravující si límec svého obleku, „tak
se nebudu obtěžovat s žádnými takovými nesmysly. Obleču si, co budu
chtít a když mamka bude mít nějaké námitky tak na ní uvalím těloptačí
kletbu.“
„Nebyla dnes ráno moc smutná,“ uvažoval George, “když
plakala kvůli tomu, že tu s námi nebude Percy? Ale kdo ho tady chce. No
proboha, dejte se do pořádku, už jdou.“
Pestrobarevné postavy se
začaly objevovat jedna po druhé na okraji zahrady. Za několik minut se
zformovalo procesí, které se začínalo přes zahradu směrem k markýze.
Exotické
rostliny a začarovaní ptáci se vesele třepotali na čarodějnických
kloboucích, drahé kameny třpytící se na kravatách, dav začínal být
hlučnější a hlučnější až přehlušil zvuk včel, jak se přibližoval ke
stanu.
„Perfektní, myslím, že jsem viděl několik víl,“ pravil George, natahující krk, aby lépe viděl.
„Budou potřebovat pomoct porozumět našim anglickým zvykům, postarám se o ně …“.
„Né tak rychle“ zpomalil ho Fred a rozběhl se k francouzským čarodějnicím středního věku, aby je doprovodil dovnitř.
George je také opustil a připojil se k jiným čarodějnicím postaršího věku.
Ron převzal starost nad kolegou pana Weasleyho Parkynse a Harry dostal na starost starší nahluchlý čarodějnický pár.
„Harry,“
ozval se známý hlas, když se vracel opět od markýzy a našel Tonksovou a
Lupina, kteří postávali na začátku řady. Pro tuto příležitost si
Tonksová vybrala blond vlasy.
“Artur nám povídal, že si ten s kučeravými vlasy, je nám líto minulé noci,“ šeptla, když je Harry vedl uličkou.
„Ministerstvo začalo být velmi anti-vlkodlačské a tak jsme si mysleli, že by naše přítomnost neudělala nic dobrého.“
„To je v pořádku, chápu to,“ přikývl Harry, hovoříc víc k Lupinovi než k Tonksové.
Lupin mu věnoval úsměv, ale Harry viděl, že když se otočil, jeho výraz se znovu zachmuřil.
Nerozuměl tomu, neboť nebyl čas.
Hagrid
totiž nepochopil Georgův vtip, aby si sedl na kouzlem zvětšenou a
posilněnou stoličku, která se při jeho dosednutí proměnila na zlatou
hromadu třísek. Pan Weasley hned napravil škodu a Hagrid se všem, kdo
ho byli ochotní poslouchat, začal ospravedlňovat.
Harry přešel
znovu na začátek řady, když šel proti němu Ron a jeho pohled se střetl
s nejvýrazněji vypadajícím kouzelníkem jakého kdy viděl.
Trochu
šilhavý, s bílými vlasy podobajícími se cukrové vatě a sahajícím k
ramenům. Oděný v modrožlutém hábitu a s kloboukem, jehož střapec mu
visel před nosem.
„Xenofílius Láskorád,“ řekl a podával Harrymu ruku.
„Moje
dcera a já žijeme jen za kopcem a od Weasleyů. Je moc milé, že nás na
tuto významnou událost pozvali. Předpokládám, že se znáte s mojí dcerou
Lenkou?“ dodal směrem k Ronovi.
„Ano, je tu s Vámi??“ zeptal se Ron.
„Zdržela
se ve Vaší okouzlující zahradě, aby se pozdravila s trpaslíky, jaká to
slavná zamořenost. Jen málo kouzelníku ví, kolik se může naučit od
těchto moudrých tvorečků, jejichž pravé jméno je Gernumbli Gardensi.“¨
„Ti naši znají několik málo nadávek“ odvětil Ron. „Myslím, že je to naučili Fred s Georgem.
Harry pozoroval bandu kouzelníků, kteří si povídali u markýzi, když se k nim přiřítila Lenka.
„Ahoj Harry!“ pozdravila ho.
„Eh, jmenuji se Barry," řekl z míry vyvedený Harry.
„Oh, to jsi si změnil též," zeptala se ho bystře Lenka.
„Jak si mě poznala?“
„To jen tvé vyjadřování, víš,“ odvětila.
Stejně
jako její otec měla na sobě zářivě žlutý hábit, který doplnila velkou
slunečnicí ve vlasech. Ale, když jste se pohledem dostali přes ten
zářivý jas, vypadala velmi příjemně. Zvláště když neměla žádné
ředkvičky zavěšené v uších.
Xenofílius, který byl zabrán do
konverzace se známými, si rozhovoru mezi Harrym a Lenkou vůbec
nepovšiml. Lenka k němu přistoupila a strčila mu před hlavu prst.
„Podívej se tatí, jeden trpaslík mě hryzl.“
„Úžasné,
trpasličí sliny jsou velmi prospěšné,“ pravil pan Láskorád uchopující
Lenky roztažené prsty a pozorující malé zakulacené rány.
„Lenko,
zlatíčko, když dnes budeš cítit jakýkoliv vzrůstající talent – možno
také neočekávané nutkání zpívat opery a nebo recitovat Mermishe –
nepotlačuj ho. Můžeš být obdarována gernumblií.“
Ron myslící si naprosto přesný opak si hlasitě odfrkl.
„Ron se může smát,“ řekla Lenka pokojně, „ale můj otec se velmi zaobírá výzkumem trpasličí magie.“
„Skutečně?“ zeptal se Harry, který se rozhodl už mnohem dříve nevyjadřovat se k podivným výzkumům Lenčiny otce.
„Opravdu na to kousnutí něco nechceš?“
„Oh, to je v pořádku,“ odpověděla mu Lenka, cucající si svůj prst se zasněným výrazem a pozorující Harryho od hlavy k patě.
“Vypadáš
elegantně, říkala jsem tatínkovi, že většina lidí bude mít
pravděpodobně oblečené obleky, ale tatínek říká, že na svatbu patří
pestré barvy, kvůli štěstí, víš?“
Když se poohlédla po svém
otci, objevil se Ron s postarší dámou zavěšenou na jeho rameni. Její
zobákovitý nos, červeno namalované oči a růžově namalovaný klobouk, jí
dodávaly vzhled ošklivě namalovaného plameňáka.
……“ a tvoje
vlasy jsou předlouhé Ronalde, na moment jsem si myslela, že jsi
sestřenka Ginerva. U Merlinovy brady, co to má na sobě Xenofílius
Láskorád? Vypadá jako omeleta. A ty jsi kdo?“ vyštěkla na Harryho.
„Eh, teto Muriel, tohle je bratranec Barry.“
„Další
Weasley? Rozšiřujete se jako trpaslíci. A je tu někde Harry Potter??
Doufala jsem, že mě s ním seznámíš. Říkal jsi, že je to tvůj kamarád,
nebo jsi se jen vychloubal?“
„…ne…on víš nemohl přijít no…“
„Hmm,
omluvil se?? Vypadá také tak pohublý jako v Denním věštci? Právě jsem
byla instruovat, jak má nevěsta nosit můj diadém, je v mém rodu několik
staletí a je to skřetí práce,“ křikla na Harryho.
"Nádherné děvče, ale je to stále Francouzka. Tak, Rone, najdi mi dobré místo. Mám už sto sedm let a neměla bych dlouho stát.“
Ron
a Harry si vyměnili velmi významné pohledy jako se míhali a na jistý
čas se neviděli. Když se poté střetli ve vchodě, Harry ukázal místa
téměř tuctu hostům. Markýza byla téměř plná a poprvé nebyla venku žádná
řada.
„Noční můra Muriel,“ prohlásil Ron, mnoucí si rameno.
„Chodívala k nám na Vánoce každý rok, teda až se díky Bohu neurazila,
když jí Fred a George podstrčili během večera bombu hnojůvku pod židli.
Otec stále tvrdil, že nás vydědí.“
„Wow,“ dodal, mrkající rychleji než se Hermiona vydala směrem k nim.
„Vypadáš úžasně!“
„Vždy překvapený,“ řekla Hermiona skrz úsměv.
Měla oblečenou vzdušnou, orgovánovú róbu a střevíčky na vysokých podpatcích; její vlasy byly hladké a lesklé.
„Tvoje
„úžasná“ teta Muriel ale nesouhlasí. Potkala jsem ji na schodech, když
dávala Fleur diadém. Řekla: ‚Oh, toto je ta od mudlů?‘ a potom ‚zlá
postava a kostnaté členky.‘“
„Neber si to osobně, je hrubá na každého,“ odvětil Ron.
„Probíráte Muriel?“ zeptal se George, opouštíc markýzu spolu s Fredem.
„Právě mi řekla, že mi odstávají uši. Stará potvora. Škoda, že s ní není strýc Bilius, byl pravým výsměchem svateb.“
„To je ten, který uviděl Smrtonoše a do dvacetičtyř hodin zemřel?“ zeptala sa Hermiona
„No, ano. Ke konci byl už vážne trochu divný,“ připustil George
„Ale
předtím, než se zbláznil, býval vždy tělem a duší všech zábav,“ řekl
Fred. „Vždy vypil flašku ohnivé whisky, potom vyskočil na tanečný
parket, zdvihl si hábit a začal si vytahovat kytice květů z ... “
„Tak to zní opravdu okouzlujíce,“ prohlásila Hermiona, když se Harry zadusil smíchem.
„Z nějakého důvodu se nikdy neoženil,“ řekl Ron.
„Překvapuješ mě,“ odpověděla mu Hermiona.
Všichni
se smáli tak hodně, že nikdo z nich nezpozoroval posledního příchozího,
tmavovlasého mladého muže s velkým zahnutým nosem a širokými černým
obočím, nepozdravil Rona a s očima upřenýma na Hermionu řekl: „Vypadáš
úžasně.“
„Viktor!“ vykřikla a pustila svůj malý batoh, který
způsobil podstatně větší hluk, než se od jeho velikosti očekávalo. Když
se zpamatovala, stydíc se zdvihla ho a řekla,
„Nevěděla jsem, že jsi byl – je perfektní Tě vidět – jak se máš?“
Ronovo uši nabyly tmavočervenou barvu. Potom jak shlédl Krumovo přivítání nevěříc vlastním očím se trochu nahlas zeptal:
„Jak jsi se sem dostal?“
„Fleur mě pozvala,“ řekl Krum nadzvihujíc obočí.
Harry,
který neměl nic proti Krumovi, si s ním potřásl rukou, a uznal že by
bylo vhodné odvést Kruma z Ronovy blízkosti. Sám se mu nabídl, že ho
odvede k jeho místu.
„Tvůj přítel není rád, že mě vidí,“ řekl
Krum, když vstoupili do teď už plné markízy. „Anebo je to příbuzný?“
dodal dívajíc sa na Harryho s červenými vlnitými vlasy.
„Bratranec,“ zamumlal Harry ale Krum ve skutečnosti neposlouchal.
Jeho
vzhled způsoboval vzrušení, téměř stejné jako víly: Vždyť, byl slavný
hráč Famfrpálu. Dokud lidé stále natahovaly krky, aby ho lépe viděli,
Ron, Hermiona, Fred a George si pospíšili dolů uličkou.
„Čas usadit se,“ řekl Fred Harrymu „nebo nás nevěsta předběhne.“
Harry,
Ron a Hermiona se usadili v druhé řade hneď za Fredem a Georgem.
Hermiona se červenala a Ronovy uši byly stále rudé. Za pár okamžiků
zamumlal Harrymu,
„Viděl jsi, jak mu narostla ta mala hloupá bradka?“
Pocit
nervozity naplnil stan, mumlání občas přerušoval vzrušený smích. Pan a
paní Weasleyovi stáli na začátku uličky usmívajíc se a mávajíc
příbuzným; paní Weasleyová měla oblečeny nové šaty ametystové barvy s
podobným kloboukem.
O okamžik později vstoupili Bill a Charlie
do přední části markízy, oba v oblecích s velkými bílymi růžemi v
knoflíkových dírkách. Fred zahvízdal a odpovědí mu byl chichot ze
strany víl. Potom celý stan ztichl až na hudbu která vycházela z toho,
co se zdálo být zlatými balóny.
„Ooooch!“ vzdechla Hermiona, otáčejíc se na svém sedadle a hledíc ke vchodu.
Velký
kolektivní vzdych vydaný shromažděnými čarodějnicemi a čarodeji když
pan Delacour a Fleur šli nahoru uličkou, Fleur se vznášela, pan
Delacour nadskakoval a zářil. Fleur měla oblečené veľmi jednoduché bílé
šaty, které jakoby vyzařovaly sílu stříbrně zářit. Pokavaď její
oslnivost obyčejně potlačovala každého jiného při porovnaní, dnes její
krása každého převyšovala. Ginny a Gabrielle, obě měly oblečené zlaté
šaty, vypadaly ješte krásněji než obvykle a když Fleur šla pro něj,
Bill vypadal jako by se nikdy nestřetl s Fenrirem Šedohřbetem.
"Dámy
a pánové," řekl trochu monotónní hlas a s drobným šokem, Harry poznal
toho stejného malého čaroděje, který řečnil i na Brumbálově pohřbu, a
teď stál před Billem a Fleur.
"Shromáždili jsme se tu, abychom oslavili svazek dvou věrných duší…"
"Ano,
můj diadém to celé zkrášluje," řekla tetička Muriel raději šeptajíc.
"Ale musím říct, že Ginevřiny šaty jsou příliš krátké."
Ginny se
rozhlédla kolem, ušklíbla se a mrkla na Harryho, když se opět začala
dívat dopředu. Harryho mysl putovala daleko z markízy, zpět do
odpolední strávených osamotě s Ginny v osamělých částech školy. Zdálo
se to být tak vzdálené; zdáli sa být příliš dobré na to, aby to byla
pravda, jakoby kradl jasné hodiny ze života normální osoby, osoba bez
jizvy ve tvaru blesku na čele .... .
"Bereš si Ty, Williame Arthure Fleur Isabelle ... ?"
V
přední řade paní Weasleyová a madame Delacour obě pokojně vzlykaly do
kapesníků. Troubení zezadu markízy každému oznámilo, že Hagrid vytáhl
jeden ze svých kapesníků o velikosti stanu. Hermiona se otočila a
zahleděla se na Harryho; její oči byly plné slz.
"…tak Vás prohlašuji za muže a ženu, dokud vás smrt nerozdělí."
Vlasatý
čaroděj mávl rukou vysoko nad hlavami Billa a Fleur a déšť stříbrných
hvězd padal spirálovitě na postavy v objetí. Když Fred a George začali
tleskat, zlaté balóny nad hlavou pukaly. Hrdličky a malé zlaté zvonečky
létaly a vznášely se okolo nich, zpívajíc své písně a zvonkohru k hluku.
"Dámy a pánové!" zvolal ten vlasatý čaroděj. "Povstaňte prosím!"
Všichni
povstali, teta Muriel však slyšitelně reptala; on však opět mávl svou
hůlkou. Útesy na kterých seděli elegantně vystoupili do vzduchu zatímco
plátno stanu zmizelo, takže stáli u přístřešku ze zlatých sĺoupů, se
vznešeným pohledem na sady zalité sluncem a okolní krajinu. Hned poté,
kaluž tekutého zlata se začala roztahovat od středu stanu a vytvořila
tak lesklý taneční parket; vznášející se židle se samy uspořádaly okolo
malých, bíle potáhnutých stolů, které se úhledně snesly zpět na zem a
zlatě oděná skupina vystoupila na pódium.
"Príma," řekl Ron
odebírajíc se když se číšníci objevili na všech stranách, nesouc
stříbrné číše dýňového džusu, máslového ležáku, ohnivé whisky, jiní
zase vratké kopy ovocných dortů a sendvičů.
"Měli bychom jít a
poblahopřát jim!" prohlásila Hermiona, stojíce na špičkách, aby viděla
místo, kde se Bill a Fleur ztráceli mezi zástupem gratulantů.
"Na
to budeme mít čas později," pokrčil rameny Ron, dřímajíc tři máslové
ležáky z předchozího podnosu a jedno hned podal Harrymu. "Hermiono,
pojď už, musíme si najít stůl ... Není tam někde blízko Muriel -"
Ron
je vedl krížem přez prázdný taneční parket, dívajíc se napravo i
nalevo; Harry jasně cítil, že pozorně sledoval Kruma. Když dosáhli
druhé strany markízy, většina stolů už byla obsazená: Prázdný byl jen
ten, kde seděla osamělá Lenka.
„Můžeme se připojit?“ zeptal se Ron.
„Ach ano,“odvětila šťastně, „Otec právě šel odevzdat Billovi a Fleur náš dar.“
„Co je to, doživotní zásoby lichokořenu?“ zeptal se Ron.
Hermiona
ho chtěla kopnout pod stolem, ale místo Rona trefila Harryho. Tomu
vyhrkly slzy bolesti a na pár okamžiků ztratil ponětí o čem se baví.
Kapela
začala hrát a Bill a Fleur začali za velkého potlesku tancovat na
parketu, po chvíli se přidali pan Weasley a madame Delacour,
následováni paní Weaslyovou a Fleuřiným otcem.
„Mám ráda tuhle
píseň,“ řekla Lenka, kývajíce se v rytmu valčíku a po pár sekundách
vstala a odplachtila se na parket, tam se objevovala a mizela, celkem
sama se zavřenýma očima a s vlnícíma se rukama.
„Je dobrá, že ?“ řekl Ron obdivně. „Vždy dobrá.“
Ale
jeho úsměv se najednou vytratil: Viktor Krum se posadil na Lenčino
volné místo. Hermiona vypadala potěšeně a zároveň zmateně, ale
tentokrát jí Krum nepřišel skládat komplimenty. Se zamračeným výrazem
se zeptal, „Kdo je ten muž ve žlutém obleku?“
„Xenofilius Láskorád, je to otec naší společné přítelkyně,“ odvětil Ron.
Jeho bojový tón naznačoval, že se plánuje smát Xenofiliovi napříč jasné provokaci.
„Pojď si zatancovat,“ dodal směrem k Hermioně.
Vypadala překvapeně, ale s potěšením vstala. Spolu zmizeli v rostoucí tlačenici na tanečním parketu.
„Oh oni jsou spolu?“ zeptal se Krum dočasně vyvedený z míry.
„Ehm, dá se to tak říci,“odpověděl Harry.
„A ty si?“ zeptal se Krum.
„Barry Weasley.“
Potřásli si rukama.
„Ty Barry- znáš dobře toto Láskoráda?“
„Ani ne, poznal jsem ho až dnes. Proč?“
Krum se zamračil na svým drinkem, sledujíc Xenofilia, který se na druhé straně parketu bavil s více kouzelníky.
„Protože,“
pokračoval Krum, „jestli on není Fleuřin host, tak ho teď a tady
praštím za nošení toho ohavného symbolu na jeho hrudi.“
„Symbolu?“ tázal se Harry, dívajíce se na Xenofilia taky. Zvláštní trojúhelníkové oko se lesklo na jeho hrudi.
„Proč , co je na něm špatné?“
"Grindevald, to je Grindevaldův znak."
"Grindevald...ten temný mág, kterého Brumbál porazil?"
"Přesně."
Krumovy svaly na čelisti se pohybovali jako kdyby žvýkal, než řekl:
"Grindevald
zabil hodně lidí, například mého dědečka. Pochopitelně, on nikdy nebyl
silný v těchto místech. Říkalo se, že se bál Brumbála - a plným právem,
protože jak to s ním skončil. Ale tohle," ukázal prstem na
Xenofilia"tohle je jeho symbol, a já jsem to okamžitě poznal, Grindeval
tím označil stěny v Kruvalu, když tam studoval. Nějací idioti to
okopírovali do knih a na oblečení myslící si, že šok, který to vyvolá,
je udělá slavnými, až do té doby, než ti z nás, kteří kvůli
Grindevaldovi ztratili členy rodiny, je nepoučili."
Krum hrozivě
zapraskal klouby a mračil se na Xenofila. Harry byl zmatený.Zdálo se to
být neuvěřitelné a nepravděpodobné, že Lenčin otec by byl přívrženec
černé magie a nikdo jiný ve stanu se nezdál,že by rozpoznal
trojúhelníkový znak.
"Si-ehm-si si úplně jistý, že je to Grindewaldův znak?"
"Nepletu se," řekl Krum Chladně."Narážel jsem na ten znak několik let, znám ho dobře."
"Dobře,
je tu možnost," řekl Harry,"že Xenofilius nemá potuchy co ten symbol
znamená,oni Láskorodovi jsou trochu...zvláštní. Mohl ho normálně někde
najít a myslet si, že je to průřez hlavy zmuchloroha smrkáče anebo něco
takového."
"Průřez čeho?"
Dobře, ja nevím co to je, ale očividně on a jeho dcera je jdou přes prázdniny hledat..."
Harry se necítil dobře když popisoval Lenku a jejího otce.
"To
je ona,"řekl a ukázal na Lenku, která stále tancovala sama,vlníce
rukama okolo sebe a hlavou jako kdyby se pokoušela odehnat mouchu.
"Proč to dělá?"zeptal se Krum.
"Pravděpodobně se pokouší zbavit škrknů,"řekl Harry, který poznal příznaky.
Krum
neměl tušení jestli to Harry myslí vážně, nebo si z něj jen dělá
srandu. Vytáhl hůlku ze svého hábitu a hrozivě s ním poklepal po
stehně, až z jeho konce vyletěly jiskry.
"Gregorovič!" řekl
Harry nahlas a Krum sebou trhl, ale Harry byl příliš vzrušený, než aby
se o to staral, paměť se mu vrátila při pohledu na Krumovu hůlku.
Olivander ji starostlivě zkoumal před Turnajem Tří Kouzelníků.
"Co s ním?"zeptal se Krum podezíravě.
"Je výrobce kouzelnických hůlek!"
"Já vím", řekl Krum.
"Vyrobil tvou hůlku!To je na co jsem myslel-Famfrpál-"
Krum vypadal být čím dál tím více podezíravý.
"Jak víš ,odkud je moje hůlka?"
"Jáá...někde sem to četl, myslím,"řekl Harry."Ve fanouškovském časopise," divoce improvizoval a Krum se utišoval.
"Nevzpomínám si, že bych se někde s fanoušky bavil o mojí hůlce," řekl.
"Tak ..eh..Kde je Gregorovič teď?"
Krum vypadal rozpačitě.
"Odešel
před pár lety do důchodu. Já byl jedním z posledních, kteří koupili
Gregorovičovu hůlku. Jsou nejlepší, ale vím, že vy Brité dáváte
přednost Olivanderovi."
Harry neodpověděl. Předstíral, že
sleduje tanečníky stejně jako Krum, ale rychle přemýšlel. Na to, že
Voldemort hledal slavného výrobce kouzelnických hůlek ,nemohl Harry
najít žádný důvod. Bylo jisté, že je to kvůli tomu co Harryho hůlka
udělala tu noc ,kdy se Voldemort pět zjevil. To, že proutek z cesmínu a
pera fénixe přemohla půjčená hůlka, Ollivander nepředpověděl a ani tomu
nerozuměl. Věděl by to Gregorovič? Byl opravdu lepší než Ollivander,
poznal tajemství hůlek, které Ollivander neznal?
"Tohle děvče
velmi pěkně vypadá," řekl Krum a vytrhl Harryho z jeho myšlenek.Krum
ukazoval na Ginny, která se právě připojila k Lence.
"Další z tvých příbuzných?"
"Ano," řekl Harry najednou zaujatě,"a někoho hledá. Žárlivý typ, velký chlap. Nechtěl by si se mu postavit."
Krum si odfrkl.
"Co"
řekl, vyprazďňujíc pohár a opět se stavějíc na nohy,"je člověku platné,
že je mezinárodně známým hráčem Famfrpálu, když jsou všechny pěkné
děvčata zadané?"
A odešel pryč opouštejíc Harryho, vzal si
sendvič od procházejícího číšníka a pokračoval dále okolo rohu
přeplněného parketu.Chtěl najít Rona a povědět mu o Gregorovičovi, ale
tancoval s Hermionovu uprostřed parketu.Harry se opřel o jeden ze
zlatých sloupů a sledoval Ginny, která teď tancovala s Fredovým a
Georgovým přítelem Lee Jordanem, smažíc se necítit se pohoršeně o
slibu, který dal Ronovi.
Nikdy předtím nebyl na svatbě, takže
nemohl posoudit jak se kouzelnické svatby liší od těch mudlovských, i
když si byl jistý, že ty druhé mezahrnují dva fénixe, kteří vzétnou v
momentě když se začne krájet svatební dort, anebo flašky šampaňského
vznášející se samy od sebe na shromážděním. Jak se večer skláněl a
noční můry se začaly snášet pod klenbu, se i vznášející se lucerny
začínali rozsvěcet a zábava se stávala nevázanější.
Fred a
Georgie před dlouhou chvílí zmizeli do tmy s Fleuřinými sestřenicemi;
Charlie, Hagrid, a malý čaroděj v tmavofialovém klobouku zpívali v rohu
ódu "Hrdinu Oda". Když přecházel přes zástup, aby utekl opilému Ronovu
strýci, který sa nezdál být jistý, zda Harry je nebo není jeho syn,
uviděl Harry strakatého starého čaroděje sedícího osaměle u stolu Jeho
bledé šedé vlasy mu dávali výraz starých pampeliškových hodin a na
vrchu hlavy měl molama rozežraný fez. Byl mu jaksi povědomý,po chvilce
přemýšlení si Harry náhle uvědomil, že to je Elphias Doge, člen
Fénixova řádu a autor Brumbálova nekrologu.
Harry se k němu přiblížil.
"Můžu si přisednout?"
"Samozřejmě, samozřejmě," řekl Doge; měl celkem vysoký, sípavý hlas. Harry se k němu nahnul.
"Pane
Doge, jsem Harry Potter." Doge zalapal do dechu. "Drahý chlapče! Artur
mi říkal, že jsi tu, zamaskovaný…. Jsem tak rád, taková čest!" V
záchvatu nervového potešení Doge polil Harryho sklenicí šumivé vína.
"Přemýšlel
jsem o tom, že ti napíšu," zašeptal, "po Brumbálovi… šok… a pro Tebe,
jsem si jistý …" Dogeovy drobné oči byly náhle plné slz.
"Viděl
jsem nekrolog, který jste napsal pro Denního Věštce," řekl Harry. "Já
jsem si neuvědomil, že jste znal profesora Brumbála tak dobře."
"Tak
jako každý jiný," řekl Doge suše si oči kapesníkem. "Určite jsem ho
znal nejdéle, teda když nepočítáte Aberfortha – a zdá se, že ho lidé
nějak nepočítají." "Když už hovoříme o Dením Věštci… nevím zda jste
viděl, pane Dóží - ?"
"Ach, prosím, říkej mi Elphias, milý chlapče."
"Elphiasi, nevím jestli jste viděli rozhovor Rity Holoubkové o Brumbálovi?"Dogeovu tvář zaplavila rozhněvaná bavba.
"Ach
ano, Harry, viděl jsem to. Ta ženská,, je příšerné sní o něčem hovořit,
stydím se za to, že sem se stal natolik hrubým, a zatáhl jsem do toho
pstruhy a jak si viděl, tak se to v kletbách vzneslo nad můj zdravý
rozum."
"V tom interview," pokračoval Harry , "Rita Holoubková
naznačila, že profesor Brumbál se zaobíral l černou magií, když byl
mladý ."
"Nevěř ani slovu z toho!" povídal Doge okamžitě. "Ani slovu, Harry! Ať nic neposkvrní tvoje vzpomínky na Albuse Brumbála!"
Harry
se podíval do Dogeovy vážné tváře, stáhnutý bolestí a necítil se ani
tak uspokojený jako frustrovaný. Skutečně si Doge myslel, že to bylo
jednoduché, rozhodnutí si nevěřit? Nerozuměl Doge Harryho potřebě být
si jistý, vědět všechno ?
Možná Doge podezříval Harryho pocity, protože vypadal být ustaraný,
"Harry, Rita Holoubková je hrozná -" ale byl přerušený pronikavým chychotem.
"Rita Holoubková? Ach, já ji mám ráda, vždy si ji čtu!"
Harry a Doge sa otočili a uviděli, jak tam stojí teta Muriel, chochol tancující na vlasech a číší šumivého vína v její ruce.
"Napsala knihu o Brumbálovi, víte!"
"Ahoj, Muriel," povídá Doge, "ano, právě jsme diskutovali -"
"Vy tam! Dejte mi vaší stoličku, mám sto sedm roků!"
Jiný
červenovlasý Weasleyovský bratranec seskočil ze své stoličky a vypadal
vylekaně. Teta Muriel ji odkývala s překvapivou silou a posadila se na
ni přímo mezi Dogea a Harryho.
"Ahoj opět, Barry anebo jak se
jmenuješ," povídala Harrymu, "tak co jste si povídali o Rite
Holoubkové, Elphiasi? Víte, že napsala Brumbálův životopis? Nemůžu se
dočkat, až si ho přečtu. Musím si zarezervovat objednávku Flourisha a
Blottsa!"
Doge vypadal ztrnulý a vážný, ale teta Muriel
vyprázdnila svou číši a luskla svými kostnatými prsty na procházejícího
číšnika aby jí dolil. Dopřála si velký hlt šumivého vína, odfrkla si a
potom řekla:
"Nemusíš vypadat jako pár vycpaných žab!Předtím než si
se stal tak vážený a respektovaný a všechny ty nesmysly, tak byli
nějaké zábavné zvěsti o Albusovi!"
"Špatně informované očernění," řekl Doge, který opět vypadal jako ředkvička.
"To
můžete říct vy Elphiasi" chichotala se teta Muriel."Všimla jsem si jak
jste se vybruslili z nepříjemných částí v tom vašem nekrologu!"
"Lituji, že si to myslíte," řekl Doge, stále chladnoucí."Ujišťuji vás, že sem to psal od srdce."
"Ach,
vím jste ctil Brumbála a odvážím si tvrdit, že byste si myslel jaký byl
světec i kdyby jste věděl jak skoncoval se svou motáckou sestrou!"
"Muriel!"zavolal Doge.
Chlad pronikající Harryho hrudí neměl nic společného s chlazeným šampaňským.
"Co jste tím myslela?" zeptal se Muriel."Kdo řekl, že jeho sestra byla moták? Myslel jsem si, že byla nemocná?"
"Myslel si špatně, že Harry!"řekla teta Muriel, vypadajíc potěšeně efektem , který způsobila.
"Rozhodně,
jak jste mohl čekat,že byste o tom něco věděl!To všechno se stalo před
hodně lety, než jste vůbec myslel můj drahý, a pravda je, že my co jsme
byli naživu jsme neměli tušení co se vlastně dělo. To proto se nemůžu
dočkat až zjistím proč Skeeterovou neuzemnili! Brumbál držel svou
sestru od sebe dost dlouho!"
"Lživé!"chrčel Doge, " absolutně lživé!"
"Nikdy mi neřekl, že jeho sestra byla moták," pověděl Harry bez rozmyslu, cítíc chlad v sobě.
"A proč by vám to mě proboha říkat?" křičela Muriel, kolísajíc se trochu na židli, jak se pokoušela zaměřit Harryho.
"Důvod
proč Albus nikdy nemluvil o Arianě," začal Elphias s hlasem plným
emocí, " je podle mě uplně jasný. Byl tak zničený její smrtí..."
"Tak
proč ji nikdo nikdy neviděl Elphiasi?"kvákala Muriel,"proč polovina z
nás nikdy nevěděla, že existuje, než vezli rakvi pryč z domu na její
pohřeb? Kde byl svatý Albus než byla Ariana zavřená v pivnici?Pryč ve
skvělých Bradavicích, a nevadilo mu co se dělo v jeho vlastním domě!"
"Co tím myslíte, že byla zavřená v pivnici?" zeptal se Harry. "Co to je?"
Doge vypadal zoufalý. Teta Muriel se opět zachichotala a odpověděla Harrymu.
"Brumbálova matka byla strašná žena, jednoduše strašná. Narodila se mudlům, i když jsem slyšela, že předstírá něco jiné..."
"Nikdy nepředstírala nic podobného! Kendra byla skvělá žena,"šeptal Doge bídně, ale Muriel ho ignorovala.
"...pyšná a velmi panovačná, druh čarodějky pro kterou bylo utrpením když se jí narodil moták..."
"Ariana nebyla moták!" chrčel Doge.
"Tak mi vysvětli proč se nikdy nedostala do Bradavic!"řekla teta Muriel, otočila se zpět k Harrymu.
"V
našich časech, byli motáci schováváni a mohlo to až přijít do extrémů,
že byli věznění, jako to malé děvče v domě a předstírali, že
neexistují..."
"Říkám vám, že to se nestalo!" řekl Doge, ale teta Muriel ho převálcovala, stále adresujíc Harrymu.
"Motáci
byli obyčejně posílaní do mudlovských škol a byli povzbuzováni, aby se
zařadili do mudlovské společnosti...podstatně milejší, než najít jim
místo v kouzelnickém světě, kde byli vždy jen druhořadí, ale Kendře
Brumbálové se ani nesnilo poslal její motáckou dceru do mudlovské
školy..."
"Ariana byla choulostivá!" řekl zoufale Doge." Její zdraví bylo vždy příliš ubohé, aby jí dovolilo.."
"...dovolilo
opustit dům?" chichotala se Muriel." A přece nikdy nebyla vzána u
svatého Munga a žádný léčitel nebyl zavolaný aby ji navštívil!"
"Skutečně Muriel, jak to můžete vědět..."
"Pro
vaši informaci, Elaphiasi, můj bratranec Lancelot byl léčitelem svatého
Munga v toho času, a pověděl mojí rodině, že tam Ariana nikdy
nebyla.Nadevšechno podezíravý Lancelot!" Doge vypadal, že mu zanedlouho
vyhrknou slzy. Teta Muriel, která se zdála být velmi potěšena sama
sebou vzala další šampaňské. Ztrnulý Harry myslel na to jak ho
Dursleyovi umlčovali, zamykali a drželi mimo dosah, jen proto že byl
kouzelník. Zažila Brumbálova sestra to samé, jen opačně, uvězněná pro
nedostatek magie? A dokázal ji Brumbál ponechat svému osudu když
odcházel rozvíjet svůj genialní talent do Bradavic?"
"Teď, pokud Kendra neumřela první," začala Muriel znovu, " měla bych říct, že byla ona kdo zabil Arianu..."
"Jak můžeš Muriel!" stonal Doge."Matka zabije vlastní dceru, mysli než něco řekneš!"
"Když byla matka schopná uvázat dceru na celé roky, proč ne?"škubla ramenem Muriel.
"Ale jak jsem pověděla, protože Kendra zemřela před Arianou, i když to někomu není jasné..."
"Ano,
Ariana snad mohla udělat zoufalý pokus proniknout na svobodu a zabít
Kendru v boji," pověděla teta Muriel zamyšleně." Mátl všem hlavu jako
vy, Elphiasi. Byli jste na Arianiném pohřbu, že..."
"Ano, byl jsem" pověděl Doge přes chvějící se ústa,"a víc skličující událost si nemůžu pamatovat, Albus měl zlomené srdce..."
"Nejen srdce, nezlomil mu náhodou Aberfoth nos při pohřbu?"
Jestliže
Doge vypadal děsivě předtím, nebylo to nic oproti tomu jak vypadal
teď.Muriel mu mohla působit bolest. Ona se však nahlas zachichotala a
protáhla další hlt šumivého vína, který ji kapal po bradě.
"Jak...?"krákal Doge.
"Moje matka byla Přítelkyně se starou Bathildou Bagshotovou," řekla Muriel štastně.
"Bathilda
to popsala celé mojí matce, když sem poslouchala za dveřmi. A bitva u
rakve. Jak Bathilda řekla, Aberforth Křičel, že to byla všechno
Albusova vina, že Ariana je mrtvá a potom ho udeřil do tváře. Podle
Bathildy se Albus Vůbec nebránil což je samo osobě dost divné.Albus
mohl zničit Aberfortha v souboji s obouma rukama zavazanýma za zády.
Muriel
si dopřála ještě větší doušek šampaňského. Recitovat takové staré
báchorky ji těšilo stejně jako děsit Dogeho. Harry nevěděl co si má
myslet, a čemu má věřit. On chtěl poznat pravdu a předse všchno co Doge
dělal, bylo , že seděl a brblal, že Ariana byla nemocná.
Harry nemohl věřit, že by Brumbál nezasáhl při takové krutosti v jeho vlastním domě, ale i přesto bylo na tom příběhu divné.
"A řeknu vám i něco jiného," řekla Muriel, trochu škytají, jak vyprázdňovala číši.
"Myslím,
že Bathilda prozradila to tajemství Ritě Holoubkové. Všechny ty náznaky
v Holobkové interview o důležitém prameni blízko Brumbála - nikdo neví
co všechno mohl být okolo té věci s Arianou!"
"Bathilda by nikdy nemluvila s Ritou Holoubkovou!" bručel Doge
"Bathilda Bagshotová?" zeptal se Harry. "Spisovatelka Dějin Magie?"
Toto jméno bylo vytisknuté na jednom hřbetu z Harryho učebnic, i když ne na jedné z těch kterým se věnoval pozorně.
"Ano",
řekl Doge, chytajíc se Harryho otázky jako tonoucí stébla."Nejvíc
talentovaná kouzelnická historička a stará Albusova přítelkyně"
"Jak sem slyšela tak už je uplně senilní," řekla Muriel radostně.
"Jestli
to je pravda tak je ještě nechutnější, že se do ní Holoubková pouští,"
řekl Doge, " a nic nemůže podpořit to co Bathilda mohla říci!"
"Ach
jsou i zaručené způsoby jak oživit paměť a já jsem si jistá, že je
Holoubková dobře zná", řekla teta Muriel," ale i když je Bathilda úplně
bláznivá, jsem si jistá, že má staré fotografie a možná i staré dopisy.
Ona znala Brumbála celé roky...Myslím, že výlet do Godrikova dolu by to
mohl dokázat."
Harry, který si právě upíjel z máslového ležáku,
se začal dusit. Doge ho udeřil do zad a upřel na Muriel planoucí oči.
Když opět získal kontrolu nad hlasem, zeptal se," Bathilda bydlela v
Godrikově dole?" Ach ano, ona tam byla téměř vždy! Brumbálovi se tam
přestěhovali po Percivalovu zatknutí a ona byla jejich sousedkou."
"Brumbálovi žili v Godrikově dole?"
"Ano Harry, to sem právě řekla," řekla teta Muriel.
Harry
se cítil být prázdný. Nikdy za celých šest let mu Brumbál neřekl, že
blízcí jich obou žili a zemřeli v Godrikově dole. Proč?Byla Lily a
James pochování blízko Brumbálovy sestry a matky?Navštěvoval Brumbál
jejich hroby a procházel přitom možná okolo Potterových?A nikdy neřekl
Harrymu...nikdy se neobtěžoval říct mu...
Proč to bylo tak
důležité nedokázal Harry vysvětlit dokonce ani sám sobě, Teď mu
připadalo rovnocené lži, nepovědět mu, že oba mají společné skutečnosti
s tímto místem. Díval se před sebe, takměř nevnímajíc co se děje okolo
něho, a ani si neuvědomil, že Hermiona se vynořila z davu a posadila se
na židli vedle něj.
"Jednoduše, už nemúžu tancovat dále,"
popadla dech a sundala si jednu botu masírujíc si nohu."Ron si šel
najít nějaký máslový ležák.Je to trochu čudné. Právě sem viděla hádat
se Viktora a Střelenčiného otce..." Při pohledu na něj ji na chvíli
selhal hlas.
"Harry jsi v pořádku?"
Harry nevěděl kde začít,
ale ztratilo to smysl v mometě, když se něco stříbrné sneslo nad
parket. Elegantí a lesklý rys přistál uprostřed překvapených tanečníků.
Hlavy se k tomu otočili a ti co nejblíže tancovali, najednou zastavili
uprostřed tance. V ten moment se ústa patrona otevřely a mluvily hlasem
Kingsleyho Pastorka.
"Ministerstvo padlo. Brousek je mrtvý. Přicházejí..."
malá část kapitoly převzata z neupravené slovenské verze na dh-cze.blogspot.com