Podrobna historia BLINK182 (tretia kapitola)
30. 7. 2007
Podrobná historie Blink-182 (3)
Třetí kapitola
První koncerty – tragédie
Na počátku roku 1993 byla kapela kompletní. Měla vlastní písničky, měla vlastní styl. Měla jméno i svého králíčka. A tak se pustila do nahrávání, můžeme-li to tak vůbec nazvat, dema – "Flyswatter".
„Říkal jsem si, že jméno Flyswatter (plácačka na mouchy) by bylo super. Je to sice o ničem, ale zní to skvěle,“ vzpomíná na tuto dobu Mark Hoppus. „A jako obal jsme použili moje kresby á la moderní umění.“
Písničky na "Flyswatter" byly ve skutečnosti nahrány živě, bez jakýchkoliv úprav, mixu, prostě nic, co se běžně používá, aby nahrávka zněla lépe. Tom potom udělal několik kopií a pár jich prodal během přestávek děckům ve škole. A tím veškerý obchod skončil.
„Lidi se mě pořád ptají, kde by sehnali Flyswatter,“ říká Tom DeLonge. „Já si vždycky říkám, ‚Ty vole, kdybys jen věděl, co vlastně chceš. Je to jako bys chtěl sbírat hovna‘. Je to jen pár písniček nahraných v obýváku. Neuměli jsme zpívat ani hrát. A na nahrávce vlastně ani nic neslyšíte. Je to prostě hnus.“
Ale i přes otřesnou kvalitu nahrávky to kapele pomohlo. Zanedlouho se už chystala na svůj vůbec první koncert. Ten proběhl jednu úterní noc v nočním klubu Spirit Club, kam se mohlo až od 21 let (tento věk je v USA považován za dospělost). Vlastně to nebyl ani tak klub, jako spíš bar, který občas pořádal malé koncerty. Kapely zde hrály zadarmo a samy si musely zajistit prodej lístků. Peníze z těch, co prodaly, si mohly ponechat. Neprodané lístky musely kapely vrátit. Když se Blink chystali na svůj první koncert, vrátili klubu všechny lístky, které dostali k prodeji...
„Neznali jsme nikoho, komu by bylo 21 let,“ říká DeLonge. „Ani nám nebylo 21. My jsme ani nemohli jít dovnitř předtím, než jsme měli hrát. Museli jsme celej večer čekat venku.“
„Nikdo tam nebyl,“ přidává k tomu Mark. „Jen my, náš kamarád Cam, kterej jedinej byl dost starej na to, aby tam vůbec mohl přijít, jeden ožralej motorkář a barmani. To bylo všechno. A nevím proč, ale já byl nervózní.“
Druhý koncert Blink proběhl v dnes již zavřeném obchodě Alley Kat Records v San Diegu. Na programu byly dvě kapely, Blink začínali. Ta druhá skupina byla šílená hardcore goth kapela, jejíž jméno si nikdo nikdy nezapamatoval. Na obě kapely se přišlo podívat asi deset lidí. A všech těch deset lidí byli kamarádi, kteří přišli podpořit Blink, kteří zavalili letáčky místní střední školy. A ačkoliv na druhou kapelu nikdo nepřišel, v porovnání s Blink byli profíci – měli dokonce vlastní světelnou show. Navíc organizátoři nebyli zrovna šikulové a tak se stalo, že Tom dostal přes mikrofon ránu elektrickým proudem, přičemž jeho pusa dostala křeč. To ohromně pobavilo holku, po které DeLonge tehdy prahnul. Druhý koncert se prostě nepovedl.
Ale jim to bylo jedno. Měli kapelu, měli nahrávku a konečně hráli koncerty. Ty se pomalu ale jistě stávaly víc a víc pravidelnější. Studenti powayské střední školy, kteří Toma milovali už dříve (dokonce jej zvolili místním králem plesu), se o kapelu začali také zajímat. A Blink byli hrdí na to, co během krátké doby dokázali. Od založení kapely v létě roku 1992 se naučili hrát s jen pár chybami a hráli před opravdovými lidmi. A dokonce měli odvahu na nahrání prvního dema. A to všechno během zhruba jednoho roku, co se znají. Jejich kariéra začínala.
Pokračování příště
První koncerty – tragédie
Na počátku roku 1993 byla kapela kompletní. Měla vlastní písničky, měla vlastní styl. Měla jméno i svého králíčka. A tak se pustila do nahrávání, můžeme-li to tak vůbec nazvat, dema – "Flyswatter".
„Říkal jsem si, že jméno Flyswatter (plácačka na mouchy) by bylo super. Je to sice o ničem, ale zní to skvěle,“ vzpomíná na tuto dobu Mark Hoppus. „A jako obal jsme použili moje kresby á la moderní umění.“
Písničky na "Flyswatter" byly ve skutečnosti nahrány živě, bez jakýchkoliv úprav, mixu, prostě nic, co se běžně používá, aby nahrávka zněla lépe. Tom potom udělal několik kopií a pár jich prodal během přestávek děckům ve škole. A tím veškerý obchod skončil.
„Lidi se mě pořád ptají, kde by sehnali Flyswatter,“ říká Tom DeLonge. „Já si vždycky říkám, ‚Ty vole, kdybys jen věděl, co vlastně chceš. Je to jako bys chtěl sbírat hovna‘. Je to jen pár písniček nahraných v obýváku. Neuměli jsme zpívat ani hrát. A na nahrávce vlastně ani nic neslyšíte. Je to prostě hnus.“
Ale i přes otřesnou kvalitu nahrávky to kapele pomohlo. Zanedlouho se už chystala na svůj vůbec první koncert. Ten proběhl jednu úterní noc v nočním klubu Spirit Club, kam se mohlo až od 21 let (tento věk je v USA považován za dospělost). Vlastně to nebyl ani tak klub, jako spíš bar, který občas pořádal malé koncerty. Kapely zde hrály zadarmo a samy si musely zajistit prodej lístků. Peníze z těch, co prodaly, si mohly ponechat. Neprodané lístky musely kapely vrátit. Když se Blink chystali na svůj první koncert, vrátili klubu všechny lístky, které dostali k prodeji...
„Neznali jsme nikoho, komu by bylo 21 let,“ říká DeLonge. „Ani nám nebylo 21. My jsme ani nemohli jít dovnitř předtím, než jsme měli hrát. Museli jsme celej večer čekat venku.“
„Nikdo tam nebyl,“ přidává k tomu Mark. „Jen my, náš kamarád Cam, kterej jedinej byl dost starej na to, aby tam vůbec mohl přijít, jeden ožralej motorkář a barmani. To bylo všechno. A nevím proč, ale já byl nervózní.“
Druhý koncert Blink proběhl v dnes již zavřeném obchodě Alley Kat Records v San Diegu. Na programu byly dvě kapely, Blink začínali. Ta druhá skupina byla šílená hardcore goth kapela, jejíž jméno si nikdo nikdy nezapamatoval. Na obě kapely se přišlo podívat asi deset lidí. A všech těch deset lidí byli kamarádi, kteří přišli podpořit Blink, kteří zavalili letáčky místní střední školy. A ačkoliv na druhou kapelu nikdo nepřišel, v porovnání s Blink byli profíci – měli dokonce vlastní světelnou show. Navíc organizátoři nebyli zrovna šikulové a tak se stalo, že Tom dostal přes mikrofon ránu elektrickým proudem, přičemž jeho pusa dostala křeč. To ohromně pobavilo holku, po které DeLonge tehdy prahnul. Druhý koncert se prostě nepovedl.
Ale jim to bylo jedno. Měli kapelu, měli nahrávku a konečně hráli koncerty. Ty se pomalu ale jistě stávaly víc a víc pravidelnější. Studenti powayské střední školy, kteří Toma milovali už dříve (dokonce jej zvolili místním králem plesu), se o kapelu začali také zajímat. A Blink byli hrdí na to, co během krátké doby dokázali. Od založení kapely v létě roku 1992 se naučili hrát s jen pár chybami a hráli před opravdovými lidmi. A dokonce měli odvahu na nahrání prvního dema. A to všechno během zhruba jednoho roku, co se znají. Jejich kariéra začínala.
Pokračování příště
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář