Plus 44 nechtějí být druzí Blink-182
20. 7. 2007
Plus 44 nechtějí být druzí Blink-182
Server plus44online.de udělal rozhovor s Plus během jejich pobytu v Německu. Přečtete si jeho český překlad:
Je to normální, že dáváte tolik rozhovorů?
Mark: Jasně, když jsme na turné, tak ano. A občas i když jsme doma, tak občas sedím tři hodiny na telefonu a dělám rozhovory. Je to v pohodě, je to součást naší práce.
Není to občas nudné odpovídat na ty stejné otázky?
Mark: Dřív mi to hodně vadilo. Ale pak jsme začal s podcasty a v nich jsem začal dělat rozhovory s kapelama a ocitl jsem se tak na druhé straně mikrofonu. A poznal jsem, jaké to je. Ono to je hrozně těžký se zeptat na něco, na co už kapela neodpovídala asi tisíckrát. Takže když se mě teď někdo zeptá na něco, co jsem slyšel už mnohokrát, jsem v pohodě. Chápu, že to je součást jeho práce a už mi to nevadí.
Jaký je rozdíl mezi publikem Plus 44 a předchozími kapelami?
Mark: Myslím, že máme ty nejlepší na světě, protože pochází z fandů Blink-182. Hodně z nich přešlo k Plus 44. Ale taky přišli lidi, kterým se Blink-182 nelíbili, ale +44 mají rádi. Takže paráda.
Jsou to starší fanoušci?
Mark: Nemyslím si. Ale ten věkový rozsah fanoušků +44 je asi větší než u Blink-182. S Blink jsem začali před 15 lety a lidi s námi prostě stárnuli.
Nevadí vám otázky o Blink-182?
Shane: Ne, vůbec. Rozhodnutí odpovídat je na Markovi, takže je to na něm. Jsou to rozhodně důležitý otázky.
Co pro vás znamená začínat od nuly?
Mark: Bylo to úmyslné rozhodnutí, který jsme učinili během rozhovorů s labelem, naším managementem, promotéry apod. Řekli jsme, že chceme začít od nuly a propracovat se nahoru. Chceme tuhle kapelu postavit na muzice. Od prvního dne jsme okolo kapely nechtěli dělat nějakej humbuk, dokud nebude deska venku. Ano, dělali jsme rozhovory, nějaký promoakce a podobně, ale nebylo to...víte, chtěli jsme začít u hudby a na ní všechno postavit. Chceme stát na vlastních nohách, nechceme být druzí Blink-182, i když já a Travis milujeme všechno na této kapele a milovali jsme každou vteřinu, kterou jsme v ní strávili.
Plánujete nějaké hosty na další desce?
Mark: Možná, už jsme vlastně o tomto uvažovali s první deskou. Bylo hodně lidí, kteří s námi chtěli pracovat, ale naši první desku jsme si chtěli udělat pouze sami. Soustředil jsem se pouze na tuto cestu a nemyslel jsem na nějakou spolupráci s někým jiným. Ale na další desce, určitě!
Je rozdíl hrát v Evropě a Americe?
Mark: Vypadá to, že lidi jsou rádi, ať přijedem kamkoliv. Víte, každej koncert je jinej, můžete hrát pět dní v tom stejným městě a stejným klubu, ale pokaždý to bude jiný, takže ani tak nezáleží na místu. Důležití jsou lidi.
Jaký máte vztah k Angels & Airwaves?
Mark: S Tomem jsem nemluvil dva roky. Lidi poslouchají +44, lidi poslouchají Angels & Airwaves, lidi poslouchají co chtějí. Nebereme to jako nějakou soutěž s nějakou, jakoukoli kapelou. Staráme se sami o sebe.
Byl to velký posun, když teď zpíváš jen ty sám?
Mark: Rozhodně, dřív by mě to ani nenapadlo. Když jsme nahrávali desku, tak jsem pořád říkal, že musíme najít dalšího zpěváka. Obyčejně jsem zpíval do C a dál to bylo na Tomovi, takže jsem nezpíval D, E, F. Na této desce je písnička ve vysokým F a já to vyzpívám. Byla to nutnost, protože jsme nenašli nikoho, kdo by mezi nás zapadl. Byl to přirozenej vývoj, takže já dělám všechny vokály. A jsem na ně taky patřičně pyšnej. Nevěděl jsem, co dokážu se svým hlasem.
Máš učitele zpěvu?
Mark: Ne, nemám. Ale teď mi stouplo sebevědomí. Já jsem jedinej, kdo zpívá, dřív jsem se svýho hlasu bál, nebo že budu nemocnej, ale teď se bojím desetkrát víc, protože jsem jedinej zpěvák. Takže na turné nepiju, na turné nekouřím a snažím se co možná nejvíc používat moje prkýnko, piju hodně vody a je to hodně únavný, protože se pořád bojím, abych neztratil hlas.
Bude se vaše hudba dál rozvíjet do více směrů?
Mark: To nevím. Myslím, že se po nějakých dalších směrů dostaneme, protože jsme si pro sebe řekli, co +44 jsou zač. Jsme punk-rocková kapela, jsme elektronická kapela, jsme ovlivněni hip-hopovými rytmy, nebo taneční muzikou. Máme v sobě prvky všech těchto stylů, ale nejsme žádným z nich. Pokud budeme chtít udělat elektronickej song, tak ho uděláme, protože je to pro nás zábava. Všichni posloucháme více hudebních žánrů, nikdo není zaměřenej jen na jednu škatulku. A když píšeme písničky, tak se to projevuje. Nikdy nevíme, jak písnička skončí, až bude hotová. Na dece jsou písničky začínající elektronikou a končící akustikou.
Už máte nějaké nové písničky?
Mark: Pár jich máme. Na tomto turné jich vlastně pár napíšeme. Ale nemáme tady svýho bubeníka, tak uvidíme. My totiž pracujeme všichni dohromady.
Bylo pro tebe těžké, že jsi musel všechny texty napsat sám?
Mark: Trochu jo, protože jsem na tom pracoval fakt tvrdě. Nahrávali jsme v našem studiu v Los Angeles, a já si tam sednul a psal texty. Někdy jsem tam byl celý dny. Ale když jsem skončil, byl jsem na ně hrdej. Na některých textech se mnou pracoval Shane. Myslím, že to jsou dobrý texty. Vždycky jsem měl pocit, že na všech deskách Blink máme upřímný texty o hodně věcech. Ale trochu jsme se někdy sami brzdili. Na této desce, když je písnička deprimující, tak má takový text. Když má být veselá, tak taková je.
Projevily se v tvých textech nějaké emoce?
Mark: První dokončená písnička byla No It Isn't. Je o konci Blink-182 a když jsem ten song dopsal, tak na mě ten konce hodně padl. A tak jsem ji pojmenoval No It Isn't (Ne to není).
Co vás inspiruje při psaní?
Shane: Upřímně, nevím. Prostě si sednu a píšu. Nikdy si neříkám 'Musím naspat písničku'. Prostě si sednu, vezmu jednu ze svých kytar a podle toho, jakou zvolím, vymyslím písničku. Fakt nikdy nevím, co ze mě vyleze.
Mark: Ani já nevím, kde beru inspiraci. Je to fajn pocit, když pracujete na nějaké písničce a vidíte, jak se z malého nápadu stává dobrej song. Taková tvorba písnička je ta nejuspokojivější věc na světě.
Jaké máte plány po turné?
Mark: Turné končí 10. února, potom jsme asi týden doma. Pak nás čeká Japonsko a Austrálie, pak pár týdnů doma a pak turné s Fall Out Boy v USA.
Kdy se vrátíte do Německa?
Mark: Už toto léto!
Budete zase někdy hrát s Carol Heller?
Mark: Hrozně bych rád, byla by to zábava, kdyby přišla na pódium a zazpívala svoji část v Make You Smile. Nevím, jestli se to někdy stane, je těhotná a má děti.
Jaký bude další singl v Německu? (potažmo v Evropě)
Mark: Nevím. Právě jsme mluvili o dalším singlu a je to něco, co musíme probrat s labelem. Padaly návrhy jako 155 nebo Baby, Come On, nebo No It Isn't. Ve hře je tento typ písniček.
Jste spokojeni s deskou?
Mark: Reakce jsou dobré. Jsme fakt poctěni počtem lidí, kteří o desce mluví. My jsme se jen zavřeli do studia a pracovali na tom, co milujeme. Nevěděli jsme, co můžeme čekat, jak se deska bude prodávat a podobně. Začínáme hrát v malých klubech a jdeme pomalu nahoru. Ale moc velký očekávání nemáme.
Na co myslíš, když jsi na pódiu?
Mark: Na všechno možné. Někdy si říkám, 'Bože, jaký je další verš!', někdy myslím na to, co se děje doma, někdy na to, že musím uklidit garáž před domem. Hodně času trávím pohledem do lidí, sleduju jejich reakce na písničky. Sleduju, co mají lidi na sobě. Rád se dívám mezi lidi, protože o tom to celý je. A vepředu navíc bývají lidi, kteří s vámi zpívají každý slovo.
Je to normální, že dáváte tolik rozhovorů?
Mark: Jasně, když jsme na turné, tak ano. A občas i když jsme doma, tak občas sedím tři hodiny na telefonu a dělám rozhovory. Je to v pohodě, je to součást naší práce.
Není to občas nudné odpovídat na ty stejné otázky?
Mark: Dřív mi to hodně vadilo. Ale pak jsme začal s podcasty a v nich jsem začal dělat rozhovory s kapelama a ocitl jsem se tak na druhé straně mikrofonu. A poznal jsem, jaké to je. Ono to je hrozně těžký se zeptat na něco, na co už kapela neodpovídala asi tisíckrát. Takže když se mě teď někdo zeptá na něco, co jsem slyšel už mnohokrát, jsem v pohodě. Chápu, že to je součást jeho práce a už mi to nevadí.
Jaký je rozdíl mezi publikem Plus 44 a předchozími kapelami?
Mark: Myslím, že máme ty nejlepší na světě, protože pochází z fandů Blink-182. Hodně z nich přešlo k Plus 44. Ale taky přišli lidi, kterým se Blink-182 nelíbili, ale +44 mají rádi. Takže paráda.
Jsou to starší fanoušci?
Mark: Nemyslím si. Ale ten věkový rozsah fanoušků +44 je asi větší než u Blink-182. S Blink jsem začali před 15 lety a lidi s námi prostě stárnuli.
Nevadí vám otázky o Blink-182?
Shane: Ne, vůbec. Rozhodnutí odpovídat je na Markovi, takže je to na něm. Jsou to rozhodně důležitý otázky.
Co pro vás znamená začínat od nuly?
Mark: Bylo to úmyslné rozhodnutí, který jsme učinili během rozhovorů s labelem, naším managementem, promotéry apod. Řekli jsme, že chceme začít od nuly a propracovat se nahoru. Chceme tuhle kapelu postavit na muzice. Od prvního dne jsme okolo kapely nechtěli dělat nějakej humbuk, dokud nebude deska venku. Ano, dělali jsme rozhovory, nějaký promoakce a podobně, ale nebylo to...víte, chtěli jsme začít u hudby a na ní všechno postavit. Chceme stát na vlastních nohách, nechceme být druzí Blink-182, i když já a Travis milujeme všechno na této kapele a milovali jsme každou vteřinu, kterou jsme v ní strávili.
Plánujete nějaké hosty na další desce?
Mark: Možná, už jsme vlastně o tomto uvažovali s první deskou. Bylo hodně lidí, kteří s námi chtěli pracovat, ale naši první desku jsme si chtěli udělat pouze sami. Soustředil jsem se pouze na tuto cestu a nemyslel jsem na nějakou spolupráci s někým jiným. Ale na další desce, určitě!
Je rozdíl hrát v Evropě a Americe?
Mark: Vypadá to, že lidi jsou rádi, ať přijedem kamkoliv. Víte, každej koncert je jinej, můžete hrát pět dní v tom stejným městě a stejným klubu, ale pokaždý to bude jiný, takže ani tak nezáleží na místu. Důležití jsou lidi.
Jaký máte vztah k Angels & Airwaves?
Mark: S Tomem jsem nemluvil dva roky. Lidi poslouchají +44, lidi poslouchají Angels & Airwaves, lidi poslouchají co chtějí. Nebereme to jako nějakou soutěž s nějakou, jakoukoli kapelou. Staráme se sami o sebe.
Byl to velký posun, když teď zpíváš jen ty sám?
Mark: Rozhodně, dřív by mě to ani nenapadlo. Když jsme nahrávali desku, tak jsem pořád říkal, že musíme najít dalšího zpěváka. Obyčejně jsem zpíval do C a dál to bylo na Tomovi, takže jsem nezpíval D, E, F. Na této desce je písnička ve vysokým F a já to vyzpívám. Byla to nutnost, protože jsme nenašli nikoho, kdo by mezi nás zapadl. Byl to přirozenej vývoj, takže já dělám všechny vokály. A jsem na ně taky patřičně pyšnej. Nevěděl jsem, co dokážu se svým hlasem.
Máš učitele zpěvu?
Mark: Ne, nemám. Ale teď mi stouplo sebevědomí. Já jsem jedinej, kdo zpívá, dřív jsem se svýho hlasu bál, nebo že budu nemocnej, ale teď se bojím desetkrát víc, protože jsem jedinej zpěvák. Takže na turné nepiju, na turné nekouřím a snažím se co možná nejvíc používat moje prkýnko, piju hodně vody a je to hodně únavný, protože se pořád bojím, abych neztratil hlas.
Bude se vaše hudba dál rozvíjet do více směrů?
Mark: To nevím. Myslím, že se po nějakých dalších směrů dostaneme, protože jsme si pro sebe řekli, co +44 jsou zač. Jsme punk-rocková kapela, jsme elektronická kapela, jsme ovlivněni hip-hopovými rytmy, nebo taneční muzikou. Máme v sobě prvky všech těchto stylů, ale nejsme žádným z nich. Pokud budeme chtít udělat elektronickej song, tak ho uděláme, protože je to pro nás zábava. Všichni posloucháme více hudebních žánrů, nikdo není zaměřenej jen na jednu škatulku. A když píšeme písničky, tak se to projevuje. Nikdy nevíme, jak písnička skončí, až bude hotová. Na dece jsou písničky začínající elektronikou a končící akustikou.
Už máte nějaké nové písničky?
Mark: Pár jich máme. Na tomto turné jich vlastně pár napíšeme. Ale nemáme tady svýho bubeníka, tak uvidíme. My totiž pracujeme všichni dohromady.
Bylo pro tebe těžké, že jsi musel všechny texty napsat sám?
Mark: Trochu jo, protože jsem na tom pracoval fakt tvrdě. Nahrávali jsme v našem studiu v Los Angeles, a já si tam sednul a psal texty. Někdy jsem tam byl celý dny. Ale když jsem skončil, byl jsem na ně hrdej. Na některých textech se mnou pracoval Shane. Myslím, že to jsou dobrý texty. Vždycky jsem měl pocit, že na všech deskách Blink máme upřímný texty o hodně věcech. Ale trochu jsme se někdy sami brzdili. Na této desce, když je písnička deprimující, tak má takový text. Když má být veselá, tak taková je.
Projevily se v tvých textech nějaké emoce?
Mark: První dokončená písnička byla No It Isn't. Je o konci Blink-182 a když jsem ten song dopsal, tak na mě ten konce hodně padl. A tak jsem ji pojmenoval No It Isn't (Ne to není).
Co vás inspiruje při psaní?
Shane: Upřímně, nevím. Prostě si sednu a píšu. Nikdy si neříkám 'Musím naspat písničku'. Prostě si sednu, vezmu jednu ze svých kytar a podle toho, jakou zvolím, vymyslím písničku. Fakt nikdy nevím, co ze mě vyleze.
Mark: Ani já nevím, kde beru inspiraci. Je to fajn pocit, když pracujete na nějaké písničce a vidíte, jak se z malého nápadu stává dobrej song. Taková tvorba písnička je ta nejuspokojivější věc na světě.
Jaké máte plány po turné?
Mark: Turné končí 10. února, potom jsme asi týden doma. Pak nás čeká Japonsko a Austrálie, pak pár týdnů doma a pak turné s Fall Out Boy v USA.
Kdy se vrátíte do Německa?
Mark: Už toto léto!
Budete zase někdy hrát s Carol Heller?
Mark: Hrozně bych rád, byla by to zábava, kdyby přišla na pódium a zazpívala svoji část v Make You Smile. Nevím, jestli se to někdy stane, je těhotná a má děti.
Jaký bude další singl v Německu? (potažmo v Evropě)
Mark: Nevím. Právě jsme mluvili o dalším singlu a je to něco, co musíme probrat s labelem. Padaly návrhy jako 155 nebo Baby, Come On, nebo No It Isn't. Ve hře je tento typ písniček.
Jste spokojeni s deskou?
Mark: Reakce jsou dobré. Jsme fakt poctěni počtem lidí, kteří o desce mluví. My jsme se jen zavřeli do studia a pracovali na tom, co milujeme. Nevěděli jsme, co můžeme čekat, jak se deska bude prodávat a podobně. Začínáme hrát v malých klubech a jdeme pomalu nahoru. Ale moc velký očekávání nemáme.
Na co myslíš, když jsi na pódiu?
Mark: Na všechno možné. Někdy si říkám, 'Bože, jaký je další verš!', někdy myslím na to, co se děje doma, někdy na to, že musím uklidit garáž před domem. Hodně času trávím pohledem do lidí, sleduju jejich reakce na písničky. Sleduju, co mají lidi na sobě. Rád se dívám mezi lidi, protože o tom to celý je. A vepředu navíc bývají lidi, kteří s vámi zpívají každý slovo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář