ROK 1968,před a po něm.
NÁVRAT z vojny :
Po 26 měsících tvrdé a těžké služby na hranicích na Šumavě přišlo 3O.září r.1966.Zdálo se,že takový den je v nedohlednu.Dny byly nekonečné a touha to mít již za sebou jako by vše to jen vzdalovala.Konečně stojíme,všichni záložáci,proti zbytku roty mladších kamarádu co nebyli ve službě,proti sobě.Civilisté proti mužům v maskáčích.Poslední rozloučení se zůstávajícími kamarády na vojně,nasedáme na nákl.auto V3S a to nás odváží z Pasečné ,tč. 2.pohr. roty, na nádraží do Hor.Dvořiště.Tam nasedáme do voj. vlaku,který jede přes Prahu,Č.Třebovou,Přerovem do Ostravy,dále pak na Slovensko až do Košic.Vystoupil jsem v Ostravě a přestoupil na vlak do Bezkyd.O životě na vojně se ještě budu věnovat v jiných kapitolách.ZPĚT do práce:
Asi 3.října 1966 jsem se hlásil v žel. stanici Dobrá u Frýdku -Místku znovu do práce.Tam jsem před vojnou nastoupil na umístěnku,abych pokračoval v zácviku na výpravčího a tak mohl na závěr výcviku složit praktickou zkoušku na výpravčího,tzv.autorizaci.Jenže tehdejší náčelník stanice p. Kolek mi zdělil: "Půjděš do Ropice,panove z provoz. oddílu v Ostravě tě tam přeložili".Posadil mě na vlak na Č.Těšín a už jsem za 10.minut jel.Do Dobré jsem měl 15 minut na kole, od bydliště. Ropice je poslední malá stanička před Č.Těšínem.Přivítala mě náčelnice stanice,baba vysoká přes 2 metry,normalní větší chlop(180 cm) ji byl po ramena,ja jenom po cycky.Pocházela z Petřvaldu(zPětfolda),před tím sloužila jako výpravčí ve staré Karviné(nýnější Karviná doly,bývalá báňská dráha).Zrovna přebírala stanicu jako nový náčelník.Prakticky začínala jako já.Ve stanici nebyl vodovod.Pro vodu jsme museli chodit s kýblem, přes koleje asi 200 m do takového kopečku,kde byla malinká studánka..Naproti přes koleje byl malý rybníček,ale byly v něm jen žáby.Tož vitej synku v Ropici,2.měsíce buděš se učiť s výhybkařem(byly tam same baby od 40.roku a vyše).Hned měly leharo,vlaky jezdily co hodinu jeden, ve dne a v noci skoro nic.Dvě křižovani za 12 hodin.Stanice na kluče,1.výhybkářka,křižovaní trvalo nejmíň 15 minut.Já zvyklý běžet se psem na čáře po stopě 10-15 km za narušitelem,bych to oběh za 4minuty ,obě zhlaví.Ale vlak stejně dříve nemoh odjet,musel se dodržet jízdní řád.Dělal jsem pár směn v zácviku a potom samostatně 2 měsíce.Ve stanici nebyl staniční dělník,takže výhybkář maturant o přestávkách musel uklízet dopr. kancelář,kancelář náč. stanice,čekárnu pro cestující, v zimě zatápět a topit.Naštěstí záchody tam byly venku,taková dřevěná latrína,kde nikdo nechodil,takže je nebylo třeba uklízet.Náčelnica moc roboty na malé staničce neměla,tak furt dřistala s výhybkářkou a mě cvičila coby starý praktikant(měla kolem50.roků) na výpravčího,hodně mě toho naučila po prakt. stránce.Paní Z. D. přestože byla ve funkci náč.stanice,nebyla ve straně.Ve strané nebyl, ani nikdo z ostat.zaméstnanců.Ve stanici jsme se oslovovali "náčelnico",pane,nebo paní,Franto,Pepo,Vašku,Irmo,Halino atd.Asi za měsíc jsem se odvážil zeptat p. náčelníkové: "Náčelnico, na vojně mě uvrtali do strany,za kým mám jít,kde se mám hlásit?My tu ve straně nikdo nejsme.Stranická skupina je ve st. Frýdek-Místek.Pokud ti můžů poradit,buď potichu a nikomu o tom nemluv",takto mi poradila náč. stanice.Tak jsem taky učinil.Asi po půl roce mě došel dopis z OV KSČ Frýdek-M. s dotazem,u které stran. skupiny po návratu z vojny jsem přihlášen.Ihned jsem jim odpověděl písemně,že dosud nejsem přihlášený,poněvadž již nechci ve straně dále setrvávat.Ještě jsem se zeptal,komu mám vrátit člen. legitimaci.Odpovědi z OV KSČ jsem se ale nikdy nedočkal a sám už jsem o tom s nikým nemluvil a tak dále jsem se pokládal již za nestraníka.Kovaní straníci se jistě diví,jak jsem byl naivní(Kdybych znal vůbec stanovy KSČ,tak bych musel vědět,že sám od sebe nemůžů ze strany vystoupit,ale nejdříve se musím někde přihlásit do něj. str. skupiny , ostatní soudruzi pak na schůzi rozhodnou zdali mě ze strany vyloučí,nebo jen vyškrtnou.Musím se přiznat,že jsem stanovy ani neviděl a o tomto nevěděl.Byl již rok 1967,začínaly tát ledy,přišel rok 1968,pražské jaro a obrovské změny.Pro mladší čtenáře;bylo to něco jako "Pěrestrojka započatá v SSSR M.Gorbačovem v r.1985,ale téměř až o 20 let později, než v ten čas u nás".Po předepsaném zácviku,kdy jsem vykonal ještě zácvik u posunu a u jízdy nákl. vlaků vše ve st. Frýdek-M.,signalisty ve st. Lískovec,jsem konečně nastoupil v lednu 1967 konečně do zácviku výpravčího v Ropici.Asi po 4 týdnech jsem úspěšně složil prakt. zkoušku na výpravčího,tzv.autorizaci.Mou další práci u ČSD,roku.1968 a hlavně prověrkám a jejich následkům, se budu věnovat na dalších stránkach.
Náhledy fotografií ze složky Moje práce u ČSD
deniska
(denisa, 8. 9. 2009 15:21)