Večery plné kopretin
vína, slov a malých skutků,
umě maskovaných smutků
a velikých radostí
Noci plné vášně,
brané vážně i nevážně
milostné vzdychy a jiné zvuky lásky
s nadsázkou i bez nadsázky
Rána plná zjištění i zapomění
kocovin a ujištění
naposled tohle je i není
Dny plné práce
mozolů a přání
někdy žití,
někdy přežívání
************************************
S laskavým svolením autora "noční čtení"
a bez mého komentáře, jen jedno si neodpustím.
Děkuju milý neznámý, za to že můžu tvoje
poodhalené srdce zde umístit.
Je mi ctí ...
SRDCE
až mi to vlastně hrůzu nahání
kolik lidí se vejde do jedné místnosti
do jednoho vlaku
města
státu
do ohrady z ostnatého drátu
do masového hrobu
do obchodního domu
do fronty na iluze
kolik z nás je dobrých
kolik špatných
kolik lidí za svůj život potkám,
poznám, minu, potěším či zraním
kolika ženám se neubráním
Kolik lidí se vlastně vejde do mého srdce
a kolik jich zůstane před ním stát
promiňte, ale v srdci už je plno,
mé srdce zkrátka není nafukovací
Je libo nějaký jiný orgán?
No a nebo si můžete počkat na vztahovou inventůru
Ale fronty na mé srdce
se stejně nikdy nebudou stát
není na něm nic mimořádného
nenabízí žádnou akci 1+1 zdarma
zaváděcí ceny emocí
ani výprodeje
jen moře lásky a jiných citů,
poslední dobou spíš už jen jezero beznaděje
.....a pronájem emočních holobytů
o které nikdo nestojí
A O MĚ TAKY NIKDO NESTOJÍ
v nevelikém pokoji
ležím tu sám
a s hlavou na poštáři
na tvůj dech vzpomínám
.......usínám......
************************************
NADĚJNÁ
JEN TAK
Podívej, už odkvetly pampelišky
a tráva je beztak posekaná
a tak mi zbývají jen vzpomínky a fotky.
Hodiny na stěně,
stejně jako včera nebo v kterýkoliv jiný den,
jakoby svým pravidelným tikotem
chtěly škodolibě připomenout
nezastavitelný běh času.
Pampelišky odkvetou, příjde léto, podzim ... střední věk, stáří ...
Stejné hodiny měla i moje babička,
když byla ješte mladá,
teď už je po smrti,
ale to je nezajímá
a tikají si dál nezměněnou rychlostí
Mám jim to mít za zlé?
Kde jsou kriteria a meritka toho,
co trvá dlouho,
co má cenu,
co je správné?
Ano, v nás.
Jen u někoho moc hluboko pohřbené a zapomenuté,
ale třeba pozdeji, třeba příště ....
V napůl nekonečný
a napůl tak prchavý okamžik,
kdy mě slunce hřálo na tváři,
já ležel v trávě,
jako bych si znovu vzpoměl
na svou neomezenou svobodu,
na to, že nemusím nic a že můžu všechno
a na chvíli jsem uvěřil, ze žití je krásné.
a tráva je beztak posekaná
a tak mi zbývají jen vzpomínky a fotky.
Hodiny na stěně,
stejně jako včera nebo v kterýkoliv jiný den,
jakoby svým pravidelným tikotem
chtěly škodolibě připomenout
nezastavitelný běh času.
Pampelišky odkvetou, příjde léto, podzim ... střední věk, stáří ...
Stejné hodiny měla i moje babička,
když byla ješte mladá,
teď už je po smrti,
ale to je nezajímá
a tikají si dál nezměněnou rychlostí
Mám jim to mít za zlé?
Kde jsou kriteria a meritka toho,
co trvá dlouho,
co má cenu,
co je správné?
Ano, v nás.
Jen u někoho moc hluboko pohřbené a zapomenuté,
ale třeba pozdeji, třeba příště ....
V napůl nekonečný
a napůl tak prchavý okamžik,
kdy mě slunce hřálo na tváři,
já ležel v trávě,
jako bych si znovu vzpoměl
na svou neomezenou svobodu,
na to, že nemusím nic a že můžu všechno
a na chvíli jsem uvěřil, ze žití je krásné.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
