4.kapitola
Lily, James, Harry, Petunie a Dudley se objevili nedaleko Liverpoolu.
„Teď půjdeme ještě kousek pěšky,“ oznámila jim Lily.
Cestou nikdo nepromluvil. Každý měl své myšlenky, kterými se zabýval. Všechny se ale točily kolem jedné osoby. Vernona Dursleyho. Vlastně ani nevěděli jestli se tak opravdu jmenoval.
„A jsme tady,“ prolomila ticho Lily.
Před nimi se tyčilo obrovské sídlo. Bylo jen o trochu menší než Bradavice.
„Vítejte doma,“ usmál se James.
Brána se otevřela a z ní vyběhl domácí skřítek.
„Pánové se nám vrátili,“ zajásal.
„Vítejte, doma,“ uklonil se jim.
„Gabe, co jsem ti říkala,“ napomenula ho se smíchem Lily.
„Žádné klanění, pa.. Lily,“ opravil se.
Harry už věděl po kom tohle má.
„Co tohle je?“ ukázala na skřítka Petunie.
„Domácí skřítek, nemusíte se ho vůbec bát. Nic vám neudělá.“ ujistila ji Lily.
Bylo vidět, že si Petunie oddechla.
„Pojďte dovnitř. Někdo tam na vás už čeká,“ zapištěl skřítek.
Lily a James se po sobě překvapeně podívali. Nikoho přece nečekali. Jen co otevřely dveře, přiběhl k nim velký černý pes.
„Siriusi?“ zkusil to Harry.
Pes jen zaštěkal a začal se měnit v člověka.
„Ahoj, Harry,“ usmál se.
Harry ho objal.
„Tichošlápku, kde se tady bereš?“ ozval se James.
Sirius vykulil oči.
„Na to bych se spíš měl zeptat já, ne? Ale taky tě rád vidím,“ usmál se Sirius.
„Ahoj, Siriusi,“ přistoupila k němu Lily a objala ho.
„Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?“ zeptal se překvapeně Sirius.
„Měli by jsme si na to radši sednout,“ navrhl James.
Všichni si posedali a James se pustil do vyprávění. Když skončil, rozhostilo se v místnosti ticho.
„Jak jsi se sem dostal ty, Siriusi,“ zeptala se Lily.
„No mě z toho kamennýho oblouku vytáhla nějaká postava s kápí na hlavě a přemístila se se mnou sem,“ přiznal Sirius.
„To je zvláštní,“ zamyslel se James.
„Hmm, nejhorší je, že se od sud nemůžu dostat,“ zabrblal Sirius.
„To nějak vyřešíme, Siriusi,“ klidnila ho Lily.
„Co ta tady dělá?!“ všiml si Sirius Petunie.
„Bude tu s námi,“ odpověděla mu Lily.
„Cože?!“ vytřeštil oči Sirius.
„Jo slyšíš dobře,“ dloubl do něj loktem James.
„No tě pic,“ ulevil si Sirius.
„Vím, že se ti moc nelíbí, že tu budu s vámi, ale já z toho taky nejsem odvařená,“ ozvala se Petunie.
Harry vykulil oči. Ještě nikdy neslyšel, že by se jeho teta takhle vyjadřovala.
„Dobře, dobře, beru to,“ rezignoval Sirius.
„Děkuju,“ usmála se na něj Lily.
„Co tady budeme dělat?“ zeptal se Harry.
„Ty a Dudley se podrobíte výcviku. Petunie, je jen na tobě jestli budeš ochotna přijmout rodovou moc,“ otočila se Lily na svoji sestru.
„Rozmyslím si to,“ zamračila se Petunie.
Nebylo to pro ni lehké. Celé roky odmítala svoji moc. Dalo by se říci, že se jí vzdala.
„S výcvikem začneme hned zítra. Ráno začneme rozcvičkou, takže být vámi, bych moc dlouho neponocoval. Vzbudím vás v šest,“ oznámil jim pobaveně James.
Dudley a Harry se pomalu vyloudali z kuchyně.
„Víš vůbec, kde budeme spát?“ zeptal se Dudley Harryho, když se zastavili před schodištěm.
„To nemám ponětí,“ přiznal Harry.
„Pojďte za mnou, ukážu vám vaše pokoje,“ ozvalo se Harrymu u kolen.
Tam stála skřítka. Překvapivě rychle vylezla schody.
„Tak jdeme za ní, ne?“ navrhl Harry.
Harry i Dudley vystoupali schody a ohlíželi se po skřítce, která se jim někam ztratila.
„A kde ji teď budeme hledat?“ zeptal se Dudley.
„Jsem tady, pane,“ ozval se za nimi pisklavý hlas, který nepatřil nikomu jinému než oné skřítce.
„Tohle jsou vaše ložnice,“ mávla rukou směrem ke dvěma dveřím vedle sebe.
„Kdyby jste cokoliv potřebovali, stačí zavolat,“ naposledy se uklonila a s tichým PUF zmizela.
„Který chceš?“ dal Harry Dudleymu vybrat.
„Třeba ten nalevo,“ pokrčil rameny Dudley a namířil si to do svého pokoje.
Harry neváhal a vstoupil do svého pokoje. Byl skromě zařízený a to se Harrymu líbilo. Jednoduchá, ale za to pohodlná postel, u okna psací stůl, naproti posteli dřevěná skříň. Naproti skříni stála malá knihovna už z půlky zaplněná. A pak tu byly ještě jedny dveře. Harry se rozhodl zjistit, kam vedou. Otevřel je a naskytl se mu pohled na jeho vlastní koupelnu. Byla tam vykachlíčkovaná vana, která měla podobu malého bazénu.
„Tak tady se mi bude líbit,“ pronesl potěšeně Harry.