O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI.
29. 4. 2014
31. 12. 2010
O POROZUMĚNÍ, TOLERANCI A VŠEM MEZI NÁMI.
Chtěl bych jen v krátkosti poděkovat páteru Albertovi za jeho pomoc, vstřícnost a otevřenost s jakou nás všechny přijímá bez rozdílu.
Vím, jsme lidé velice rozdílní. Ostatně to náš Pán tak chce. Ale v Bibli je spoustu jeho přání, jak bychom se měli k sobě navzájem chovat. Mnoho z Vás se ohání písmem svatým a desaterem, ale jednáte se svými bratry, sestrami a spolubližními tak jak říkáte? Mnohdy si to sami ani neuvědomujete, jak snadno můžete zraňovat, ač právem či neprávem své bližní. A přitom stačí tak málo, aby tomu tak nebylo. Na soud máme snad někoho daleko povolanějšího, než jsme my sami. Nebo se chcete stavět do role, která Vám nepřísluší? Mám nepříjemný pocit, že je mezi námi mnoho těch, kteří nejen nechtějí, ale také nerozumí žertu a nadsázce. Vyslovená slova překrucují a co je horší přisuzují některým z nás na základě svých dedukcí něco, co není. Je to snad důsledek toho, že ty druhé posuzují podle svých vlastních zkušeností? Nebo trpí nedostatkem lásky, nebo co je ještě horší, závidí lásku druhým namísto toho, aby jí trochu načerpali od těch, kteří ji kolem sebe šíří. Některé mladší lidé, nebo i nově příchozí takovéto jednání může nejen znechutit, ale především odradit. To jistě naším úkolem není. Vše je to především o naší toleranci k druhým. To, že někdo je jiný, neznamená, že je zároveň i špatný. Každý má přece právo na vlastní názor a my máme možnost se chovat tak, abychom na to co se nám nelíbí, buď upozornili jiným chováním (příkladným) a to tak, abychom upoutali naši pozornost a mohli jsme tak ukázat i jinou cestu, která je možná. Třeba tu, po které jdeme my sami. Nesmíme my ani nikdo z nás druhým cokoliv ani jakkoliv vnucovat, nebo dokonce přikazovat ať přímo nebo nepřímo. A vyčleňovat někoho ze společenství jen proto, že má jiný názor, jinak se chová, to zrovna na dobré řešení také neukazuje. Jak jsem zmínil již výše, už vůbec není naším úkolem ty druhé soudit. Úmyslně nepoužívám citáty z Bible, neboť ty dnes používá kde kdo a přitom málo kdo může říct s čistým svědomím, že ji má opravdu poctivě přečtenou celou. Což mně také vede k úvahám o upřímnosti a myšlenkové čistotě ve společenství. Upřednostňuji přímá, vlastní slova, neovlivněná naším okolím. Ostatně kdo Bibli četl pozorně, ví, jak jednal pan Ježíš a nemá proto potíže být otevřený, přímí a nepotřebuje používat ve své řeči nepodložená slova a různé jiné dohady a domněnky. Právě takovéto jednání, se kterým se setkáváme, odrazuje mladé lidi a nakonec i Ty, kteří svou cestu hledají, od setrvání v církvi. Takových vítek, že noví a mladí lidé do církve vstupují jen účelově, jsem slyšel od kněží mnoho. Ale proč? Ptejte se především sami sebe, kde je chyba. Tito noví a mladí jsou mnohdy nuceni a vmanévrováváni do něčeho co sami nechtějí. Do něčeho co jim není vlastní. Místo toho, aby jim někdo pomohl prohlédnout a uviděli nějaký vzor, kvůli kterému by byli ochotni u sebe něco změnit. Nedivte se jim. Narodili se v jiné době, než ve které žil sám pan Ježíš a nakonec i v jiné době, než jste se narodili i Vy. Nechci tím říct, že by se neměla dodržovat určitá pravidla. Ale vše se vyvíjí a to je potřeba vzít do úvahy.
Poznámka. Páter Alberto je farářem Michelské farnosti. Potkat jej můžete při mši svaté v kostele Narození Panny Marie v Michli, nebo v kostele sv. Františka z Assisi v Krči.
