Výtvarné umění

Češi mají mnoho zákonů. Proto se v nich nevyznají ani Ti, co práva studovali. Ovšem unikátní jsou zákony, které nemají postih. Jo zákon. A co na to poslanci, kteří tyto zákony schvalují? Ti za současnou situaci nenesou žádnou odpovědnost? Ti jsou nepostižitelní? Proč? Jsou to snad nadlidé a ostatní jsou jen lidé? Proč se tolik u toho dohadují? Vždyť se jim nemůže nic stát. Divadlo. Nic víc.

Kdysi se mně jeden lékař zeptal: „proč jste nasraný na celý svět“? Následoval obdobná otázka „proč Vás sere celý svět“? Hm zajímavý postřeh od občana, který by se především měl sám nad těmi dotazy zamyslet. Máme možná dobré zdravotnictví, ale to, že nás občany klame a zachází s námi jako s tou nejspodnější spodinou si asi nikdo neuvědomuje. Jedná se o jednostranný diktát. Chcete se léčit? Chcete operaci? Pak musíte podepsat papír, kde zjednodušeně souhlasíte s tím, že se to nemusí povést a lékaři za to nenesou žádnou odpovědnost. Zdá se Vám to přehnané? S jedním velmi mně dobrým známým lékařem jsem se na toto téma bavil. A výsledkem bylo to, že jakékoliv námitky, byť by byly i jen okrajové se nepřipouští. Co to znamená. To znamená tolik, že pokud se Vám na listině, kterou od Vás chtějí podepsat, aby se zbavili jakékoliv odpovědnosti za možné přehmaty, nedorozumění a jiné chyby, může se Vám stát, že už Vás nikdo ošetřovat nebude. Chcete po ošetření podepsat revers, abyste se léčili doma? Může se Vám stát, že v případě volání rychlé pomoci k Vám z objektivních důvodů nepřijedou. Je to z mého laického pohledu diktát bez možností se bránit úspěšným způsobem.

Pak se ale ptám Vážení lékaři a naše slavné zdravotnictví. Říkáte, že si máme zdraví chránit a případně vědět o událostech, které vedli ke zhoršení našeho stavu. Ne jednou jsem si vyslechnul, že to lékaře nezajímá. Když pacient či rodinný příslušník neví nic, je to v pořádku. Když ví, nezajímá je to! A není nezajímavé, že mnoho úmrtí pod lékařským dohledem se dá kvalifikovat podle trestního zákona jako zabití z nedbalosti. Ale jak to dokázat, když to od občana-pacienta, rodinného příslušníka nenechají ani argumentovat?

Ano, naše zdravotnictví umí, pokud je to možné zachraňovat životy. Ale léčit? A vyléčit? To je kolem mnoho řečí bez faktických informací. Pravdu se občan pacient mnohdy nedoví i když se zajímá. Dávat občanu pacientovi falešnou naději to nepovažuji za příliš korektní. Chápu, že lékař stav zdravotního stavu může více či méně pouze odhadovat. Ale co když má z rodinného zázemí pacienta podstatné informace ke stavu pacienta, a přesto ho tyto informace nezajímají. Ano, pak argumentují tím, že se jim nikdo ani nezmínil. Navíc přichází výmluvy na nedostatek času. Vychází mi z toho, že spolupráce lékařů a příslušného nemocničního personálu je jen takové, aby se neřeklo. Kam se obrátit? Na koho? Lékařská komora tyto své lékaře chrání a občan pacient nemá, opravdu nemá žádnou možnost. Je to jako mlátit hlavou do zdi s nadějí, že se tato rozsype. Ve zdravotnictví fungují nepsané dohody a podpora o kterých se nemluví, ale jsou známy. Je to ale tak, že když někdo občan-pacient něco odhalí, je ze strany lékařů, komory i zdravotnictví vše popřeno. Přísaha, kterou lékaři skládají je falešná a nedodržuje se! A chtít od občana-pacienta, aby se vzdělával na poli zdravotním, aby poznal mrtvici, infarkt a podobné onemocnění, když to nepozná mnoho z lékařů odborníků, je přinejmenším podivné.

Preventivní prohlídky. K čemu jsou, když občanovi-pacientovi neumíte pomoci v případě, že přijde s nějakým problémem. Prevence možná dobrá je, ale co to ostatní? Po prevenci se volá především proto, jak jsem již psal lékaři sami nepoznají onemocnění. Proto se dělají mnohdy zbytečná a drahá vyšetření. Ale když občan-pacient požádá o vyšetření, nedej bože, když bude chtít cílené vyšetření, protože má podezření, je oheň na střeše! Přece tomu takový nýmand nemůže rozumět. Ano nemůže, ale má podezření a mělo by být povinností lékařů se tímto podezřením zabývat do doby, pokud to není vyšetřením vyvráceno. A ani tady není konec. Toto podezření se může projevit dříve či později. Jenže páni lékaři vyšetřili a nenašli. Ano, je mezi námi mnoho podvodníků. Zajímavostí je, že právě jim je věnována ta největší pozornost a běžný pacient trpí. On přece na něco umřít musí, že. Je to sobecké? Jenže tak se to děje. Představte si, že zedníci postaví „chudému“ lékaři dům a ten na něj spadne a usmrtí ho. Přece na něco musí umřít, no ne? Ale to tady neplatí. Oni zedníci půjdou do kriminálu. A lékař, který nechá pacienta i s vážnými poznatky umřít, tomu se nestane nic.

Už chápete, proč jsem nasraný na celý svět?