Kurz plavání a první kaše - 6. měsíc
Máma mě na noc dává mlíčko z lahvičky, protože jsem čím dál tím víc rozežranější a v noci jsem jí začala strašně často budit. Skoro každou hodinu až dvě vyžaduji jíst. 28. ledna jsem předvedla bravurní kousek. Lahvičku mlíka jsem si nejen přidržela, ale celou jsem jí chňapla sama do ruky a bez máminýho přidržování úplně sama pila.
Kontrola u doktorky 5. února tentokrát v doprovodu babičky Mirky odhaluje mojí váhu 6,05 kg. Stále větší dřina mě nosit. Dostávám poslední dávku hexavakcíny a jsem snad už doočkovaná proti všem nemocím. Večer začínám na radu paní doktorky papat mléčné kašičky. První pokus, kdy mě krmila máma dopadl příšerně, všude kolem mě bylo přímo kašové pole, ale druhý pokus s tátou už dopadl o hodně líp a třetí den už si chci lžíci sama držet. To koukáte co dokážu!
Hračky už si umím sama ulovit, podat, chytit z jedné ruky do druhé. A nejen hračky. Sápu se po všem co vidím kolem sebe - prostírání, hrnek, příbor, deka, tužka, mobil, kniha, časopis. Dokáži vytrhnout stránku papíru a celou ji roztrhnout v půli a zmuchlat. Taky jsem objevila svoje nohy. Pěkně je skrčím,rukou přidržím a prohlídnu.
Hlavní událostí ovšem zůstává kurz plavání. Od února se mnou máma chodí každý čtvrtek plavat. To je zážitek: velký bazén v mateřské školce, dalších 8 vykulených plavců s rodiči ve vodě a cvičitelka na břehu předcvičuje. Učíme se plout po hladině na zádech i na bříšku, šlapat vodu, cákat, šplouchat, houpat se po vlnách, nadhazovat se nad hladinu, být pod proudem vody, zavírat oči ve vodě. Na heslo "Klári á žbluňk" již sama od sebe zavřu obě oči před tím než na mě dopadne proud vody. Dostáváme různé pomůcky do vody: podložku, zvířátka, konvičku, hrneček, hračky; zpíváme si ve vodě. Jsem ve svým živlu, strašně se mi vše líbí a permanentně se směju. Zřejmě ze mě bude vodní živel. Ani trochu mě nevadí, že ke konci hodiny, tj. po půl hodině, vylézám z vody zcela modrá s drkotajícími zuby. Vůbec neřvu, hodně se po koupání najím a pak většinou na 3 hod usnu.Jednou se na mě byl podívat i táta a též se mu to moc líbilo.
Taky jsem se znovu v únoru podívala k tetě a strýcovi do Budíškovic (ty se divili jak jsem vyrostla a co všechno již umím), po cestě zpět se zastávkou u tety Ilči. Rovněž jsem absolvovala ještě jeden víkendový pobyt na horách v Krkonoších, v chaloupce ve Strážném. Tentokrát, byť v únoru, téměř beze sněhu se slunečním jarním počasím.
A 24. února jsem skvěle oslavila své 6-ti měsíční narozeniny. Venku bylo vedro jako na jaře, máma s tátou si vzali brusle a vyrazili se mnou na výlet podél řeky. Nejdřív jsem si trochu zařvala, svítilo krásně sluníčko, já byla v kočárku zapadlá a nepřebalená, spát se mi nechtělo a nic jsem neviděla. Pak jsme se zastavili na limču na zahrádce, máma tam vyžebrala plínku (zapomněla je doma), přebalila mě do suchýho, vyndala z kočárku, občerstvila mě čerstvým mlíčkem, nechala koukat kolem sebe a já už se zas jen pořád řehtala. Úplně všemu co jsem kolem sebe viděla. Při zpáteční cestě rodiče poprvé napadlo sklopit kočárek tak, abych z něj mohla vidět a tak jsem smějící od ucha k uchu dojela i zpět.