Konečně, konečně, konečně sedím v autobuse s mojí nejlepší kámoškou a jedu na měsíční kemp. Nemůžu se dočkat až tam budeme, už tam na nás čeká celá naše skupina, no skupina nejsme ani trochu slavní, protože jsme se zasekli u nás doma v garáži ale nikomu to až tak nevadí hlavně, že hrajeme. Nějak to nezvládám a hned po ní usínám.
"Děvčata honem, už jsme tady." "co? Kde?" pomalu otvírám oči ale hned si všecko uvědomím a vyskočím. "Em, dělej jsme tu, jsme tady!!" "Hm, tak si to užij." Řekne a snaží se znova usnout. "Sakra, jsme v kempu." "Co?!?" vytřeští oči a začne si sbírat věci. "Makej!" řvu na ni od východu. "jo, jo už jdu." "Napíšu Billymu on tu pro nás přijde." Jenom pokývám hlavou a snažím se pobrat všecky tašky a batohy plus moje zlatíčko-kytaru. Když už to všecko mám přijde Billy se zbytkem skupiny a všecko mi to vezmou, hm fajn když už to všecko poberu.
Můj stan je s Emily a Sami, teda Samarou ale to je moc dlouhé. Nahážu tam spacák a nějaké jídlo a uložím kytaru jdeme to tu obhlídnout. "já sebou seknu." Zastavím se a Sami vystopuje můj pohled. "co je holčiny co se děje?" "Víš co byl jeden důvod proč jsem se tady těšila, že konečně vypadnu z toho našeho města od těch hnusných fiflen co mi ničí život, se podívej k bufetu." " Do prdele." Fiflenky z města se tu promenádují, to zase budou blbý kecy a ničení všech plánů a nadějí. Teda holkám ne ale mě jo, protože jejich takzvané"vůdkyni"- Talinda jsem přebrala kluka, vlastně nepřebrala byl to můj nejlepší kámoš, s ní se rozešel kvůli toho, že zjistil jaká je a semnou v životě nic neměl ale zkuste to vysvětlit tomu slepičímu mozečku. O ne jdou sem, měli tolik směrů na výběr ale ne oni si musí vybrat tenhle. "Ahojte krasavice." Řekne ironicky jedna z nich ale my si jich snažíme nevšímat. Druhá na mě kidne jakési mlíko nebo něco takového a na mojem tmavém tričku to udělá bílý flek. Ne, že bych ji chtěla zabít ale musím být klidná. "Bože, vypadni." Řekne Sami a ukáže jim paroháče. "zajdu si do umývárny a pak převlíct bude to v klidu." "Ty si v klidu?" "Jo, Emily já už jsem si na to zvykla, už mě to nerozhází a kdyby jo přece jim nebudu dělat nějakou nafintěnou čůzu." Řeknu klidně a odcházím.
Kde sakra jsou nějaké záchody nebo umývárny. Musela jsem to už projít třikrát. Kousek od toho kde stojím je nějaká chata, podívám se tam nebo ne. Jo tohle tričko ráda nosím. Opatrně tam vlezu a nenápadně hledám jakousi koupelnu nebo tak něco. Sláva něco málo tu je. Přivřu dveře a vytírám ten flek. "Heh takhle to neumyješ ani kdyby si chtěla a pod studenou vodou už vůbec ne." "No tak mi ty chytrý pora…" ohlídnu se s kým mám tu čest a dál už radši nemluvím. "jak se jmenuješ?" "Anna, no ale většinou mi kámoši říkají čerte." "Tak čerte, teda Anni, ještě nejsem tvůj kámoš ale co není může být. Nechceš si to vyprat u mě já mám na pokoji mýdlo a dokonce teplou vodu." "No dobře."
Vyvedl mě po schodech nahoru do jeho pokoje, přesně jak řekl, na schodech ani jednou nezavřel pusu a pořád se na něco vyptával. "Hej četla jsem, že si ukecaný ale netušila jsem, že až tak." "No to jsem já Mike Shinoda nejukecanější člověk na světě co se zbláznil." "jo tak to mi říkat nemusíš." "Na to si oblíkni ať si tohle můžeš vyprat a tam ty tmavé dveře jsou od koupelny. "Oh děkuji, nevěděla jsem, že tu budou i slavnější skupiny." "No my tu ale jsme za hledání nových talentů." "copak hledáte zpěváka, Chester se na vás vybodl." "ne to ne jsme tady jako porota, úplně celý Linkin Park a pak tu je ještě Good Charlotte a S.O.A.D taky všichni úplně celý." Konečně to nějak vyperu a vejdu za ním do pokoje. "Oh děkuji tak já.." "ale kam by si chodila, je tu děsná nuda Bred spí, Rob někde jel s Chazzym, Phoe někde balí kočky a Joe tu našel takového mladého týpka který rád mixuje tak si s ním hraje." "No tak dobře ale jenom chvíli musíme ještě něco zkoušet." "ty tu taky budeš hrát? A na co?" "No já zpívám a hraju na kytaru, pak tam je ještě Samara která je jakoby frontmanka naší zkupiny a pak Emily Bass kytara, Billy taky kytara ale i si zařve do mikrofonu, Mark hraje na klávesy a konečně Lukas na bubny." "no tak to bych do tebe neřekl." "Vážně."
Klábosili jsme asi do deseti do večera a pak jsme zjistila kolik je vyletěla jsem jako kulový blesk a ani jsem si nevšimla, že mám pořád jeho triko a svoje jsem tam nechala doletěla jsem k našemu stanu ale tam nikdo nebyl tak jsme to zkusila vedle u Billyho, Lukase a Marka ale tam taky nikdo tak jsem šla zpátky k bufetu a tam taky nikdo. Připadalo mi jako by v kempu nikdo nebyl. Zkusila jsem to k zkušebně opodál a tam našla všecky. Pořádali tu nějakou párty snažila jsem se najít ty moje kamarády ale marně. "No kde si ty cvoku?" chytne mě někdo za rameno ale pak mě sebou strhne k zemi. "Ty vole Marku dobčře si se zchlastal pojď si sedmou." "ne já jsem v klidu ale neviděla si Sami je úplně v řiti, totál, skoro neví jak se jmenuje." "Co? A kde je?" "tam na druhé straně" a začne se děsně smát. Snažím se dostat na druhou stranu na místo kde údajně je Sami. No tak měl pravdu je úplně mimo a už skoro nevnímá. "Sami pojď, jdeme se projít, musím to z tebe nějak dostat. Dotáhla jsem ji na místo kde by neměl nikdo být tudíž před tu velkou chatu kde bydlí ti tak zvaní porotci. Chodím s ní do kolečka ale nijak ji to nepomáhá. "Anii, si to ty?" zvednu hlavu do a ve tmě poznám Mika. "Sakra!" zařvu když Sami spadne na zem. Rychle ke mně přiskočí a chytí jí. "vezmu ji nahoru, Brede pojď mi pomoct." Přiskočí i ten druhý co s nim je. "kde ji chcete dát?" "já mám jakoby dva pokoje v jednom by jsme ji mohli uložit." Ozve se Bred a oba ji tam táhnou. Uložím ji do postele a Bred ji začne vařit kávu. "měla by si dát jednu." Oznámí mi. "jo víš to, že máš moje tričko." Řekne Mike a překříží ruce a udělá naštvaného. "jo promiň nějak jsem to nepostřehla když jsem zdrhala ale ty máš taky něco mojeho." Řeknu aby si nemyslel, že má být právo naštvaný jenom on. "no tak já ti ho tu přinesu." "Půjdu s tebou a převlíknu si ho." Jenom kývne hlavou a oba odejdeme.
Vejde vedle a já za ním poslušně nacupitám. Zkouším zavřít dveře ale nějak to nejde, v jiném případě bych s tím třískla ale přece jenom je to hotelový majetek a ještě za těma dveřma spí Mike. "No to takhle nezavřeš." Řekne trochu mě od nich odstrčí, rozpřáhne se a vší silou s nima třiskne. Byla to tak velká rána až jsem nadskočila. "Vidíš už drží." "Tohle taky umím. No tak kde je můj poklad." "V koupelně na topení." Vlezu tam a začnu se převlíkat. Jeho mu donesu a položím na postel. "tak já už půjdu." Řeknu a snažím se otevřít. "Miku ono to nějak nejde." Oznámím mu a začnu strašně třepat s klikou. "ukaž ty nemehlo." Snaží se ale dveře se prostě neotevřou. "taky ti to zrovna nejde, nemehlo." Řeknu a sednu si na postel. "tím jak jsem s tim praštil se musel zlomit zámek." "bezva tak někoho zavolej." "no správce přijde až ráno. Budeš muset počkat." Jenom převrátím oči a spadnu na postel. "nějak se tam neroztahuj tam spím já." "Ale já jsem host." Řeknu nevině, protože jak se dívám tak se dívám ale další místo na spaní tady nenajdu ani gauč nebo pohovku. "no tak zbývá už jediná možnost." Podívá se na mě a pak na postel na které ležím. To si rovnou to jeho tričko nechám a svlíknu si kalhoty. "až se odsaď dostanu tak ty to nepřežiješ." Řeknu otráveně a lehnu si do postele. Přikryju se až po krk a snažím se nemyslet jak je mi trapně. " ne že bych si všecky nové známe tahal do postel ale jednou za čas to prostě udělám." Převleče se do pyžama a lehne si ke mně. "Spíme tak abychom se v noci ne-ru-ši-li." Řeknu hlasitě aby věděl, že mi to není vůbec příjemný.
"Anni, Anni, vzbuď se a to hned." Třese semnou. "Co chceš." "To jak si říkala, že se nebudeme rušit si myslela jenom pro mě? Nebyla chvíle co si ležela klidně a asi třikrát jsi si skoro lehla na mě." Zrudnu nejvíc jak to jde a snažím se celá schovat pod deku. "neschovávej se abych i pravdu řek… vůbec mi nevadilo, že si se mě dotýkala až na to jak jsi mě asi osmkrát zfackovala ale jinak mi to nevadilo." "co?" vytáhnu nos s úkrytu. "slyšela si mě." Zašeptá a sehne se ke mně blíž. Nevím proč ale dostala jsem strašnou chuť, ochutnat jeho rty. Jemně jsem ho políbila ale on dlouho nečekal a začal mě vášnivě líbat. Celou si mě schoval v jeho náručí a převalil se na mě. Lehce mi stáhl jeho tričko a podíval se na mě. Už mi nestačilo ochutnávat jenom jeho polibky chtěla jsem vědět jak chutná celý. Jediná část jeho pyžama byli kalhoty, ty se mi povedli sundat v celku rychle ale on byl taky tak šikovný a vysvlíkl i moje poslední kusy prádla. Promilovali jsme celou noc a rána jsme příjemnou únavou usnuli. Po dlouhé době jsem měla klidné spaní, ležela jsem Mikovi v náručí a jeho tělo mě hřálo.
Kolem jedné nás probudilo nějaké bouchání na dveře. "Miku co tam děláš tak dlouho, už musíme jít na oběd." Rychle se probral a začal se oblíkat. Na chvíli se zastavil a podíval se na mě konečně si všiml, že ho celou dobu pozoruju. Naklonil se ke mně a políbil mě. "krásné ráno" usměje se a na dveře zakřičí. "Nějak to nejde otevřít asi jsem zlomil zámek." "Ty seš ale šikovnej" ozve se z chodby a Mike už to nijak neřeší a sedne si na postel. Zahledí se mi do očí a pak jenom zašeptá "děkuji." Pořád nepromluvím ale pomalu vstávám a taky se oblíknu. Otevřu okno a začnu lézt po deskách dolů, jsou poukládané jako žebřík takže se mi nemůže nic stát. "spadneš." "všimla jsem si toho už včera." "tak proč jsi neodešla, jsem rád, že si tu zůstala ale ze začátku jsi se netvářila moc nadšeně." "Možná jsem se netvářila nadšeně ale zůstat jsem tu chtěla."
Už týden si tady tak bydlím, ze skupinou procházíme zatím všema zkouškama, takže pořád postupujeme a z Mikem se často vídám, nějak jsme si začali rozumět a mám ho hodně ráda, myslím si, že jsem se do něho i zamilovala. Jdu k němu do pokoje už stačí jen zabočit do leva a už jsem tam. Radši se zase přikrčím za roh a mám co dělat abych se tu nesložila. Z Mikových dveří vychází Talinda, ta odporná fiflenka z města, pořád tam na něho nějak mává a na konec ji ještě jeho ruce vtáhnou dovnitř. Rozbrečím se jak malé děcko a přes celý kemp běžím k nám do stanu.
Začnu do batohu strkat nějaké moje oblečení, hodím si ho na záda a vezmu kytaru. "Co děláš?" zastihne mě Em. "Jedu domů." "proč co se stalo?" "Mike!" zařvu na ní a pak se zhroutím na zemi a nekonečně dlouho brečím. Emily mě obímá a snaží se mi pomoct, nemá jak. "Co se děje?" vleze do stanu i Sami. "Buď tu s ní." Odsekne Em a někam odejde.
No, to se jí povedlo, přivedla Mika a Se Sami odešla. "Co se ti stalo? Proč jsi nepřišla k pinkači." "vypadni." Zašeptám, protože mám v krku knedlík ale stejnak nemám žádný hlas, protože jsem tu asi tři hodiny brečela. "Až mi to řekneš." "Vypadni sakra už, v životě tě nechci vidět. Nenávidím tě, běž si za ní. Táhni." Zařvu s posledního a znova se rozeřvu jako malé děcko. Chvíli mě pozoruje a pak odejde. Asi po pěti minutách se sbalím a znova vyletím ale to už ze stanu. Jdu na zastávku a aspoň jednou mi přeje štěstí, za dvě minuty tu má přijet autobus co mě hodí domů.
O PŮL ROKU POZDĚJI
Mika jsem doteď neviděla, s rostoucím břichem se ztrácí naděje na to, že ho ještě někdy uvidím. Chybí mi den ode dne víc a den ode dne pořád přemýšlím co řeknu svému dítěti proč nemá otce. Možná jsem si ho měla nechat vzít ale to bych zabila poslední hřebík na Mikovu vzpomínku já na něho nechci zapomenout.
Nějak moc mě bolí břicho, je to divné dítě se má narodit až za měsíc. Pořád o nějak nezvládám. "Mami. Mami!!" řvu na ní ze svojeho pokoje. "Ano zlato." Doběhne a když mě uvidí zavolá tátu a oba mi pomůžou do auta. Rychlostí mě vezou do nemocnice. Cestou zahlídnu Samaru. "Stůůůůůůůůj!!!" zaječím a máma vyskočí lapne ji a táta se znova rozjede. Pomůžou mi na lehátko a odvezou na sál. Jsem úplně bez sil.
Probudím se na jakémsi nemocničním pokoji. "Emily už se probrala." Zakřičí Sami "Jak se cítíš maminko?" usměje se na mě. Spokojeně se usměju a do místnosti vejde Em a v ruce drží nějaký uzlíček. "Tady ti představuji tvého syna. Ale jméno neznám." Štěstím se rozpláču a poprvé si ho pochovám. pak se na ně podívám "Jméno znáte." Řeknu a zahledím se do jeho čokoládových očí, není normální by dítě hned po narození mělo jinou barvu očí než modrou ale aspoň je tu důkaz, že je opravdu Mikovo. My už půjdeme tady někdo by tě rád viděl. Odejdou a do místnosti vejde Mike. Asi pět minut na sebe zíráme a ani jeden nepromluví, nemám sílu se na něj zlobit tak jenom řeknu "Pojď se seznámit to je tvůj syn, Miki." "Už jsem se seznámil ale…" zarazí se asi si uvědomil jak jsem ho oslovila. "Miki." "Anni asi bych se ti měl omluvit, hledal jsem tě ale nějak to nešlo a před týdnem jsem potkal Billyho doslova jsem z něho vytřásl kde si. Řekl mi zto chtěl jsem přijet dřív ale nešlo to." "Miku víš proč jsem odešla." "ne" řekl smutně. "ten den jsem šla za tebou…" celé jsem mu to dovyprávěla od začátku. "Anni, možná mi to neuvěříš ale to jsem nebyl já byl to Chester a schovával se tam před svojí ženou už jim to moc neklapalo a on se do Talindy zamiloval." "Miluju tě." Řeknu větu kterou ho nejvíc zaskočím. "já tebe taky a to pořád víc a víc." Přistoupí ke mně a políbí mě.
Po třech měsících jsme se s Mikem vzali, nikdo o té svatbě nevěděl, byli na ní jenom Sami a Em, Bred a Rob a samozřejmě náš syn. Potom jsme na půl roku odletěli do Evropy a tam si užívali krásné líbanky.