Jak může být někdo tak slepý, snad všichni ví co k němu cítím, on snad nevidí. Proč když mám něco domluvené nebo je pro mě něco důležité tak to kvůli něho zruším, ještě se mě na to zeptá. Zeptali se mě na to snad už všichni, ano miluju ho a to z celého srdce. On mě bere jenom za pitomou kamarádku, mu se víc líbí ty prsatý husy, co mají pěkně učesané vlásky a minisukínky, s těma přece nemůže žít. Ty jsou pro něho jenom na jednu noc, já vím, že nejsem zrovna s těch nejpěknějších, že mám dredy a propíchlý nos. Vždyť já tě znám nejlíp a ty si toho nevšimneš. Musím ti to říct, jdu k tobě vylezu zase oknem jako vždycky.
Hnu se do okna a zespoda uslyším rachot "To je divný." Řeknu si pro sebe a sunu se dál. Dole je parta lidí, večírek, u Chestere je večírek a on mě nepozval, já blbá mu chci říct co k němu cítím a on si na mě ani nevzpomene. Musím pryč. "Darjee? Ty si tady taky? Tebe jsem tu nečekal." Chytne mě kolem ramen a podává mi pivo, proč si mě musel všimnout. "Si opilý, Chestre." Řeknu naštvaně a vytrhnu se mu. "Si naštvaná, že jsem tě nepozval?" "Ne!" řeknu ironicky a chcu se mu ztratit z dohledu. "Lidi, chvíli ticho. Tu písničku co teďka pustím je pro mojí kamarádku. Já ji nepozval, jsem to ale hajzl. Takže Darjee promiň." Řekne a sesype se ze stolu. "Chazzy není ti nic?" vyděšeně se k němu hrnu. Kleknu si k němu a jeho hlavu si položím do klína. "Ty ses ale zřídil." Vysměju se mu do obličeje. "Roztrhal sis obočí. A z nosu ti teče červená." Směju se dál. "Fakt směšný." Postaví se ale gravitace ho hned stáhne zpátky. "pomůžeš mi na horu?" jenom kývnu a zvedám ho. Všichni se rychle vytratili. Chytří to lidi pochopili, že večírek skončil. Skončil pro ně ale pro mě možná začal.
Pomáhám Chesterovi do postele. "Tak já už jdu." Řeknu jen tak nenápadně ale v duši si přeju zůstat. Stáhne mě k sobě. "Kam pak bys chodila, holčičko?" usměje se tím svým neodolatelným úsměvem. "No třeba domů" oznámím mu ale už se nezvedám je mi vedle něho dobře. "Zůstaň tu, však víš, že můžeš." Řekne a smutně se podívá. "No dobře." " budeš si muset počkat až se dostanu s téhle situace, pak semnou bude normální mluva, dneska si mě nepřišla jenom pozdravit, přišla si mi něco říct ale to až zítra." Zavře oči a oddá se snům. "Počkám si na tebe, Chestere. Miluju tě." Řeknu tiše a usínám jako on.
Otevřu oči, ležím tady sama. "Oh miláčku udělal jsem ti snídani." Ozve se zespoda, rychle seběhnu. "Jsme skoro jako manželé." Usměju se, jsem šťastná jako blecha. On to musí ale pokazit, jako vždy "Jo ale s tím rozdílem, že jsme kamarádi a to ti nejlepší. Víme jeden o druhém tak moc, že by jsme se v tom vztahu asi zabili." Úsměv mi zmizí, suše si zasednu za stůl a koušu do palačinky. " Co je ti, neříkej mi, že ti to nechutná, palačinky jsou tvoje oblíbené." "Bolí mě hlava." Dál už mě neřeší, poznal, že mě hlava nebolí, na to mě zná, vždycky mu to řeknu když nechci mluvit o svých pocitech. "No dneska mi tu přijede starý známý, přiveze ještě tři kámoše, no a protože se s Robem znají, jdou semnou. Pojď taky, budu se nudit." Ne Chestere takovou radost ti neudělám. "Jo jasně stav se pro mě až budete všichni." Proč jsem tak blbá, to mu jednou nemůžu říct ne.
Jsem u sebe doma, to zase bude nuda, budou kecat o minulosti a mě si nebudou všímat. Budu Chesterovi dělat křoví když zase uvidí nějakou sukni, aby se nemohl vymlouvat, že s ní flirtuje,vždycky to tak dělá proč jsem tak pitomá.
"No tak Darjee, pojď už, my už jsme tady." Jako vždy na mě řve z ulice. Ani nepamatuju kdy naposledy zazvonil.
"Zdravím lidičky." "Jo čauky" ozve se jeden z nich. "Tak tohle je Darjee." Chytne mě kolem ramen. "A tohle jsou Mike, Joshep a Bred." Ukáže na ně Phoenix. Toho týpka si pamatuju seděli jsme spolu od první do páté třídy. On si mě zjevně nepamatuje.
Jdeme do takové malé kavárničky, já ji miluju. Tady mě poprvé poznal Chester na rande, ne co si to namlouval, chtěl si semnou jenom promluvit, potřeboval podržet, tehdy s ke mně ale choval krásně. "Tak co si dáš?" podívá se na mě Mike. "Sprite." Jenom se usměje a Chester zase objevil nějaké minisukínky. Tak a teďka je to už úplně v prdeli. Zavolá si číšníka a jménem všech jim pošle láhev vína. Ty holky po nich začnou házet pitomé svůdné pohledy. Chestera napadne, že by si tam mohli jít sednout všichni začnou vstávat, já taky ale mám jiný směr, jdu domů.
"Darjee, kam jdeš?" "domů" odpovím naštvaně Mikovi. Jdu rychle, nechci aby viděl moje slzy. Rozběhnu se a už se o něho nestarám. Tůt tůt tůt. No tak Em zvedni to. "Prosím" "Emily přijď ke mně hned." "Proč co se stalo? Proč si tak udýchaná?" "Běžím domů přijď tam." Položím telefon a ještě víc zrychlím. Konečně tam doběhnu, rychle vyletím do ložnice a ze stolku vezmu fotku mě a Chazze. Se zaslzenýma očima se na ni podívám a vší silou ji hodím do zdi. Rám se rozpadne na tisíc kousku, fotka je na tři kusy a je strašně pokrčená.
"Co blbneš, ty vole." Ozve se Em. Lehce se na ní podivám a shodím svoje tělo na postel. "To Chester." Lehne si vedle mě. "On si tě nezaslouží." "Ale já ho miluju a to hodně." "Je to idiot, je slepý, jestli si toho nevšiml tak si tě nezaslouží." "Byli jsme v kavárně, přijeli nějací jeho známí, on zas uviděl nějaké pěkné husy." "Bože on má místo mozku snad porno zónu." Obě se rozesmějeme. " porno zóna, to se mi líbí." Válím se v křečích po posteli. "Tak vidíš vždycky si na to vzpomeň a bude ti líp." "Jo dík." "Přinesla jsem nějaký film, to si ještě neviděla." "Co, co to je?" začnu skákat po posteli. Ona mě vždycky rozveselí a pomůže. " Jason vs. Fredy!" přidá se ke mně. "To myslíš jako Jasona X a Fredyho Grugera." "No sice se to tak nevyslovuje ale jo myslím." "To máš jedno, hlavně že se domluvíme."
Sedíme dole a čučíme na tem film, smějeme se jak ožralé. Jinak bych se třepala strachy ale ta koza si tam domýšlí text a dělá si s nich srandu. Ozve se zvonek. Emily ochotně vstane a jde juknout kdo to je. "To je Chester". Ještě to jméno nedořekla a já jsem u ní. "Nechceš mu snad otevřít?" "a proč ne?" "Tak fajn běž si sednout já si s ním promluvím." "Ale neříkej mu co k němu cítím." Jenom zavrtí hlavu a jemně mě strčí. Vrátím se k televizi. "Jé ahoj Chestíku." No tak ta to vyhrála, nemá Chazzyka ráda a on ji taky ne. Chester nenávidí když někdo komolí jeho jméno. "No nazdar Emilino. Kde je Darjee?" "Není ji dobře." "Aha a můžu s ní mluvit." "No nevím." "Děkuju" vtrhne dovnitř. "Proč si tak rychle odešla? Skvěle jsme se bavili." "Nebylo mi dobře." "Aha tak to je dobře, že jsi šla nechci aby si byla nemocná." Vidím Emily jak stojí a otráveně se na mě dívá. Přesně vím co mi chce říct, že jsem pitomá, že se nechám takhle oblbovat.
"Můžu se přidat, to jsem ještě neviděl." Em začne kroutit hlavou, nechce ho tu. Už se chystám říct ne "No jasně Chazzy, že váháš!" řeknu radostně ale pak se otočím a můj úsměv opadne.
Všichni tři jsme usnuli na tom gauči, Chester mi ležel v klíně. Emily spala na zemi. Opatrně jsem vstala a šla udělat snídani.
"ÁÁÁÁ, ty debile." Slyším Chazze jak se směje, co ji zas provedl, ti dva se snad jednou zabijou. "To bolí ty kozo." Vlítnu k nim. Chester drží polštář a mlátí jí s ním do hlavy, Emily má vidličku a bodá mu ji do nohy. "Nechte toho sakra, vy se vážně chcete zabít." "Ten vůl mi stoupl na břicho." "Nemáš ležet na zemi, se válíš jako bezdomovec." "Za to nemůžu, že jsi mě v noci shodil." Chester se zase rozesměje, Em vezme tem polštář do ruky a začne ho mlátit. "Nechte toho nebo vypadněte!" zařvu na ně, oba se uklidní a jako ovečky mě následují do kuchyně. "Jé ty si udělala baštu." Sedá si jistě Emi a jí jak urvaná. "Víš co jsem ti chtěl včera říct?" zatřepu z hlavou a kousnu do rohlíku. "No oni zakládají skupinu a chybí jim zpěvák a bubeníka. No tak si Bred vzpomněl na Roba a ten mu řekl o mě a dneska odpoledne jdeme zkusit nějaké písničky." "Tak to ti přeju, může se jít na tebe podívat?" culím se na něho jako vůl. "No že váháš."
S Chazzykem si to šijeme do nějakého studia. Všichni už tam čekají "Zdravím!" "Jo jasně taky vás zdravím." Ozvu se unuděně. Začnou hrát nějaký písničky. Chazyymu to děsně sekne za tím mikrofonem. "Tak jak se ti to líbilo?" ozve se Mike a je děsně nadšený. "Skvělé, boží, úžasné, vynikající. Už chápeš jak se mi to líbí?" radostně na mě jukne. Přiběhnou k ním nějací tři tlustí chlapíci a začnou strašně tleskat a že s nima musí podepsat smlouvu, že je to vynikajcí. Kluci souhlasí a pak se jich ještě zeptají na název skupiny. "No Xero." Řekne rozhodně Bred. Všem se nějak pokřiví pusa. "Tohle nezní zrovna nejlíp." Ozve se Mika. "No tak tady máte naše číslo a do večera nám zavolejte název." Kluci přikývli a všichni jsme se vyhrnuli ven. Všichni se rozejdou jiným směrem, já jdu s Benningtonem. "Vážně se ti to líbilo?" "Si piš, byli jste skvělí." "Co jsi mi chtěla říct ten večer co si u mě spala?" trochu zpomalím, potřebuju něco vymyslet, sakra, nic mě nenapadá. "No já už nevím" "Ale víš!!" zvýší hlas. Jako moje záchrana mu zazvoní mobil. "No Miku… Jo to se mi líbí… tak mu to hned zavolejte…. Zítra se sejdeme zase jako dneska." chytí mě kolem pasu a vyhodí do vzduchu. "Tak už mají název jsem šťastný. Splnil se můj největší sen. Jsem zpěvák v nadějné skupině." "A co Gray daze?" "To nemělo cenu, šli jsme šupem dolů a odešel nám bubeník."jenom pokrčím rameny a zahnu do uličky. "Tak ahoj." "Ahoj zítra se stavím. Víš jak se jmenujeme? Linkin park." Oddám se temné noci.
"Ahoj Dar, já se nějak ztratil a tak jsem skončil tady." "Jé ahojky Miku, pojď dál." "Dík" vejdeme dál, dám nám po flašce piva a sedáme v obýváku. "Jak dlouho už máš ty dredy?" "jé to už dlouho, ani nevím ale už mě pěkně štvou, už odrůstají a vypadají strašně, nejrači bych je ostříhala." "Máš nůžky?" "Co já to nemyslím až tak vážně." "No já už jednomu kámošovi pomohl sundat dredy. Hlavně si to běž teďka umýt." "Tak fajn počkej." Vyletím nahoru do koupelny, vydrhnu si to svoje háro a málem spadnu. Všelijak mi to stojí a všude mi to čouhá. Slezu dolů za Mikem a ten má co dělat aby se udržel. "Haha, to ty si mi to poradil." "Pojď sem, sedni si na tu židli." Začal mě škubat a stříhat, myslela jsem, že se zblázním. "Jau to bolí, jemněji trochu, ono to nelechtá." "Vydrž, už to trochu povoluje." Škubal mě asi pět hodin, je kolem půl noci. Pak mě zavedl nahoru před zrcadlo, málem spadnu. "To je krása, diký Miku." Skočím mu kolem krku a dám mu lehkou pusinku na tvář. Krásně mě ostříhal, nemám to až tak krátké. Vypadá to skvěle. Jsem šťastná jako blecha. "jsem ti říkal, že jsem už jednou kámošovi upravoval vlasy." "Jsem úplně happy." Jenom se srandovně culí. "Nechceš tu přespat, je už kolem jedný?" "No když jinak nedáš." Rozběhnu se do ložnice, začnu ze skříně vytahovat peřinu a velký polštář. "Pojď sem, pomůžeš mi." Začneme roztahovat postele, já mu pěkně ustelu a ze skříně vytáhnu staré tričko po tátovi. "V tom můžeš spát." Vlezu do koupelny a ještě jednou si prohlídnu moje vlásky. "Bomba" řeknu si pro sebe a vylezu. "No už jsem myslel, že tam chceš nocovat." "nee." "Dobrou noc" "Dobrou a ještě jednou díky." Zachumlám se do peřin a nechám volný průběh snům.
"ÁÁÁÁ, co je co to je?" "To nic to mě jenom nějaký idiot volá." "Miku ty si na noc nevypínáš mobil?" "Jo ale včera jsem jaksi zapomněl." Odmítne hovor a zase oba usnem.
"no ty vole už asi půl hodiny na tebe zvoním. Co se děje?" "Emily?" vyhrabu se z postele. "No ty vole co to máš na té hlavě?" "To mi udělal tady pan Shinoda." Ukážu na spícího kouzelníka. "No tobě to sekne, máš to skvělý." "Dík, taky se mi to líbí. Ty dredy byli o ničem." "Ty ti taky slušely ale ne jak tady to, to." "Co? Kde to jsem?" "Brý ráno kouzelníku." "Jo já jsem u tebe" "Seš dobrej, to co má na hlavě se ti povedlo." Pochválí ho i Em. "Za to ti udělám dobrou snídani." Usměju se na něho. "A já ji pomůžu." "Fajn já si tady ještě lehnu."
"No tak co mu uděláme?" "Já mám taky hlad. Já chci taky něco." Hladila si Emi břicho. Jenom po ni kývnu a hodím na ni šunku a sýr. "Fajn ty nachystej rohlíky a já nakrájím tohle to." Znova přikývnu a jdu pro rohlíky. "Hej nemyslíš, že je na tebe nějakej milej?" "Blbost." "Jenom aby." "Aby co, co tím myslíš?" "no jako jestli to nedělá z jiného důvodu." "Jsem kámoši nic víc a nic míň a i kdyby ty víš komu moje srdíčko patří." "Jo tomu idiotovi." "Nemluv tak o něm jmenuje se Chester." Jenom zkřiví pusou a pokračuje v přípravě. "Hmm to voní. Co to bude?" vynoří se Mike ze svojeho brlohu. "no tím že tu nemáme moc jídla, takže zapékané rohlíky." Jenom nasál vůni a s Emi zasedl ke stolu. Hodím to na stůl a všichni se do toho pustíme.
"Chcete já vás hodím do studia, ten tlustý týpek říkal, že teďka moc času nebudeme mít, že budem makat na našich písničkách." "Jo jasně chci se na vás podívat." Začne skákat Emily. "Počkat a bude tam ten idiot Beninngton?" "No asi jo když nám v té skupině zpívá." Zkříží ruce udělá naštvaný ksicht. "Emilino, nesmol mě a pojď taky." "no dobře." "Jo ale já tu vlastně nemám auto. Sem šel pěšky a tu sem se ztratil." "Nu tak se projdem." Vyhodím ruce do vzduchu a rozejdu se.
Za půl hodiny jsme byli ve studiu, jak Chester uviděl Emily hned se mu zničila nálada a pořád do ní rýpal a shazoval aby toho nebylo málo tak ona mu všecko oplácela. Dostali se až k tématům jak každý myslí na sebe a jak je bezohledný. Na Emily jde vidět, že už nemá moc řeč a je tak navztekaná, že je ochotná říct naprosto všecko. "Se podívej vůbec si tady nemusela chodit a nemusíš se srát pořád do našeho kamarádství co je mezi mnou a Dar bez tebe by jsme se měli líp." "Ty si tak bezohledný a sám to dobře víš, taháš se tu s různýma děvkama a přitom na člověku kterého znáš nejlíp ani nepoznáš, že už skoro přes rok se den co den trápí za to co k tobě cítí." Moc jsme je neposlouchala ale tahle věta mě dostala, Chezzy se snaží už něco dalšího říct ale uvědomí si co řekla, otočí se na mě. Nevím co v takových chvílích dělat. Co nejrychleji se otočím zmizím.
Za půl hodiny jsme dorazili do studia. Jak Chazzy uviděl tu holku co šla s náma, změnil náladu a začali do sebe rýpat. Vyčetli snad úplně všecko co jde. Pak mu ta hokla začala vytahovat jaký je děvrař a Chester ji to oplácel kamarádstvím s Dar. "Se podívej vůbec si tady nemusela chodit a nemusíš se srát pořád do našeho kamarádství co je mezi mnou a Dar bez tebe by jsme se měli líp." "Ty si tak bezohledný a sám to dobře víš, taháš se tu s různýma děvkama a přitom na člověku kterého znáš nejlíp ani nepoznáš, že už skoro přes rok se den co den trápí za to co k tobě cítí." Její věta nezranila jenom Chestera a Darjee ale mě taky. Stačil mi jediný pohled a já ji miloval a ten včerejší večer nebyla náhoda jen jsem s ní chtěl být. Strašně rychle zareagovala a utekla pryč. "Bože, co jsem to udělala." Chytne se za hlavu holka co prozradila její tajemství. "To co jsi řekla je pravda? Je to pravda Emily?!!" rozeřve se Chester a utíká za ní. Děvče se sesype na zem a Bred z Robem jí pomůžou. "Miku dělej, dones vodu." Křikne na mě Joe a já jdu do kuchyňky.
Tak už vím co mi chtěla říct ten večer co byla u mě. Sakra ta nána Emily měla pravdu jsem bezohledný, před nosem se ji tahám z největšíma děvkama a ona to snáší a přitom ji žere láska ke mně. To není možný, kde by mohla teďka běžet. Můj mozek je vybrakovaný, nevím to, já to nevím, já který ji znám od svých tří let nevím kde by se mohla schovat. Zkusím zajít k ní domů.
Sedím tu už asi tři hodiny teda podle mých hodinek to jsou tři ale můj mozek mi říká, že je to jako tři sta let. Ani nevím co jí mám říct, nevím co ode mě chce slyšet, mám o ní strach, nechci ji lhát a proto nemůžu její city opětovat. Půjdu se podívat ještě do její oblíbené kavárny, snad tam bude nikdy jsem nechápal proč je to její oblíbená kavárna, je to podprůměrná malá místnost z hezkou atmosférou. Ale už mi asi dochází proč. Jednou jsem ji tam pozval byla tam poprvé, chtěl jsem ji něco říct ale ten večer jsem nemohl připadal jsem si s ní hezky a ten večer bych ještě dokázal říct, že jí mám rád ale na zítřejší ráno to bylo pryč.
Ani tam není, nevím co dělat vrátím se zpátky do studia nalhávám si, že tam bude ale nic. Strávím tam další dvě hodiny a docela důkladně si o tom promluvím s Em.
"konečně odešel z mojeho bytu, nemůžu tu zůstat a teďka ještě když to ví. Nemůžu se na něj podívat, konečně se dozvěděl, že už skoro rok mu lžu a moje kamarádka mě zradí tím, že mu to řekne. Musím někde hrozně rychle zmizet. Sbalím si bágl z nějakýma věcma a vyjdu ven poprvé za tento den mám štěstí. Zpoza rohu vyjede taxík, stopnu ho a namířím ho na letiště.
Opravdu nevím kam letět nebo jít. Dívám se na nejbližší odlety, pořád nic až pak naskočí ČR, no jasně pojedu za rodinou, sice jsem je neviděla nějaký ten pátek teda šest let ale nic jiného mi nezbývá.
Po pěti hodinách jsem konečně nastoupila do letadla. Jsem hodně vyčerpaná ale nějak se mi nedaří usnout, přemýšlím hodně o Chesterovi a pořád mě napadá myšlenka které se hodně bojím, bojím se toho, že už ho neuvidím ani jeho ani Emi. Už vím jak bylo mojim rodičům když mě museli nechat v Americe. Narodila jsem se tam, můj táta odtamtud pochází, ve dvou letech se moje máma seznámila s jednou paní měla tříletého syna jménem Chester. Vyrůstali jsme spolu chodili jsme do jedné třídy a moje matka ho dokonce naučila mluvit česky tak jak se u nás doma mluvilo odjakživa. Když mi bylo osmnáct máma chtěla jet zpátky do ČR ,táta ji v tom jenom podporoval jediný problém co měli jsem byla já. Jednu dobu se přemýšlelo, že Chester pojede s náma, nechtěli nás rozdělovat ale pak od toho odpadlo a já těsně před odletem do ČR jsem se sbalila a nastěhovala se k Benningtonům.
Konečně doletím. Všude čeština, budu si muset zvykat ale moc dobře to nepůjde. Vezmu bágl a vyjdu před letiště. Sakra kde to naši psali, že bydlí, někde jsem si tu adresu dala ale vůbec nevím kde. "No jasně." Vykřiknu česky z divným přízvukem. Vytáhnu peněženku a papírek zastrčený do přihrádky je zašly a skrčený ale písmena jsou čitelná. Chytnu taxi, dám mu adresu a jenom doufám, že se nepřestěhovali. Naštěstí ne, stojím před menším domkem. Otevřu vrátka a pomalu z obavama jdu ke dveřím. Hodně se překonávám abych zazvonila ale nakonec neberu odvahu a udělám to. Otevře mi malá holčička snad pět let jí může být. Zaváhám jestli jsem trefila dobře. "Terezko kolikrát ti mám říkat, že nemáš otvírat sama." Ozve se zvýšený hlas a pak žena co ho vyslovila. "dobrý den přejete si něco." Musím asi vypadat jak debil, protože na ní čučím z otevřenou pusou a nevěřím vlastním očím, moje maminka, vůbec se nezměnila. Snaží se něco říct ale pak se zarazí. "Darjee?" poznala mě, aspoň nějaká výhoda. "Mami." "pojď dál. Co tady vůbec děláš? Proč si nenapsala? Strašně ráda tě vidím." Obejme mě a vtáhne dovnitř. "Johne pojď rychle dolů, honem." Zavolá do patra. Pomalu se ze schodů začne soukat můj táta. Máma chytne tu malou holčičku a táta nevěří co vidí. "oh můj bože dcerko."
Vtáhli mě do kuchyně, dlouho jsme si povídali ale nic o Chesterovi a Em jsem jim neřekla nechci jim říkat to co se stalo. Dozvěděla jsem se, že ta malá holčička se jmenuje Terezka za půl roku ji bude pět a je to moje sestra, úplně se v ní poznávám, vidím v ní svoje dětství. Vzhledově a povahově je mi hodně podobná nikdy bych do našich neřekla, že budou chtít ještě jedno dítě. Máma mi v rychlosti připravila pokoj pro hosty a co jsem spadla do postele to jsem zalomila.
"Halo, nejsi mrtvá. Dýcháš ještě?" nějaké malé ručičky mi šmátrají po obličeji. Ztěžka otevřu oči a uvidím před sebou Terezku. "nejsem jenom spím." Řeknu rozespale, ona mi odkryje deku a snaží se něco udělat. Pak se ale zastaví a váhavě se na mě podívá. "Můžu k tobě do pelíšku?" s úsměvem ji stáhnu k sobě a přikryju. "víš kdo vlastně jsem?" zeptám se ji, je mi podobná z ničím se neštve a je kamarádská, jako malá jsem měla všude známé ale když šlo o vážnější věci tak jsem je dusila v sobě a hodně se trápila doteďka jsem taková. "kamarádka od mámy?" "To taky ale hlavně jsem tvoje sestřička." "a jak to, že jsi s náma nebydlela." "kdysi maminka a tatínek bydleli v Americe, tam jsem se narodila a když mi bylo osmnáct chtěli se vrátit domů ale já protestovala a tak mě nechali tam u maminčiny nejlepší kamarádky ona měla taky dítě syna byl to můj nejlepší přítel." Vzpomenu si na Chestera i když mám rodinu cítím se sama je to horší než se dívat jak se tahá s každou sukní, miluju ho strašně moc, přitisknu ji můj obličej k zádům a začnu potichu brečet. "je ti něco?" "ne, není Terezko. Ještě spinkej." Asi za pět minut usne, pořád brečím, je mi po něm smutno a nejradši bych šla za ním ale nejde to.
Na Chestera pořád myslím ale ne už jako na svojí lásku ale chybí mi jako nejlepší přítel, odjakživa jsem tu byla pro něj a on pro mě a teďka jsme oddělení, jsou už to dva roky co jsem ho neviděla. Stačil mi rok abych si vyrovnala to co k němu cítím a zapomněla na to, že ho miluju, že ho nemám ani jako svojeho kamaráda, to mi neleze do hlavy chybí mi, nesdílí semnou moje šťastné chvíle ani já ty jeho. Našla jsem si práci v nějakém velkoobchodě, prodávám cd, hudba mě odjakživa bavila a jako hobby hraju se svojima známýma ve skupině, mám elektrickou kytaru a sem tam i hulákám do mikráku. Terezka teďka dodělala první třídu a před rokem a půl se nám táta zabil při autonehodě. Byli to těžké chvíle ale já neměla nikoho komu bych to pověděla a vyplakala se na rameni.
"Ahoj Dar." "Jé čau, co mi neseš dneska." "No vydavatelství chce reprezentovat nadějnou skupinu, myslím, že se jmenujou Linkin Park nebo tak nějak, chtějí vědět jestli se u nás chytnou a na tobě je aby si prodávala jejich desky stačí to párkrát pustit do beden a lidi se pohrnou. Jo jmenujou se Linkin Park. Trefil jsem se." Vytáhne z kapsy cd a krabici s tou zásilkou položí na pult. "Linkin Park?" opakuju po něm něco mi to strašně připomíná. "Jo Linkin Park tu máš obal s Cd." Podá mi to do ruky otočím to ze zadu a vidím šestici mladých mužů, v popředí je Chazzy přebarvený na blond. Obal mi spadne na zem. "říkal si něco, že by tu mohli ke konci roku přijet?" "vždyť o tom ti tu žvatlám celou dobu." "vem to za mě musím domů." Vletím do skladu, převlíknu se a běžím domů.
"Mami neuvěříš co jsem se teďka dozvěděla." Vletím do obývaku a zmrazím se, na gauči sedí Chester, na klíně má Terezku a něčemu se s mámou příšerně směje. Stačí mu jeden pohled na mě a jeho úsměv se zmrazí tak jako já předtím. Jsme oba v transu upřeně na sebe hledíme a ani jeden nevnímal to, že máma s Terezkou odešli vedle. Pak se najednou postaví a jde ke mně. Spadnu do náručí a oba mačkáme toho druhého jak nejvíc to jde. "Chyběl si mi." Řeknu napůl smutně a na půl šťastně. "Hledal jsem tě."
Asi po půl hodině mě vzal někam na projížďku, projezdili jsme celé město. Vysvětlila jsem mu, že mi chyběl jako kamarád a ne jako člověk kterého miluju. Řekl mi, že se mu ulevilo. "Víš jak jsem tě hledal nebyl jsem sám hledali jsme tě já, Emily a …" odmlčí se "no jak jsme tě hledali tak z nenávisti Em jsem se dostal až k tomu, že jsem se do ni zamiloval a ona do mě. Ulevilo se mi, že ti to můžu říct bez obav." "Jsem ráda, že jste šťastní." "A budeme ještě víc. Za dva měsíce se bereme a ona je ve třetím měsíci." "CO?" huknu hlasitě až se lekne. "No jak slyšíš." "To je skvělí, já budu teta no ty vado." "Jo i když nevlastní ale budeš teta a teďka mě napadá nechceš mu jít za kmotru." "ne víš, jasně, že chci." "jsem rád, nikomu jinému bych nechtěl svěřit dítě." "Kam to teďka jedeme?" "Překvapení." Ještě jedeme asi patnáct minut, řekla jsem mu o otci a konečně jsem měla komu se vybrečet na rameni, dusila jsem to v sobě dlouho. Zastaví před nějakým velkým hotelem. "Chazzyto jak jsi mě vůbec našel?" "Hledali jsme tě všude po celém Phoenixu až k Agouře až mi před týdnem přišel dopis od tvojí maminky a ta mi to všecko řekla."
Táhne mě někam po schodech až úplně nahoru. Pak vytasí klíče a otevře jeden pokoj. "Em jsem tady a neuvěříš koho vedu!" zahuláká ode dveří.
" a můj miláček je tady." Řekne Em a zasměje se. "Prosím tě já potřebuju na záchod zajdi mu říct, že jsem hned u něho." "Mike poslouchat." Řeknu a odcházím jako robot. "už zase blázníš." Rozesměju se a pak už jdu normálně. Vylezu s kuchyně a podívám se na gauč sedí tam jako vždy rozvalený Chazzy ale není tam sám. "Eh." Vydám ze sebe, nic jiného nejsem schopen. "Mike." Řekne radostně Darjee, holka kterou od první chvíle miluju až doteď, holka s jejíž fotkou usínám každý večer, holka co mi nehorázně moc chyběla. "a Miku ty si tady, myslel jsem, že si u sebe." Sedne si trochu slušněji. Trochu se vzpamatuju a jdu si sednout k nim.
Nevím jestli ji to Chester řekl ale celou dobu jsem se hlídal abych na ni nečučel jako na chleba a nevypadal jsem při tom jako kdybych týden nejedl. Chester se snažil co nejvíc věnovat Darjee ale to mu nešlo zaneprázdňovala ho Emi. To byli moje šťastné chvilky mohl jsem s ní mluvit o všem a nikdo nás nepřerušoval. "A co Dar. Co ty a láska?" narazí Chazzy na téma co by mi mohlo ublížit a nebo strašně pomoct. Doufal jsem, že se ji na to zeptal už dřív. Vím, že mi chce pomoct ale taky mě teďka může zničit. "no ještě tady nebyl nikdo kdo by si zasloužil moje srdíčko." Tak děsivě se mi ulevilo a Chester po mě hodil okem a debilně se začal smát.
Ani Emi ani Mike se nezměnili, byli to ti staří dobří známí kteří mi pekelně chyběli, jenom na Chesterovi přibylo pár tetování a světlé vlasy ale povaha a duše mu zůstala, snad už není ani takový děvkař jak býval. "A co Dar. Co ty a láska?" natočím se k němu, doteď jsem zrovna třikrát neposlouchala, chtěla jsem prozkoumat každičkou změnu. "no ještě tady nebyl nikdo kdo by si zasloužil moje srdíčko." Usměju se, Chester taky ale začne házet oči na Mika a z úsměvu se stane veliký smích. Nevím co tím zamýšlel ale Mike se cítí trošku trapně.
Domluvili jsme se, že přespím u nich. Mike mi nabídl jeho pokoj, že s nima by jsem se nevyspala, dělají strašný hluk. Uvolnil mi dokonce i jeho postel, jak milé.
"spíš?" vejdu vedle do pokoje kde spí Mike. "Hm, ne." "Nevadí když tu na chvíli budu." "Ne budu jenom rád." "Miku změnilo se něco od té doby co jsem tu nebyla?" sednu si k němu na gauč. "No ani ne, jenom ten Chester s Emi, jinak všecko při starém, ani se nezměnila…" "Co si chtěl říct?" "nic, zapomeň na to." "víš, že neumíš lhát?" "Řeknu ti to někdy jindy." "A proč ne teď." "Už se mi chce docela spát a co tobě?" vyhne se odpovědi. "Jo nechám tě." Odejdu ale do postele se mi zaručeně nechce. "co ty tady." Vylezu ze dveří a vidím jak Chester sedí přede dveřma a … a kouří? "Asi se divíš co?" "No tak zlehka jo!" "Špatný zvyk." Típne to do připraveného popelníku. " Ty Chazzyto co je Mikovi?" "Nic, co by?" "Teďka jsme si tak povídali, zeptala jsem se ho co se změnilo a on povídal a povídal až pak narazil na něco ale nedořekl to." "a ty ses to z něho samozřejmě snažila vytáhnout." Jenom pokývám hlavou. "No nevím jestli ti to mám říkat, měl by spíž on sám." "Chazzy. Prosím." Žadoním a smutně koukám. " no on je tak trošku to… no… od první chvíle co tě viděl se jaksi zakoukal a zamiloval, asi si dost zaujala." Vytřeštím oči, nevím co si myslet. Chazzyn vstane a jde k sobě. "Musím se věnovat i svojí budoucí ženě." řekne s úsměvem a ztratí se za dveřma. Taky si už asi půjdu lehnout, dneska toho bylo už moc.
Konečně svatba, Chazzovi jdu za svědka a Mike jde Emi. Ještě je hodina před začátkem ale moje maminka a Terezka tu jsou pak ještě Cheserovi rodiče a od Emily, má pěkně zakulacené bříško. "hezky připravené." "co? Jo ty." Otočím se na Mike, sedím před kostelem a zírám do velkých dveří. "Kdy bude tvoje.." "Svatba, klidně hned." "Co tím myslíš?" "Dobře víš." "ne nevím." Obejmu ho. "Ale víš." Šeptnu mu do ucha ale pořád ho nepouštím. "ty myslíš…" "že my dva." Dodám za něho. Chytne mě za ruku a běží za knězem. Asi tak před týdnem jsem zjistila, že Mikovi city můžu opětovat. Trávili jsme spolu tolik čas, že to jinak nejde, než abych se zamilovala.
Oddal nás, tak přece jsem jenom Chestera předběhla. "Máš tady auto?" "Proč?" "No já nevím chce se mi něco bláznivého udělat." "Víš, že jsem měl potom letět na dva měsíce do Miami." "jedeme." Řeknu rozhodně a pomalu se plížíme do auta tak aby nás nikdo neviděl. "co děláte?" "Terezko, hm, no, víš, musíme něco zařídit, řekni mamince, že se vrátím, že už ji neopustím." "Dobře." "Ale Teri, řekni ji to až po svatbě." "Naše tajemství." "Jo" usměju se. Nalezu do auta a rychlostí blesku jedeme na Los Angelské letiště.
"Už máme sakra začínat tak ke jsou." "Klid oni se objeví." "Měl bych být rád ale kde jsou." Řeknu znova naštvaně. "Chazzy klid." Uklidňuje mě Rob. "Terezko, ahoj." "proč si naštvaný strejdo Chazzy?" "Ale tvoje ségra s Mikem se ztratili." "Chceš slyšet tajemství." Úplně jsem zjemnil, snad ví kde jsou. "Odjeli autem pryč, mám mamince říct, že se vrátí ale až po svatbě." " a nevíš kam jeli." "ne to mi neřekli."
Rychlosti blesku jsem vyletěl z kostela. "Miku si tam?" řvu do telefonu. "nejsem hluchá." Ozve se Dar. "Kde jste vy blázni." "stejně jsem byla dřív." "o čem to mluvíš?" nechápu. "za dva měsíce přijedu, jedu z Mikem do Miami." "neměl tam letět sám." "No měl ale něco se změnilo, jo a Chazzy já ti ty peníze pak vrátím." Zaklapne, vím, že nemá cenu ji volat znova a ptát se jich.
"Potřebujeme nové svědky!" rozkřičím se na celý kostel. "Co blázníš?" ozve se Rob. "Svědci utekli, spolu." Oznámím všem.
Nakonec bylo všecko v klidu, mě šla za svědka Darjeeina máma a Emily její brácha. Už jsme všichni odjížděli z kostela. Kněz mě zastaví před autem. "Nechci být nezdvořilý ale dlužíte mi peníze ještě za jednu svatbu." "Co?" nechápavě se podívám. "A komu, že to mám platit?" podívám se nechápavě. Vytáhne jakýsi papírek a přečte dva jména. "Mike Shinoda a Darjee, teďla už taky Shinodová." fajn ještě nějaký šok? Domluvím se s ním o penězích a nalezu do auta za Emily. "Co ti je? Vypadáš jako kdybys viděl ducha." "No něco lepšího. Víš proč nám svědci zdrhli, jeli na líbánky." "co?" "No vzali se těsně před náma a odjeli do Miami." "to není možný." "ale je." Řeknu a rozkážu řidiči cestu.