Noc plná hvězd, no paráda, lepší noc jsme ještě nezažil. Dlouho do noci čučím do nebes a jako by tam létali andělé. Usnu. Vidím, jen sám sebe, jak je to možné? Né, já jsme mrtví? Vznáším se jako anděl, jsem s nima. Jsem odsouzen na invalidní vozík, smrt by mi přinesla vysvobození, už tři roky se snažím zemřít, nejde mi to. No jo člověk se rodí jednou, a umírá i sto krát, slza je pořád mokrá jak za časů naší svatby a narození dítěte. Já potichu v sobě skrývám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám velká paráda, z mích dveří vychází pohřeb, na který jsem si nastřádal. Jo kdybych byl anděl, vysoko bych létal,a na severní straně, nejvyšší hory světa, bych svoje tajné místo měl. Jen mě nelituj, nechod k mému hrobu s chrizanténou v dlani, hra na litování končí v prvním tahu. Tys plivla lásku na podlahu.
Pamatuješ? Sledovali jsme potulné kejklíře, šli do neznáma, jako já ted. Někde v kraji slunce září, nádhera že? Halo? Hej? To mě nikdo neslyší?
Jsem tu vedle tebe . Tak mě napadá, mám to asi vážně za sebou…Bože vyděsím se, nemůžu vzít tužku do ruky, nic nejde mi uchopit. Za chvíli slyším, upřímnou soustrast Lauro… A už konečně věřím. Ještě před chvílí jsem se koukal na hvězdnaté nebe, a ted ležím pod kytkama… No tak to bylo rychlí… wow, já chodím, kde je moje kolečkové křeslo?
Je večer, střežím Lauru jako oko v hlavě, vidím, jak se blíží nějaký cizí chlap a zaklepe na dveře. Né Lauro neotvírej, křičím, ale marně. Otevře dveře, zeptá se co se děje, a chlap jí svalí na zem a … zmásilníl jí, já nemohl nic dělat… Rob šel naštěstí kolem, a vyrazil dveře domu, sundal z ní chlapa a vzal jí k sobě, Laura byla v bezvědomí. Rob jí položil do postele a šel si sám lehnout dolů na pohovku… Ráno se Laura probrala, seděl jsem u ní na posteli a koukal na její krásnou tvář… věděl jsem že mě nevidí, začala plakat a šla dolů, byla zmatená, nevěděla kde je a kde se to ocitla…Zanedlouho se ale rozkoukala a šla dolů po schodech kde viděla spát Roba… Rob se jí lekl a ona jeho. Po chvíli se objali a dlouho se drželi.
Přál jsem si, aby Rob zůstal navždy s Laurou, protože on je ten, kdo jí bude milovat tak jako já…
Jak léta běží a čas se nezastaví, Rob požádal Lauru o ruku. Za tři roky se jim narodil krásný syn, a dali mu jméno Chester, po strejdovi kterého nikdy nespatří. Moje oči střeží Lauru jejího manžela a syna na každém kroku, naučil jsme se ovládat některé věci a pohybovat s nima… Lauru to ze začátku děsilo, ale pak přišla na to, že jsme to já! Děti rostou jako voda a já jsem štastný že je ona štastná…