Stála ve sprše a drhla svou kůži, až měla po těle rudé skvrny. Snažila ze sebe smýt všechny
jeho doteky a polibky, které se jí už dlouhou dobu hnusily. Strávila tam asi hodinu a ani potom si nepřipadala dostatečně čistá. Proč to vlastně všechno ještě dělá? Proč mu trpí všechny ty jeho chutě, když je jí z toho akorát zle? A to jí ho kámošky vždycky záviděly. Milovala ho a byla s ním šťastná, ale to už je teď minulostí. Od určitého okamžiku se všechno změnilo……
"Miláčku, kde jsi byla tak dlouhou?" ptal se, když se vrátila z koupelny. Ležel nahý v pohodlné, velké posteli a usmíval se. "Ve sprše." Řekla a rychle si vzala kalhotky a zahalila se do košile, aby ho náhodou nenapadlo stáhnout ji k sobě a dát si další kolo. Byl tak rád, že je zase doma, že si ani nevšiml, jak od něho rychle utíká. Zabořil hlavu do polštáře a vdechoval z něj Samanthinu vůni. Když si představil, že ona tu každý den spí a on tu u ní nemůže být……z rozjímání ho vytrhlo zazvonění mobilu. Natáhl se pro něj. Na displeji svítilo jméno "Mike". Zvednul to. "No?" "Čus Chazy! Tak co brácho, jaký to je probudit se po dlouhý době zase doma?" smál se do telefonu. "No, nemá to chybu." "To věřím." "A co ty?" ptal se Chester. "Hodně příjemně utahanej." Zasmál se. "Tak to jsme dva, ale jen proto mi určitě nevoláš." "To máš pravdu." Zvážněl. "Snoop Dogg a Korni jednou na turné po Jižní Americe a nabídli mi, jestli nechceme jet s nima." "Po Jižní Americe? Tam bych se chtěl podívat….na jak dlouho?" "Na měsíc…" "Doufám, že jsi to vzal, Mikeu." "Mám jim dát vědět dneska…" "Tak volej!" "Chazzy!" "No?" "Kluci z toho moc nadšený nejsou." "Proč?" "Protože to má jeden malej háček." "Jakej?" "Odjíždí se pozítří." "Cože?" vyhrknul. "Takhle na to reagovali všichni." Zasmál se Mike. "Víš co, přijď tak ve tři do studia, probereme to." "Tak jo. Zatím se měj." "Čau Chazy." "Ahoj." Řekl a zavěsil.
Aniž by to věděl, vyslechla celý jejich rozhovor. I když věděla, že ztratí svou lásku na další měsíc sotva přijel, přála si, aby Chester odjel.
Někdo zazvonil. Šla otevřít. Za dveřmi stála Susan. No jasně, kdo jiný. "Ahoj." Smála se na Samanthu. "Jdu se mrknout na tvýho manžela." "Kde máš Roba?" ptala se jí Sam. "Prej za chvíli přijde." Řekla a vešla dál. Rozhlédla se kolem sebe a pak se otočila na Samanthu. "Kde je?" "V ložnici." Odpověděla a sledovala ji, jak hopká po schodech nahoru. Lezla jí na nervy, neměla ji ráda, musela se s ní dělit o svého miláčka. S Chesterem se Susan znala ještě dřív, než ji Chester poznal a než Susan poznala Roba. "Nerozluční kamarádi." Ušklíbla se a šla do kuchyně.
Susan lehce zaklepala na dveře ložnice a pak dovnitř opatrně strčila hlavu. "Můžu?" zeptala se. Nechtěla Chaze přistihnout v choulostivé situaci. Jemu by to nevadilo, nebyl ten typ stydlína, ale jí by to určitě přivedlo do rozpaků. "Ahoj Sue. Jasně pojď dál." Zval ji nadšeně. Seděl na posteli jen v džínách a bylo na něm vidět, že přes turné zase něco zhubnul. Přišla k němu a zezadu ho obejmula kolem krku. "To je fajn, že už jste zase doma." Řekla a přitiskla svou tvář na jeho. "To je, ale asi ne na dlouho." "Jak to?" odtáhla se od něho. "Nejspíš pojedeme na turné s Korn a Snoopem Doggem." "Kdy?" "Už pozítří." Vzdychnul. "Ty mě štveš." Řekla a sedla si na zem naproti němu. "Proč?" usmál se. "Takhle se úplně odděláš." "Tohle bude jen na měsíc." "Hm." Udělala a zadívala se na černá křídla nad postelí. "Ty jsi je ještě nevyhodil?" usmála se. Vystopoval její pohled. "Nikdy je nevyhodím. Byla jsi krásnej černej andílek." "Kdo vlastně ví, že tohle jsou mý černý křídla a ne Samanthy?" zeptala se. "Jenom ty a já." "Samantha to nepoznala?" "Nevím, nemluvila o tom, tak asi ne. Vadilo by to?" Pokrčila rameny: "No mě ne, myslela jsem tobě." Zavrtěl hlavou: "V tý době jsi pro mě byla důležitější. Sam jsem neznal." Náhle vzdychnul. "Co je?" nechápala. "Poslední dobou se chová divně…od tý doby, co…" Sue ho pohladila po ruce. "Ona se z toho dostane, neboj." Usmál se: "Díky Sue. Víš, když jsem včera přijel, byl jsem šťastnej, že jsem doma a měl jsem pocit, že je všechno v pohodě, ale teď mi dochází, že to je furt stejný."
Sam seděla v obýváku a čekala. Susan přece říkala za chvíli, tak kde je? Včera přijeli a ona ho ještě neviděla. Pak ho zahlédla z okna. Běžela ke dveřím a otevřela dřív, než stačil zazvonit. "No konečně." Řekla a vrhla se mu kolem krku. Přidusil jí vášnivým polibkem. On jí opravdu chyběl, on ano, Chester vůbec. Za bundu ho vtáhla do domu a dostrkala až do kuchyně. "Kde jsou?" ptal se udýchaně. "Nahoře." Zašeptala. "Neboj, ty jen tak nepřijdou." Uklidňovala ho. Rukama mapoval její tělo a nemohl se jí nabažit. Vpíjela se do něj očima a rozepínala mu kalhoty. Vysadil si jí na stůl a stáhl kalhotky. "Robe." Vydechla, když v ní konečně, po takové době, opět byl. Lehce ho kousla do krku. Přitlačil se na ní jak nejvíc mohl a jeho sevření bylo až trochu surové. Byla jiná než Sue. Ta mu připadala jako porcelánová panenka, které se člověk bojí dotknout, aby se náhodou nerozbila. Samanthino tělo však přímo vybízelo, aby se k němu přisál a užil si ho. Ta neuspokojená vášeň, které ho včera Susan ani z poloviny nezbavila, se ještě víc nahromadila a kdyby se teď trochu nekontroloval, snad by Sam i nějak ublížil. Tiskla jeho svalnatá ramena ve svých rukách, až měl na kůži červené obtisky jejích dlaní. Dusil její steny svými ústy a přitom se o ní při každém dotyku toužebně třel. Když skončili, byl z ní úplně mimo. Zapnula mu kalhoty a s úsměvem ho políbila.
O tom, co se dole dělo, neměl Chester ani Susan tušení. Rozebírali turné s Korn a Snoopem a ani nevěděli, že Rob přišel, natož že……
"Ach jo, sotva Rob přijel, už pojede zase pryč." Vzdychla. "Tak pojeď s náma." Navrhnul jí. "Myslíš, že by to šlo?" "Určitě, je to do Jižní Ameriky, takže to nebude problém." "Hm, já nevím mám tu ještě hodně práce." "Pojeď Sue, prosím." "Proč chceš abych jela? Řekni Sam." Ušklíbnul se: "Ta nebude chtít jet. A ty by jsi byla taková moje duševní podpora." "Jo tak duševní podpora?" smála se. "Vždyť už si s námi jezdila." "Já vím a vždycky to bylo fajn, ale…" Náhle si před ní klekl a zadíval se jí do očí: "Ale…?" "Ale nic…" mávla rukou. "Tak já teda pojedu." "No konečně, to jsem chtěl slyšet." Usmál se.
"Zaslechla jsem něco o nějakým turné." "Od koho?" "Mike volal Chesterovi." "No jo, už to tak asi bude…dneska se máme dohodnout." "No…já bych jela." Prohodila. "To by bylo skvělý, Susan určitě nepojede, má tu spoustu zařizování." "Hm….super." řekla a políbila ho.
Susan s Chesterem sešli dolů do obýváku. Susan si všimla známé bundy na gauči. "Rob je tady." Ukázala na ni. Chaz jen pokrčil rameny a zamířil do kuchyně. Susan šla za ním. "Ahoj." Rozzářila se jako sluníčko a vzala Roba kolem krku. "Ahoj lásko." Řekl. "Proč jsi mi nedala vědět, že Rob přišel, Sam?" "Co?" zvedla Samantha hlavu. "No, chtěla sis přece popovídat s Chestrem, ne?" řekla potom. "Jo, to máš pravdu." Mrkla s úsměvem na Chaze. "Rob mi říkal, že možná pojedete na další turné." Podívala se Sam na Chestera. "No nejspíš jo." Řekl Chester. "Docela bych jela." Dopověděla. S Chesterem to trhlo: "Vážně?" divil se. "Jo a proč ne?" "No, protože předtím…" "Předtím není teď." Přerušila ho a lehce ho obejmula kolem krku. Nahnul se k ní a dal jí radostnou pusu na tvář. I když to byl moment, neušlo Susan, jak je to Sam nepříjemné. Nechápala to, co se to s ní děje? "Škoda že nemůžeš jet taky." Řekl Rob Susan. "Proč bych nemohla." "No….myslel jsem, že jsi říkala, že máš moc práce." "To mám, ale…" "Já jsem jí přemluvil, aby jela." Vložil se do to Chester. "Co?" vyhrkla Sam. "Tak to já nepojedu." "Proč ne?" divila se Susan. "No…nemůže nás jet tolik." Zkoušela se z toho vykroutit. Těšila se, že se jí aspoň na měsíc zbaví a teď tohle…a zase to všechno spískal Chazzy. "Jasně že může." řekl Chaz a bral to jako hotovou věc."Chazzy, my tě ho studia hodíme." Volala na něj Sue, když chtěl nasedat do svýho auta. "Ty jedeš s Robem?" ptal se. "Jen kousek, vyhodí mě u Anny. Tak sedej." Popoháněla ho. "Tak jo, ale pak mě hodíš domů." Podíval se na Roba. "Nemíním jít pěšky." "No jasně, že tě odveze, ono by ti to ublížilo, kdyby ses prošel." Dobírala si ho. "Tak dělej lenochu." Smál se taky Rob. "Vy jste se hledali, až jste se našli, fakt." Ušklíbnul se na ně. "Viď." Přitiskla se Susan k Robovi. Kdyby jen věděla, že by ji Rob hned vyměnil za Samanthu…….
"Miláčku až pojedeš s Chazym, tak se tu pro mě stav, jo?" požádala ho, když vystupovala před Mikeovým domem. "Až pojedu k němu nebo od něho?" zeptal se. "No….až pojedeš k němu, chci si s ním ještě trochu pokecat." "Dobře, tak se měj." "Ahoj." Políbila ho na rozloučenou. "Ahoj Sue." Zubil se na ní Chaz. "Nazdar lenochu." Kývla na něj.
"Ahoj An." Řekla a objala kámošku. "Ahoj Sue." Řekla a hned jí táhla dovnitř. "Jsem úplně hotová….chceš kafe?" "Ráda." "Tři hodiny jsem ho uspávala. Usnul chvíli předtím, než jsi přišla. Ještě, že v noci byl v klidu…aspoň jsme na sebe s Mikeem měli čas." Mrkla na Susan. "No jasně, to chápu." Usmála se Sue. "A kde ho máš?" "Mikea?" "No.." "Přece ve studiu…" "Ne, myslím malýho." Zasmála se. "Jo Mikeyho? Ten je nahoře, u nás v ložnici." "To je taky nápad dávat dítěti jméno po otci." Zavrtěla s úsměvem Susan hlavou. "No dovol, to byl můj nápad….a myslím, že Mikea jsem tím potěšila. Vidí se v něm…no ono není divu, když je celej po něm." Vzdychla. "Říkáš to, jako by to byla nějaká katastrofa." Smála se Susan. "To ne, jsem ráda, že je po něm, ale víš, čekala jsem, že bude zase o něco víc do normálních lidí…" "Počkej, Mike jako podle tebe není normální člověk?" "No to jo, ale je poloviční japonec, ne? Prostě jsem myslela, že bude světlejší, že bude začínat převahovat ta bílá barva….a on je zatím…jako kdyby i matka byla japonka." Susan vyprskla smíchy. "A to ti tak vadí?" "Ale ne…jenom, aby lidi neříkali, že vychovávám dítě, který si můj manžel někde uhnal." "Vždyť je krásnej." "Já vím." Zasnila se. "Je to…" "Celej japonec." Nevydržela to Susan. "No a je to tady." Ohnala se po ní Anna. "Já jdu udělat to kafe."
"Hele, nejste náhodou se Susan nějak moc často spolu?" začal Rob na cestě do studia. Chaz se na něj překvapeně podíval. "Snad bys nežárlil…jsme kamarádi…ještě z dob, kdys o ní ty neměl ani ponětí." "Kde jste se vlastně potkali?" zajímal se. "Na jedný párty, líbila se mi." Rob po něm šlehnul pohledem. I když chtěl Samanthu, vadilo mu, že se Chaz k Susan takhle má. "No co je? Oba snad dobře víme, že je Sue hezká, ne?" popichoval ho s úsměvem Chester. Rob stiskl volant ještě pevněji. Chaz si toho všimnul. "Prosím tě neblbni, nikdo ti jí přece nebere….nebo si snad myslíš, že jsem jedinej, komu se líbí?" "Tobě se ještě pořád líbí?" zbystřil Rob. "Vždycky se mi líbila, nevím, proč by se to mělo měnit." "Měl si s ní něco?" nevydržel a vypálil konkrétní otázku. Chazy se zasmál: "No jasně, krásně jsme si užívali, je vážně skvělá." "Co?" Rob zprudka dupnul na brzdu, až sebou Chester pořádně škubnul a málem vystoupil předním sklem. "Co blbneš vole? Seš chronicky žárlivej nebo co? Neblázni, nikdy jsem se jí ani prstem nedotkl. Spokojenej?" "Sorry Chazy, nevím, co to do mě vjelo." "To je v poho….jo a pak už jsem ani nemohl, protože ses ukázal ty." "A kdybych se neukázal?" "Tak by jsme teď možná byli manželé." Usmál se. Když však viděl Robův výraz, přestal. "Dělám si srandu, brácho…tak to nastartuj, ať nedostaneme od Mikea sprda." Rob se konečně uklidnil a rozjel se.
"Byla jsem u Samanthy." Prohodila Susan. "Hm a co?" ptala se Anna. "Je poslední dobou nějaká divná. I Chester to říká." "Taky jsem si všimla, je divná od tý doby, co potratila." "Víš, mám pocit, jako by to dávala Chesterovi za vinu." "Cože? Ale to je blbost. Jak by za to asi mohl?" "Je k němu taková chladná a přijde mi, že jí vadí, když se jí dotkne nebo jí dá pusu." "Já jí nikdy neměla ráda." Řekla An. "Já jo, byly jsme kámošky. Já jsem jí vlastně seznámila s Chesterem….hm…měla jsem si ho nechat pro sebe." Vzdychla. "Cože?" "Ale nic, dělám si legraci." Smála se Susan. "Už jsem se lekla, jak by k tomu přišel Rob?" "Neboj se, jsem mu věrná jako pejsek." "No to doufám." Usmála se Anna.
"No konečně! Kde jste?" "vítá" Mike kluky. "Neříkal jsem to." Uchechtnul se Chester. Sedli si na zbývající volný židle a vesele se zazubili na ostatní. "Půl hodina je v normě." Hájil se Chaz. "To určitě." Odfrknul Joe. "No a jestli není, tak já za to nemůžu. Řídil Rob." Pokrčil Chester nevinně rameny. "No jasně, sveď to na mě." Ušklíbnul se jmenovaný. "Nechte toho. Proto tady nejsme." Uklidňoval je Mike. "Jo, taťka má pravdu…nezlob Robe." Pošťuchoval Chaz. Mike se na něj pouze zašklebil a pokračoval. "Musíme se teda dohodnout, jestli s klukama pojedeme na to turné nebo ne. Dneska jim to musím zavolat."
"Škoda, že nemůžeš jet na to turné." Vzdychla Susan. "Když je Mikey ještě takhle malej, tak ho tam nechci tahat." "Hm…a to tady budeš celej měsíc sama?" "Ne, přijede moje mamka." "Tak to jo, už jsem se bála, že by tě tady Mike klidně s malým nechal." "To určitě ne, to byl totiž první důvod, proč odmítl jet." Jejich povídání přerušil náhlý pláč. "Miláček se probudil." Usmála se Anna. "Jdu s tebou." Vyskočila Susan a už si to obě metly nahoru do ložnice.
O hodinu později se rozdrnčel zvonek. "Sue, prosím tě jdi otevřít, dělám malýmu jídlo." Zavolala z kuchyně Anna. "Mike si asi zapomněl klíče." S Mikeym v náručí šla otevřít. "Hele táta." Usmála se. "Ahoj Mikeu." Vlepila mu pusu na tvář. "Ahoj Sue. Kluci na tebe čekaj v autě." "Jo díky. Na, vezmi si tu tvou ratolest, už je pěkně těžkej." Vrazila mu Mikeýho a běžela k autu. "Ahoj." Zdravila je a Roba přivítala polibkem. Když zvedla hlavu, Chaz se na ní se zadního sedadla šklebil. "Copak?" usmála se. "Nemůžete si to nechat napotom? Rád bych už jel." "Jestli chceš, tak ti dám taky, aby sis nepřišel ošizenej." Nabídla mu velkoryse. "Cože mi dáš?" ihned reagoval. "Teda Chazíku, ty nejsi skromnej." Zasmála se. Na Robovi bylo vidět, že se mu ten jejich rozhovor vůbec nelíbí. Chester si toho všimnul. "Sue, radši mě tu nesváděj, Rob žárlí." Kývnul hlavou na řidiče. Sue se na něj překvapeně podívala: "Vážně? Ale to nemáš nejmenší důvod, s Chesťou bych to teda chytla." "Jak to myslíš?" zajímal se jmenovaný. "Ale nijak."smála se a šla se rozloučit s Annou. "Jen počkej až se vrátíš." Volal za ní. Neměl rád tyhle komoleniny svýho jména ani od Samanthy si takhle nenechal říkat. Jediný člověk, u kterýho nic nenamítal byla Susan. Ani nevěděl proč, ale od ní mu to nevadilo.
"Tak co, jak jste se domluvili s tím turné?" ptala se kluků, když jeli k Chesterovi. "Jo pojedeme." Řekl Rob. "To abych se už pomalu začala balit." Přemýšlela nahlas. Chester se začal smát: "Hele Sue, nepřeháněj to, jo?" "Uvidíme, kdo bude mít větší kufr." Ušklíbla se na něho. "Jak znám Chazzyho, potáhne sebou zase dvacet párů bot." Zasmál se Rob. "Jo, kdyby jen dvacet." Rejpala do něj Susan. "Víte co, vy dva?" řekl. "No co?" zajímala se. "Starejte se o sebe." "To budeme, toho se neboj, viď Robí?" mrkla na svýho kluka. "Ale bacha, aby jste nedopadli jako…." Smál se, ale dopovědět to nestačil, protože Rob mu do toho skočil. "Neboj, jako ty nedopadneme." Chester umlknul. "Robe!" vyletěla na něj Susan. "Co je?" otočil se na ní podrážděně. "Ty se ještě ptáš?" nechápala jeho chování. "To je dobrý Sue, nech ho." Řekl Chester. Právě vjížděli do jeho ulice. Rob zastavil a Chester se začal soukat z auta. "Doprovodím tě." Navrhla mu Susan. "Ne, to je v pohodě." Usmál se na ní a pohladil jí letmo po ruce, kterou chtěla otevřít dveře. "Uvidíme se zítra." "Dobře, jak chceš. Ahoj." Rozloučila se s ním. "Ahoj." Rob zarputile mlčel a jakmile Chester zabouchl dveře od auta, vyletěl z ulice jako načasovaná bomba. "To jsi přehnal." Sykla Susan a celou cestu s ním nepromluvila ani slovo.
"Ahoj Sam." Zdravil jí Chester a hnal se, aby jí mohl dát pusu. Bože, bylo jí to tak nepříjemný. Proč na ní musí sahat, sakra! I když se snažila ovládat, všimnul si, jak je v jeho náruči napjatá a tak něco zkusil. Začal jí líbat na krku a hladil jí rukama po zádech. Jediné, co z ní však sálalo, byl chlad a jakoby….snad odpor? Snažil si to vymluvit, ale opravdu to cítil. "Chestere…." Začala se kroutit. "….dnes ne….nemám náladu." "Tak dlouhou jsme se přeci neviděli." Šeptal. "Dnes prostě ne!" řekla rázně. Odtáhl se od ní a překvapeně se jí podíval do očí: "Co se to s tebou děje?" "Nic co by?" ošila se. "Prostě nechci." "Aha, tak promiň." Řekl a odešel nahoru do ložnice. Všechno mu došlo, ona nechtěla jeho ne sex. Tak věta měla znít -prostě TĚ nechci.- Vážně k němu cítí odpor? Nechtěl si to připustit, ale bylo to tak. Byl smutný, zklamaný ze Samanthy, z jejího chování, byl zklamaný z Roba, kterýho považoval za suprovýho kámoše.
Vběhla do domu, zula si boty a odhodila je na druhou stranu pokoje. Rob k ní přišel a snažil se jí uklidnit polibky. Odstrčila ho od sebe. "Nech mě." "Co ti je?" "Seš nemožnej, jak jsi to mohl Chesterovi říct, moc dobře víš, jak ho bolí, že přišli o dítě. Tolik se na něj těšil." "A Samantha snad ne?" vyjel na ní. "To je samozřejmý, ale nechápu, proč jí do toho teď taháš." Nic neřekl a snažil se na ní namáčknout. Znovu ho odstrčila. "Přestaň." Zavrčel. "Ty přestaň." Řekla, ale jeho chování jí překvapilo, takový nikdy nebyl. Vzal jí za ruku. "Sue…" "Nic nebude." Vytrhla se mu. "Naštval si mě." "Takže se mnou nebudeš spát." Zeptal se temně. Podívala se na něj, takový slovo jí k němu nešlo. "Ne!" řekla potom rozhodně. "Jak chceš, ale nezapomeň, že tohle je můj dům." Ušklíbnul se. Krev se v ní vařila, obrátila se na patě, vběhla do ložnice a třískla dveřmi. Tam vytáhla kufr a začala do něj házet svoje věci. Rob vtrhnul za ní. "Co to děláš?" "Vidíš ne, jdu pryč." Náhle z něj všechen vztek vyprchal. "Sue…prosím tě." Pokusil se jí zadržet. "Nesahej na mě, sám jsi se rozhodl." "A kam půjdeš?" "Neboj se, já už si něco najdu." "Sue…" snažil se, ale ona ho neposlouchala. Vyšla ven z pokoje, sešla dolů do garáže, vzala si svoje auto a za chvíli po ní zbyla jen prázdná silnice.
Přes slzy málem neviděla na cestu, navíc, jako naschvál, začalo pršet. No skvělý! Zuřila v duchu a přemýšlela, kam pojede. Nejradši by se rozjela k Chesterovi, ale to bylo moc daleko na to, kolik měla benzínu. Nakonec se rozhodla jet k Anně, nejlepší kámoška jí snad na ulici nenechá.
"Sue! Co tady děláš? Stalo se něco?" otevřela jí překvapená Anna a zasypala jí kupou otázek. Na obě však byla stejná odpověď. "Pohádala jsem se s Robem a dost hnusně…prosím tě An, nemohla bych dneska u vás přespat…chtěla jsem jet k Chazovi, ale…." Anna jí ani nenechala domluvit. "Jasně, že můžeš, pojď dál, ať nejseš úplně promoklá." "Dík…jenom si skočím pro věci." Řekla a odběhla zpátky k autu.
"Ty jo, co blbne?" zavrtěla Anna hlavou, když jí Susan všechno dovyprávěla. "Já nevím." Vzdychla. "A na to turné pojedu jen proto, že jsem to slíbila Chesterovi, jinak bych zůstala doma….teda vlastně, kde doma?, když mě vyhodil." Uvědomila si náhle. "Neboj, ono ho to přejde a zjistí, jakou udělal blbost." Snažila se jí utěšit. "Víš, je úplně jinej než dřív….vždycky byl takovej trochu zakřiknutej, stydlivej a teď?….je hrubej a ironickej…ach jo."
Chester vstal brzo ráno a rozhodl se jet k Mikeovi, musel se mu s tím svěřit. K Susan jet nemohl, protože tam by byl Rob. To ještě nevěděl, že svý dva nejlepší kámoše najde pohromadě v jednom baráku. Susan seděla sklesle naproti Anně a Mikeovi a rejpala se v snídani. "Je to vůl." Prohodil Mike. "Taky jsem si všimnul, že není jako dřív." Náhle se rozdrnčel zvonek. Susan zvedla vzrušením hlavu. Mike vstal a šel otevřít. "Jé, čau brácho, co ty tady tak časně?" slyšela ho jak říká a hlava jí znovu klesla, takhle by se určitě s Robem nevítal po tom, co ho před chvílí nazval volem. A měla pravdu. Do jídelny se jako velká voda přihnal Chester. Při pohledu na Susan se zarazil. "Ahoj…" řekl potom. "Ahoj…" pokusila se o chabý úsměv a rychle se zase začala rýpat v jídle, aby neviděl její zarudlý a oteklý oči od včerejšího přívalu pláče. "Ahoj Chestere." Pozdravila ho s úsměvem Ann. "Ahoj…" řekl, ale pohledem visel stále na Susan. "Sedni si." pobídla ho Anna. "Koukám, taky nemáš moc dobrou náladu." "Taky?" zbystřil ještě víc. "Sue, co se stalo?" zeptal se pak přímo. "Pohádali jsme se s Robem." Řekla potom, ale do očí se mu nepodívala. Chvíli bylo ticho. "Kvůli mně?" řekl potom. Sue přikývla. "Počkej Sue, jak kvůli Chazovi?" nechápal Mike. "Přece to dítě." Připomněla mu jemně Anna. "A jo." Vzpomněl si. Chester si těžce sedl na židli. "Tos nemusela." Konečně zvedla hlavu: "Bylo to od něj hnusný….navíc to nebyl jedinej důvod." Začala mu všechno vyprávět. Poslouchal jí a nejradši by dal Robovi do držky. Pak začal vyprávět on, proč vlastně přišel. "Co když to má nějakou souvislost?" řekla potom Anna, která u toho byla taky. "Myslíš jako Rob a Sam?" zeptala se Susan. Anna tiše přikývla.
"Ale doufám, že zejtra s náma pojedeš?" zeptal se Chester Susan, když navečer odcházel. Susan přikývla: "Ale možná víc než ty, budu potřebovat já duševní podporu." Pousmála se smutně. "Neboj." Řekl a dal jí pusu do vlasů. "Sue?" "Hm?" "Vážně nechceš jít spát k nám?" Zavrtěla hlavou: "Ne, radši zůstanu tady." "No, jak myslíš. Zatím se měj. Ahoj zejtra." Rozloučil se s ní. "Ahoj." Řekla a zavřela dveře.
"Proč jsi nechtěla jít k nim?" zeptala se jí Anna. "Kvůli Samanthě nebo…." "Nebo?" nechápala Susan. "…kvůli Chesterovi?" "Proč kvůli Chazovi?" divila se. "Ale jen tak…." "Počkej An, proč kvůli Chazovi?" "To jsem jen tak plácla, nevšímej si mě." Usmála se. "Hm." Udělala, ale moc jí nevěřila, Anna nikdy nic neříkala jen tak, na to ji znala už dost dlouho. "Jo, nechtěla jsem tam kvůli Sam, už nejsme takový kámošky jako dřív. Dokonce mám pocit, že už nejsme žádný kámošky…..víš, myslím si, že jí vadím, že mě nemá ráda, když se dozvěděla, že jedu taky na turné, tak najednou nechtěla jet." "No jo, změnila se a to dost." Vzdychla Anna. "Jo, všechno to začalo tím potratem." Řekla Sue. "No jasně….a kdy se začal měnit Rob?" zeptala se Anna. Susan si všechno přemítala nazpátek, pak se zarazila a pohlédla na Annu: "Hádej kdy."
Chester zaparkoval auto do garáže a vystoupil. Tak strašně se mu tam nechtělo. Přes den cítil, že mu chybí, ale když si představil, jak se k němu bude chovat zase odměřeně a odmítavě, nejradši by jel někam jinam. Náhle si však uvědomil, že když byl se Susan, tak mu Sam zase až tak moc nechyběla jako tomu bylo dřív. Bylo to zvláštní, dnes se s ní cítil malinko jinak, než jindy, ale nedokázal říct jak.
Susan ležela na zemi a hrála si s malým Mikeem. Jenže víc než tomu, se věnovala přemýšlení o Robovi, o Sam a ….hlavně o Chesterovi. Dnešek byl zvláštní den, pomyslela si…..všechno bylo zvláštní. Ach jo, už aby byl zejtřek. Vzdychla v duchu a konečně se začala věnovat tomu škvrněti, které vyžadovalo veškerou její pozornost.
"Všimnul sis Susan?" ptala se s úsměvem Anna Mikea. "Je nějak mimo." "Jo všimnul…a hlavně jsem si všimnul Chaze…i když se snažil ovládat, nějak se mu to vymykalo z rukou." Usmál se Mike. "Vždycky jsem si říkala, že to takhle musí dopadnout, jenom nechápu, že se to nestalo už někdy dřív. Člověk by řek, že jsou mimo z Roba a Samanthy….a zatím." "…jo a zatím začínaj být mimo jeden z druhýho." Doplnil Annu Mike pobaveně.
Susan stojí opřená o kuchyňkou linku, zírá nepřítomným pohledem někam ven z okna a asi už půl hodiny si maže jeden toust. "Sue.." snaží se Anna. Nic, žádná odezva. "Susan.." přidá na hlase. "Susan!" houkne Mike. "Co?" Sue se sice probere, ale leknutím upustí toust, ten letí na zem a připlácne se na ní namazanou stranou. "Co je? Proč na mě křičíš? Podívej, co děláš." Vyčte mu. Mike se usmívá: "Už se konečně prober, je ráno, za hodinu odjíždíme." Zvedne toust a otře podlahu, sama neví, co tam venku hledala…nebo koho snad vyhlížela? Místo snídaně si jde připravit poslední věci na cestu a pak jen sedí na posteli a čeká, až pro ní Mike přijde.
"Tak můžeme jít." Vtrhne do pokoje jako velká voda. Susan si vezme kufr a cestovní tašku a jde za ním. "Ukaž, pomůžu ti s tím. Ty toho zase táhneš." Usměje se. "Hele Mikeu, starej se radši o svý věci." Ušklíbne se s úsměvem. "Koukám, už jsi zase ve formě. Ta ranní slabost je ta tam." Jo, to máš pravdu, taky jsem ráda, že už to přešlo. Dá mu v duchu za pravdu.
"Ahoj Anní." Obejme kámošku. "Ahoj…mějte se tam pěkně." Řekne Anna. "Pa, zlatíčko." Dá Mikeýmu, kterého Anna drží v náručí, pusinku na tvářičku. Pak vyjde před dům a nechá je, aby se v klidu rozloučili.
"Tak ahoj lásko." Obejme ji jemně Mike a obdaří dlouhým polibkem. "Ahoj." Řekne, když se od něj odtrhne. "Budeš mi chybět." Zašeptá. "Ty mě taky….budu volat, jak nejvíc to půjde, slibuju." Utěšuje jí i sebe Mike. "Ahoj broučku…" dá svýmu synovi pusu do tmavých vlásků a jeho matce utře nepatrnou slzu na tváři. Za tu ruku ho chytí: "Už radši jdi….nesnáším tohle loučení." Usměje se: "Miluju tě." "Já tebe taky." Lípne mu ještě jeden polibek.
Mike nasedne k Susan do auta, nastartuje a už se řítí za ostatními na letiště.
Letadlo už je připraveno a jak si Susan všimne, přijeli s Mikeem poslední. Všichni ostatní už tu dávno jsou. Dokonce i Chester. Auto s plameny zahlédne kousek od nich. Jeho majitel se o něj opírá a kouří ranní cigaretu. Je ráda, že už při pohledu na něj nemá ten zvláštní pocit, jako měla včera a ještě dneska ráno. Všechno je zase v pohodě a ona se jde přivítat se svým starým kamarádem. "Ahoj." Řekne a zubí se na něj zase ta stará Sue. "Ahoj." Odpoví jí s radostí. Dívá se na svou nejlepší kámošku a je štastnej, že ten včerejší pocit je pryč. Pak se vedle ní vyloupne Sam. "Ahoj…" zdraví jí trochu zdrženlivě Susan. Jen kývne a zase odejde. Susan se podívá na Chaze: "Co je? Něco jsem udělala?" Chester jen mávne rukou: "Nevšímej si jí." Pokrčí tedy rameny, opustí Chestera a jde se přivítat s ostatními, jenom Robovi se vyhne velkým obloukem. "Tak co, jsme všichni?" ozve se za ní náhle. Otočí se: "Ahoj Bobe!" obejme ho. "Ahoj Sue. Ty jedeš taky? No to je super." Vítá se s ní manažer Linkinů. "To víš, nesmím nikde chybět." Usměje se na něho. "To je dobře." Mrkne na ní. "Tak fajn bando, nasedáme. Korni se Snoopem už jsou v letadle." "Já ti dám bando." Zašklebí se Joe.
Sedla si k Mikeovi a zavřela oči. Byla unavená, stávali moc brzo. Jelikož Korni a Snoop seděli v oddělené části letadla, vítání se přesunulo na později. To jí vyhovovalo, neměla nejmenší chuť vítat se se Snoopem. Toho chlapa nemá ráda a nejvíc jí vadilo, že se Chaz vždycky nechá vtáhnout do toho jeho odpornýho světa. Pootevřela jedno oko a všimla si, že Chester se Samanthou sedí před nimi. Nahla se pobaveně k jeho uchu: "Nebudeš potřebovat pytlík?" "Hele Sue, nech si toho, nebo až mi bude blbě, tak se otočím dozadu." "Hi, Mikeu nechceš si vyměnit místa?" zazubila se na svýho souseda. "Tos uhodla." Usmál se na ni. Znovu zavřela unaveně oči. To jsem si zas vybrala to pravý místo. Uchechtla se v duchu, když za sebou uslyšela Brada s Joem, jak se dohadujou na téma "Joeovi žabičky". Nakonec přeci jen upadla do sladkého spánku.
Náhle na sobě ucítila něčí dotek. Otevřela oči. Skláněl se nad ní Chester. "To už přistáváme?" ptala se. S úsměvem zavrtěl hlavou: "Ne, ještě ne….Pojď se mnou." "Kam?" nechápala. V letadle se dá těžko někam jít. "Uvidíš." Zase ten úsměv. Vzal jí za ruku a vytáhl ze sedadla. Bylo to divný, ale měla pocit, že zahlédla Sam, jak se líbá s Robem. Šli pořád dopředu, až se Chester zastavil u jedněch dveří. Odemkl je….byla to ložnice. Co v letadle dělá takováhle ložnice…vůbec to nechápala. Vtáhl ji dovnitř a zamknul. "Co to děláš?" ptala se ho. "Ty to nevíš?" "Ne." "Ale ano, cejtíš to stejně jako já." "A co?" "To, že tě chci…..a že ty mě chceš taky." "To…to nejde.." snažila se protestovat. Přistoupil k ní a začal líbat. Nechápala tu jeho změnu, ale….líbilo se jí to…hrozně se jí to líbilo. "Ještě." Šeptala mu dráždivě do ucha. "Ještě…." Najednou uslyšela další hlas. "Co ještě? Sue, prober se." Někdo se jí dotkl. Trhla se sebou a ….probudila se. Cože sen? Bylo to tak opravdový…podívala se na toho zvrhlíka, který jí probudil z takovýho….no krásnýho snu. Z předního sedadla se na ní otáčel Chester. Zapadla zpátky do sedadla. Co to sakra bylo? "Co se ti zdálo?" zajímal se s úsměvem. "No, to bys koukal." Vydechla. "Jo, vypadalo to žhavě." Usmál se. "Co vypadalo žhavě?" "No to tvoje "ještě", škoda, víc jsem se nedozvěděl." "Naštěstí." Zamumlala si pro sebe.
Po zbytek cesty se bála usnout, aby zase něco nekecala nahlas. Radši poslouchala Chazovy a Mikeovy dohady o pořadí songů, který budou hrát. Nakonec do toho zatáhli i ji. "Susan, co bys dala dřív Crawling nebo In The End?" ptal se jí Chester a doufal, že bude mít stejnej názor jako on. Pokrčila rameny: "Nejdřív bych dala Crawling." "Vidíš, já ti to říkal." Podíval se na Chaze vítězně Mike. "Jak to?" vztekal se Chaz. "Protože u Crawling přeci jen musíš trochu řvát, In The End je pohodovější tu bych si nechala až na potom." "Přesně tak." Pochválil ji Mike. "No tak jo." Řekl nasupeně Chaz a přeškrtal to ve svým seznamu. Pak se otočil na Susan: "Máš to u mě, zrádkyně." Zašklebil se na ní, ale teď už bez vzteku. "Seš jak malej." Zasmála se.
Vedro. Když vylezli z letadla, tak se vzduch jen tetelil. "Asi brzo zdechnu." Svěřila se Susan Joeovi. "To já ne, protože Remi byl…" Co Remi byl se už nedozvěděla, protože ho přerušil Chester: "Radši si hlídej žabičky." Mrknul na něj a pohledem hodil na Brada. "Kdože zdechne?" zajímal se nejprotivnější hlas ze všech. Otočila se. No jasně, copánky a kufr plný "trávy". Ušklíbla se v duchu. To byl celý Snoop Dogg. "Zdar Chazzy." Hnal se k němu. Propalovala ho zlým pohledem. Všimnul si toho: "Taky tě rád vidím Susan. Sexy jako vždycky." Sjel jí pohledem od hlavy až k patě. "Kdo to je?" zajímal se Jonathan z Kornů. "Chazzova….no kamarádka." Řehnil se ten debil. "Aha…chápu." Udělal Jonathan. "Nic nechápeš." Usmíval se Chaz. Pak si všimli Samanthy. "Ty tu máš ženušku?" nemohl pochopit Snoop. "Tak to tě lituju, to bude hlídačka." Pokýval hlavou. Susan neměla dál chuť poslouchat ty jeho žvásty, vzala si věci a šla si radši stoupnout k Sam.
Když posbírali všichni svý zavazadla, přemístili se před letištní halu, kde na ně čekaly dvě limuzíny, které je odvezly do hotelu.
V hotelu se k ní přitočil Rob. "Sue, můžu s tebou mluvit?" zeptal se trochu nervózně. Upřela na něj hnědé oči: "Myslíš, že je o čem?" "Určitě." Chytl ji jemně za ruku a odtáhl trochu stranou. "Já…chci se ti omluvit. Prosím tě, promiň mi to. Chazovi jsem se už taky omluvil. Nevím, co to do mě vjelo." "Robe, jestli takovýhle výpady budeš mít často, tak ten vztah mezi náma nemá cenu." Řekla. "Sue, dej mi ještě jednu šanci." Zaprosil. "Dobře." Řekla a trochu se pousmála. Políbil jí a pak se šli zamluvit společný pokoj.
Samantha otevřela dveře od jejího a Chesterova pokoje. Samozřejmě jak si myslela, velká manželská postel. Chaz na ní pohlédl: "Klidně budu spát na gauči." Řekl. Přikývla. Pak ho chytila za ruku: "Prosím tě pochop mě, potřebuju čas. Bolí to víc, než jsem čekala." "Sam, mě to taky bolí, ale tím spíš by nás to mělo spojit a ne se sobě odcizit." Potom se otočil a šel za Susan.
Klaply dveře. Susan byla zrovna v koupelně. V domnění, že je to Rob vyšla ven jen s ručníkem omotaným kolem sebe. "To už jsi zpátky?" zavolala, sundala si ručník a odhodila ho na postel. Náhle se hrozně lekla. U dveří nestál Rob! "Chazzy?!" "Ahoj." Zdravil jí, ale úsměv mu náhle ztuhl na tváři. "Co…co tady děláš?" koktala a snažila se nahmátnout ručník, který před chvílí odhodila. "Co by? Přišel jsem tě navštívit." Usmíval se, hbitě přiskočil a ten ručník jí vzal. "Co blbneš?" vyjela na něj. "Ale no tak Sue, nebuď jak malá, známe se už tak dlouho a nahou jsem tě ještě neviděl, zato ty mě jo." Vyčetl ji, když si určitá místa na těle snažila zakrýt rukama. "Taky z toho mám trauma na celý život." Rýpla si do něj. "To jsem tě tak vzrušil?" zajímal se. "No, úplně strašně." Uchechtla se. "Chestere, neblbni a dej mi ten ručník." Přestala se usmívat. "Tak si pro něj pojď." Popichoval ji. Neudělala ani krok a dál se zakrývala. Všiml si, že jí začíná být zima. Přestal jí trápit, odhodil mokrý ručník, sundal si plátěnou košili, co měl na sobě, přistoupil k Susan a přehodil ji přes ni. Rychle se do ní oblékla. "Lakomče." Řekl ukřivděně a sednul si na postel. "Ach ty můj chudáčku." Smála se mu a dooblékla se.
"Jdeme na večeři." Vtrhne Rob do pokoje. Chaz se zvedne: "Jdu pro Samanthu. Čus dole." Rob vezme Susan za ruku: "Můžeme?" "Určitě, už umírám hlady." Přizná. Na chodbě potkaj Snoopa, jak se baví s Chazem. "Vy spolu ještě chodíte?" nechápe Dogg, když si jich všimne. "Já myslel, že to v Linkin Park střídáš." Podívá se na Susan. "Taky, že střídám. Teď jedu už druhý kolo, víš." Ušklíbne se. "A mě do toho druhýho kola nechceš zapojit?" Důvěrně k ní přistoupí. Nahne se k němu: "A víš, že ani ne." "To se ještě uvidí." usměje se. Susan ani nestačí říct nějakou jedovatost, protože Rob už to nevydrží a táhne ji pryč.
"No jo, copak Sue." Díval se za ní Snoop. "Nech jí na pokoji." Řekl Chaz. "Blázníš? Já se na ní nemíním dívat jako ty. Nechápu, jaks to moh takovejch let, co už ji znáš, vydržet." Na tohle Chester nic neřekl. "Tak co, jdeme na večeři?" zeptal se Snoop a vytáhl z kapsy krabičku jointů. Chester se rozesmál: "Kámo, s tímhle už jsem dávno skončil." "Co blbneš Chazy? Senilníš nebo co?" nechápal. "Dáme si jednu na přivítanou." Lákal ho. "Nemůžu, jak bych si dal jednoho, tak bych musel dalšího a skončil bych úplně zhulenej. Půjdu s tebou, ale dám si obyčejný cígo." Snoop jen zakroutil hlavou. Pak si vzpomněl: "A co tvoje ženuška?" "Nic, nejde na večeři, šla si lehnout, prý je po tý cestě unavená."
"Kde je Chazzy?" ptá se u večeře Mike. Susan pokrčí rameny: "Potkali jsme ho na chodbě, měli přijít se Sam, nevím, kde jsou tak dlouho." "A Snoopa jste neviděli?" zajímal se Jonathan. "No….ten byl s Chazem." Vypadlo ze Susan. Mike zvedl hlavu od talíře a zadíval se na ní. Oba napadla stejná věc…
"Bob je pěknej tyran." Vzdychla Susan, když s Robem přišli na pokoj. "Vstávat v sedm hodin, to je přece bláznovství." Hodila sebou na postel. Rob se k ní přitulil: "To zvládneme." Řekl a políbil ji. "Hm, ale v tom případě nic nebude." Podívala se na něj. "Ty seš tyran." Vzdychnul srdceryvně a šel do koupelny.
Nemohla spát, pořád musela myslet na Chestera. Jestli s tím zase začne….nejradši by Snoopa vykopala. Zuřila v duchu. Náhle uslyšela nějaké hlasy z chodby. Pomalu se zvedla a potichu došla až ke dveřím. Ještě se otočila. Rob tiše pochrupával. Otevřela dveře a vyšla na chodbu. Chester se právě odněkud vracel. Chtěla se vrátit do pokoje, když si jí všimnul. "Susan?" Došel k ní. Do nosu jí uhodila štiplavá vůně "trávy" až měla co dělat, aby se nerozkašlala. "Kde jsi byl?" zeptala se ho. "Trochu jsme se byli se Snoopem projít." Zasmál se. "Tu vaši procházku si dovedu představit…táhne to z tebe pěkně." Chtěla se vrátit do pokoje, když ji chytil ji za ruku: "Sue, já nehulil, to Snoop, načichnul jsem." "No jasně." Ušklíbla se. "Počkej, ty mi nevěříš?" "Nechceš mi snad namluvit, že jsi se na něj jenom díval." "To ne, měl jsem svoje cigarety. Podívej." Vytáhne krabičku, kde se krčí posledních osm cigaret. Jenom se na ně podívala, ale neřekla nic. "Nemyslíš, že bych vypadal úplně jinak, kdybych si dal taky?" Pousmála se: "Jo, to máš pravdu, protože ty by jsi nevydržel u jedný…a zhulil by ses jako prase." Zadíval se jí dlouze do očí. Přestala se usmívat: "Co je?" "Nic, jen….známe se příliš hodně na to, abychom…." Zarazil se. "Abychom co?" zajímala se. Tušila, co chce říct, ale schválně ho nechala. "Ale nic." řekl, jako by se náhle probral. "…kecám blbosti." Usmál se. "Nepůjdeme dolu do baru?" zeptal se. Hm, spát se jí nechtělo a s Robem dneska už nic nebude. "Počkej, skočím se převlíknout." Zmizela v pokoji. Zhluboka se nadech, sakra, co se to s ním děje?
Bar byl úplně prázdný, objednali si červený víno a přemístili se k piánu. "Umíš na to vůbec?" Popichovala ho. Ohnal se po ní: "Jestli to nevíš, tak to byl můj první nástroj." Zahrál jí úvodní melodii k písničce Numb a pak už pořád hrál samý tesklivý věci. "Chestí, zahraj něco veselýho." podívala se na něj. Se svislými rameny se na ní otočil: "Nějak to nejde." Přistoupila k němu a sedla si mu na klín. "Chybí ti hodně, viď?" zadívala se mu do očí a rukou mu projela krátkýho černýho ježka. Už dávno nedělal experimenty s účesem, ale takhle se jí taky líbil, vypadal jako roztomilej klučina. Přikývnul: "Jsme si čím dál víc cizejší." Vzdychnul. "Chestere?" Zvednul k ní hlavu. Takhle mu říkala, jen když se jednalo o něco vážného. "Chci, abys věděl, že se mnou můžeš vždycky a ve všem počítat." Usmál se: "Díky, já vím." "Mimochodem, víš, že musíme už v sedm stávat." "Cože? A kolik je?" "Hm….budou tři." "Ten Bob je šílenec. Proč jsi mi to neřekla?" "Prosím tě, ty stejně moc nespíš, čtyři hodiny ti budou bohatě stačit." "Víš, co by mě zajímalo?" "Co?" "Jestli je něco, co o mě ještě nevíš." "Hm…" začala přemýšlet, pak se zasmála:…,,jo jedna věc by tu byla." "Jaká?" "Nevím, jaký "to" s tebou je." Usmála se, vstala a šla zaplatit účet.
Ráno stáli všichni na chodbě a netrpělivě čekali na Snoopa. "Sakra, co tam tak dlouho dělá?" rozčilovala se Susan. "Klidně jsem mohla ještě spát." Zívala. "Nemusíš ponocovat." Usmál se na ní Bob. Svraštila čelo, jak ví to? Mrkla na Chaze. Pokrčil rameny. Na rozdíl od ní byl čilý jako rybička. "Už jsem tady." Ozval se ten protivný hlas. "No konečně." Odfrkla a chtěla jít za ostatními dolů k autu, když ji Dogg chytil za ruku. "Sue, co máš s Chazem?" "Nic, jenom spolu kamarádíme." Jeho ironický úsměv jí naštval: "Jenže to člověk jako ty nemůže nikdy pochopit." Řekla a vytrhla se mu. "Jo a ještě něco, jestli mu budeš dál strkat "trávu", tak ti udělám něco, na co nikdy nezapomeneš." "Copak popereš se se mnou?" smál se. "Ne, něco mnohem jednoduššího." Ušklíbla se.
Sportovní hala, kde měli dneska večer poprvé všichni vystupovat, byla od hotelu docela daleko. Když si jí celou prohlídli, zamířili do šatny a začali připravovat všechno na dnešní večer. "Nevíš, co s ním dneska je?" zeptal se Mike Susan a hodil pohled na Chaze. "Nevím…." "Když neřeší dilema, co si vzít na sebe, tak je to vážný." "Hm…nejspíš za tím bude Samantha." "Nejspíš…" kýval hlavou, ale upřeně se na ní díval. "Co je?" nechápala. "Ne nic, jen….jdu volat Anně, chceš s ní taky mluvit?" "Jo jasně, jdu s tebou."
"Ahoj Anni." Volá vesele do sluchátka. "Ahoj, tak jak tam žijete?" Susan koukne na Mike: "No celkem v pohodě." "A co ty a Chaz?" "Počkej, co jako já a Chazzy? Na co zase narážíš?" "Ale na nic." Smála se. "Vy jste všichni jak navedený. Radši ti už dám Mikea. Zatím se měj pěkně." "Ty taky Sue."
"Co furt všichni máte?" obrátila se na Mikea, když mu předávala telefon. "No, když to říkaj všichni, tak na tom asi něco bude, nemyslíš?" usmál se. "To teda nemyslím." Řekla a odešla.
"Ahoj lásko." "Ahoj Mikeu." "Tak co ty dva povídej." "Já nevím, zatím asi nic, ale Chazzy je dneska nějakej zdrblej, Susan říká, že to ze Samanthy, ale já tomu moc nevěřím, včera byl totiž se Sue v baru, Bob je viděl, tak nevím, co se tam stalo." "Přála bych jim to." Vzdychla. "Anno, ale nezapomínej na Roba a Sam." "Hm…víš, myslím si, že spolu něco mají." "Cože? Rob a Sam?" "Přesně tak." "To ne…" "No, uvidíme…."
"Co ti je?" ptá se Susan Chaze s úsměvem. "Co?" trhne sebou. "Ptám se, co ti je?" "Sue…to včera v baru…to měl být návrh?" pousměje se. "Co jako….jo ty myslíš…tamto?" "Jo." "Ale ne, to jsem jen tak plácla." Smála se, ale když viděla jeho pohled, zvážněla: "…nebo, ty bys chtěl, aby to byl návrh?" zeptala se nejistě. Než jí stačil odpovědět, rozlétly se dveře a dovnitř se přihrnula Samantha a za ní Rob. "Chazy, dělej, za půl hodiny začíná koncert a ty ještě nejsi hotovej." Popohání ho. Sam neřekla nic, jen po něm hodila ledovým pohledem a posadila se na židli. "Tak kluci, hodně štěstí." Řekla Susan, Roba políbila a Chazovi dala váhavou pusu na tvář. Samantha mlčela. "Ještě pořád jenom kamarádi?" zeptala se protivně, když odešli. Susan se na ní otočila: "Jo, a vždycky budeme." Samantha se ušklíbla: "Sama tomu přece nevěříš." "Koukám seš úplně v klidu." Zavrtěla Susan hlavou. "A proč ne? Je mi ukradenej." Odfrkne. "Sam, jak tohle můžeš říct?" "Protože on může za to, že jsem potratila…bože, jak se mi od tý doby hnusí!" rozkřičí se. "Co to povídáš? Ani ty za to nemůžeš, jak by za to pak mohl Chester? Vzpamatuj se!" vyjede na ní Susan. Sam se naštvaně zvedne, vezme si bundu a třískne dveřmi.
"Stalo se něco?" ptá se Chester Susan, když se za hodinu vrátí z pódia. "Ne." snaží se usmát. "Byli jste skvělí." Řekne a obejme ho. Když se od něj chce odtáhnout, nechtěně přejede svými rty po těch jeho. V ten moment jí zatrne ve slabinách. A pak, jakoby byla smyslů zbavená, se jich dotkne znovu. Tak strašně ji lákají, že se jich musí stále dotýkat. Chester nezůstane v nečinnosti, líbá každý její ret zvlášť, až mezi ně pochvíli vklouzne jazykem. Susan se zachvěje a přitiskne se do jeho teplé náruče. Po nekonečně dlouhé době se do něj odtrne: "To…to…nemůžeme." Zavrtí hlavou a uteče od něho jak malá holka.
Má v hlavě neuvěřitelnej zmatek, ale jedno ví určitě, tohle chtěl udělat už dávno. Na chodbě potká Snoopa. "Copak Chazy, jsi nějak přešlej." Směje se mu. "Potřebuju se uklidnit." Řekne nepřítomně. "Na…to ti zaručeně pomůže." Strčí mu do ruky jointa. Chester, aniž by nad tím víc přemýšlel si zapálí a tenhle večer určitě u jednoho nezůstane….
"Susan, všechno v pohodě?" ptá se jí Rob starostlivě, když sedí na posteli a s nepřítomným výrazem čumí do zdi. "Cože? Jo..jsem nedělej si starosti." "Potřebuješ se uvolnit." Klekne si za ní a začne jí masírovat záda a poté líbat na krku. Dneska jí to však nějak vadí. "Ne…Robe, dneska ne…jsem hrozně unavená." Vykroutí se mu a zavře se do koupelny. Tam si stoupne před zrcadlo a hladí si rty a stále na nich cítí ty Chesterovy. Co se to s ní sakra děje?
"No ty vypadáš?" ušklíbne se Samantha a sjíždí pohledem zhulenýho Chestera. Svlíkne si mikinu a v kalhotech si k ní vleze do postele. "Bože Chestere, vypadni….smrdíš trávou." Strká do něj. "Pojď ke mně." Snaží se jí obejmout. "Nech mě…." Snaží se mu vytrhnout. "Do prdele jsi moje žena a já tě chci!" zařve na ní. Zůstane jako opařená. "Už moc dlouho jsem kvůli tobě držel celibát a už mě to fakt nebaví." Zle se na ní dívá a rychle oddechuje. Pak ji pevně uchopí za ruku a položí na svůj poklopec: "Tak a teď mi konečně uděláš dobře." Poručí ji. Vyděšeně na něho vytřeští oči. To snad nemůže myslet vážně? Když si představí, že by ho měla uspokojovat pusou, zvedá se jí kufr. Přitom to dělala tak často….ale to bylo dřív. "Ne…" hlesne. Zúží oči do tmavých čárek: "Cože jsi to říkala?" Zasyčí. Naštvaně se k němu nahne: "Že si ho do pusy dávat nebudu." "Tak nebudeš?" "Ne!" řekne rázně. "Dobře, jak chceš." Strhne jí do postele. Tak a teď mě znásilní. Pomyslí si vyděšeně. Chester však místo toho vstane, oblíkne si mikinu a vypadne z pokoje.
Susan se rejpala v nevábné snídani. Bože, takovej hnus. Oklepala se a dál se v tom přehrabovala vidličkou. Znovu hodila pohledem po Chazovi, co seděl na druhý straně stolu. I když nebyl moc blízko, neušlo jí, že je zhulenej. Ostatní si toho nejspíš taky všimli, protože po ní pokukovali tázavými pohledy. Jenom přikývla a podívala se na Snoopa. Vesele se na ní zubil a přikyvoval. No jen počkej. Říkala si v duchu. Já tě varovala. Vstala od stolu jako první a odešla pryč.
"Jed na krysy?" zeptala se znovu prodavačka. "Ano, mám doma ve sklepě asi tři….tak jsem chtěla koupit takové ty malý granule." "Hm…jo jedny tu ještě jsou. Chcete malé nebo velké balení?" "Stačí malé." Řekla, vytáhla peníze a zaplatila.
Na chodbě v hotelu potkala Chestera. "Už je ti dobře?" měřila si ho pohledem. Zvednul k ní hlavu. "V pohodě asi si ještě dám." Pousmál se. "Ty seš nenapravitelnej." Zavrtěla hlavou. "Neudělal bych to, kdybys včera neodešla." "Takže za to můžu já?" zasmála se. "Ne to ne…jen…" "Promiň Chazzy, ale spěchám." Chtěla kolem něj projít, ale chytil jí za ruku. "…Sue…já….musím na to pořád myslet." Zadíval se jí upřeně do očí. Dlouho to nevydržela, vyprostila svou ruku a usmála se: "To já taky..."
Nepozorovaně vešla do jídelny, večeře už byla na stole. Našla Snoopovo místo, rozdrtila pár granulek v dlani a zamíchala je do jídla. Tak a teď si užijeme trochu legrace, ušklíbla se. Pak rychle zmizela, aby si jí nikdo nevšimnul.
Probudily jí nějaký kroky a hlasy. Na hodinách bylo devět. Rob vedle ní neležel. Hodila na sebe župan a vyšla z pokoje. Tam narazila na Brada. "Co se děje?" zeptala se a zívla. "Snoopovi je hrozně zle, takže dneska nejspíš nebude moct vystupovat." "Jo, blije jak šakal." Prohodil přicházející Chester. "Nemá chlastat a ještě do toho hulit." Prohodila Susan a znovu zívla. "Tvrdí, že se mu udělalo zle po tý večeři." Podíval se na ní Chaz. "To není možný, všichni jsme měli to samý." Řekla. "Nezavoláme doktora?" zeptal se Brad. "O tom nechce ani slyšet." Mávnul Chaz rukou. "Doktor není nutnej, však on se z toho dostane." Poznamenala Susan. Oba se na ní podívali: "Jak si můžeš bejt tak jistá?" nechápal Chester. "No…nejsem si jistá, ale…myslím si to." Pokrčila rameny a zapadla zpátky do pokoje.
Nakonec mu toho doktora zavolat museli. Hnal ho do nemocnice, kde mu udělali vyšetření a zjistili, že v jídle byl jed na krysy, naštěstí to nebyla smrtelná dávka. Nikdo nechápal, jak se to tam mohlo dostat, ale aby se nepokazila pověst hotelu, nikdo nic nevyšetřoval. Susan se jen potutelně usmívala. "Já jsem tě varovala, Snoope."
"Susan, musím s tebou mluvit." Vtrhnul Chester do pokoje. "O čem?" ptala se. "O nás." Chvíli se na něj dívala: "Ale tady není o čem mluvit, ty seš ženatej, já mám přítele." "Víš moc dobře, že už s ní nejsem šťastnej….a ty s Robem taky ne." "Jak to můžeš vědět?" "Řekni mi, kdy jste se spolu naposledy milovali?" trochu se ušklíbnul. Sklopila hlavu. "Chestere mezi námi to prostě nemá budoucnost. Kazíš naše přátelství." Přistoupil k ní a vzal jí za ruce: "Sue, vždycky to bylo víc, než jen přátelství….ostatní to viděli, ale my to nevnímali….a po tom polibku jsem si uvědomil, že tě mám rád, ale už jinak než jako svou nejlepší kamarádku. Sakra, musím na tebe pořád myslet a nemůžu si tě dostat hlavy a hlavně odsud." Ukázal si na srdce. Podívala se mu do očí a v duchu si říkala, tak mě polib…tak strašně to potřebuju. Nejspíš ji četl myšlenky, protože se k ní sklonil a začal líbat. Nejdřív jen tak lehce, jako by jí svými ústy lechtal, postupně přidával na intenzitě, až byli oba udýchaní a nemohli popadnout dech. Vnímala ho celou svou bytostí, byl na ní namáčknutý a ona cítila teplo jeho těla. Položil ji na postel a… náhle se zarazil. "Co je?" otevřela omámeně oči. Jeho pohled se stáčel na noční stolek. Zvedla hlavu a polila ji ledová sprcha. Sakra, zapomněla uklidit krabičku se zbývajícími granulkami. Pomalu ji vzal do ruky: "Susan….ty jsi….Snoopa jsi přiotrávila ty?" vydechl nevěřícně. Nemělo cenu zapírat, položila si hlavu a zadívala se někam na strop: "Jo…" "Ale proč?" "Nic tě nenapadá?" Němě zavrtěl hlavou. "Varovala jsem ho, že jestli ti bude pořád strkat "trávu", tak se má na co těšit." Zvednul se z ní: "Nemusíš mě hlídat, jak malýho kluka, už jsem dost starej na tom, abych věděl, co je a není dobrý." "To možná, ale neřídíš se podle toho….to je to takovej hřích, že mi na tobě záleží a že nechci, aby ses vědomě ničil?" "Ale vždyť já už to nehulím." "Ne? A co to bylo včera?" "Za to jsi mohla ty…po tý puse jsi utekla a já se musel nějak vzpamatovat. Jinak bych na to ani nehmát a kolikrát už jsem měl možnost." Vzdychla: "Dala jsem mu tam jen takový množství, aby se vyblil z podoby a ne, aby byl tuhej." "Ty s tím máš nějaký zkušenosti." Usmál se. "To víš, někdo má zkušenosti s drogama někdo zase s jedama." Zarýmovala. Znovu ji povalil na postel: "Sue, neprovokuje mě." "Ale, když já tak ráda." Vzala ho okolo krku a přitáhla si jeho obličej blíž k sobě.
Susan zrovna hledala Roba, když narazila na bledého Snoopa: "Heh, je zajímavý vidět bledýho černocha." Zasmála se. Mrsknul po ní pohledem a pak jí chytnul pod krkem: "Myslíš si, že jsem tak blbej a nevím, že jsi mi to tam dala ty?" "Máš nějakej důkaz? Nemáš…tak si dej pohov." "Nech si toho nebo se Rob dozví, že chrápeš s Benningtonem." Trochu v ní hrklo, že by něco tušil?, ale nedala na sobě nic znát. "Seš ubohej …já s Chazem nic nemám." "Ale prosím tě." Ušklíbnul se. "tohle povídej mamince….a pokud to je opravdu pravda, tak to už moc dlouho trvat nebude. To mi věř." "Hej Snoope, pusť ji, slyšíš?" zavolal na něj Mikeovův hlas. Snoop se po něm otočil: "Starej se o sebe Shinodo, do prdele." Zavrčel na něj. Mike se však nedal odradit. "Říkám ti, abys ji pustil." "Hovno." Zařval na něj Dogg. "No, jak chceš." Řekl Mike a vrhnul se na něj. Začali se prát. Mlátili do sebe a bylo jim jedno, kam ta ráda jde. "Bože můj, nechte toho!!" křičela Susan. To přilákalo Linkiny i Korny. Korni s Jonathanem se postavili na Snoopovu stranu, což Linkiny naštvalo a vrhli se na Korny. Mydlili do sebe hlava nehlava, sprostě si nadávali….teda nejvíc nadával Chester, který se pral s Jonathanem. Zašlo to tak daleko, že kromě boulí, odřenin a pohmožděnin, z nich teklo krve jako z vola a zasvinili světlej koberec na chodbě. Nakonec je od sebe odtrhli až jejich bodyguardi a museli zaplatil škodu, kterou stihli napáchat. Ostuda jak řemen a to jen kvůli jedný koze, co přiotrávila jednoho debila!
Susan seděla na posteli a nepřítomně zírala do země. Ta rvačka jí vzala, dokonce vedla k tomu, že Korni se Snoopem nemůžou Linkiny ani vidět a odmítaj s nima dál vystupovat. Ale ještě horší bylo to, co přišlo potom, ani neví proč, ale Linkini se z nějakýho důvodu dost hnusně pohádali a vyčetli si první, poslední. S povzdechem vstala a zadívala se na zavazadla, bude balit dřív, než se naděje.…Do pokoje nakouknul Chester: "Nešla bys chvíli ven?" Mrkla na Roba, spal celkem tvrdě. Oblékla si bundu a šla za Chazem.
Samantha počkala, až odjedou a pak potichu přešla do Robova a Susanina pokoje. Její miláček ležel v posteli a spal. Sedla si k němu a chvíli ho pozorovala. Zaplavila jí vlna lásky, kdepak Chester, ale Rob je ten pravý. Políbila ho na čelo. Ve spánku se otočil. Políbila ho znovu. "Susan?" zašeptal a otevřel oči. "Kdepak Susan." Usmívala se na něho. "Sam!" Zprudka se posadil. "Kde je Susan?" "Neboj, šla s Chesterem někam ven." "Musí se kolem ní pořád motat?" vybuchnul. Samantha se zarazila: "Ty žárlíš?" "Ale ne, lásko….jenom mi to vadí, no. Tobě ne?" "Ne! Chester je mi naprosto ukradenej. Ale tobě Susan ne." "Jenom nechci, aby si něco začala zrovna s Chazzym." "Hm, a jak myslíš, že to jejich "přátelství" může jinak dopadnout." Chvíli mlčel. "Robe, nepřišla jsem se bavit o těch dvou." "Ne? A co jsi přišla dělat?" "To uvidíš." Usmála se a vlezla si k němu do postele.
"Pšt nesměj se, ať nevzbudíš ostatní." Přikrýval Chester Susan pusu rukou, když se vraceli zpátky. "Koukám, ty dvě piva s tebou udělaly svoje." Usmíval se. "To víš, já na to nejsem zvyklá jako někdo." Popíchla ho. "Co tím chceš říct?" "Nic." řekla, se smíchem vešla do pokoje a nechtěně na něco šlápla. Ohnula se pro to a světlo z chodby ozářilo bílou podprsenku. Udiveně se podívala na Chaze, pak přiskočila k vypínači a rozsvítila velké světlo v pokoji. Vedle Roba spala spokojeně … Samantha!! "Co?! Sam?" vykřikla. "Anna měla pravdu." vydechla. Chester vedle ní nic neříkal, s ledovým klidem přešel k posteli, vzbudil Samanthu a vytáhl ji z postele. "Oblékni se." Syknul. "Sue…já ti to všechno vysvětlím." Snažil se Rob, který už byl také vzhůru. "Není to tak, jak si myslíš." "Ne? A jak to teda je?" upřela na něj Samantha hadí oči. "Jednou se to už konečně museli dozvědět." Řekla. "Sam, jak jsi mohla?" ptala se jí Susan a měla co dělat, aby se nerozbrečela. "Protože ho miluju…." Vyjela na ní. "…na rozdíl do tebe." Ušklíbla se. "Mlč." Trhnul jí Chaz rukou. "A ty…" ukázala na Chestera. "…na mě už nikdy v životě nesahej, slyšíš? Už nikdy! Seš mi odpornej." V tu chvíli se Susan trochu vzpamatovala, přiskočila k Sam a vrazila jí facku. "Ty náno!" zařvala Samantha a vrhla se na ní. Válely se na koberci a mlátily do sebe. "Já tě tak nesnáším." Křičela Samantha. Kdyby je Chaz s Robem od sebe neodtrhli, asi by se umlátily. Chester Samanthu vystrčil ze dveří: "Jdi se sbalit, ráno odlétáš. A až se vrátím, ať tě u mě doma už nenajdu." "Říkala jsem ti, abys na mě nehrabal." hysterčila. Pevně ji chytl za paži: "Uklidni se konečně." "Pojedu s ní." Řekl Rob a začal se balit. "Cože? To nemyslíš vážně?" obrátil se na něj Chester. "A co bude s turné?" "Co by? Zruší se. Stejně bysme za týden odjížděli, když už s náma nechtěj vystupovat" Pokrčil rameny. "Bože, ty seš vůl." Vyjel na něj Chaz. "Drž hubu, Chazzy." "Ty drž hubu." Nemínil si to Chester nechat líbit. "Chceš se porvat, jo?" řekl Rob a šel k němu. "Nechte toho." Snažila se Susan. "Jdi do prdele." Popřál mu Chaz a otočil se k němu zády. Rob toho využil a strčil do něj. Chester ztratil rovnováhu a hlavou spadnul na roh skříňky, v jediné vteřině se mu z ní začala řinout krev.….
Sedí celá bílá na židli v nemocničním pokoji s hlavou sklopenou a co chvíli upře pohled na jedinou postel, co tam je. Ta bílá barva kolem ní jí deprimuje. Ale nejvíc jí ubíjí pohled na drobnou postavu s ovázanou hlavou, která leží kousek od ní. V ruce má zapíchlou hadičku s umělou výživou. "Bude v pořádku. Za pár hodin se probere." Řekl jí doktor. Jenže ona se bojí, bojí se o něho čím dál víc. Přistihne se, že tenhle strach se mísí s něčím, co už dávno není strach o nejlepšího kamaráda…
Do pokoje vešel Mike, ostatní Linkini se rozprchli kdoví kam…Rob se Samanthou odletěli do Los Angeles. "Tak co?" zeptal se. Pokrčila rameny: "Nic. Pořád stejný." "Sue neboj, to bude dobrý." Objal ji kolem ramen. Opřela si o něho hlavu, obličej schovala do dlaní a rozplakala se. "Nebreč." Hladil ji po vlasech. "Už to není jenom kámoš, co?" Zvedla k němu uslzené oči: "Jak to víš?" "To bylo jasný už delší dobu…" "Proto ty Anniny narážky?" zeptala se. Mike s úsměvem přikývnul.
Jenže všechno dopadlo úplně jinak než Mike říkal. Příští ráno, když Susan přišla do nemocnice…oznámili jí, že Chester v noci zemřel na krvácení do mozku. Už nemohli nic dělat. V ten moment si uvědomila, jak strašně ho miluje. Jejich vztah nestačil opravdu ani začít a už skončil tím nejhorším způsobem. Zhroutila se z toho, zhroutil se jí celej svět. Pohřeb se konal jen v úzkém kruhu rodinném. Ostatní Linkini se tam ani neukázali….vlastně už to ani nebyli Linkini…skupina se rozpadla ještě dřív, než Chester umřel. O Robovi a Samanthě už pak nikdy neslyšeli. Mike plánoval, že začnou s Chesterem od nuly jenom sami dva, až se uzdraví, ale už k tomu nedošlo. Nějaký čas bydlela u něj a u Anny, pomáhali jí a snažili se jí probudit zpátky do života, ale nikdy se jim to nepovedlo…
Napsala dopis na rozloučenou a pak se vydala na nedaleký hřbitov, kde měl Chester hrob. Byla strašně slabá, z té ztráty milovaného člověka dokonce onemocněla srdeční chorobou a často se jí těžce dýchalo. Doktoři jí sice předepsali nějaké léky, ale ona je záměrně nebrala. Konečně tam došla, byl podzim, foukal studený vítr a vháněl jí spadané listí do obličeje. Byla už tma, když zapálila svíčku a malý plamínek ozářil náhrobek. "Miluju tě." Zašeptala v přerývavém dechu. Po chvíli se posadila na hrob, byla tak unavená. Lehla si na studený kámen a zabalila se do kabátu: "Teď už budeme navždy spolu." Řekla a zavřela oči. Do rána zemřela….zemřela na žalem prasklé srdce……