Nemocniční ústav…Laboratoř číslo 66…
Tato místnost je velice prosvětlená světly, co jsou na stropě.Uprostřed této místnosti stojí stříbrný operační stůl.Nejsou tu také žádná okna, kudy by se sem dostala sluneční záře.Ani jeden paprsek.Zdi jsou bílé.Na stolech u zdi tu stojí mikroskopy s různě barevnými lahvičkami.
Jen jediná věc je tu divná a mlátí při vstupu do očí, je osoba v černém, co stojí v pravém rohu místnosti.Ruce má svázané provazy ke stropu.Zrovna není při smyslech…
Dveře se otevřely a dovnitř vešlo šest mužů.Ten vepředu s bílým pláštěm a s deskami, je muž středního věku a na nose mu sedí brýle.Je to určitě vědec.Na jmenovce mu stojí:prof. Drakken.Prošel kolem mikroskopů, jeho kroky vedly přímo k muži v černém.Ale jako by si to rozmyslel a zastavil se u operačního stolu.Pootevřel desky, do kterých se zahleděl.
Další muži, co přišli s ním, vypadali úplně jinak.Ne jako doktoři nebo jako profesoři, ale jako vojáci.Ten, co stále vepředu, mávl rukou, aby zbytek skupiny zůstal venku.Protože to byl jejich velitel, uposlechli jeho rozkaz.
,,Jak dlouho už je v bezvědomí?"zeptal se profesor.Konečně se odhodlal a přešel k černě oděnému muži.Odhrnul mu černé vlasy z krku.Něco tam sledoval.,,Řekl bych, že už asi dvě hodiny."doplnil voják při pohledu na spoutaného muže.,,Hm, moc se mi to nelíbí…"zavrtěl hlavu profesor Drakken.,,Myslíš, že jste ho nezabili?"
,,Neřekl bych."zavrtěl hlavou voják.,,Na to, jak byl živej, když jsme ti ho sem vezli, neřekl bych, že je po něm."Profesor si něco zabručel a otočil se ke stolu.Začal něco psát do desek.
Voják si sedl na židli poblíž dveří, jako stráž.On sám věděl, co všechno upíři dokážou.On to věděl nejlíp.Vytáhl pistoli z kapsy a začal si vyndávat stříbrné náboje.Pokládal si je hned nohu a přehazoval si je z ruky do ruky.Na pravém předloktí měl vytetovaný kříž.I ten kříž má svou temnou minulost i svůj původ…
Profesor se zvedl s injekcí v ruce.Přistoupil k upírovi.Sebral mu krev.Pak odstoupil dozadu k mikroskopu.
Upír otevřel oči, ale hlavu nechal skloněnou k zemi.Díval se do země a cítil, že má svázané ruce.Věděl, že za to může ten lovec upírů, co ho sem přivedl.Pozvedl hlavu, aby zjistil, že se dívá na lovce.Zašklebil se.
Voják ucítil mráz a naskočila mu husí kůže.Tušil, že se upír probudil.Zvedl hlavu.Vrátil náboje zpátky do pistole, přitom zlověstně pozoroval upíra před sebou.
,,Je vzhůru."doplnil polohlasně voják a Drakken se otočil.Poposunul si brýle na nose.,,Bude lepší, když bude vzhůru."nekomentoval to dál a zase se přetočil obličejem i myšlenkami ke svému mikroskopu.
,,Ale můžeš mi, Drakkene, vysvětlit, proč jsi chtěl, abychom ti přivedli tuhle zrůdu?"nespouštěl oči voják ze svého úlovku.Jakmile uslyšel upír, jak ho nazval, škubl rukama.
,,Moc mě zajímá, proč pijí krev a proč se potom stávají upíry.Tenhle je snad dvacátý, co běhá tady po městě.Ale je to taky první, kterého jste mi přivedli.."vysvětlil Drakken, aniž by se otočil k osobě, ke které mluvil.,,Nikdy jsem těm zrůdám nevěřil a dal bych všechny upálit na hranici."odfrkl voják a namířil na upíra zbraň.Upír cítil, jakou má k němu voják zlost a taky věděl moc dobře proč…
,,Nikdy jsem se tě nezeptal, Joshi, ale proč je tak nesnášíš?"položil brýle na stůl a zadíval se na upíra, co ho jen pobaveně pozoroval.Josh nic neříkal, jen sklonil hlavu k zemi.
,,Protože jsem mu zabil jeho ženu."pochechtával se upír se studeným hlasem, který si nemohl odpustit tuhle poznámku.Josh zvedl zbraň a vystřelil.Drakken sebou škubl.Snad to neudělal?!proletělo mu hlavou.Trefil se ale do zdi vedla upírovy hlavy.,,Zopakuj to a příště to bude do srdce…"sykl na něj Josh.Cítil k němu nenávist, jenom kvůli němu přišel o všechno a kvůli němu se stal tím, čím je teď.Lovcem upírů..Drakken se radši hned otočil k mikroskopu.Nechtěl Joshovi pokládat další otázky.Upír se jen pousmál.Měl taky rodinu a přišel o ní, tak proč by nemohl být sám?Musel se taky usmát tomu, že si ti blázni myslí, že pitomej provaz ho udrží, aby ho rozpitvali!
Udělal přemet vzad, čímž se odpoutal od stropu a přetrhl provazy.Josh prudce vystřelil, ale netrefil se.Upír se jen pousmál a vystrčil na něj tesáky.Otočil se k Drakkenovi, ten nestačil ani zareagovat tak prudce jako Josh, a mrštil s ním o stříbrný stůl.Ten se hned rozpadl.Drakkeovi brýle dopadly na zem a rozbily se na kousky.
Josh nečekal, rozběhl se k upírovi, ale upír ho chytil za ruku dřív než stačil zareagovat a přehodil ho přes rameno.Josh dopadl na záda.Zbraň skončila u upírových nohou.Sebral jí a nabil.Přistoupil k Joshovi a namířil mu jí na čelo.Když on nemá slitování s ním, tak proč by to nemělo být i naopak?,,Nejlehčí způsob by tě byl zastřelit, Joshi…"Chystal se zmáčknout spoušť, ale on sám věděl, že to nedokáže.Kolem upírovy hlavy proletěla další kulka.Hned se otočil od Joshe, aby zjistil, že v místnosti se objevili jeho poskoci. Zbylých pět poskoků.S výkřikem se rozběhli na upíra, ten se ale jen usmál.Prvního, co k němu přiběhl, chytil šikovně za hlavu a zlomil mu vaz.Druhého hned na to prohodil sklem, které dělilo laboratoř od další, kde se uskladňovala krev.Vyběhl ven z laboratoře, protože zbylý tři na něj byli moc pomalí.Utíkal rovnou ven před nemocnici.Nesnášel to tady.Venku se schoval za roh a když uslyšel, že vojáci jsou pryč, vydal se dál po ulici.Musel přemýšlet, hodně přemýšlet…
Studený noční vítr mu cuchal černé vlasy, pod kterými ukrýval, to co dokazovalo, že je upír.V ústech se mu třpytil piercing a jeho tmavě hnědé oči se bořily stále jen do tmy.Bílou tvář mu světlovalo světlo lamp, co měl na hlavou.Díky svému černému oblečení, vypadal jako černý stín.Už si ani nepamatoval, jaký upír ho změnil, teď se staral jen sám o sebe.Jediné, co mu uvízlo v hlavě a ani na to nechtěl zapomenout bylo jeho jméno.Chester Bennington - to bylo ono.
Procházel temnými ulicemi, už ho ani nezajímalo, že ještě před chvíli utekl z pitevny, kde ho chtěli rozebrat a už nesložit zpátky.Zvykl si být upír, ale chybělo mu něco a on netušil, co to je.Že by to byla rodina?Kterou už neviděl?Nebo láska?Prošel kolem skupinky puberťáků, sledoval jejich růžové tváře a pocítil hlad.Hlad, který by každý z nich dokázal ukončit.
Poslední šel pár.Kluk se zadíval Chesterovi do očí a mírně se oklepal, pak jen hřejivě políbil svoji dívku.Chester se zašklebil.Netušil, že mu tak moc ta láska chybí…Tu myšlenku ale zapudil.Teď měl ale jiný problém.A tím byl hlad.
Úplněk se nad jeho hlavou odrážel od louží, které tu zbyly po včerejší bouřce.Všude nějaký obchod a ulice začaly být prázdné, až moc prázdné.Zastavil se a vytočeně kopl do zdi.Nechápal, proč nechal tu skupinku puberťáků jít…Musí přestat myslet na minulost, ale na to, co bude teď, co se všechno bude dít teď, co bude jíst a koho si vždycky vybere…
Začichal.Cítil nějakou dívku..Dívkou, která příjemně voněla.Blýsklo se mu v očích.,,Možná, že vyplní i moje sny.."usmál se vražedně pro sebe a hrnul se za svojí obětí.Tiše, aby ho nikdo neviděl a aby ho nespatřil někdo, kdo nemá.Konečně jí spatřil před sebou.Seděla na lavičce a čekala na autobus.Skláněla svůj pohled do knížky.Vedle ní seděl batoh.Její rudé vlasy svítily všemi směry.Svým černým oblečením připomínala stín jako byl on sám.Četla si a neměla strach.Musel se usmát…Přitahovala ho..Ale pořád ho trápil hlad.Velký hlad.
Jeho kroky nebyly slyšet.Přisedl si na lavičku k dívce.Ta se ani neohlédla.Jen se usmála nad tím, co četla.Nebo si ho snad všimla?Chester se po ní podíval.Spatřil její oči, tmavě hnědé oči.Zkoušel se zadívat, co čte, ale jako by to nechtěla a zavřela knihu.Schovala jí do batohu.Sledoval, že polkla, když si konečně všimla, že na lavičce nesedí sama jen se svým batohem.Přetočila na Chestera pohled.,,Dobrý večer."pozdravila ho.Je statečná, vážně moc statečná..
,,Krásný večer, že?"usmál se a otočil se do ulice.,,Je pěkně, ale docela zima na mě."oklepala se dívka.Chester se usmál.Byla to holka podle jeho gusta.
,,Nečekal bych, že tu potkám nějakou dívku, která se nebojí tu být sama.Čekáte na autobus?"neotáčel se k ní.Byl zvědavý, jestli ona bude mluvit otočená k němu nebo ne.,,Potřebovala jsem něco z knihovny a nějak se začetla.Chtěla jsem jet autobusem, ale jak to vypadá, už žádný nepojede.Mám docela strach jít sama domů."svěřila se mu a poznal, že mluví přímo k němu a ne s otočenou hlavou.Usmál se pro sebe.Teď mu ale nedošlo, jestli ona flirtuje s ním nebo on s ní.
Otočil se k ní.Začala si prohlížet jeho obličej.Když jí došlo, že Chester se na ní dívá taky sklonila pohled k zemi.Chester na chvíli zúžil oči a usmál se, byl to velice milý úsměv.Ona se červenala!A kvůli němu!Dlouho nepoznal někoho, kdo by se ho nebál.Ta dívka se mu líbila.,,Klidně vás doprovodím, slečno.Ale jen pod podmínkou, že mi řeknete, jak se jmenujete.Já jsem Chester."napřímil se.Zkoušel chytit její pohled.
,,Jmenuji se Terry.Těší mě, Chestere."představila se.Terry?Jen se zase usmál.Už dlouho se takhle každou chvíli nesmál.,,Ale budeš hodný, když mě doprovodíš, Chestere.Fakt moc.",,Přece
bych tě nenechal jít samotnou, že ne?"postavil se a vzal Terry batoh.Byl docela těžký, ale on unesl jako upír hodně.Silný byl teď až moc.Šlo to s ní docela rychle.Terry se taky postavila.,,Já si to vezmu, děkuju."natáhla se pro batoh a dotkla se jeho ramene.Chestera překvapilo, že se ho dotkla.,,Nenechám tě to tahat, Terry.Na to zapomeň."usmál se, ale ústa nechal zavřená, aby nepoznala, co je zač.
,,Jsi moc hodný, budu se ti muset nějak odvděčit, Chestere."prohrábla si vlasy, jako by zkoušela skrýt, že se červená.Chester už se těšil na to, že z ní udělá někoho jako je on sám.Možná, že přišel o rodinu, ale když viděl Terry, věděl, že jí bude mít zase.
,,Jdeme?"přerušila ticho, zatím co Chester přemýšlel.Chester s úsměvem přikývl.Chesterovi se najednou rozezněl mobil v kapse.Málem by zapomněl, že vůbec nějaký má!,,Terry, dej mi minutku, ano?"mrkl po ní očkem.Terry jenom bez smyslů přikývla, otočila se do ulice a šla napřed.
Chester vtáhl mobil a zjistil, že mu volá Mike.Kámoš Mike.,,Mikeu?",,Chestere, ty voho, takže jsi vyvázl od Joshe?"optal se hned Mike.,,Jo, vyvázl.Jen tak- tak to bylo, to ti řeknu, ale teď mám nějakou práci.Někoho jsem našel a doprovázím ho domů."podíval se po Terry, která na něj už čekala u parku a opírala se o jeden strom.
,,Ale, ale, Benningtone, že by nějaká holka?"provokoval Mike.Chester slyšel, jak se směje.,,Hele, neotravuj!Někoho ti přivedu, ale uvidíš, že je to dobrá holka!Měj se!"zavěsil mu hned Chester.Nechtěl s ním mluvit.Mike byl jeho přítel, přítel ze skupiny Linkin Park.Mike je upír jako on.Oba se chystají na to, že přemění i zbytek skupiny, ale teď měl jinou práci.Chester teď měl práci…Rychle doběhl za Terry.
,,Už jsem si myslel, že mi utečeš, Terry."přiběhl k ní a ona se postavila nohy, aby mohli pokračovat.,,Neutekla bych ti, ani kdybys byl ďábel, Chestere."řekla a zabočila do parku.To potřeboval!Park!Ale.. až pak mu došlo, co vlastně řekla…Že by se ho vážně nebála?Dokázala by unést, kdyby jí řekl, že se mu líbí a že by s ní chtěl žít do konce života jako s upírkou?Přejel si jazykem po tesácích.Líbila se mu a moc, to musel uznat, tak teď už jenom zbývá to vyzkoušet…Vyzkoušet to, jestli bude chtít být jako on.
Rychle jí doběhl.Spatřila, že se otřásla, ale nebylo to strachem, ale zimou.Usmál se.,,Klepeš se, Terry."šel vedle ní.,,Ale ne, Chestere, já jen tak.."lhala mu a on v tu chvíli netušil proč.Přejel po ní pohledem.Po tepně, co měla na krku.Chytil jí za ruku a tím i zastavil.Terry se na něj překvapeně podívala, ale nevyškubla mu ruku.
,,Chestere, co -?"nestačila se zeptat, protože Chester jí políbil.Na rty i v nich cítil krev.Terry zavřela oči a nechala se usnášet.Chester jí pomalu přimáčkl zády k jednomu stromu.Dotkla se jeho tváře.Ale pak jeho rty odtáhla dál.,,Chestere, proč jsi to udělal?"zeptala se ho, zatím co on sevřel svoje dlaně na jejích bocích.,,A proč jsi pokračovala?"usmál se a konečně ukázal tesáky.Čekal, že spustí řev a bude chtít utéct.
,,Věděla jsem to o tobě, Chestere.Věděla jsem, kdo jsi."pozorovala jeho tesáky.Chester byl vyvedený z míry.Jak to poznala?Proč se ho nebála?Proč?
,,Terry, ty se mě nebojíš?Proč?"divil se, ale pořád jí pečlivě svíral.Dotkla se zase jeho tváře.,,Znám hodně upírů, tak nemám proč se tě bát, Chestere.Poznala jsem tě už z dálky, ale netušila jsem, že se do tebe i zamiluju…"sklonila velice stydlivě oči k zemi.Chester jí chytil za bradu a znovu jí zvedl hlavu.Věděl, že ona je ta, co tak dlouho hledá.,,Takže jsi to ty…Našel jsem tě."začal jí zase líbat.Opravdu našel někoho, kdo bude vědět, jak mu je a co cítí.Už od první chvíle cítil, to co nikdy předtím.Vecpal se jí jazykem do úst, aby ochutnal i je.Přitáhl si jí k sobě ještě blíž.
Ale pořád tu byl ten hlad.Došlo mu, že jí nemůže ublížit.Trápila by se pak jako on.Chester se oddálil.Cítil, že se na něj Terry dívá.
,,Chestere, já vím, co tě trápí.Ten hlad, viď?Já to chápu..Napij se.Je to moje přání a jestli mám být s tebou, tak to udělej."promluvila do ticha.Pozvedl k ní oči.Byla nevinná.Zamiloval se, ale nedokázal to udělat.Odvrátil se.,,Promiň, nedokážu ti ublížit, Terry!"odstrčil jí od sebe a vyletěl do vzduchu.Nedíval se dolů, nedokázal se po dívat do tváře té, co tak ublížil.Letěl dál.Musel to probrat s Mikem.Musel se odreagovat..Třeba se pro ní ještě někdy vrátí..Určitě se vrátí.Až bude připravený..
Pořád svíral v rukách její batoh.Podíval se na něj.Usmál se a vzpomněl si, co ještě před chvílí dělal..A co mohlo následovat.
V tom ho něco zasáhlo do nohy.Prudce se tam podíval, aby zjistil, že se mu tam zabodla nějaká šipka.Šipka?Natahoval se, aby jí vytrhl, ale cítil, že usíná…Pomalu ale velice pomalu usíná.Klesal dolů a konečně dopal na zem.Dopadl na beton.Ještě chvilku se kutálel, ale pak se zastavil a usnul..
Probudil se.Klečel přímo na pokraji propasti!Vykulil oči a škubl sebou, aby se hodně rychle postavil a uskočil dál, ale nešlo to.Nohy i ruce měl spoutané řetězy.,,Myslím si, že jsi skončil, upíre."sykl za ní známý hlas.,,Joshi…, myslel jsem si, že jsi skončil ty."prudce na něj otočil hlavu.Seděl na kapotě svého černého auta.
,,Dokud tě nedostanu, tak se mě nezbavíš…Pamatuješ si, jak jsem to za tebou křičel?"zúžil oči.,,Pamatuju si to, až moc dobře."sykl na něj zase Chester.,,Tak si myslím, že teď už ti dám pokoj, Chestere."usmál se pro sebe.Díval se někam za Chestera.Chester ucítil, že se blíží východ slunce!Otočil se.Přímo nad krajinou pomalu vystupovalo slunce.
Nepřál si zemřít.Potom všem, co teď věděl, že má…Že našel lásku a že ona ho chce taky!Sklonil oči na svoje tělo.Začal sebou škubat, jen aby se osvobodil.,,Myslím si, že konečně dostanu pokoj, Chestere.A ty konečně taky.Přece mi nechceš říct, že si myslíš, že se z toho dostaneš, ne?"přešel k němu Josh a poplácal ho po rameni.
Chester taky poznal, že to nemá cenu.Z řetězů se nedostane.,,Nikdy se mě nezbavíš, Joshi!Já jsem neskončil!"křikl na něj.Slunce se čím dál tím víc blížilo k jeho kolenům, které byly na zemi.Josh jen zavrtěl s úsměvem hlavou:,,To si nemyslím, Chestere.Jsem rád, že jsem tě poznal…"ustoupil dozadu ke svému autu.Ale na tváři měl velký úsměv.,,Neviděl jsi mě naposledy.."podotkl ještě Chester.
Přetočil se na Slunce.Nechtěl to vidět.Zavřel oči..Před očima se mu objevila tvář Terry.Usmívala se a políbila ho.,,Sbohem, Terry.Miluju tě…"zašeptal.Slunce se dotklo jeho kolenou a rychle stoupalo nahoru.Celé tělo jako by měl v jednom ohni.Největší bolest cítil v době.Uvnitř sebe…Po chvilce necítil nohy.Nedokázal otevřít oči..Začal bolestivě křičet.,,Terry!"vykřikl naposledy, než se jeho tělo proměnilo v prach.Josh se usmíval nad tím, co pozoroval.Řetězy padly přímo do prachu, co tu po Chesterovi zbyl.
Po minutce přistoupil blíž k prachu.,,Teď konečně budu mít klid…"zašeptal si.Ale silný vítr do něj uhodil, že málem upadl.Sklonil pohled na prach, který neodletěl.Připadalo mu to docela divný, ale jenom zavrtěl hlavou..Prostě to byl jen vítr.
Vyndal z kapsy pytlík.,,Alespoň tě pohřbím.Teď máš klid i ty…"začal ho pečlivě sbírat.Každý si zaslouží klid…
Hřbitov…Tajemné a bolestivé místo.Přímo nad celým hřbitovem se rozpíná noc a úplněk prosvěcuje všechny hroby, na které dohlíží.U jednoho černého mramorového hrobu stojí dívka s krátkými rudými vlasy…Terry.Na náhrobním kameni stojí jméno:Chester Bennington.Dívá se na jeho fotku, co stojí u hrobu.
Na tváři se jí objeví úsměv.Ví, co má dělat i jak Chesterovi pomoci zpátky.Zpátky k sobě.,,Jsem tu, abych tě vrátila zpátky ke mně, Chazzy..Vrátíš se sem ke mně.Tys neumřel.Ještě ne…"usmála se na jeho obličej, co byl na fotce.,,Vrátíš se."
,,Jestli se Chester seznámil s tou dívkou, co se o ní povídá na každé upírské diskotéce..S tou, která vládne kouzlům, tak myslím si, že Chester se vrátí zpět.."usmíval se ve stínu Mike.Terry se na něj podívala.Nečekala, že by se ještě někdo o Chestera staral.,,Jsem Mike, Chesterův přítel.A ty budeš Terry."
,,To jsem."
,,Tak já ti moc rád pomůžu, s čímkoliv aby se Chester vrátil."vystoupil ze tmy.Terry přikývla a otočila se k Chesterovu hrobu.,,Tak už jsme dva, Chazzy.Miluju tě."zašeptala a ještě pevněji sevřela knihu, co držela.Na ní stálo stříbrném písmem:Oživování..Mike k ní přistoupil a položil jí ruku na rameno.Pomalu se zvedl vítr.Terry připadalo, jako by to byl Chazzy a pohladil jí po tváři a volal do dáli:,,Já tě taky miluju, Terry…"