"Jdeme si zaplavat?" ptá se mě. "Proč ne." souhlasím s úsměvem. Rychle se svlékne a skočí do vln tak, jak ho stvořila příroda. Stále stojím na břehu a pozoruji ho. "Pojď! Voda je skvělá." Zavolá na mě. Shodím ze sebe oblečení a jdu do vody za ním. Plaveme nazí okolo sebe a já se mu snažím podívat do tváře. Jenže je tak hrozná tma, že nic nevidím. Připlave blíže ke mně, pod vodou mě jemně objeme a přitáhne k sobě. S úsměvem jeho ruce odstrčím. "Až mi řekneš, kdo jsi." Řeknu. "Copak ty mě nepoznáváš? Přece……"
Vzbudí mě zavibrování mobilu. Otevřu oči a oslepí mě sluneční paprsky, které osvětlují celou ložnici. Sakra, zase se to nepovedlo. Zakleju v duchu. Mobil zavibruje znovu. Ospale ho nahmatám a odkliknu obálku zprávy: V DESET U STENA, ZLATO (MIKEA NEBER;) CHAZ. Prej Mikea neber. Jako bych to nevěděla. "Kdo to byl?" ptá se rozespale Mike. "Sue, chce se sejít." "A kdy?" zívne. "Dneska v deset." "A kolik je?" "Osm." "Tak to máš ještě času." Řekne a přimáčkne se na mě. Lehce ho políbím na tvář. "Chceš ještě spát?" zeptá se mě. Zavrtím hlavou. "Tak to je fajn." Řekne a překulí se na mě.
Stojím ve sprše a horký proud vody máčí celé mě tělo a dlouhé vlnité vlasy. Omotám kolem sebe ručník a vlasy stáhnu do gumičky. Mikea zastihnu v kuchyni, zrovna když snídá. Stáhne si mě k sobě na klín. "Ještě jednou?" usměje se na mě. Políbím ho: "Až večer miláčku. Už musím jít." Rychle se obléknu a nalíčím. "Tracy?" "Hm?" "Budu s klukama ve studiu, kdyby něco." "Jo, jasně." Dám mu rychlou pusu a spěchám do garáže pro auto. Stejně už mám zpoždění. Chaz zas bude zuřit. Nastartuju a rychlostí blesku vystřelím do ulic.
"Kde seš tak dlouho?" vyjede na mě. "No, to je pěkné přivítání." Ušklíbnu se. "Sorry lásko, ale dlouho jsme se neviděli a chyběla jsi mi." Řekne a obejme mě. "Trochu jsem se zdržela." Nahne se ke mně a chce mě políbit, když si všimne mých mokrých vlasů. "Teď už chápu, co tě tak strašně zdrželo." Zamračí se. "Je to můj manžel, Chazy." "To ale neznamená, že s ním musíš spát hned po ránu." "Budeme se hádat?" zeptám se. Chvíli se na mě dívá. "Ne." řekne potom a pokusí se mě znovu políbit. Odstrčím ho do sebe. "Tady ne, mohl by nás někdo vidět." Zatváří se dost otráveně: "To je strašný, nemůžu se tě ani dotknout." "Ty si tak můžeš stěžovat. Jsem s tebou víc než s Mikeem." "Nastup si." ukáže na své auto. "Ale já tu mám svoje." "Sakra! Tak ho tady nech." "To nemůžu." "Do prdele. Stene? Stene!" "Co je?" vystrčí Sten hlavu ze svýho baru. Chaz mu hodí moje klíčky. "Zaparkuj slečně auto, ale opatrně jasný? Žádný škrábance, slyšíš?" "Jo, neboj Chazy." Zívne Sten.
V autě zapne rádio a mračí se jak deset čertů. "Co ti zase je?" zeptám se ho. "Ale nic." odbyde mě. Vzdychnu. "A kam jedeme?" "Ke mně." Víc se neptám. Vím, co teď přijde. Dívám se z okna a přemýšlím, kam se poděl ten milej, hodnej kluk, do kterého jsem se před rokem zamilovala, když přišel o svou manželku. Samanthu někdo zabil a policii se zatím nepodařilo vraha najít. Od té doby, co jsme spolu začali spát, se mi také začaly zdát divné sny. Vždycky jsem v tom snu s vrahem Samanthy, ale nikdy mu nevidím do tváře. Pokaždé, když už se mi málem ukáže, mě něco nebo někdo z toho snu vyruší.
Jakmile na námi zavře dveře, už se po mě sápe. "Chestere, počkej." Naléhám. "Tady snad už můžeme, ne?" zaskřípe zubama. "Myslela jsem, že si promluvíme o Sam." "Policie nic novýho nezjistila." Říká a líbá mě na krku. "Ale já měla další sen." Trochu se zarazí. "A…viděla jsi tvář toho chlapa?" "Ne, to ne, ale…" "Tak už to neřeš, Tracy." Políbí mě. Není to však ten jemný a krásný polibek, jakými mě vždycky zahrnoval. Tenhle je žádostivý a hrubý jako Chesterovo chování v poslední době.
"Sue, co mám dělat?" ptám se své nejlepší kamarádky. "Co by. Prostě se s Mikeem rozejdi ne?" "Když já nevím…" "Co nevíš?" Sklopím hlavu a zarputile mlčím. "Koho vlastně miluješ?" zeptá se mě. "Samozřejmě Chestera." "Tak nechápu, co řešíš." "Jenže Chaz se v poslední době změnil, chová se divně." "Tak se ho na to zeptej, ne?" Zavrtím hlavou: "Vždycky mě odbyde." Vzdychnu.
Mike doma není. Sednu tedy znovu do auta a jedu do studia. Zapnu si rádio a přemýšlím. Sue mi moc neporadila. Prej prostě se s Mikeem rozejdi. Pch, kdyby to bylo tak lehký, tak už to dávno udělám. A rozhodně by to bylo lehčí, kdyby se Chaz choval zase normálně. Takhle nevím, co si o tom mám myslet. I když ho miluju, u Mikea mám jistotu a svým způsobem ho mám pořád ráda. Nechci mu ublížit. Jsme spolu už dva roky a vidím na něm, že je stále tak moc zamilovaný, jako na začátku našeho vztahu, tak moc zamilovaný, že si ani nevšimnul, že už ho skoro rok podvádím s jeho nejlepším kamarádem!
"Ahoj." Zdravím kluky ve studiu a ženu se k Mikeovi, abych se mu usadila na klín a obdařila ho polibkem na přivítání. Musím hrát tohle divadýlko, i když nerada, aby neměl nějaké podezření. Když se od něho odtrhnu a otočím hlavu vpravo ….nabodnu se na Chesterův upřený pohled. Úsměv mi zmizí z tváře. Ani jsem si nevšimla, že tu je. Sedí na židli naproti Mikeovi, ladí kytaru a civí na mě. Nečekala jsem, že by po tom, co jsme spolu ještě před hodinou dělali, šel do NGR a mohl se klidně Mikeovi podívat do očí. Tohle nikdy nedělal, i když mě měl rád, vždycky říkal, že se vůči Mikeovi cítí provinile. Další novinka, která mě překvapila. Něco se s ním vážně děje. Jako by mu to všechno bylo úplně jedno. "Tak jak ses měla u Sue?" ptá se mě Mike. Otočím se zpátky k němu a usměju se. "Fajn…i když nebylo to úplně ono, mívá mnohem lepší náladu, asi jí něco trápí." Řeknu a mrsknu pohledem po Chesterovi. Zachytí ho a v očích mu blýskne. Slezu z Mikea a jdu se napít. Mike drbne do Chaze: "Chazzy má dneska taky skvělou náladu, co?" zazubí se na něj. "Spíš poslední dobou." Opraví ho Joe. Takže na tom něco bude, když si toho všimli i ostatní, pomyslím si, znovu po něm šlehnu pohledem a málem se utopím ve skleničce s vodou, jakej mi ten pohled způsobí šok. Kdyby mě Rob, který je nejblíž, několikrát nebouchl do zad, snad bych se fakt to vodou udávila. Chester se na mě upřeně dívá s ironickým úšklebkem ve tváři. Košili, jindy zapnutou až ke krku, má dneska rozhalenou natolik, aby byl vidět stříbrný řetízek, který má ode mě! Přívěsek, podle kterého by ho Mike určitě poznal, je trochu na straně, takže je sice skrytý pod košilí, ale stačil by jeden nechtěný pohyb a ukázal by se v celé své kráse, a to jsem Mikeovi nalhala, že jsem ho někde ztratila a Chester to moc dobře ví. Sakra, jak může být tak strašně neopatrný! Klidně si tu sedí a baví se mým výrazem, ví, co ho způsobilo! "Už je to dobrý?" ptá se mě Rob. "Jo." Zaskřehotám. O samotě se mi s ním podaří zůstat o chvíli později, to když jdou kluci koupit něco k jídlu, jelikož se tu zdrží mnohem dýl než obvykle. "Co blbneš?" vyjedu na něj a chci mu tu košili zapnout. Chytí mě za ruce: "Nějak se to už konečně musí dozvědět, když ty mu to neřekneš. Už se s ním o tebe nemíním dělit. Budeš se muset rozhodnout, buď on nebo já." Snažím se mu vytrhnout, ale drží mě moc pevně. "Pusť, budu mít modřiny. Jsi poslední dobou čím dál hrubější." "Neříkej." Ušklíbne se. "Bolí to." Řeknu tiše a nemyslím tím jenom ruce, které mi svými stisky málem drtí. Úšklebem z jeho tváře náhle zmizí, váženě a dlouze se mi zadívá do očí. Jeho svěráky povolí, on mě obejme a jemně políbí na ústa, jako to dělal ze začátku. Propadnu se do úplně jiného světa. "Už jsem myslela, že to ani neumíš." Zašeptám mu do pusy, když mě něžně dráždí. Jihnu v jeho náruči, bože, takhle Mike nikdy líbat neuměl. Nikdy se mnou jeho polibky nedělaly to, co Chazovi. Během chvíle jsem schopná mu všechno odpustit a on si mě zase omotá kolem prstu. Když na chodbě zaslechnu hlasy ostatních, je to jako vytržení z krásného snu. Chester mě přestane líbat, odstrčí od sebe tak prudce, div nespadnu a zmizí ve vedlejší místnosti. Najednou by mu hrozně vadilo, kdyby nás uviděli. "Kde je Chaz?" ptá se Brad. Pokrčím rameny. "Někam zmizel ani jsem si toho nevšimla." Říkám a tajně si osahávám rty, jestli nejsou moc naběhlé. Po chvíli se objeví, s košilí zapnutou až ke krku!, kluci jsou tak zase kompletní a můžou se znovu pustit do práce. Nečekám na Mike, jsem z Chesterovi změny úplně vybrakovaná. Políbím ho na tvář a řeknu mu, že jsem hodně unavená a pojedu domů. S úsměvem přikývne.
Doma jsi jdu opravdu lehnout, i když je teprve sedm. Stejně bych se nemohla na nic soustředit i cesta autem pro mě byla jako ve snu. Usínám s Chesterovým obrazem pod víčky…
Ležím na posteli v tmavém pokoji. Jediné osvětlení sem proniká zvenku a to je navíc jenom mdlé a slabé. Posadím se. Kde to jsem? Náhle do místnosti vejde zase ON. Jeho tělo osvětlí dva žluté pruhy reflektorů auta, co projíždí kolem okna. Jedním pohybem zatáhne závěsy. Mé oči si musí přivyknout na náhlou tmu. Přilehne si ke mně a lehce mě políbí na čelo. Chci si na něj sáhnout, ale nedovolí mi to. Obě ruce mi přiváže k mřížím postele. Pohladí mě po tváři. Zprudka ucuknu. "Ty se mě bojíš?" zeptá se. "Kdo by se nebál vraha." Řeknu. Chvíli nehybně sedí. Teď mě zabije taky, leknu se. Jako zabil Samanthu. "Ale já ti neublížím." Nic neříkám. "Nevěříš mi?" Stále mlčím. "Dokážu ti to, chceš?" "Jak?" dostanu ze sebe. Skloní se ke mně a políbí. Zatímco mě nenasytně líbá, osvobodí mé spoutané ruce. Pak se zvedne a ukáže na dveře: "Můžeš jít." Spěchám ke dveřím, zprudka je otevřu a chci se rozeběhnout pryč, když spatřím místnost v plamenech. Všude šlehají zelené a červené plameny. Otočím se na něho. Stojí u okna a šíleně se směje. Náhle zavadím pohledem o zeď nad postelí v záři plamenů si všimnu, že na ní něco visí, něco tmavého…to jsou přece…jedovatý kouř mi pronikne do plic, zamotá se mi hlava a já omdlím….
"Tracy? Tracy slyšíš mě?" slyším něčí hlas z hrozné dálky. Pak mnou někdo zatřese. Otevřu oči a dívám se do Mikeovi tváře. "Co se děje?" zeptám se rozespale a natáhnu se pro hodinky. Venku se mi zdá být nějak moc světla. Už blbnu nebo je na hodinkách opravdu deset hodin ráno?! "Už jsem se bál, že s tebou něco je." Oddychne si Mike. "Když jsem včera přišel, už jsi spala, tak jsem tě nebudil, ale ráno jsi byla ve stejné poloze…dostal jsem strach…budím tě už půl hodinu, Tracy." "To ten kouř." Řeknu a rozkašlu se. "Cože?" nechápe. "Ale nic." Dá mi pusu na čelo! "Už musím, zlato. Přijď za mnou, budeme končit o něco dřív." Přikývnu. "Tak fajn. Ahoj." Rozloučí se se mnou a je pryč.
Stojím nad Samanthiným hrobem. Slibuju ti, že přijdu na to, kdo tě zabil. Říkám v duchu. Položím na studenou desku kytici žlutých růží a zapálím svíčku. Pak si vzpomenu na svůj sen. Co jsem to jen viděla nad tou postelí? Ať se snažím, jak chci, nedokážu si to vybavit. Začínám mít z těch snů strach. Zhoršují se totiž. Kdoví, co se mi bude zdát příště, třeba mě opravdu v tom snu zabije aniž bych viděla jeho tvář. Co pak? Žádné důkazy kolem Saminy smrti nejsou. Kdyby se mi podařilo odhalit jeho tvář, mohla bych se do pátrání pustit sama. Jenže takhle nemám nic, čeho bych se chytila. Vzdychnu a pomalu se vracím k autu. Za stěrači objevím bílou obálku a na ní moje jméno udělané z vystřižených písmem z nějakých novin. Rozdělám jí a její obsah mi vyrazí dech.: "Ani ty nepřežiješ!!!" Nikde žádný podpis, nic. Jen tenhle stručný a výstižný text, také sestavený z vystříhaných písmen. Rozhlédnu se kolem sebe. Nikoho podezřelého však neuvidím. Ani si nedělám iluze o tom, že by tady někde čekal a pokud ano, určitě ne tak, abych ho mohla zahlédnout.
Místo do studia, si to zamířím ke Sue, abych jí ten dopis ukázala. Hm, ale jen v tom případě, že by byla doma. Zvoním u ní minimálně pět minut, ale bezvýsledně. Sice nevím, proč ten dopis poslali zrovna mě, ale jsem si jistá, že to určitě souvisí se Samanthinou smrtí. Přijdu tomu na kloub, ale teď budu muset být hodně opatrná.
Stojím před studiem opřená o auto a čekám na Mikea. Dovnitř se mi z neznámého důvodu vůbec nechce. Vlastně vím, proč se mi tam nechce, ale nechci si to přiznat. Nechce se mi tam kvůli Chazovi. Kdoví, co by zase vymyslel za hloupost, jako včera s tím řetízkem. Venku se rychle stmívá, i když se normálně nebojí, dneska začínám být nervózní. V kabelce našmátrám krabičku cigaret. Potřebuju se trochu uklidnit. Jednu vytáhnu a chvějícíma rukama se jí snažím zapálit. Prsty mám tak neklidné, že si je málem popálím. Nakonec se mi to povede a já ucítím hroznou úlevu. Tak hrozně dlouho už jsem nekouřila! Přestala jsem kvůli Mikeovi, přesto u sebe stále nosím jednu krabičku, jako uklidňující prostředek, kterou před ním samozřejmě neukazuju. Chazovi to nikdy nevadilo, vždycky si dal se mnou. Miloval tenhle můj zlozvyk;) "Tracy?" ozve se ode dveří. Sakra Mike. Honem hodím cigaretu na zem a zašlápnu ji. "Kluci jedou pro holky a pak si chtějí jít někam sednout. Půjdeme taky?" ptá se mě. Pokrčím rameny: "Jo, proč ne." Určitě je to lepší, než sedět doma a přemejšlet o tom proklatým dopisu. Navíc s holkama jsme se už dlouho neviděly a mezi tolika lidma se mi nemůže nic stát (tedy, aspoň doufám, že nemůže). "Tak fajn." "Mikeu počkej!" zavolá za ním Rob, když už chce nasednout do auta. "No?" otočí se. "Potřeboval bych abys jel se mnou. Phi jede taky. Tracy by zatím mohla dojet pro Linsey." "Jo, jasně, já ji vyzvednu. Klidně jeď." Souhlasím s Robem. Na Mikeovi je vidět, že se mu moc nechce. "Co je?" reaguju na jeho pohled. "Pojedeš sama…" "Ale Mikeu nic se mi nemůže stát." usměju se. (Proč je tak najednou opatrný?) "Já s ní pojedu." Řekne náhle Chester, který až do teď stál opodál s rukama v kapsách a mlčky nás pozoroval. Střelím po něm pohledem, co má zase v úmyslu? "Tak fajn, Chazy. A hele….dávej mi na ní pozor a nenechávej jí nikde o samotě. Slyšíš?" "Tak v tomhle neměl obavy." Pousměje se ďábelsky Chester. Aniž bych k tomu něco řekla, nasednu do auta. Ono by ani nemělo cenu něco říkat, protože Mike to bere jako dohodnutou věc. Chaz si ke mně přisedne dopředu, nastartuju a namíříme si to k Farrelům domů. Nepromluvíme spolu ani slovo, oba zarytě mlčíme. Nevím, proč se mnou chtěl jet. Přemýšlím nad tím, když mě asi v půlce cesty vyruší. "Zastav." "Co? Proč?" nechápu. "Uvidíš. Prostě zajeď ke kraji a zastav." Vyhovím mu tedy. "Vystup si." řekne a skoro násilím mě vytáhne z auta. "Můžeš mi laskavě říct, co se děje?" Moc hezky se usměje: "Nic, co by se dělo? Jen si vyměníme místa. Teď budu chvíli zase řídit já. Jo, lásko?" Chvíli na sebe zíráme z naprosté blízkosti. Drží mě totiž v šachu namáčknutou na autě. Kdyby se ještě trošičku nahnul, mohl by mě políbit. Říkám si v duchu a přeju si, aby to udělal. Chester se opravdu trošku nahne, zavřu oči, tím jak se ke mně nakloní se na mě ještě trochu víc přimáčkne, a….najednou mě z ničeho nic pustí! Tak tohle jsem nečekala, i když se snažím zklamaní potlačit, moc mi to nejde. Určitě to na mě poznal. Sednu si na místo spolujezdce a nepřítomně zírám na tmavou silnici před námi. Vůbec nevnímám, kam to vlastně jedeme. Cítím se unaveně, opřu si hlavu o sedadlo a usnu….
Utíkám černou nocí lesem, zakopávám o kameny a kořeny stromů. Jsem udýchaná, plíce už mě pálí, ale musím dál. Bojím se, strašně se bojím! Zaslechnu za sebou kroky…někdo mě pronásleduje…vím, kdo to je, je to zase ON! Vyběhnu ven z lesa a před sebou spatřím nějaký dům. Tmavé díry místo dveří a oken tiše křičí do noci. Mohla bych se skrýt uvnitř. Napadne mě a vběhnu dovnitř. Bloudím mezi místnostmi a hledám nějaké vhodné místo, kam bych se schovala. Najednou uslyším tlumené sténání. Celá vystrašená se vydám po tom zvuku. Dovede mě až na druhý konec baráku, kde narazím na staré oprýskané dveře. Škvírou pode dveřmi se táhne slabý proužek světla vycházející z místnosti. Opatrně otevřu dveře a…mám co dělat, abych nevykřikla. Na posteli leží nahá dívka s dlouhými hnědými vlasy. Sam! Její celé tělo je pořezané a kolem zápěstí a kotníků má hluboké rány od přivazování. Rozhlédnu se po místnosti. Na všech čtyřech zdech jsou otisky krvavých dlaní. Sam zvedne bolestně hlavu a upře na mě své kalné oči. Chci jít k ní, když náhle zneklidní a snažíš se křičet. Při tom se dívá někam za mě. Zprudka se otočím…ve dveřích stojí ON s kapucou od vytahané mikiny na hlavě. Vůbec jsem ho neslyšela přijít. Udělá krok dopředu. Vyděšeně couvnu. Přistoupí k posteli, kde leží Sam a stáhne si kapucu. Uvidím její překvapený obličej a veliké slzy, co jí tečou přímo proudem. Poznala ho! Poznala svého vraha! Přiblížím se k němu a chci se mu podívat konečně do tváře, když na svém temeni ucítím tupou bolest a upadnu do bezvědomí…
Vyděšeně sebou trhnu a probudím se. Chvíli nechápu, kde to jsem. Pak se všimnu Chestera vedle sebe. Ano, jsem stále v autě. Ale počkat, neměli bychom bejt dávno už u Linsey? Rozhlédnu se kolem. Kudy to jedeme? "Zastav!" rozkřiknu se na něj. "Co se děje, Tracy?" "Povídám ti zastav!" najednou z něj mám hroznej strach. Pořád před očima vidím ten Samin překvapený obličej. Musela svého vraha dobře znát a musel to být někdo blízký, protože začala plakat, když ho uviděla. Chester zprudka šlápne na brzdu. Otevřu dveře a rychle vystoupím. Rozhlédnu se. Všude jen zelené pláně. Sakra, kam teď? Přeskočím příkop a běžím pryč, co nejdál od auta. "Tracy, co blbneš?" uslyším za sebou Chazův hlas. Běžím jak nejrychleji můžu. Jenže Chaz běží za mnou. Po chvíli už nemám moc sil. Jsem unavená. Připadám si, jak v tom mém snu. Potřebovala bych se na chvíli zastavit a vydýchat, ale nemůžu, chytil by mě. Na rozdíl ode mě má sil ještě dost. Zakopnu a upadnu. Zvednu se a znovu utíkám. Najednou mě srazí k zemi. "Pusť." mlátím do něj pěstmi. Chytne mě za zápěstí a přitlačí je k zemi. Kopnou ho nemůžu, protože na mě leží celou plochou svého těla. Oba rychle oddechujeme a on se do mě vpíjí svýma kakaovýma očima. Najednou nechápu, jak jsem z něj mohla mít strach, vždyť ho strašně miluju. Nikdy by mi přece neublížil. "Ty mi dáváš." Řekne, když se nám oběma zklidní tep. "Můžeš mi říct, co se ti stalo?" "Měla jsem zase sen." Připustím. "A proto jsi zdrhla pryč z auta?" "Dostala jsem strach." "Z čeho? Ze mě?" "Promiň." Rozpláču se. "Byl to hnusnej sen." Mlčky se na mě dívá. "Zase o něm?" Přikývnu. "A…viděla jsi mu do obličeje?" "Ne, ale Sam ho poznala." "Sam?" "Jo, byla v tom snu taky a…" odmlčím se, protože mi něco dojde. "A?" ptá se Chester. "Ale nic…" trochu se usměju. Nevím, proč mu neřeknu, že tam musel být ještě někdo další. Ten, kdo mě udeřil do hlavy, když už jsem málem odhalila vraha. "Byl to jen sen. Sny nemůžeš brát vážně, Tracy. Kdybys řekla policii, že znáš vraha Sam ze svých snů, akorát by se ti vysmáli." "Ale já mám pocit, že je to opravdu on." "Není!" rozčílí se náhle. Když však uvidí můj vylekaný pohled, uvědomí si svou prudkou reakci a zklidní se. Usměje se na mě: "Promiň. Už mi to všechno leze na bednu. Taky bych strašně rád našel to hovado, co jí takhle zřídilo, ale nemůžeš se spolíhat na sny. To je přece blbost." "Tak ho najdeme spolu." Řeknu. Chvíli se na mě upřeně dívá. "Co je? Ty nechceš?" "Nechci ztratit ještě tebe." "Vždyť mě neztratíš." Odpovím nejistě a uhnu pohledem. Nechci mu říct o tom dopisu. Pomůže mi vstát a až k autu mě drží za ruku! Mám pocit, jako bychom jsme se vraceli na začátek našeho vztahu. Chová se ke mně zase hezky.
"Sue, všechno je zase v pořádku." Obejmu kámošku. "Cože?" nechápe. "No s Chazem přece." Raduju se. "Jo aha." Řekne. "To je všechno, co mi k tomu řekneš? Myslela jsem, že budeš mít taky radost." "Jasně, že mám." Odpoví s nepřítomným výrazem a obejme mě. "Takže už konečně řekneš Mikeovi pravdu?" zajímá se. Přestanu se usmívat a vzdychnu: "Když já nevím jak?" "Prostě mu to řekni rychle a na rovinu a žádný průtahy." "Ale já mu nechci ublížit. Nechci, aby se trápil." Sue pokrčí rameny. "Buď to se bude trápit jenom on a nebo vy všichni." "Dobře, dneska mu to řeknu." Vyslovím svůj ortel. V tu chvíli si totiž ještě neuvědomuju, že dělám největší chybu svého života…
"Mikeu? Chtěla bych s tebou mluvit." Řeknu mu odhodlaně místo pozdravu. "Ahoj lásko." Usmívá se na mě. Sakra, je to pro mě tak strašně těžký. "Tak mluv. Poslouchám tě." Pobídne mě, když vidí, že stojím jak solnej sloup. "Já…..jsem zamilovaná Mikeu." Překvapeně se na mě podívá. "Ale to já taky Tracy." Zavrtím hlavou: "Ne, ty mi nerozumíš…jsem zamilovaná, ale….ne do tebe." "Co?" vyletí se židle. "To nemyslíš vážně, že ne?" ptá se. "Myslím. V tomhle bych si nikdy legraci nedělala." "Sakra! A jak už dlouho?" "Skoro rok." Pípnu. "Do hajzlu!" rozčílí se a rukou smete všechno nádobí, které je na stole. Řinčení rozbitých talířů a skleniček se do mě zařeže jako nůž. Pak něco vytáhne z kapsy a hodí to přede mně na stůl. Dobře poznám bílou obálku s vystřiženými písmeny. Tentokrát však na ní není moje jméno, ale Mikeovo. "Ráno jsem to našel v autě." Řekne chladně. Roztřesenýma rukama ji pomalu otevřu. "Stejně chcípne, ale ne v tvé náruči!" Co to proboha je? Vždyť o mě a Chesterovi nikdo neví! Nebo snad ano? "A ještě něco…" vytáhne z kapsy stříbrný řetízek s přívěškem, který jsem dala Chazovi. "Tohle bylo u toho." Vezmu ho do dlaně a až teď si všimnu, že je na něm krev. Jestli se Chesterovi něco stalo! Proletí mi hlavou. "Můžeš mi to nějak vysvětlit?" dožaduje se Mike mé odpovědi. Zavrtím hlavou: "Teď ne Mikeu, promiň." Řeknu a vyběhnu z domu. Nasednu do auta a rychle jedu k Chazovi domů.
Zvoním jak blázen, ale odezva žádná! Už to chci vzdát, když otevře. "Tracy? Ahoj, promiň spal jsem…pojď dál." Vtáhne mě do domu za rukáv. Chci ho políbit, ale odvrátí hlavu. "Co je?" zeptám se. "Nic." řekne a dívá se na mě ze strany jenom jedním okem. Chytím ho za bradu a otočím jeho druhou půlku obličeje k sobě. Celé oko má fialové, nad očním víčkem rudou bouli tak velkou, že na oko ani nevidí a musí ho mít úplně zavřené. "Proboha, kdy se ti to stalo?" ptám se vyděšeně. "Včera…," vysvětluje neochotně, "…mě před domem někdo zezadu napadnul." "Nevzal ti něco?" "Ne. Proč? Co by mi jako měl brát?" Vytáhnu z kapsy stříbrný řetízek s přívěskem. "Tohle našel ráno Mike v autě." Sáhne si na krk. "Ani jsem si toho nevšimnul." "Je na něm krev, tak jsem se lekla, jestli se ti něco nestalo." "Jo, tekla mi z nosu." Chvíli si ho prohlíží, pak zvedne hlavu: "Už o nás ví?" "Ví, že někoho mám, ale neřekla jsem mu, že to jsi ty." "Proč?" "Nechci zkazit i vaše přátelství." "Přátelství." Ušklíbne se. "Sakra, chci tebe! Nechci se zase schovávat. To jsi mu to potom vůbec nemusela říkat." Natáhne si na své potetované tělo tričko, dosud byl pouze v džínách, rukou si upraví hlasy do přijatelného tvaru a táhne mě ven. "Pojedu s tebou pro tvoje věci, přestěhuješ se ke mně a já mu zatím všechno řeknu." Takovou reakci jsem od něho nečekala, a potěšila mě… jenže když přijedeme do naší ulice, uvidím náš dům v plamenech! Vyběhnu z auta a chci dovnitř, ale Chaz mě pěvně chytí za ruku. "Je tam Mike!" křičím na něj a do očí se mi hrnou slzy. "Zavolej hasiče." Řekne mi a sám běží do domu……
Všude plno lidí, hasiči, policejní auta, sanitka a…….a pohřební vůz. Stojím ve středu toho všeho, zabalení do deky a strnule sleduji poslední malé plamínky, které olizují trosky, co zbyly z našeho domu. Chester sedí opodál v sanitce a co chvíli se rozkašle, plíce plné jedovatého kouře. Mikeu, tohle to se nemělo nikdy stát. Říkám si v duchu. Ty jsi nikdy neměl umřít takovouhle smrtí. Naloží černou rakev, zavřou dveře vozu smrti a odjíždějí. Chester ho sice vynesl ven, ale už byl udušený. Nebylo mu pomoci. Znovu se rozbrečím. Velké slzy padají na popelem pokrytou zem. Pomalu nasednu do sanitky a jedu s Chesterem do nemocnice. Na ústech má dýchací přístroj, protože se začínal dusit. Uchopím ho za ruku….
"Tak jdi." Strká do mě. Udělám ještě jeden krok a málem ztratím rovnováhu. Vyděšeně se ho chytím. "Snad se nebojíš?" směje se mi. Nakloní mě a já poprvé za tu dobu pohlédnu až na dno. Stojíme na vysoké mohutné skále, pod námi hluboká propast. "Nesnáším výšky." Hlesnu. "To já přece vím, proto jsem tě sem vzal. Chci tě odnaučit bát se výšek." "Ale já nechci!" "Na to se tě nikdo neptá." Vyjede na mě. Čapne mě za pas a zprudka nahne nad propast. "Ááá!!!" zaječím. Na krku se mi něco zahoupe. Všimne si toho a strhne mi to z krku: "Tohle je moje, nemyslíš?" "To teda není." Snažím se mu to sebrat. "Je pro někoho jiného." "A pro koho?" zajímá se. "Pro toho, koho miluju." Rozesměje se a zašeptá mi do ucha: "Ale to jsem přece já." Pošoupne mě ještě trochu blíž ke kraji, v tu chvíli mi ujede noha a já padám šílenou rychlostí dolů………
Zprudka se posadím na posteli a rozrušeně oddychuju. Chester vedle mě spí tiše jako myška. Co jsem to jen měla na tom krku? Ten sen moc dobře nechápu, je záhadný jako všechny ostatní. Vstanu, otevřu dveře na balkón a zhluboka dýchám chladný vzduch. Vítr šustí v temně zelených korunách stromů. Pak něco zaslechnu. Je to pomalé praskání větviček, jak na ně někdo opatrně našlapuje. Připlížím se k zábradlí. Temná postava, co se vyloupne zpoza rohu mě hrozně vyleká. Rychle vběhnu zpátky do pokoje a zamknu dveře. "Co se stalo?" ptá se mě rozespale Chester. "Tam…," ukazuju vystrašeně prstem, "…venku někdo je. Obchází kolem domu." Chester si stoupne za mě a odhrne záclonu. Vykouknu ven a spatřím ji napůl schovanou za stromem. Jakmile nás spatří, otočí se a utíká pryč. "Nevšímej si toho. Nějaký blbouni nemaj co dělat, potloukaj se po ulici a očumujou baráky." Na rozdíl od něho to takhle v klidu neberu. Jeho vysvětlení mě moc neuklidnilo. Tohle totiž vypadalo, že šel na jistotu, že věděl, kdo tady bydlí! Rozklepaně si lehnu do postele. Chaz mě však nenechá nad tím moc dlouho přemýšlet. Začne mě dráždivě líbat a jeho ruce se mi derou pod pyžamo. "Lásko, uvolni se." Šeptá mi vzrušeně do ucha. Celou mě svlékne a políbí každičký kousíček kůže na mém těle. Cítím jak taju, nervozita a napětí z nočního příchozího odplouvá do neznáma. Zapojím se do jeho hry a za chvíli jsem na tom s dechem stejně jako on. Ale oba chceme víc, mnohem víc!!
Ráno najdu před domem kytici rudých růží. Vezmu ji do náruče a rozdělám malou cedulku, která je zasunutá mezi květy. "Krásné ráno ty mrcho!! V noci byl skvělej, co? Jen se podívej!" Až teď si všimnu videokazety, co leží vedle. Zvednu ji: "LAST TIME!" "Naposledy? Co to má znamenat?" "Co to je?" objeví se za mnou Chester. "To jsem tu našla." "Už to zase začíná?" zeptá se. Přikývnu. Asi ano. O těch dopisech ví. Po smrti Mike jsem mu všechno řekla. Vezme mi kytici z rukou a vyhodí je. Mám chuť to udělat i s tou kazetou, ale zajímá mě její obsah. Tuším, co na ní asi bude. Zasunu ji do videa a dám PLAY. Pohled na dvě nahá těla zmítající se ve vlnách vášně, mi potvrdí to, co jsem si myslela. Natáčel nás při milování! "Tu kazetu nevyhazuj." Řekne Chester. Otočím se na něj. Stojí nehnutě, oči přilepené na obrazovce a na tváři úsměv. "Chestere….," rozhodím ruce, "došlo ti vůbec, o co tady jde? Co bude následovat příště? Příště mě třeba už opravdu zabije. Ten nápis na tý kazetě říká "naposledy". Moje poslední milování s tebou. Ten včerejší noční návštěvník, to nebyla žádná náhoda, byl to ten, co natočil tuhle kazetu. Určitě. Chestere….já…mám hroznej strach." Nejspíš mu to dojde, protože ke mně přistoupí a obejme mě. "Neboj miláčku, to bude dobrý….máš mě, se mnou se ti nemůže stát." Podívám se mu do očí a on mě krásně políbí. "Sbal si věci. Odjedeme." Řekne, když mě pustí. "Kam?" "Daleko odsud." " Stejně nás najde." Vzdychnu. Chytí mě za paži a donutí mě podívat se mu zpříma do očí: "Odjedeme na místo, kde nás nikdy nikdo nemá šanci najít."
"Kam to vlastně jedeme?" ptám se Chaze, když si to uháníme po dlouhé dálnici do neznáma. "Uvidíš." Řekne a záhadně se při tom usmívá. "Ani jsem se nestačila rozloučit se Sue." "Neboj, ještě budeš mít možnost." Jedeme strašně dlouho, za tu cestu několikrát usnu, ale nic nového se mi nezdá. Jen se mi pořád dokola ohrávají všechny sny, které souvisejí se Samanthiným vrahem. Budím se zpocená a neklidná. Až za úplné tmy se dostaneme na lesní cestu a po té pak jedeme další hodinu, než se dostane před staré stavení. Zvenčí je to opravdu ošklivý, starý barák. Málem mám pocit, že je to ten barák z mýho snu. Když však vejdeme dovnitř, změním názor. Má asi deset místností, které jsou velmi útulně zařízené. "Líbí?" zeptá se mě Chaz. "Moc." Řeknu. "A to jsi ještě neviděla ložnici." Mrkne na mě a táhne mě někam na druhej konec domu. Velká železná postel s mřížovou pelestí mě přitluče k zemi jako hřebík do zdi. Tu už jsem přeci viděla! Je to ten dům! Ne není Tracy, jen se podívej okolo, vždyť to je úplně jiné prostředí. Už začínáš bláznit. Říká mi mé vnitřní já. Ale nějak tomu nemůžu uvěřit. "Co ti je?" zeptá se mě Chester. "Mám pocit, jako bych tu už někdy byla." "Ale to není možný, nebyla tu ani Samantha." Pohlédnu na něj: "Byla jsem tu ve snu." "Cože?" "Jo, teď je to tu sice hezký, ale je to to místo." Pak zpanikařím. "Chazy, on sem přijde. Určitě sem přijde, jako v tom snu!!" "Kdo by sem chodil? Nikdo neví, že tady něco takového je. Nemusíš se bát. Pojď půjdeme se trochu najíst."
Mechanicky přežvykuju večeři, myšlenky úplně někde jinde. Chaz naproti mně vypadá velmi spokojeně. Kéž bych mohla být takhle klidná jako on. "Chutnalo?" zeptá se mě. "Co?" "Ty mě neposloucháš." "Ale jo, jen jsem se zamyslela. Co jsi říkal?" "Ale nic." mávne rukou. "Pojď, už se nemůžu dočkat, až si spolu vlezeme do postýlky." Náhle pocítím hroznou únavu. Ani na něj nepočkám, zalezu do postele jako první a snad už po pěti minutách tvrdě usnu.
Vzbudí mě nějaký tlak na mém těle a hlavně na mých rukách. Rozespale otevřu oči a …uvidím Chestera jak na mě obkročmo sedí a svazuje mi ruce nějakým provazem. "Co to děláš?" zeptám se vyděšeně. Pohlédne na mě a strašlivě se zasměje: "Měla jsi pravdu. Přišel jsem." "Cože? To přeci není možný…to…." "Drž hubu!" vyjede na mě. Vstane ze mě, trhne mi za ruce a postaví mě na nohy. "Dělej!" táhne mě za sebou. Vede mě různě chodbami až mám z toho hlavu úplně zamotanou. Pak sejde po schodech dolů do sklepa, kde rozsvítí malou zaprášenou žárovku. Smýkne se mnou na zem a jde zatáhnout malé sklepní okénko. Pak mě znovu zvedne a přiváže mě provazem, kterým mám zavázané ruce, ke kovovému kruhu ve zdi. "Tak a teď si užijeme trochu zábavy." Řekne a zle se na mě usměje. Zapálí si cigaretu, obejme mě a zezadu mi hořící konec přitiskne na krk. Bolestivě sebou cuknu. Zřejmě se mu to zalíbí, protože mě takhle sadisticky týrá do té doby, dokud z cigarety nezbyde jen malý kousíček. Z očí mi tečou slzy, šíleně to pálí a bolí. Celý krk mám v jednom ohni. "Proč to děláš?" vydechnu. "Ó, promiň zlato." ušklíbne se. Vezme jemně můj obličej do dlaní a políbí mě. Pak mi z ničeho nic prokousne dolní ret. Zařvu bolestí. Odtrhne se ode mě a povýšeně se na mě dívá. Ucítím na rtu něco teplého, sladkého. Potůček krve mi stéká na bradu a kape na zem. Znovu se ke mně přiblíží. I když jsem unavená, určitě mi do toho jídla něco namíchal, kopnu ho do jeho nejcitlivějšího místa. V bolestech se skroutí na zem. "Tos neměla dělat." Zařve na mě, když se trochu probere. Vypadne ze sklepa a třískne dveřmi. Nevěřím, že by jen tak odešel a něco mi za moji opovážlivost neudělal. Bože, co se to z něj stalo? Úplná zrůda. Rozbrečím se nahlas. Nenechá na sebe dlouho čekat. Po chvíli se objeví s injekční stříkačkou v ruce. Zarve mě za vlasy a bezcitně mi jí zapíchne do tepny na krku. Svět se mnou zatočí a já se sesunu na kolena…
Všechny sny mi proběhnou před očima jako film. Zase s ním plavu v moři. Otočí se na mě a já spatřím Chesterův obličej!…
Ležím na posteli, nad níž visí černá andělská křídla! Ve vedlejším pokoji šlehají zelené a červené plameny jako má Chester vytetované na rukách… Pak běžím lesem…vidím tenhle dům, ložnici s železnou postelí. Samanthu na ní a jejího vraha nad ní. Sundá si kapucu a otočí se na mě. S úšklebkem se na mě dívá Chesterův obličej. Náhle mě někdo udeří zezadu do hlavy…(Chesterův komplic)…
Nakonec mohutné skály Meteory v Řecku. Stojím na kraji a Chester mi strhává z krku můj stříbrný řetízek s přívěškem, který jsem mu dala………Z dálky zaslechnu motor auta, kroky a hlasy. "No konečně." Slyším Chaze. "Dřív to nešlo." Uslyším druhý povědomý hlas. Pomalu otevírám oči a snažím se zaostřit na dvě postavy stojící asi dva metry ode mě. "Á, naše princezna se probudila." Mžourám do šera u dveří a snažím se poznat toho druhého, přesněji tu druhou, protože ze stínu se vyloupne….ženská postava! "Sue??!" vydechnu překvapeně. "Co tady děláš?" "Co myslíš?" ušklíbne se na mě. Přistoupí ke mně a vrazí mi z každé strany facku. "To máš za Chaze! Za to, že jsem skoro rok musela trpět, jak s ním chrápeš a ještě se na to musela dívat." Zařve na mě. "Ani nevíš, jakej to pro měl byl hnus vás dva natáčet na kameru." "Tos byla ty?" "No kdo jinej? Ale zato jsem si krásně vychutnala tvýho Mikeyho, zatímco ty jsi se válela s ním." Ukáže na Chaze stojícího v tmavém koutu. Pohlédnu na něho. S rukama v kapsách se opírá o zeď a upřeně nás pozoruje. "No tak lásko, už se uklidni." Mírní Sue, přistoupí k ní a chce jí obejmout. Vytrhne se mu: "Nech mě bejt. Myslíš si, že nevím, jak sis to s ním užíval?" "A co ty dopisy?" zeptám se. Otočí se znovu na mě a usměje se: "Můj nápad. Skvělej, viď? Mým chudáčkovi jsem kvůli tomu druhýmu dopisu musela udělat menší úraz." Hodí pohledem na Chazovo fialové oko. Zavrtím hlavou: "Proč to všechno děláte? Proč jste zabili Samanthu? Proč Mike? A proč chcete zabít mě? Sue, byla jsi moje nejlepší kamarádka." Začne se nahlas smát: "Ty jsi dojemná Tracy, fakt. Nikdy jsi nebyla moje kamarádka, byla to od samého začátku jen přetvářka, nic víc. A mimochodem, já jsem Samanthu nezabila, to udělal Chaz sám, já jsem mu jenom asistovala." "Zvedá se mi z vás obou žaludek." Řeknu znechuceně. Sue ke mně přiskočí a surově mě chytí za můj spálený krk. "Buď zticha nebo to s tebou ukončím mnohem rychleji." "Tak to udělej, stejně tady chcípnu, aspoň to budu mít dřív za sebou." Zle se mi dívá do očí a její palce mi tlačí na krk čím dál víc. "Neblbni." Přiskočí k ní Chaz a odtrne ji ode mě. "Nech mě." Krčí na něj. "Je to kráva! Zaslouží si to." "Snad jsme se na něčem dohodli, ne?" Trochu se zklidní. "Ani si nedovedeš představit, co tě ještě čeká, holčičko." Vyštěkne na mě a odejde. "Á, Tracy, kdyby se ti nezačaly zdát ty sny, tak jsme spolu mohli být šťastně až do teď." "Proč Sam?" zašeptám. "Proč? Protože to byla kurva, sakra!"zařve. "Já jak debil jí miloval, by jí věrnej a co udělala ona? Vyspala se s tvým manžílkem." "Co?!" Ironicky se usměje: "Koukáš co? To já taky, když jsem přišel domů a našel je, jak se válej v naší posteli. Prej to byl jen takový úlet. Dohodl jsem se s Mikeem, že ty se to nedozvíš, ale naše přátelstvím tím definitivně skončilo. V té době jsem se seznámil se Sue. Všechno jsem jí řekl. Naplánoval jsem podrobně vraždu Samanthy a ona mi ochotně pomohla. Pak jsme se dohodli, že se s tebou spřátelí a získá si tvou důvěru, zatímco já tě svedu. Prostě jsem se chtěl pomstít Mikeovi. Měla ses do mě zamilovat a ona tě měla přesvědčit, abys kvůli mně Mikea opustila. Nějakou dobu bych to s tebou táhnul a pak bych tě nechal a užíval si se Sue. Jenže ty jsi to překazila a donutila jsi nás zabít Mikea a nakonec i tebe." Soustředěně ho poslouchám a po tvářích mi tečou slzy. Jeho slova mě hrozně bolí a zraňují mnohem víc, než fyzické týrání. "Neplač miláčku, za chvíli tě už nic bolet nebude." Pohladí mě po tváři. Pohlédnu na něj a plačtivě řeknu: "Ale já tě miluju." Usměje se: "Já vím. Plán vyšel." Odvrátím hlavu a pevně zavřu oči. Tomu všemu, co jsme spolu prožili říká JENOM plán….
"Co s ní teda uděláme?" slyším Sue. "Chtěla bych se jí co nejdřív zbavit." "Máš chuť jí mučit jako Samanthu?" ptá se Chaz. "Ani ne. Chci to mít už všechno za sebou, abychom mohli odjet někam hodně daleko." "Na. Jedna kulka a je konec." Řekne Chester. "Proč já?" "Byl to přece tvůj nápad, abych si s ní začal." "Tak to s ní můžeš ukončit taky ty, ne?" "Ale já nechci." "Srabe! Ukaž udělám to teda já." "Sue, počkej ještě." "Co je?" "Pojď ke mně….víš, jak už dlouho jsme to spolu nedělali?" "Měl jsi přece Tracy." "Neříkej, že jsem ti nescházel." "Nemysli si, že jsem kvůli tobě držela celibát." "V to ani nedoufám." "Počkej Chazy, nech toho…až jí zabiju, tak…" slyším jí říkat vzrušeně. "Chci tě teď." Oznámí jí Chaz. I když jsem slabá a vyčerpaná, v noci jsem se moc nevyspala, snažím se dostat z pout. Teď by se mi mohlo podařit utéct. I když si u toho sedřu kůži na rukách až do krve, nakonec se mi přeci jen podaří z pout vyvléknout. Potichu se přikradu ke dveřím. Dost mě podceňujou, pomyslím si, když vezmu za kliku a ta povolí. Pomalu vyjdu nahoru na tmavou chodbu. Zastavím se, musím se trochu zorientovat. Projdu nakonec chodby a překvapeně se přede mnou objeví venkovní dveře. Ty také nejsou zamčené. Spoléhají na to, že je v téhle pustině nikdo nemůže ohrozit a já že utéct nemůžu. Ušklíbnu se a vyjdu do slunečného dne. Paprsky mě úplně oslepí. Zastíním si oči a plíživě obejdu barák. Srdce mi divoce tluče, až se divím, že ho neslyší. Za domem stojí obě auta. Zkusím Chesterovo, je zamčené. Zkusím to druhé a štěstí mi přeje i tentokrát. Honem vlezu dovnitř a chci nastartovat. Sakra, nejsou tu klíčky! Vytrhnu ze spodu dráty a snažím se auto nastartovat. Čelo mám celé orosené potem a jsem čím dál nervóznější. Asi až na desátej pokus se mi to podaří. Pomalu vycouvám na příjezdovou cestu u lesa, pak prudce sešlápnu plyn a už si to řítím lesem pryč odsud.
Už po hodině cesty se mi začne chtít hrozně spát. Stres a to čím mě nadopovali na mě působí víc než bych potřebovala. Kdybych aspoň věděla, kam jedu. Benzínu mám sice dost, ale sil málo. Po další půlhodině jízdy po dlouhé dálnici, kde není nic jiného kromě nekonečných plání, spatřím v dálce malý motel. Náhle pocítím úlevu. Z posledních sil dojedu až před něj, zaparkuju a vysoukám se z auta. Vstoupím do příjemně zařízené recepce. "Přejete si?" osloví mě starší žena za pultem. Když se na ní otočím, vyděsí se: "Proboha, co se vám stalo?" "Pomozte mi prosím." Zašeptám. Víc říci nestačím, udělá se mi zle a já omdlím…
Vzbudím se na nemocničním lůžku. Chci se posadit, ale slabost mě zatlačí zpátky do polštáře. "Dobré ráno." Usmívá se na mě přicházející lékař. "Jak vám je?" "Dobře až na to, že jsem unavená." "To není divu. Prodělala jste velký šok a navíc jste byla pod větší dávkou prášků na spaní." "Budu v pořádku?" zeptám se. "Jistě, jen musíte hodně spát." "Jak jsem se sem vůbec dostala?" "Recepční z jednoho motelu zavolala sanitku poté, co jste se jí tam složila. Pamatujete se na to?" Přikývnu. "Dobře, tak teď odpočívejte." Poslechnu ho velmi ráda.
Tělesně jsem se uzdravovala docela rychle. Duševně to už bylo horší. Pořád mě bolelo zklamání z nešťastné lásky a z podrazu mé "kamarádky". Musela jsem projít několika vyšetřeními a hlavně výslechem od policie. Všechno jsem jim vyprávěla od samého začátku. Vyhlásili celostátní pátrání po Chesterovi a Sue. Dokonce se jim podařilo najít i ten barák v lese, ale byl už dávno prázdný. Doporučovali mi, abych se odstěhovala do jiného města a změnila si jméno. Pomohli mi najít vhodné místo i byt. Našla jsem si novou práci, přátele a konečně začala žít poklidný životem. Na hrůzu, kterou jsem prožila, jsem pomalu zapomněla. Ale ne navždy……
Po dalším náročným dnu v práci se konečně vracím domů a těším se, jak si doma udělám pohodlí a budu relaxovat. Zaparkuju auto do garáže a vyberu došlou poštu. Je jí celá kupa. Doma jí hodím na stůl a jdu si svléknout kabát. Sednu si na židli a pomalu se jí probírám. Samé složenky a vyúčtování…až úplně vespod najdu bílou obálku s mým jménem. Ale s mým starým jménem! Nikdo přece nic neví o mé minulosti, kromě…..ne to nemůže být pravda! Musím se trochu uklidnit, než se odvážím obálku otevřít. Bílý list papíru a na něm jedna věta: "Příště už nám neutečeš!!"…………………………..
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář