"Zdravím tě joudo." Škodolibě se zasměje můj milovaný bratříček a vtrhne tu ze svým kámošem. "Ahoj Brede." Řeknu suše a zase se začtu do článku, tak mě to nezajímá ale pořád lepší než se zapojovat do jejich debaty. "A mě nezdravíš sestřičko?" "Z blbama nemluvím, bratříčku." Zasměju se naštvaně. Dá mi takový malý výchovný pohlavek a zavře časopis. "Co děláš ty špíno?" vyjedu po něm a zkouším zase najít ten nezajímavý kus textu. "Tak už špíno jo? Radši si jdi hrát s panenkama." "Nechci ti brát tvoji sbírku." Pohodářsky odseknu a zase se začtu. Tupě se zasměje, neví co má říct, Bred je z nás úplně mimo, je rudý a buchá se. "Nech toho ty vole." Sjede ho brácha a strkne do něj. "Když ona tě vždycky tak krásně dostane." Začne se smát ještě víc. "Chazzy vezmi sestru sebou, tady nikdo nebude dva dny a ty víš jaké je to šídlo. Dva dny bude bydlet u tebe." No maminko ty jsi to vyhrála. Snad se o sebe umím postarat sama, nejsem blbá a ani malá, je mi přece dvacet. "ani omylem si tohle nenastěhuju do bytu." Začne se vykrucovat. "už jsem řekla a buďte na sebe hodní. Sbal se a pa." Zabouchne dveře a jde za papínkem. Hodím po bráchovi vražedný pohled, ty si to užiješ, pěkně ti zkazím víkend bráško. Mihne mi hlavou hned pár plánů. "Takže holčičko, pěkně se sbal. Teďka zažiješ koncentrák." "jenom aby to nebylo naopak." "Co?" "Nic, nic. Už se těším." Řeknu ironicky a jdu pro menší tašku.
"Ukaž, ti to vezmu." " ne, ne to je dobrý Brede. Tomu Idiotovi přede mnou by musela upadnout ruka." Řeknu nahlas abych věděl, že to je na něho. "K tomu Idiotovi se stěhuješ, takže šetři komplimenty." Odemkne auto a všichni do něj vlezeme.
Dojedeme pře blbův barák a na schodech sedí Mike. "Bože" převrátím oči při pohledu na toho uculeného magora. "No kde jste tu na vás čekám půl hodiny." Řekne jako největší frajer, prostě idiot. "Je ahojky Darjee. Já nevěděl, že tu budeš i ty." Začne se hned culit. "No vidíš, taky tě ráda vidím." Řeknu otráveně, jak vidím on to pochopil blbě. "Vážně no to je hezký." Začne se culit ještě víc. Vejdeme do baráku, brácha mě hned zavede do nějakýho pokoje o jedný posteli a skříňce. "Tady budeš. Nevylézej pokud to nebude důležitý. Fakt tě tu mám rád, takže neotravuj." Buchne dveřma. "Debile." Řeknu si pro sebe a tašku shodím na zem, spadnu do postele a zadívám se do stropu. "To bude hodně dlouhý víkend, hodně dlouhý." Řeknu do ticha a začnu přemýšlet. Ze zdola se ozve hudba, to mi naznačuje, že zkouší.
Otevřu oči, musela jsem usnout, venku už je tma. Ze zdola se ozývá nějaká dysckárna. "A bratříček má párty." Zase šeptnu, jdu mu z ní udělat něco hezkého. Zasměju se a hodím na sebe něco jiného.
Bože tolik štětek nemají ani na E55, každá má co nejkratší sukýnku, končí dřív než začíná. Průhledný trika, že jde vidět úplně všecko ale hlavně, že je to vybraná společnost nebo jak tomu ten vůl říká. "Co ti děláš jsem říkal jenom jak to bude duležítý." "kolik jim za to platíš, tisíc nebo dva za jeden den?" "Krávo, to jsou fajn holky, jsou to moji známí. Ty holky jsou aspoň normální ale ty." Sjede mě pohledem, odstoupím od něho a jdu hledat něco k jídlu. Zastavím se u věže, pod ní je velká zásuvka z různyma nahrávkama. Začnu v tom šmejdit, konečně to je ona, moje záchrana. Chester Bennington Zpívá jako čtyřletý, krása. Pustím to a začne děsný skřekot, všichni se otáčejí a nechápou co se děje. Snažím se udržet abych nevybuchla smíchy. Někdo mě prudce škubne za rameno a vypneto. "Co děláš ty spratku?" zaječí Chester. Všichni se nenápadně a rychle začnou pakovat, jenom zbytek LP tu zůstávají. "Co si jako o sobě myslíš?" sedím na sedačce, přede mnou pochoduje Chester a je hrozně naštvaný, zbytek jenom němě sedí a pozoruje ho. "Nic. Nic si nemyslím. Teďka já mám otázku, co si o sobě myslíš ty?" vlepí mi takovou facku, že až jsem si nucena lehnout na gauči. Mám rudou celou pravou tvář, štípe to jak nic a začínají se mi hrnout slzy. Opatrně vstanu a odbíhám do své cely.
Tak tohle neměl, začíná to modrat. "Debile." Zakřičím na celý dům, slyším jak se po schodech někdo hrne, rychle skočím ke dveřím a zamknu je. Rána jak z děla, brácha dal pěstí dveřím a druhá. "Otevři ty smrade." Začne řvát. "Co si o sobě sakra myslíš? Pořád si hraješ na frajerku a to nejsi." "Jo, protože Pan to ví nejlíp, on je rocková hvězda, ho se to přece týká, tak bacha lidi bacha." "Otevři." "Proč? Aby sji mi mohl dát další, ne tak blbá zase nejsem." Zase bouchne do dveří a chvíle klidu. "Ne nikam nejdu." Tohle ale nepatřilo mě. "Nech mě Miku já si to s tím parchantem vyřídím." Pan Shinoda zasahuje, asi poslechl a odešli oba. Zase si lehám na postel a bezstarostně usínám.
Děsně se vylekám, je to jako by tu někdo vystřelil a pak velký výkřik. Odemknu dveře a pomalu se soukám dolů, všude je velká tma, hodiny na schodech ukazují půl dvanácté. Na zemi leží bezvládne tělo. "Bože" syknu potichu a jdu blíž k němu. "Robe" vykřiknu vyděšeně a kleknu si k němu do kaluže krve. Má otevřené oči, jsou bez života a civí na mě i když jsme se moc neznali po tváři se mi rozkutálí slzy, zavřu jeho oči a jemně ho políbím na čelo. Přede mnou stojí nějaká osoba, v ruce má zbraň. "Ani se nehni." "Kdo si??" jediná věc co ze sebe dostanu. "Darjee!" slyším vyděšeného Chazze. Osoba vystřelí do stropu, rozutíkám se za tím hlasem. Jsem v jedný místnosti z Bráchou, Mikem a Joshepem. "Co se stalo? Kdo to je?" "Já nevím ale Bred leží v garáži, je podřezaný." Řekne smutně Joe. Jsem celá od krve a vyděšená, nenapadne mě nic jiného než skočit Chesterovi do náručí. Je to naše první obětí, vypadá to dost zvláštně, taky mě k sobě tiskne. Je to jenom tím strachem, jindy by jsme si vyměňovali názory ale teďka jsme oba vystrašení. Do dveří začne střílet jedna kulka za druhou. Mika se snaží otevřít okno naproti dveřím ale jedna ho zasáhne. Sesype se bezvládně na zem a naposledy vydechne. "Miku!" vytryskne Chazzy, vezme mě do náručí a s Joem vyjde z okna. Položí mě na zem a rozběhneme se. Joe zahlédne další osobu, sehne se k ní a potichu řekne Davidovo jméno, víc se mu nepovede ten vrah zabije i jeho. Už jsem zůstala jenom já a Chester. Běžíme co nejdál, zastavíme u budky z telefonem, jednou rukou vytáčí druhou mi svírá mou dlaň. Konečně se domluví. "Bude to v pořádku." Snaží se zasmát ale místo toho se rozpláče. Zase ho strhnu a na jeho rameni se taky rozbrečím. Rychle se vyškubne a zašne mě tahat pryč. "Je tady." Šeptne a oba se rozběhneme pryč. Běžíme dál ulicí, vím, že je těsně za náma ale pořád si nalhávám, že ne. Rána, nezasáhla nikoho ale Chester začal zpomalovat. "Co je musíme se schovat." Padne na kolena. "Běž" "Ne. Co je ti?" zahledím se na jeho břicho, proniká jim krev. "Ne to, nemohl tě trefit." "Běž!" rozkáže mi znovu. Jenom si k němu kleknu a vezmu ho do náručí. "To bude v pořádku." Použiju jeho větu i když vím? Že už tady nebude. "ne běž, zachraň se" "Já nechci. Nechci tě tady nechat." "Vždycky jsi mi odmlouvala." Vyloudí malý úsměv. "Sice jsem ti to nedával najevo ale mám tě rád, chci abys to věděla. Už nebude čas to dát dohromady, tak chci abys to věděla." Začne kašlat a pomalu umírat. "Ne, bude čas. Začneme znovu. Jen ty a já. Budeš v pohodě." O deset metrů dál uvidím vraha, dlouze se na něho zahledím.
Pak zpátky na Chestra, už nedýchá, je mrtvý. Vstanu od něj a jdu přímo proti němu. "Proč to děláš? Tak proč kurva? Proč mi je bereš?" zařvu a slzy se zase začnou kutálet. Vrah si začne sundávat kuklu, jeho vlasy se rozletí na všecky strany, je to žena, lampa osvítí její tvář. "Samanto?" nechápavě šeptnu. "Ano, co jsi čekala holčičko." Těžce polknu. "Proč?" zařvu na ní. "Ptej se mě, pořád na mě kašlal, kapela mu byla přednější, proto to schytala. Pak mě opouštěl úplně, pořád ho miluju když ho nemůžu mít já trak nikdo, kvůli něho jsem se vyspala s Markem, jenom abych mu nalhala, že Draven je jeho aby u mě zůstal, ani toho nepřinutilo, proto Draven taky zkončil v děcáku, nedokážu se dívat na to jak si žije šťasz´tně beze mě, nedokážu!" začne štěkat, sirény a houkačka. "Policie" šeptnu ale ona už neslyší.
Obklíčí nás hodně aut, z ruky jí vypadne zbraň a policisti se jí ujmou. Jedna doktorka přijde až ke mně a hodí přeze mě deku. "Jsi v pořádku?" zeptá se mile a začne mě odtahovat k sanitce. "Ne ztratila jsem bratra." Řeknu nepřítomně a oddám se jejímu vyšetření.