Sleduju jí:Stojí na kraji jámy, do který bude za chvíli spuštěna rakev s mým tělem. Má na sobě černé šaty a boty na podpatku. Vím, že si je vzala jen kvůli mně, nikdy to nebyl její styl. Milovala tenisky a volný kalhoty. Šaty jsem na ní viděl jen dvakrát: na naší svatbě a na mým pohřbu… Vracejí se mi vzpomínky, myslel jsem, že když jsem duch, tak od nich budu mít pokoj. Myslel jsem si to, nebo jsem doufal? Najednou se mi vybaví naše první setkání…
...Seděl jsem ve vylidněný nemocniční čekárně a byl jsem nervózní. Najednou jsem uviděl holku na vozíku, snažila se dosáhnout na telefonní automat. Všimla si mě v ten samý okamžik:"Prosím tě, pomůžeš mi s tím. Mají tu ty telefony dost blbě udělaný. Mobil na pokoji mít nesmím, a když si chci zavolat, tak to nedokážu bez pomoci." Vstal jsem, podal jí sluchátko a vytočil číslo, který mi nadiktovala. Za chvíli jsem zase zavěsil, protože její kámoška měla osazeno. "Hm, tak nic. Chtěla jsem si s někým popovídat, cítím se tu hrozně sama, víš? Je, já se ani nepředstavila - jsem Lee. A ty?" zeptala se "Já jsem Chester. Jestli chceš, můžeš si povídat se mnou. Čekám na výsledky jedněch testů a docela se nudím." "Myslíš, že ti řeknu něco zajímavýho?" "Nevím, řekni mi, co jsi chtěla říct tý svojí kámarádce. To nebylo zajímavý?" "Podle toho, jestli ti přijde zajímavý, že mě opustil můj kluk." "Kvůli tomu vozíčku?" "Nejspíš. Pro něj jsou holky jen hračky. A takovýhle dopravní prostředek je na obtíž. Co tu děláš ty?" " Chci zjistit, jestli dítě,který jsem přes rok vychovával je fakt moje. Obávám se, že ne." "Ty nevěříš svý manželce?" "Nejsem ženatej a nevěřím už nikomu." "Ani mě nevěříš?" "Teď jsi mě nachytala. Nevím, nevím jestli ti můžu věřit." Chtěl jsem říct ještě něco, ale doktor si mě pozval do ordinace, aby mi sdělil ty výsledky.
Když jsem vyšel, Lee tam ještě pořád byla. "Tak jak ti to dopadlo?" "Není to můj syn. Tušil jsem to." "Je mi to líto. Asi už budu ,muset do pokoje, jsem tu moc dlouho. Škoda, zajímá mě, jak je možný. Žes to tušil."Smutně se na mě usměje. "Jestli chceš, tak můžu jít s tebou a vyprávět ti to." Souhlasila a tak jsem jí odvezl na pokoj a pomohl jí do postele. Vyprávěl jsem jí o své minulosti, nepřerušovala mě a zdálo se, že jí to zajímá. "Byl jsem se Sam přes 3 roky. Na začátku to byla velká láska, ale postupně náš vztah vychladl a my už si neměli co říct. Zůstal jsem s ní, jen kvůli našemu dítěti. Chtěl jsem aby měl ten malej klučina krásný dětství a vůbec celej život. Jednou jsem si vzal nějakou knížku, kterou ona kdysi četla, ale já ne a chtěl jsem jí dohnat. Vypadl z ní dopis, kterej byl pro Samanthu: Kdy už mu to řekneš, nemůžu se dívat na to, jak ten potetovanej blázen vychovává moje dítě. Chci svýho syna vychovávat s tebou u nás doma, Přestěhuj se sem i s ním. Tak nějak to bylo, pak jsem jí to ukázal, tvrdila, že to není pravda a řekl jsem, že to ukážou testy a taky ukázaly."…
Žili jsme spolu dlouho a štastně, bez ohledu na bulvární časopisy a výhružný dopisy platonicky zamilovaných fanynek … a taky Sam.
…A už jsem zase v realitě, vzpomínky zmizely stejně rychle, jako se objevily. Teď před sebou vidím ubrečenou Lee. Nevím, co dělat, abych jí potěšil, jsem jen část vzduchu…Alespoň jí zafoukám do vlasů. Pak dostanu super nápad, proletím listím, který tvoří na zemi hustej koberec a pošlu pár listů pryč. Místo bez listí je ve tvaru srdce, všimne si toho a zašeptá: "Chazy, jsi tady?"přikývnu a pak si uvědomím, že to uvidí asi těžko, proto odpověď napíšu zase do popadaného listí.Chvíli si takhle povídáme, dovolí mi, abych jí políbil - udělám to a vynoří se moje neodbytné vzpomínky na naší svatbu…
…Byli jsme v kostele. Lee na sobě měla nádherné bílé šaty a já si uvědomoval, jak moc jí miluju. Věděl jsem, že je to žena mého života. Řekli jsme si své ano, ale ani jeden jsme netušili, že se z Lee za pár minut stane vdova. Vyšli jsme ven a nebylo těžké poznat, že je mezi ostatními nepozvaná Sam. Měla na sobě nějaké černé oblečení a dokonale kazila naší bílou svatební atmosféru. Najednou vytáhla z kabelky zbraň, všichni se vrhli k zemi, ale Lee někdo držel šaty, takže se nemohla hnout.Sam viděla, jak se snaží si lehnou a řekla medovým hlasem: "Ty zůstaň stát nevěsto, za chvíli budu na tvým místě já."Pak se všechno stalo hrozně rychle: zvedl jsem se ze země a postavil se před Lee, doufal jsem, že na mě nebude chtít vystřelit. Ale bylo pozdě, kulka už svištěla vzduchem. Najednou jsem spadl na zem, zahlídl jsem zděšenou Sam, tohle nebyl její plán. Pak už jsem všechno viděl jen z dálky. Moje duše vystoupila z mýho těla, viděl jsem mladou vdovu, jak se sklání nad mým tělem a z očí jí kanou slzy bezmoci…
…Můj hrob se právě zavírá a já cítím, že se rozptyluju do vzduchu a nenávratně mizím. Do listí stačím napsat poslední vzkaz: Sbohem Lee. Navždy tvůj Chester.
...Seděl jsem ve vylidněný nemocniční čekárně a byl jsem nervózní. Najednou jsem uviděl holku na vozíku, snažila se dosáhnout na telefonní automat. Všimla si mě v ten samý okamžik:"Prosím tě, pomůžeš mi s tím. Mají tu ty telefony dost blbě udělaný. Mobil na pokoji mít nesmím, a když si chci zavolat, tak to nedokážu bez pomoci." Vstal jsem, podal jí sluchátko a vytočil číslo, který mi nadiktovala. Za chvíli jsem zase zavěsil, protože její kámoška měla osazeno. "Hm, tak nic. Chtěla jsem si s někým popovídat, cítím se tu hrozně sama, víš? Je, já se ani nepředstavila - jsem Lee. A ty?" zeptala se "Já jsem Chester. Jestli chceš, můžeš si povídat se mnou. Čekám na výsledky jedněch testů a docela se nudím." "Myslíš, že ti řeknu něco zajímavýho?" "Nevím, řekni mi, co jsi chtěla říct tý svojí kámarádce. To nebylo zajímavý?" "Podle toho, jestli ti přijde zajímavý, že mě opustil můj kluk." "Kvůli tomu vozíčku?" "Nejspíš. Pro něj jsou holky jen hračky. A takovýhle dopravní prostředek je na obtíž. Co tu děláš ty?" " Chci zjistit, jestli dítě,který jsem přes rok vychovával je fakt moje. Obávám se, že ne." "Ty nevěříš svý manželce?" "Nejsem ženatej a nevěřím už nikomu." "Ani mě nevěříš?" "Teď jsi mě nachytala. Nevím, nevím jestli ti můžu věřit." Chtěl jsem říct ještě něco, ale doktor si mě pozval do ordinace, aby mi sdělil ty výsledky.
Když jsem vyšel, Lee tam ještě pořád byla. "Tak jak ti to dopadlo?" "Není to můj syn. Tušil jsem to." "Je mi to líto. Asi už budu ,muset do pokoje, jsem tu moc dlouho. Škoda, zajímá mě, jak je možný. Žes to tušil."Smutně se na mě usměje. "Jestli chceš, tak můžu jít s tebou a vyprávět ti to." Souhlasila a tak jsem jí odvezl na pokoj a pomohl jí do postele. Vyprávěl jsem jí o své minulosti, nepřerušovala mě a zdálo se, že jí to zajímá. "Byl jsem se Sam přes 3 roky. Na začátku to byla velká láska, ale postupně náš vztah vychladl a my už si neměli co říct. Zůstal jsem s ní, jen kvůli našemu dítěti. Chtěl jsem aby měl ten malej klučina krásný dětství a vůbec celej život. Jednou jsem si vzal nějakou knížku, kterou ona kdysi četla, ale já ne a chtěl jsem jí dohnat. Vypadl z ní dopis, kterej byl pro Samanthu: Kdy už mu to řekneš, nemůžu se dívat na to, jak ten potetovanej blázen vychovává moje dítě. Chci svýho syna vychovávat s tebou u nás doma, Přestěhuj se sem i s ním. Tak nějak to bylo, pak jsem jí to ukázal, tvrdila, že to není pravda a řekl jsem, že to ukážou testy a taky ukázaly."…
Žili jsme spolu dlouho a štastně, bez ohledu na bulvární časopisy a výhružný dopisy platonicky zamilovaných fanynek … a taky Sam.
…A už jsem zase v realitě, vzpomínky zmizely stejně rychle, jako se objevily. Teď před sebou vidím ubrečenou Lee. Nevím, co dělat, abych jí potěšil, jsem jen část vzduchu…Alespoň jí zafoukám do vlasů. Pak dostanu super nápad, proletím listím, který tvoří na zemi hustej koberec a pošlu pár listů pryč. Místo bez listí je ve tvaru srdce, všimne si toho a zašeptá: "Chazy, jsi tady?"přikývnu a pak si uvědomím, že to uvidí asi těžko, proto odpověď napíšu zase do popadaného listí.Chvíli si takhle povídáme, dovolí mi, abych jí políbil - udělám to a vynoří se moje neodbytné vzpomínky na naší svatbu…
…Byli jsme v kostele. Lee na sobě měla nádherné bílé šaty a já si uvědomoval, jak moc jí miluju. Věděl jsem, že je to žena mého života. Řekli jsme si své ano, ale ani jeden jsme netušili, že se z Lee za pár minut stane vdova. Vyšli jsme ven a nebylo těžké poznat, že je mezi ostatními nepozvaná Sam. Měla na sobě nějaké černé oblečení a dokonale kazila naší bílou svatební atmosféru. Najednou vytáhla z kabelky zbraň, všichni se vrhli k zemi, ale Lee někdo držel šaty, takže se nemohla hnout.Sam viděla, jak se snaží si lehnou a řekla medovým hlasem: "Ty zůstaň stát nevěsto, za chvíli budu na tvým místě já."Pak se všechno stalo hrozně rychle: zvedl jsem se ze země a postavil se před Lee, doufal jsem, že na mě nebude chtít vystřelit. Ale bylo pozdě, kulka už svištěla vzduchem. Najednou jsem spadl na zem, zahlídl jsem zděšenou Sam, tohle nebyl její plán. Pak už jsem všechno viděl jen z dálky. Moje duše vystoupila z mýho těla, viděl jsem mladou vdovu, jak se sklání nad mým tělem a z očí jí kanou slzy bezmoci…
…Můj hrob se právě zavírá a já cítím, že se rozptyluju do vzduchu a nenávratně mizím. Do listí stačím napsat poslední vzkaz: Sbohem Lee. Navždy tvůj Chester.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář