Milá Nino, i když si změníš jméno, Tvůj negativizmus sálá z každého písmenka, které zde napíšeš.Budu moc ráda, když si najdeš jiné stránky. Nikoho nenutím, aby zde chodil a pokud se Ti nelíbí pozitivní myšlení a navíc pochybuješ o existenci andělů, myslím, že nejsi zde vítána. Tady se lidičky snaží něco dokázat, někam se posunout. Navíc když napíšeš svůj komentář z téhož PC, lehce poznám kdo se snaží ubližovat ostatním a urážet tyto stránky.Je to ubohé a proto Tě žádám nezatěžuj víc svou už tak hodně těžkou karmu dalšími zlými myšlenkami a skutky. Každý žije tak, jak si zaslouží, to by jsi měla konečně pochopit. Takže zastavuji tyto komentáře a Tvůj příspěvek, který urážel anděly, které já miluji, ihned mažu. Opravdu pro takové lidi jako jsi TY tady není místo.
Snad až více pochopíš a změníš myšlení a ve Tvém srdci bude láska, místo urážek, nenávisti atd.
Kytička

Životem si nesu zatím velké finanční dluhy a mám chvíle, kdy už mne to nebaví a ptám se: "Pane Bože proč?" Postupně jsem začal pozorovat, že mi nejvyšší odpovídá formou různých znamení a poselství a naučil mne tak jednoducho metodu vkládání světla tam, kde schází. Pokaždé, když mne v mém životě cosi naštve, vystraší nebo poníží, snažím se zhluboka nadechnout a s výdechem vložit do tohoto okamžiku pozitivní opak. V případě mých dluhů a chudoby vkládám touto technikou: "HOJNOST a BOHATSTVÍ..." a někdy mne pak provází i malý zázrak, který bývá odpovědí na mé časté dotazy. Procházel jsem se s pejskem kolem zamrzlého rybníka, mírně sněžilo a obloha byla potažena tmavými mračny. Oknem v mracích jsem zahlédl letadlo, což můj zrak pozvedlo směrem vzhůru a v dáli jsem uviděl malý trojúhelníkový paprsek oranžového zapadajícího slunce. Připadal jsem si trochu jako v pohádce, kde slunce tímto způsobem osvětluje většinou kouzelnou pohádkovou vesnici. Do mysli se mi vloudila myšlenka, abych se nadechl a vytvářel HOJNOST, směrem k místu, kde vykukovalo slunce jedním ze svých paprsků. S každým mým nádechem a výdechem se malinký světelný trojúhelníček začal zvětšovat a po zhruba dvou minutách se z něho staly dvě rovnoběžky, které zaplňovaly celý obzor. Na závěr této úžasné podívané vykouklo z pod tmavých mraků i hřejivé slunce a víc jsem si snad už ani nemohl přát. Každá pozitivní myšlenka je světlo, které pokud vytvoříme, rozsvítí nejen naše okolí, ale také rozzáří především i naši vlastní dušičku. Někdy je jen potřeba hodně trpělivosti v našem světelném životním stylu, a proto přeji všem dušičkám odvahu, trpělivost a naději, abychom se nevzdávali v našem úsilí a pokračovali ve společné cestě za štěstím.

Milá Kytičko,děkuji Ti za mailíka.Když si připojím svůj mozek a srdce do zásuvky Země-Vesmír na negativní obvod (negativní myšlenky, slova...), začne mi ubývat energie a nemám, co ostatním nabídnout-co by jim přidalo na jejich energii. Když si však připojím svůj mozek a srdce do zásuvky Země - Vesmír na pozitivní obvod(pozitivní myšlenky, slova,...)mám dostatek energie pro sebe i pro ostatní.A víš, co je na tom nejúžanější?Že se mohu svobodně rozhodnout,na kterou energii se chci připojit.Velmi ráda si opakuji myšlenku"Vše, co ke mně po celý den přichází,či odchází, přijímám s radostí, s lehkostí a s vděčností".Tak že i ty nejtěžší situace vnímám coby Boží dar a děkuji za ně.Jinak mám upřimné pochopení pro toho, kdo zatím!nevnímá, že vše je v principu o energiích.A za slovíčkem zatím se skrývá Světlo Naděje a Přeměny. Posílám Ti Světlo Radosti a Lehkosti.Pa s vděčností Zuzka

Když někdo v sobě hýčká svůj negativní postoj k životu, vytváří si podmínky k tomu, aby jeho život právě takový byl.Já jsem prožila hodně těžký život a dnes mám už velké vnuky. Nevěděla jsem,že mám pozitivně myslet. Nikdo to nás starší generaci neučil. Myslím si, že přísloví "Každý je strůjcem svého štěstí".... stále platí. Z Niny cítím smutek a negativní přístup a vím, že toto není správné.

Nesedela som so zalozenymi rukami, problemy som riesila pokial som vladala.. potom mi uz dosli sily...Karma? Ano clovek sa zacne pytat preco? neublizujem, pomaham, robim co mozem... a tak sa zacnete prehrabavat v minulych zivotoch a zistite, ze niekedy velmi davno cca pre takmer dvetisic rokmi ste niekomu velmi ublizili... tak prosite niekoho koho ani nepoznate o nieco o com ani neviete ze ste urobili, ale prosite a verite... Marika Gombitova v jednej piesni spieva, ze vsetci si nesieme ten svoj kriz...Nemam v sebe zlost, na ludi naozaj sa nemam preco hnevat. Ludia nie su zli, skor nestastni a preto sa niekedy spravaju tak, ako sa spravaju...Je jednoduche sediet v teple vlastnej obyvacky a radit niekomu koho nepozname ... aj napriek tomu verim,ze su ludia, ktori mozu byt stastni, ale su aj taki, ktorim stastie nie je dopriate...a tak tym stastnym prajem vela krasnych dni...a tym ostatnym vela sil... Nina

Vím, přesně, co jsi chtěla říct svým komentářem. Necítím z Tvých slov manipulaci, jen jsi chtěla dát negativnímu myšlení Niny trošinku jiný směr. Nina píše,že je jí souzená chudoba a zmatek. Nikomu není souzený zmatek. Zmatek si sami tvoříme ve svém myšlení. A Nina opravdu silně neustále posiluje negativitu svého života. Znám lidičky, kteří si dokonce ve svém neštěstí libují a neustále mluví o tom, jak moc jim život ubližuje atd. Mám už ze své praxe zkušenosti. Někdo je do své tmy tak ponořen, že není schopen vidět světlo. Nenajde nic, co by v jeho životě bylo pozitivní. Takový člověk má před sebou ještě dlouhou cestu. Je hodně daleko k pochopení všech zákonitostí, které řídí náš život.
Co je to karma? Je to následek našich činů. Pokud ale pochopíme, co je správné a co špatné, když dokážeme odpustit a s pokorou prosíme o odpuštění, máme pevnou víru, dokážeme hodně věcí, i těch zásadních změnit. Vše je v síle naší víry. Ježíš řekl: Pros a bude Ti dáno, klepej a bude ti otevřeno. Neřekl,že máme sedět se založenýma rukama a plácat se v problémech jen proto, že si myslíme, že je nám to souzeno.
Děkuji Zuzko za Tvé laskavé příspěvky. Mám Tě ráda.
S láskou Kytička

Milá Ninečko,děkuji Ti za mailíka.Cítím, že pokora je také to, že nelpím na Tvém souhlasu či nesouhlasu s mým pohledem na život.Velmi svojí dušinku miluji a už jí nezatěžuji tím, že bych chtěla někoho manipulovat.Bylo to pouze ukázání na možný směr myšlení a cítění.A tak Ti posílám Světlo Pochopení a přeji Ti dobrou a klidnou noc.Pa s vděčností Zuzka

tu realitu som rozvijala niekolko rokov... bola som trpezliva a pokorna... nic som necakala hned, ani zajtra rano. Ale po rokoch prislo nieco, co mi zobralo aj tu poslednu nadej a ja som pochopila ze ta chudoba a zmatok mi je proste sudena... su veci, ktore neovplyvnis, presne ako tie deti, ktore umieraju od hladu...nemali pravo byt stastne...

Milá Ninečko,pokud věříš, že musíš žít v chudobě a zmatku, bude to v Tvém životě posíleno a zvětšeno. Pokud však přijmeš onu pravdu, že máš právo na život plný krásy, radosti a prosperity, tato realita se Ti rozvine.Je to vývoj,neočekávej to dnes, či zítra ráno. Je to o trpělivosti a pokoře....Miluji Tě s vděčností Zuzka

ano, Anna len potvrdila, ze zivot je naozaj muciaren...

Víme co jsi nám tímto chtěla zdělit.
Děkujem.

Když mám pocit,jako občas každý, že život je nespravedlivý , krutý, vždy se snažím rozpomenout na příběhy lidí, kteří opravdu život ochutnali až do samého dna.Kamarád mých rodičů zažil revoluci v Rusku, to mi bylo asi 10 let když nám vyprávěl, i když jsem byla ještě dítě, přesto mi utkvěly v paměti ty neuvěřitelné hrůzy, co viděl.To byl opravdu konec civilizace v určité části světa.A tento týden jsem z jiného vyprávění muže ,co přežil vězení v pravém nefalšovaném gulagu,slyšela o tom , že v krutých mrazech spali vězni ve 3 vrstvách na sobě, losovali kdo bude ve které, ti vespod se obyvkle udusili, ti navrchu umrzli, ti uvnitř( ve 2. vrstvě) měli nejvíc šanci přežít.A co mi vzalo nejvíc dech, když muž co přežil pogrom , odjel jako 8 letý kluk do Palestiny s těmi co z rodiny zbyli, aby se tam dožil 104 let a ještě o tom v tomto věku dobrou češtinou vyprávěl.

Velice děkuji všem těmto nádherným lidičkám a přeji vám ,aby ve vašich životech byl každý každičký den prozářen láskou,štěstím a radostí.

Velice děkuji všem těmto nádherným lidičkám a přeji vám ,aby ve vašich životech byl každý každičký den prozářen láskou,štěstím a radostí.

Milá Mel, děkuji.
Přeji sluníčko na cestičce životem pro všechny

Milá Lí,Dáško,Pavlínko, Ninuško,já často řeším podobné pocity a otázky..Mám podobný světonázor jako Dáška,Pavlínka,Kytiččiny stránky mi pomáhají hledat odpovědi..navíc mi život dává to dobré především a pak se krásně věří, ale jedním dechem se ptám proč,proč většina lidí trpí hladem,děti prožívají muka, kt.jste popsaly,se slzami vypínám zprávy a obzvlášť od doby,co mám děti,moje poklady,bojím se ptát,proč je dovoleno,aby děti tolik trpěly.Napsaly jste to tu krásně,můj muž se se mnou velmi pře,říká, že kdo věří v Boha je blázen,že to jsou pohádky a já mu, podobně jako jste už tady napsaly,říkám,že není důležité jak tomu kdo říká,ale kdo se chová slušně a ohleduplně k lidem kolem sebe,ten je pro mě dobrý člověk a tak děkuju za posílení víry, že každé rozsvícené světýlko je lepší, než nadávat na tmu.Stejně se bojím,strašně se bojím o své děti.Ale také děkuju za každý den.Přeji vám jen to dobré a radost v srdíčku. Děkuju vám

Dáši děkuji.
Pavína

Milá Pavlínko, na světě je spousta zla a špatností, ale není jen to a vždycky je NADĚJE. Vidělas Nekonečný příběh? Tam to je. "Vždycky je naděje, dokud aspoň jeden věří". Proč milióny čtenářů a lidí milují Tolkioenova Pána Prstenů a to nemyslím od doby zfilmování. Protože je tam zlo, strach a zlí lidé? Nebo proto, že jsou tam lidé, kteří nesou světlo (elfové), že tam existuje přátelství, láska a jediný malí hobit dokáže změnit osud a celý svět. Věří a stále v sobě mají naději, i když je kolem nich zlo, tma a strach. Proč milujeme pohádky? Protože je tam něco zlého a to někdo ho překoná a vše skončí dobře. Protože máme rádi dobro a dobré konce a chceme tak žít. Jenom si někdy zoufáme, protože nevíme, jak na to. A nebo se nám nechce. Ale ve všech těchto příbězích musíme čísti i to, že cesta dobra a světla je ta těžší, musí se překonat třeba sedmero hor, sedmero moří. Abychom si toho všeho mohli vážit. A dnes spousta lidí nechce čekat. Chtějí všechno hned a bez práce. Ale takováto cesta i v pohádkách vede do pekla. Je jen na nás, jakou cestu si vybereme. Je těžší žít s tím, že říkáme pravdu (sama asi z tohoto důvodu přijdu brzo o milovanou práci, ale věřím, že bude něco nového), je těžší žít s tím, že chceme být poctiví, když okolo nás všichni kradou a berou to jako normu, je těžší rosvítit, když lidem okolo vyhovuje tma. Ale vím, že nejsem sama, kdo chce žít v pohádce a půjde cestou někdy i trnitou, protože mezi trny může být nádherná růže, po cestě přes sedmery hory můžu potkat lidi, kteří chtějí jít stejnou cestou a dál půjdeme spolu, v hlubokém černém lese může bydlet hodná moudrá babička .... Čím víc nás bude, tím více lidí bude věřit a mít naději a pak nebude jen jeden, kdo chce měnit svět, bude nás hodně a naráz to půjde a nakonec se svět změní. Já tomu věřím a vím, že nejsem jediná. Tak se snažme všichni spolu, ať neztratíme ani den.

Milé dušičky,věřím ve Světlo,které si neseme v sobě od první chvíle našeho nadechnutí, od našeho narození.Světlo nám pomáhá překonat nejtěžší chvíle našeho života a dokáže rozzážit celé naše bytí.Proto teď vědomě ze sebe posílám světlo Naděje a Přeměny.Cítím, že toto světlo najde svůj cíl bez mého dalšího chtění.... s vděčností Zuzka

Milá Ninuško, já vím, že je v životě noho bolesti, žalu a vrátíme-li se k těm děťátkám, je to strašné. Ninušku, jak by bylo krásné, kdyby bylo vše v harmonii. Ninuško moc rádi bychom pomohli všem, kdyby to šlo. Myslím, že vše se děje z nějakého důvodu. Myslím si, ale nerozumím, jsem na začátku cesty, ale snad jednou pochopím. Milá Ninuško, píše se o znovuzrození dušiček a já si myslím, že dušičky, které mají bolest, žal, starost jdou takovou cestičkou, kterou si před zrozením mohly vybrat. Myslím si, že dušičky se na zem vracejí, aby se naučily něčemu a zvládly třeba čelit tomu, co dříve nezvádly. Myslím si, že je některým dušičkám dáno "trpět" aby odčinily třeba to co způsobily dříve. Třeba proto, aby se našli i jiné dušičky a otevřely svá srdíčka a pomohly. Myslím, že žal, bol, a strasti života jsou tu proto, abychm dokázaly otevřít svá srdíčka a dávat lásku a pomáhat. Myslím si, že nás tyto těžké úkoly mají něčemu. Mají otevřít srdce. Ninuško lásky je tak málo. Té čisté lásky. Mrzí mě a bolí strasti, tečou mi slzy, když vidím děti, které mají jen kostičky a velkou hlavu a bříško, protože jejich dušička zná takovou trýzeň, jako je hlad a nic. NIinuško moc ráda bych, kdyby bylo možné nějak pomoci a zachránit. Ninuško, je tolik žalu a bosu, strastí a trýzní............ třeba mají otevírat ty zamčené dušičky. Ninuško, třeba je vše tak jak má. Přeji všem dušičkám hojnost všeho, všeho co jim chybí, všeho co si přejí. Ninuško třeba je nás málo na ty prosby pro dušičky co potřebují. Kéž by Ninuško bylo vše krásné a šťastné a láskyplné a .... jen to dobré. Kéž by...
Ninuško přeji Ti krásné sluníčkové dny
Přeji krásné sluníčkové a šťastné dny všem