1.7.2011

Drahá Kytičko,

Píšu Ti, protože už nemohu dál. Nejsem schopná se přenést přes jisté události v naší rodině. Nemám sílu jít dál s pocitem, že život je tak krutý.

Před dvěma lety /28.1.2009/ se u nás v rodině stalo neštěstí, které nás trvale poznamenalo a změnilo úplně všechno. Vše začalo tím, že maminka přišla v počítači otci na jakousi korespondenci s neznámou ženou. Otec jí tvrdil, že o nic v podstatě nejde, ale časem se ukázalo, že k té paní pravidelně jezdí a má s ní milostný poměr.

Pro celou naší rodinu to byl obrovský šok. Bylo to tak nepředstavitelné, vzhledem ke vztahu, jaký mojí rodiče měli. Byli stále jako zamilovaní a já ani má sestra jsme netušili, že by mohli mít jakékoliv problémy. Otec slíbil, že s tou paní vše ukončí. Nevíme, co se dělo, otec se tvářil, že je vše v pořádku, ale nejspíš nebylo, protože přibližně za půl roku, co jsme zjistili, že otec někoho má, maminka spáchala sebevraždu. Nenechala ani dopis na rozloučenou, zemřela dost krutým způsobem – oběsila se.

Kytičko, tečou mi slzy jen při představě, jak moc musela být zoufalá. Nikdo z nás ji nepomohl. Nikomu nic neřekla o svém trápení.

Vše se zhroutilo. Kolem mě byla pouhá tma. Ani sestře, která ještě ke všemu  bydlí dost daleko od nás , maminka nic nesdělila, nikomu nezavolala, s ničím se nesvěřila. Nikdo si neumí představit, jak kruté je ze dne na den ztratit milovanou maminku. Kytičko, byla tak krásná, milá a byla zdravá a plná síly.Najednou prostě nebyla.

Byli jsme zoufalí a veškerý hněv celé naší rodiny se obrátil proti otci. Tolik to bolelo, že jsme mu nedokázali odpustit, že jeho vinou maminku už nemáme zemřela v 51 letech.

I když ubíhal měsíc za měsícem ta bolest byla stále s námi. Tak moc nám maminka chyběla. Otec se s paní rozešel a začal tvrdit, že maminka za ním chodí, že jí vidí a že se si s ní povídá. Viděl jí dívat se na šaty do skříně, pak prý hladila fotografii mou a fotografii  sestry, pověšené na zdi.

Nejdříve jsme tomu nevěřili, ale on si stále tvrdil své a den ode dne byl ztrápenější a smutnější. Za celý rok se neusmál a život se pro něho úplně zastavil. Je to už rok a půl, co jsme bez maminky a snažíme se teď pomoci otci. Kytičko, jeho zdraví je den ode dne horší. Nemůže jíst a mluví o smrti. Jsme vyděšené, já i sestra, protože si neumíme představit, že bychom ztratili i tatínka. Vždyť je mu teprve 56 let.

Prosím podívej se, zda je možná nějaká pomoc,jestli maminka opravdu nenalezla klid a z čeho pramení zdravotní potíže tatínka. Víš, my už jsme se mu snažili odpustit. Vždyť už máme jen jeho. Moc nám na tom záleží. Já i sestra máme děti a ty mají dědečka moc rády. Můžeš mu třeba předávat na dálku energii??  

S úctou a láskou Karolína  

13.7.2011

Drahá Karolínko,

Nakreslila jsem obrázek energií Tvého tatínka. Zeptala jsem se andělů na radu,jak mu pomoci. Je mi to nesmírně líto, ale nemám dobré zprávy. Vidím muže, který bohužel ztratil o život zájem a to takovým způsobem, že jeho životní energie klesly pod únosnou hranici. Je na pokraji zhroucení všech svých sil.

Smrt ženy, kterou miloval, ho zasáhla takovým způsobem, že ani Ty ani já, mu nedokážeme  pomoci. Nedokážeme to, co on by nutně potřeboval. A to VRÁTIT ČAS.  To je jediná myšlenka, kromě smrti, která v jeho hlavě zůstala.

Chtěl by vše vrátit do okamžiku, kdy jste byli všichni šťastní. Tohoto muže stravuje nenávist k vlastní osobě. Nedokáže odpustit sám sobě. Ano jistě, udělal chybu, ale všichni jsme chybující a hledající -  KDO JE BEZ VINY HOĎ PRVNÍ KAMENEM – Tato biblická věta doléhá na naše životy, a připomíná důležitost odpuštění. Velmi často právě sami sobě neumíme odpustit. Karolínko, tak ráda bych Ti pomohla. Je mi to moc líto, ale neexistuje lék na nemocné tělo

Tvého otce, protože on jakoukoliv léčbu vědomě odmítá. Odpusť, ale nebudu se napojovat tam, kde už je duše připravena zbavit se pout a okovů. Zašlo to už příliš daleko a není cesty zpět.  Jeho duše už není schopná pochopit.

Mluv s ním prosím často o odpuštění a postarej se o to, aby odešel důstojně a pokojně. Nemůžeš zachránit fyzické tělo, to opravdu možné není, ale pomoz jeho duši. Ať nalezne Boha ve svém vědomí, pros anděly, aby mu pomohli. Tak ráda bych Tě potěšila, ale dávat plané naděje v tomto případě není správné. Je lépe se připravit a přijmout situaci takovou, jaká je. On je s maminkou v neustálém kontaku, opravdu jí může takto silně vnímat.

Vzkaz od andělů:  Drahá sestřičko, zbav se obav o své milované. Místo svého strachu, s láskou v srdci požádej, aby u Tvých blízkých bylo ještě více andělů a věř, že v tom okamžiku bude tvůj požadavek splněn. Bůh i andělé své milované duše neopouští. Čím více andělů je nablízku, tím víc lásky duše obklopuje. Co je víc, než láska? Láska překoná i hranice smrti. Láska nikdy neumírá a nikdy nekončí. Stejně tak Božské světlo v každé duši.

15.7.2011

Kytičko, děkuji za Tvá upřímná slova, i když padla do mého srdce jako nůž. Stále tomu nemohu uvěřit. Dnes jsem se snažila otce přemluvit, aby odjel do nemocnice na vyšetření. Slíbil, že mě poslechne a bude se snažit léčit. Vše jjsem domluvila, zítra už bude v nemocnici. Nemám vůbec sílu na děti, ani na manžela.  Stále však nepřestávám věřit, že se jeho stav zlepší.  Určitě se Ti ještě ozvu. Chápu Tvé stanovisko, že mu nechceš předávat energii, i když to tak bolí.

Karolína

20.7.2011

Drahá Karolínko,

rozumím tomu, že se snažíš pro tatínka udělat vše, co je v Tvých silách. Ale já mám také své andělské rádce a Ti říkají, že je to proces, který rychle plyne a já nemám zasahovat. Odpusť.Vím, že ty vidíš tatínka jinak.  Prosím ať na Tebe plyne požehnání Stvořitele a ochrana andělů. Ať všechno ve zdraví zvládneš.Vím, že je to pro Tebe těžké, když Ti napíšu, že neustále prosím anděly, ať mu pomohou dojít co nejdříve klidu a osvobození od bolesti. Ty jsi statečná a milující dušička. Moc Tě objímám.

S láskou Kytička

26.9. 2011

Milá Kytičko,

S nesmírnou bolestí Ti musím napsat, že tatínek nám včera ráno zemřel. Nemám sílu popisovat vše, co a jak proběhlo. Zemřel na selhání orgánů a nebylo už možné ho zachránit. Ležel už pár posledních dnů v nemocnici. Kytičko, je to tak těžké pochopit PROČ??

Když vezmu  dva roky zpět,  mí rodiče byli zdraví, milující plní vtipu, humoru a plánů do příštích let. Nyní jsou oba mrtví. Život je krutý. Už není se ke komu vracet domů. Tak moc to bolí, že nevím, jak tuto bolest vydržím.

Děkuji za Tvůj čas

Karolína

29.9.2011

Moje Drahá Karolínko,

Posílám moc velké objetí a sílu do Tvé ztrápené dušičky. Chápu Tvou bolest a prosím anděly, aby posílili Tvé vědomí v Božské přítomnosti a lásce. Udělala jsi jistě vše, co bylo potřeba a vyčerpala jsi všechny možnosti pomoci. Jsi hodná dcera a jistě toto přispělo k prosvětlení Tvé karmy. Zvýšily se Tvé vibrace, i když smutek tě sráží na kolena. Nepřestávej věřit, že ustojíš toto smutné období a přijde Tvá chvíle růstu a další nové duchovní cesty. Tatínkovi už je krásně a vše konečně pochopil. Neustále měj před očima své děti a manžela. Oni teď potřebují Tvou lásku a Tvou pozornost.

S láskou a objetím Kytička