Zajímalo by mně proč mi moje dcera v noci nechce spát. V listopadu jí byly dva roky.
Je velmi šikovná, už krásně mluví a všichni mi říkají, že je na svůj věk chytrá.
Já jen nevím, proč od malička tak špatně spí. Přes den je v naprosté pohodě, ale v noci,
jako by jí něco bránilo klidně spát. Musím jí stále uspávat, sama nikdy neusne. Vyžaduje, abych
byla s ní. Když se vzbudí a já u ní nejsem není k utišení. Já jsem znovu těhotná a nevím, jak
tuto situaci budu zvládat. V březnu se nám narodí druhá holčička. Nespavost mé dcery mně opravdu velmi unavuje a trápí. Nevím,čeho se může bát? Vzbudí se a někdy i několik hodin v kuse nespí. Nepláče jen si něco povídá, ale nespí. Jak jí můžu pomoct? Co jí nedá spát? Jediné co jsem jí rozuměla, když si takhle povídala uprostřed noci bylo:“ Mami, nejez ty kuličky“.Nebo vykřikovala: „Dej mi taky ty kuličky.“  Zajímalo by mně, co to může znamenat.

Děkuji Jane

Moje milá Jane,

Tvoje holčička má v paměti hodně živé prožitky z minulého života. Nebyl moc radostný.
Už jednou jsi byla její matkou. Vidím u tebe závislost, kterou nezvládáš.

Tvůj démon je alkohol. K tomu polykáš nějaké prášky, které tě mají uklidnit. Klid,ale rozhodně nepřichází. Tvoje osobnost je rozervaná krutou závislostí na několik částí. Nezvládáš péči o svou rodinu a selháváš především jako matka. Vidím holčičku, která klečí na zemi, u bezvládného těla.

Tělo je podivně zkroucené, jakoby v křeči. Holčička pláče a třese nehybným tělem. Nechápe situaci. Je zmatená a vystrašená a cítí se bezmocná. Neví, co má udělat. Kolem matky se válí malé bílé kuličky. Holčičku najdou až ráno. Tento obraz jí zůstal v paměti. Její trauma bylo tak velké, že se přeneslo i do dalšího života. Věděla, že za všechno mohou bílé kuličky, přála si je také spolknout a jít za svou maminkou. Holčička pochopila, že za maminčinu smrt mohou pilulky rozsypané na zeleném koberci.

Nyní je v její dušičce strach, že opět může ztratit maminku. Už jednou to prožila, ví,že se to může stát. Už ví, jak samota bolí. Proto její závislost na tobě je tak velká. Stalo se to v noci, vzbudila se, šla hledat maminku a pak uviděla ten děsivý obraz.

Musíš holčičku uklidňovat slovy: „ Že ji nikdy neopustíš . „Že budete pořád spolu.“ Pořád to potřebuje slyšet. Tato paměť se časem uzavře, ale v podvědomí to stále zůstává. Uvidíš, jak se situace bude vyvíjet dál, ale já bych zkusila přes tvou energii, holčičku odblokovat. Přeji Vám oběma hodně štěstí.

 S láskou Kytička

Odpověď mně překvapila. Naše malá do mě někdy při probuzení tak jakoby strká nožkou, jako když  čeká, jestli se budu hýbat. Když se pohnu, tak se zase uklidní.

Pokud jsem měla v minulém životě závislost na alkoholu, už teď chápu, proč můj otec byl alkoholik.

Nejspíš jsem si to všechno měla prožít a vyzkoušet si to na vlastní kůži. Můj otec se také pokusil o sebevraždu. Byla jsem to já ,kdo mu zavolal záchranku. Nezemřel, ale já jsem to dlouho měla před očima. Děkuji za informace, budu se snažit pomoci dcerce zapomenout. Jen si uvědomuji, že se svou závislostí bojuji stále. Velmi brzy jsem začala kouřit a nejde mi s tím přestat, ani teď, když jsem těhotná. Pokud se takhle všechno vrací, snad jsem udělala v minulosti, alespoň něco dobrého.

Jane