Dvě možnosti

Na sponzorské večeři školy pro postižené děti otec jednoho ze studentů pronesl řeč, na kterou nikdo z přítomných nezapomene do konce života. Poté co pochválil školu i její zaměstnance, položil otázku: "Když se jí do toho nikdo neplete, tak vše, co příroda dělá, dělá dokonale. Můj syn Ken se však nemůže učit věcem tak jako ostatní děti. On nedokáže chápat jako jeho vrstevníci. Kde je tedy přírodní dokonalost v mém synovi?"

Dotaz všechny přítomné zarazil. Otec pokračoval. "Věřím, že když děti jako Ken přicházejí na svět, fyzicky a mentálně hendikepovaní, objevuje se zároveň příležitost, aby se projevila pravá lidskost - v tom, jak se druzí lidé k takovým dětem chovají.

Pak vyprávěl následující příběh. Ken a jeho otec šli kolem hřiště, na němž pár kluků hrálo baseball. Ken se zeptal: "Myslíš, že mě nechají s nimi hrát?" Kenův táta věděl, že většina těch kluků nebude chtít, aby někdo jako jeho syn byl členem jejich týmu. Zároveň však pochopil, že kdyby se to podařilo, Kenovi by se dostalo tolik potřebného pocitu sounáležitosti a ocenění navzdory jeho postižení. Šel k jednomu z kluků na hřišti a nečekal mnoho, když se zeptal, zda by se Ken mohl připojit. Kluk chvíli hledal očima po okolí odpověď. "Prohráváme o šest bodů a jsme v osmé směně. Myslím, že ho můžeme přijmout do týmu a postavit na pálku v následující směně."

Ken s námahou došel na lavičku týmu a oblékl si tričko, na kterém byl velký úsměv. V oku jeho otce se objevila slza. U srdce měl najednou příjemně hřejivý pocit. Chlapci si všimli tátovy radosti z přijetí jeho syna. Na konci osmé směny Kenův tým udělal několik bodů, ale stále o tři prohrával. Na začátku deváté směny si Ken nasadil rukavici a postavil se do pravé části hřiště. Ačkoliv jeho směrem nelétaly žádné míčky, byl u vytržení jen z toho, že je účastníkem hry. Smál se od ucha k uchu, když na něj táta mával z tribuny. Na konci deváté směny Kenův tým dosáhl dalšího bodu. Teď, po dvou autech a s obsazenými metami záviselo možné vítězství na dobrém odpalu míčku. Hráčem, který měl přijít na pálku, byl Ken.

Nechají v tomto rozhodujícím okamžiku Kena hrát a ztratí tak šance na výhru? Překvapivě ho poslali na odpaliště. Úplně každý věděl, že je nemožné, aby zasáhnul míček, protože ani nevěděl, jak správně držet pálku. Ken vstoupil na své místo. Nadhazovač, který pochopil, že druhý tým dal své vítězství právě do rukou Kena, udělal několik kroků směrem k němu a lehce nadhodil míček. Ken nemotorně mávl pálkou a míček minul. Nadhazovač udělal několik dalších kroků a opět lehce míček hodil. Kenovi se podařilo míček trefit, ale pouze ho odrazil k zemi směrem k nadhazovači. Nyní mohla hra skončit. Nadhazovač mohl míček sebrat a hodit na první metu svému spoluhráči. Ken by byl vyautován a jeho tým by prohrál. Namísto toho však nadhazovač hodil míček přes hlavu spoluhráče na první metě daleko mimo dosah dalších spoluhráčů. Z tribuny i z laviček se ozvalo: " Běž Kene - na první metu!" Nikdy ve svém životě Ken takhle daleko neběžel, ale dokázal to. Pelášil, oči do široka otevřené. Všichni křičeli: "Utíkej na druhou!" Sotva popadaje dech, Ken nemotorně překonal další vzdálenost, nesmělý a zároveň bojující.

V čase, kdy Ken běžel z první mety na druhou, hráč vpravo v poli chytil míček. Byl nejmenší ze všech a mohl se poprvé stát hrdinou svého týmu. Mohl míček hodit spoluhráči na druhé metě a Ken by byl vyřazen. On však pochopil myšlenku svého nadhazovače a také hodil míček daleko za svého spoluhráče na třetí metě. Ken běžel jako omámený ke třetí metě. Jeho spoluhráči také dokončovali svá kola. Teď už všichni křičeli: " Běž, běž Kene - dokola!" Ken doběhl na třetí metu. Protihráč mu vyběhl vstříc, nasměroval ho k poslední metě a řekl mu: "Běž!" Obě lavičky byly na nohou a povzbuzovaly. Ken doběhl vyčerpaný na poslední metu a radoval se, jako by právě vyhrál mistrovství světa.

"Toho dne", řekl Kenův otec měkce se slzami v očích, "chlapci z obou týmů pomohli přinést kousek opravdové lásky a lidskosti na tento svět."

Ken se příštího léta nedožil. Zemřel v zimě toho roku. Nikdy nezapomněl, jak byl hrdinou svého týmu, udělal tatínkovi radost a viděl maminku, jak na něj byla pyšná, když vítala svého malého hrdinu.

Z anglického originálu "Two choices" přeložil ing. Lumír Šarman

Kde jsem to našla já?? Na krásných stránkách Marie Náprstkové  andelske-obrazy.blog.cz

Je mnoho pohledů

na život duše

Je tisíc důvodů

přijmout jednoduše

ten zákon přírody , lásku a pokoru

stačí se každý den podívat nahoru

nahoru na nebe, na slunce, mraky

kdo ještě neprozřel, jednou snad taky

ucítí ten jemný závan energie

pozná a pocítí proč vlastně žije

pozná a pochopí že uvnitř sám sebe

 
má celý svět, ty mraky i nebe...

Tento citát napsala Lenka Štrymplová