To co mi sluníčka moje dnes leží na srdci, je otázka, kterou jsem musela po sobotním zasvěcování do energie Miguraj vyslovit.

BOŽE, PROČ NÁS TO NĚKDY TAK PŘÍLIŠ BOLÍ?

To co mi na našem duchovním společenství, které jsme za ten čas, co se setkáváme vytvořili moc líbí je fakt, že každý si svůj duchovní směr vybírá sám. Nikdo nikomu nediktuje žádné dogma. Naše jediné pravidlo – to je dodržování klasických duchovních zákonů.Proto je nám spolu vždy tak hezky, protože nikdo neomezuje naši osobní svobodu.

Reakce Aničky na tuto energii, byla ale moc bolestná. Obrazy z minulých životů se otevřely a odkryly staré, hluboké rány. Anička proplakala celý večer. Bylo mi tak těžko, z pohledu na její utrpení a uvědomění si, že jsem jí svým dárkem způsobila tolik bolesti. 

     „Bože, proč nás to někdy tak příliš bolí?“

Její stav se nelepšil ani v průběhu noci, ani ráno a tak se mně ostatní účastníci následující den opatrně s obavami ptali, co se Aničce vlastně stalo? Tak moc to bylo vidět.

Andělé mi dali toto vysvětlení: 

Milovaná sestřičko. Aby jste se mohli posunout do vibračně vyšší roviny, nemůžete mít nezhojené staré rány ve své duši. Pokud není plně odpuštěno a vyléčeno všechno to, co kdysi způsobilo utrpení, stále Vás toto břemeno drží v nižších vibračních úrovních. Dříve jste tomuto dění, říkali pokání.

Lidé si sypali popel na hlavu, fyzicky si ubližovali, veřejně se ponižovali, aby dokázali cítit bolest a lítost. Už tehdy věděli, že bolest je očišťující proces. Jen se snažili uměle vytvořit tyto pocity.

Někdy jen z pouhé potřeby, aby to ostatní viděli, dávali svou bolest na obdiv druhých. Když Vy nyní přijímáte očistné energie, které Vám byly poslány, tyto pocity k Vám přicházejí samovolně, a jsou zcela upřímné. My tento proces ještě více urychlujeme. Když to bolí, je to správná cesta, protože přes bolest k Vám proudí další, tolik potřebné milosti. S bolestí, ale zároveň přichází síla, tuto bolest překonávat a uzdravovat.

Vaši bratři, milující bytosti světla

Milá Kytičko,
Ještě jednou Ti chci moc poděkovat za víkendový seminář a také za to , že jsi mi ke křtinám dala zasvědceni do čtvrtého stupně. To co se dělo po zasvědceni bylo sice dost tvrdé, ale já už teď vím, že nezbytně nutné, měla jsem si tím všim projít a Tobě jsem nesmírně vděčná, že jsi mi umožnila tohle na sobě prožít. Ještě mírně cítím vnítřní bolest, ale ta pomalu odeznívá, jestli budu smět vědět, proč jsem tohle musela prožít, tak se to jistě dovím, ale myslím si, že to není až zas tak důležité, podstatné je co mi přinesl tenhle prožitek.
S pokorou jsem příjmula vnitřní bolest, asi jí někdo prožil někdy na sobě a já měla teď tohle také cítit. ikdyž to moc bolí jsem  i za tuhle bolest vděčná.

V noci jsem měla živý sen, bylo mi sděleno, že bych Ti měla ještě jednou za tenhle prožitek poděkovat a já Ti opravdu za srdce ještě jednou děkuji, vím, že si měla pochybnosti, zda tenhle dárek byl správný. Kytičko byl, nemohla si mi dát nic hodnotnějšího! Chci aby si věděla, že jsem šťastná a nesmírně vděčná Bohu, že jsem Tě mohla ve svém životě a na svojí duchovní cestě potkat, že smím být občas v Tvojí blízkosti a trávit s Tebou alespoň pár hodin.

Děkuji Ti za to, že jsi.
S nesmírnou láskou a vděčností Tě objímám. Mám Tě moc ráda. Anička