MY FAIR LADY (ZE ZELŇÁKU)
Texty písní: Alan Jay Lerner
Hudba: Frederick Loewe
Brněnská verze: Stanislav Moša
Režie: Stanislav Moša
OSOBY A OBSAZENÍ (19.11.2006)
Jindřich Hradský: Karel Janský
Plukovník Jan Špička: Zdeněk Bureš
Líza Ďulínková: Jitka Čvančarová
Alfréd Ďulínek: Ladislav Kolář
Paní Hrušková: Miroslava Kolářová
Paní Hradská: Libuše Billová
Paní Škoda - Vrchovská: Eva Gorčicová
Bedřich Škoda - Vrchovský: Igor Ondříček
Zoltán Karpathy: Karel Mišurec
Klasická verze My Fair Lady od autorů Alana Jay Lernera (úprava a texty písní) a Fredericka Loewa (hudba) byla přepracována nejprve Otou Ornestem do české verze a poté ještě Stanislavem Mošou na brněnskou verzi – My Fair Lady ze Zelňáku.
Děj je tedy přenesen do Brna na Zelný trh, kde Líza Ďulínková, dcera popeláře Ďulínka prodává květiny.
Prostořeká Líza svým opravdu „vybraným“ slovníčkem (brněnský hantec) zaujme profesora jazyka českého – Jindřicha Hradského, avšak ne zrovna v dobrém slova smyslu. Ten se právě po Zelném trhu prochází a setká se zde s plukovníkem Janem Špičkou. Hradský zaujme okolí tím, jak dokonale odhadne místo původu lidí podle jejich přízvuku. Konstatuje také, že by Lízu mohl bez problémů do půl roku uvést na veřejnost jako tiskovou mluvčí předních firem. Výzvy se plukovník chytne a tak vznikne sázka.
Pro Lízu tímto začínají perné časy. Od rána do noci cvičí a cvičí. Po nějaké době dělá značné pokroky a když se jí konečně podaří vyslovit „Déšť dští v Španělsku zvlášť tam, kde je pláň“ profesor vyskakuje radostí a všichni začnou oslavovat. Líza se po tomto radostném okamžiku, přes všechno to nelidské zacházení z předchozích dní do profesora zamiluje.
Hradský se rozhodne Lízu konečně vyvést na veřejnost a tak ji vezme na módní přehlídku s přímým přenosem dostihů, kde se setká přední smetánka včetně jeho matky. Líza se opravdu snaží a působí až komicky, zvláště pro Béďu Škodu – Vrchovského, který se do ní zamiluje. Bohužel je tohle setkání zakončeno fiaskem, když Líza v zápalu emocí zapomene na dobré způsoby a povzbuzuje koně slovy: „Fofr, Dover, fofr! Fofr, Dover, fofr! Fofr, Dover! Hébni tó svó shniló řiťó!“
Po nějaké době dalšího procvičování nastane den D a Líza se jde předvést na ples do Besedního domu. Zde všechny ohromí a sklidí velký úspěch.
Po plese se v profesorově pracovně oslavuje. Profesor se chvástá a plukovník ho chválí za jeho vynikající práci. Lízy si nikdo nevšímá, natož aby ji někdo pochválil a ona nevěří vlastním očím. Tahle nová Líza s již vytříbenou mluvou a způsoby opravdové dámy získala také svou hrdost a poznává, jakou celou dobu měla pro profesora cenu. Cítí se přirozeně ukřivděna za to, že je pro něj jen pouhý objekt sázky a tak se s ním pustí do hádky. Následně od něj odchází.
Vrací se k svým dřívějším vrstevníkům, ale nikdo ji nepoznává. Když najde otce, objeví ho ve smokingu, jak se vypravuje na svou vlastní svatbu.
Poté navštíví Líza profesorovu matku a vše spolu probírají, když za nimi vejde náhle profesor. Propukne mezi nimi další hádka, kde Líza získá převahu. Profesor na to reaguje tím, že vyhrál a raduje se, že jak chtěl, stvořil ženu, která zná svou cenu. Chválí ji, jak se dokázala od něj oprostit a stát se skutečnou bytostí, ale Líza jej odmítne a rozloučí se s ním.
Doma ve své pracovně profesor postrádá svou Lízu a pouští si s úsměvem na tváři její staré nahrávky. A právě v tom okamžitu vstupuje Líza do jeho pracovny se slzami v očích...