Dárek pod stromeček
Všichni známe nešťastné scénáře zvířecích vánočních dárků, kdy rodiče ve snaze splnit dětem nejtoužebnější přání, podlehnou a koupí nějaké to zvířátko. A děti, které během pár dní zjistí, že vlastnictví chlupatého tvorečka je především práce a zas práce a že živý tvor není hračka, jak si představovaly, postupně ztratí o nového pejska či kočičku zájem, načež rodiče, kteří jsou sami dostatečně zaneprázdněni, začnou řešit otřepané klišé „Kam s ním….“. Proto každý srdeční pejskař je zarytým odpůrcem živých dárků a Vánoce ve spojení s pejsem vidí tak, že musí vymyslet dárek i pro svého čtyřnohého kamaráda.
Jenže, co když…česká lidová tvořivost na to má velmi vhodné přísloví: „Odříkaného chleba, největší krajíc “. A tak se zarytému odpůrci zvířat pod stromečkem stane, že jeho vytoužený a dlouho plánovaný vrh nevyjde podle plánů, ale v tom neštěstí je kus štěstí, protože štěně je na světě, jen ten čas, čas odběru vyjde přesně tak, jak si to budoucí majitel nepředstavoval. Na Vánoce. Hahá! A je z vás zvrhlík, který si pod stromeček koupil chlupatý dárek.
Tak prosím trochu o shovívavost, když už si na nás tento rok smůla poněkud zasedla, mějte s námi soucit a neodsuzujte nás - neboť – neboť právě nyní, těsně před Štědrým dnem, rozrostla se naše smečka o dalšího člena! A není to věc nahodilá…však víte, že jsem se zařekla, že už nikdy, ale opravdu nikdy, nechci mít doma jen jednoho hovawarta! Protože když vás nečekaně opustí, je to opravdu o psychické zdraví celé rodiny. Jenže moje představa je, že nejprve je třeba vychovat jednoho psa a teprve, když už je velký a rozumný, je fajn pořídit mu společníka, malé štěně, kterému se zase můžeme věnovat s plným nasazením. Mít dvě štěňata najednou je úkol pro sebevrahy, ne že by byl nad lidské síly, ale přece jen je to úkol mnohem náročnější, než postupné rozšiřování smečky. Život se však s vámi nemazlí a tak najednou stojíte před rozhodnutím –buď dva psi hned, nebo si v následujících 4-5 letech další štěně nepořídíte! Tak a teď, babo raď! Jak se rozhodnout? Zvolit variantu pohodlnější, ale odporující vnitřnímu přesvědčení, nebo skočit do té chladné vody a zkusit ten Dunaj starostí a práce přeplavat? No, smějte se! Skočila jsem, skočila jsem se smělostí naivního začátečnického plavce a doufám, že se co nevidět neutopím. Naštěstí v tom nejsem sama.
Mám podporu a pomoc celé rodiny a tak doufám, že ruku v ruce, jeden vedle druhého, s dobrou vůlí a nadšením, se nám povede proplout složitým obdobím rané výchovy bez zásadní ztráty kytiček. Něco možná nebude dokonalé, možná nedosáhneme na IPO3…ale určitě se budeme snažit, aby smečka zůstala svorná.
A vás, naše milé čtenáře prosím o shovívavost. Vždyť přece nemůžeme naší novou společnici , notabene, když je tak trochu více méně psem téměř dospělého Martina, šidit! Přivítejte náš nový přírůstek se stejným nadšením, jako měla princezna Czakira!
Vítáme tedy u nás znakatou holčičku, s nádhernou sluneční povahou, jménem Dixie Pixie z Brzáneckých vinohradů se vší radostí a zaslouženou úctou! Je jí právě devět týdnů a nebojí se ani čerta, natož Čakirky. I její rodokmen skrývá Kesiďácké předky, ručící za její nadšení do práce. Všichni doma věříme, že tento vánoční dárek předčí všechny mobily, počítače či play stationy, protože žádná technika, žádná virtualní realita, nemá teplý heboučký jazýček a laskavé, oříškové oči…