Mučením vyhnám z těla
7. 10. 2007
K mimosmyslovým zážitkům dochází za nejrůznějších okolností. Jejich
projevy se mění stejně jako mechanismy, které je vyvolávají. Kdo by byl
kupříkladu tušil, že mučení je jedním takovým iniciátorem? Je
politováníhodné,že v mnoha státech světa stále umírají lidé během
mučení a za strašlivých muk.
V případě Eda Morrella však tomu bylo trochu jinak.
Odhodlaný odpůrce kapitalismu a spisovatel, obdivující Jacka Londona tak, že z něho učinil hrdinu svého posledního románu „Hvězdný tulák“, se v mládí neustále dostával do sporů se státní zvůlí. Díky tomu poznal mnohé vězení zevnitř,mimo jiné i věznici v Arizoně.
Ve své knize „Pětadvacátý muž“ popisuje neuvěřitelný zážitek.
V té době se se vzpurnými vězni moc nemazlili..Mučení bylo častým prostředkem,jak je donutit,aby opět spolupracovali.
Tomuto převýchovnému procesu se musel víckrát podvolit i nepohodlný Ed.
Dozorci věřili v léčivé účinky pořádného tlaku. V praxi to vypadalo následovně: Vězeň byl určitým způsobem upnut do svěrací kazajky a poléván vodou. Během vysychání se tato kazajka začala stahovat. Nešťastník se cítil, jako by ho stahovala anakonda.
Poprvé se Edovi dařilo jako všem ostatním. Myslel,že bude rozmačkán, v hlavě mu třeštilo, všechno se s ním točilo. Nesnesitelný tlak však náhle pominul. Stál zcela oproštěn od bolesti vedle svého zmučeného těla. Přítomným strážím se zdálo,že usnul.To se jim ještě nestalo.
Zatímco bezradně postávali kolem muže, který měl křičet, nebo přinejmenším chroptět, cestoval Morrellův duch do dálek.
Jako turista plul se zájmem ulicemi San Franciska.Přitom si tu a tam povšimnul několika detailů, mimo jiné i vraku lodi v sanfranciské zátoce,o němž nic nevěděl.
George W.P.Hunt, guvernér Arizony, později potvrdil, že Ed poskytl o událostech a detailech takové množství informací,k nimž s jistotou neměl ve vazbě přístup.
A zajímavá drobnost:
Když Eda nemučili, jeho schopnost opustit tělo zmizela.
Tento příklad je dalším důkazem,že v druhu homo sapiens se skrývá víc, než co nás učili ve škole.
Nehledě na to zde vyvstává problém veškerých zážitků OOB,na němž si vylámali zuby všichni racionalizátoři: přítomnost faktů, které by sledovaný člověk neměl znát.
To se zcela neočekávaně objevuje i při operacích.
Barney Clark, první příjemce umělého srdce, připojil k tomuto lékařskému mistrovskému kousku fantastický prvek:
Pozoroval operaci z místa mimo své narkoticky uspané tělo,nad nímž pracoval tým chirurgů.
Clarkovo stejně precizní jako detailní líčení postupů během operace je prostě nevysvětlitelné.
Jeho zkušenost však není ojedinělá.
V případě Eda Morrella však tomu bylo trochu jinak.
Odhodlaný odpůrce kapitalismu a spisovatel, obdivující Jacka Londona tak, že z něho učinil hrdinu svého posledního románu „Hvězdný tulák“, se v mládí neustále dostával do sporů se státní zvůlí. Díky tomu poznal mnohé vězení zevnitř,mimo jiné i věznici v Arizoně.
Ve své knize „Pětadvacátý muž“ popisuje neuvěřitelný zážitek.
V té době se se vzpurnými vězni moc nemazlili..Mučení bylo častým prostředkem,jak je donutit,aby opět spolupracovali.
Tomuto převýchovnému procesu se musel víckrát podvolit i nepohodlný Ed.
Dozorci věřili v léčivé účinky pořádného tlaku. V praxi to vypadalo následovně: Vězeň byl určitým způsobem upnut do svěrací kazajky a poléván vodou. Během vysychání se tato kazajka začala stahovat. Nešťastník se cítil, jako by ho stahovala anakonda.
Poprvé se Edovi dařilo jako všem ostatním. Myslel,že bude rozmačkán, v hlavě mu třeštilo, všechno se s ním točilo. Nesnesitelný tlak však náhle pominul. Stál zcela oproštěn od bolesti vedle svého zmučeného těla. Přítomným strážím se zdálo,že usnul.To se jim ještě nestalo.
Zatímco bezradně postávali kolem muže, který měl křičet, nebo přinejmenším chroptět, cestoval Morrellův duch do dálek.
Jako turista plul se zájmem ulicemi San Franciska.Přitom si tu a tam povšimnul několika detailů, mimo jiné i vraku lodi v sanfranciské zátoce,o němž nic nevěděl.
George W.P.Hunt, guvernér Arizony, později potvrdil, že Ed poskytl o událostech a detailech takové množství informací,k nimž s jistotou neměl ve vazbě přístup.
A zajímavá drobnost:
Když Eda nemučili, jeho schopnost opustit tělo zmizela.
Tento příklad je dalším důkazem,že v druhu homo sapiens se skrývá víc, než co nás učili ve škole.
Nehledě na to zde vyvstává problém veškerých zážitků OOB,na němž si vylámali zuby všichni racionalizátoři: přítomnost faktů, které by sledovaný člověk neměl znát.
To se zcela neočekávaně objevuje i při operacích.
Barney Clark, první příjemce umělého srdce, připojil k tomuto lékařskému mistrovskému kousku fantastický prvek:
Pozoroval operaci z místa mimo své narkoticky uspané tělo,nad nímž pracoval tým chirurgů.
Clarkovo stejně precizní jako detailní líčení postupů během operace je prostě nevysvětlitelné.
Jeho zkušenost však není ojedinělá.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář