Slovenský ráj
Po příjemně strávených dovolených na Malé Fatře a ve Vysokých Tatrách jsme se s Katkou rozhodly, že letos vyzkoušíme Slovenský ráj. Už v dubnu se mi podařilo na slevovém portále objevit nabídku na 6 nocí v hotelu Geravy na planině stejného jména. Dovolená slibovala pobyt v nedotčené přírodě bez aut a to mě hodně lákalo.
14. července ráno jsme sedly do auta a vyjely směrem k našim sousedům. Po cestě jsme zkoušely telefonicky potvrdit náš příjezd, ale podařilo se až když jsem místo mobilního telefonu zvolila pevnou linku - jak jsme posléze zjistily, bylo to proto, že planina je nejen bez aut, ale i bez mobilního signálu a také signálu televizního :-D Po cestě jsem plánovala, že příště bychom mohly jet na nějakou farmu, kde by byla zvířata a Katka odporovala tím, že by to bylo moc drahé. Jaké bylo moje nadšení, když nám po přesednutí do terénního auta bylo oznámeno, že nahoře na nás čeká stádo koní, koz, divokých prasat a psi. Radostí jsem málem vyskočila, ale protože terén byl opravdu náročný, tak jsem se raději zuby-nehty držela a obě jsme byly docela rády, když jsme asi po půl hodině, asi po 8mi hodinách cesty, dorazily do "ráje" - pravého a nefalšovaného Slovenského ráje skládajícího se z luk, lesů, slunce, koní, psů a neskutečně milých lidí.
Uvítal nás hotel sice ne vyloženě luxusní, ale pro pobyt zcela vyhovující. Toalety a sprchu jsme měly sice přes chodbu, ale jen pro nás a vše bylo čisté a útulné. U večeře jsme se seznámily s paní Janou, která se o nás skvěle starala po celou dobu pobytu a také ostatními návštěvníky hotelu, který nebylo mnoho - krom našeho pokoje byly obsazeny už jen další 3 - prarodiči s vnučkami z Hradce a skupinou turistů, kteří nám vyráželi dech svými nachozenými kilometry . K večeři jsme dostaly stroganov s rýží a vypily jsme džbán vody s citronem a na pokoj jsme odešly s lahví vína, která byla součástí voucheru.
Další den jsme bohatě posnídaly míchaná vajíčka a kolem 10 hodiny, poté co jsem se pomazlila s celým stádečkem koní, čítající 5 kusů, jsme vyrazily na naši 1. túru směrem na Občasný pramen a Havraní skálu. Když se nám prvně objevila Havraní skála, tak jsme nevěřily, že to je možné se tam dostat. U Občasného pramene jsme posvačily a vydaly se dál a výš. Katku začal trápit dech a tak jsem se vydala na vrchol sama. Když jsem se tam asi po 20ti minutách vyškrabala, tak jsem jí poslala SMS, že už jsem nahoře a ona samozřejmě neodolala a vydala se za mnou - ten výhled stál za to :-)
K večeři jsme měli ptáčky s rýží a zase jsme vypily džbán vody s citronem, na další den jsme si poručily salámový talíř a k večeři svíčkovou :-D Do postelí jsme padly už asi v 8 hodin a během pár minut jsme spaly jak zabité.
Další den jsme si naplánovaly trasu k jediné roklině se žebříky a řetězy v té oblasti - Zejmarské roklině. Po snídani jsme vyrazily přes Predný a Zadný Hýl na sedlo Čertova hlava, kde jsem si nasbírala borůvky do pusy a posvačily jsme a pokračovaly lesem na Bílé vody. Po cestě jsme narazily na smečku vlčích mláďat, obě jsme ztuhly a doufaly, že rodiče jsou někde nich a ne třeba nám za zády, aby si nemysleli, že jsme schválně mezi nimi a mláďaty. Katka stihla udělat pár fotek a pak naštěstí štěňata odběhla do lesa a my mohly pokračovat do obce Bílé vody a odtamtud už jsme začaly šplhat kolem potoku a jeho vodopádů nahoru zpátky na Geravy. Když jsme dorazily, tak už jsem si konečně splnila sen a posadila se na hřebce Vladka. 15 minut jsem se projížděla po planině a přesvědčovala se, že svět je opravdu nejkrásnější z koňského hřbetu. K večeři jsme měli svíčkovou s knedlíkem a opět jsme si daly džbán citronády.
17. července jsme se trochu při odchodu zdržely, protože nás paní Jana poprosila, zda by od nás z pokoje mohla něco odnést. Podivila jsem se, co to může být a ona se smála, že ani netušíme, co máme v pokoji za poklady. Vyšlo najevo, že nějaký stálý host má u nás v úložném prostoru postele uložený myslivecký proviant a protože se chystal přijet, tak mu ho chtěla přemístit do jiného pokoje. Pak už jsme vyrazily pod Suchý vrch a Glackou cestou směrem k Rötkově dolině. Ta je bohužel jednosměrná a my byly na jejím konci, takže jsme podle mapy šly neznačenou cestou kus dolů a pak jsme se napojily na roklinu a chvíli šly proti směru, což bylo docela legrační. Po chvíli jsme ale tenhle směr vzdaly a vydaly se zpět. Opět jsem si zajezdila na Vladkovi a užívala si přítulnosti všech pěti koníků. Dospělí byli Vladko a Mima a hříbata Vladka, Fero a Viki. K večeři jsme měli těstoviny s paprikou na smetaně a chtěly jsme vyrazit na nějaký posed a sledovat vysokou, jenže jsme samozřejmě padly do postelí a nikam už nešly. K tomu se pojil i poněkud nepříjemný zážitek, protože pán, co se staral o koně si rád poněkud přihnul a večer mě přesvědčoval, ať si jdu ještě zajezdit. Jenže když jsem viděla, že není zrovna střízlivý, tak jsem odmítla a přesvědčovala ho, ať už koně odstrojí a nechá je odpočívat. Samozřejmě mě moc neposlouchal, takže se přihnal k našemu pokoji asi v půl desáté s tím, kde jsem, a když jsem mu zopakovala, že by je měl nechat odpočívat, tak jen zamumlal, že mám vyhazov a odešel. Ráno jsme zjistily, že měl pravdu - měl sbaleno a čekal na odvoz před hotelem. Netvářil se nijak naštvaně, ale neměla jsem dobrý pocit. Naštěstí vyšlo najevo, že to byla jen poslední kapka a nebyla jsem jediným důvodem jeho odchodu - ale ani být tou poslední kapkou nebylo příjemné.
Poslední den pobytu jsme sešly pod lanovkou do Dedinek a půjčily si na 2 hodiny šlapadlo. Projely jsme se po Palcmanské Maše až ke Stratené pile, vyfotily stádo ovcí a pluly zase zpět. Pak jsme si i zaplavaly a pomalu se vrátily zpět přes Bílé vody a Zejmarskou roklinou na hotel. Tam Katka ještě totálně uštvala malou Lily (chivava), které tak dlouho házela tenisák, až ta chudinka utekla i s tenisákem a padla jak podťatá. Měla jsem ještě předplacenou jízdu na koni, ale bohužel jsme se dozvěděly, že někomu bylo líto, že jsou koně přivázaní a tak je odvázal (byli přivázaní jen ti dospělí a na hodně dlouhém laně) a tak se celé stádo vydalo do lesa a nemínilo se nechat chytit. Obyvatelé penzionu si z toho nic nedělali, nebylo to poprvé a věděli, že se zase vrátí, ale já věděla, že už se těžko vrátí do našeho odjezdu a bylo mi to hodně líto. Nejen kvůli jízdě, ale také proto, že jsem pro ně od začátku pobytu sušila rohlíky a chtěla jsem jim je dát na rozloučenou. Takhle jsem jim je tam jen nechala a ráno jsme se nechaly odvézt k našemu autu. Za parkování jsme musely zaplatit 4 EUR, ale měly jsme už u sebe jen 3,50 EUR, takže nám paní Jana "půjčila" a my jsme tam dlužné :-)
Byl to úžasný pobyt v panenské přírodě bez kontaktu s civilizací, s úžasnými, milými lidmi a zvířaty na každém kroku. Nádherná dovolená :-)
Ostatní fotografie zde - http://dan-na.rajce.idnes.cz/Slovensky_raj_2013/