12. srpna: Putovali jsme na Montserrat a na Karmel
Takže tentokrát jsme změnili pouť k oslavě Nanebevzaté. Nerozjeli jsme se tradičně směrem severovýchodním na Sv. Hostýn k Vítězné ochraně Moravy, ale těžce na opačnou stranu - na jihozápad. Na štěstí však ta změna byla opravdu jen v zeměpisném ohledu! Dali jsme za pravdu Otci Janu Graubnerovi, olomouckému arcibiskupovi, který v úvodu knihy o poutních místech píše: „Naše poutní místa jsou velice rozdílná, některá umělecky bohatá, jiná prostá. Některá se mohla rozvíjet ve všech dobách, jiná utrpěla násilí, či dokonce zanikla, aby povstala v lepších časech."
Kam jsme to vlastně putovali? Radostně k Matce Boží na Montserrat! Naši doma byli poděšeni mým sdělením. Kam až tak daleko? A kde budeme cestou nocovat? Musela jsem jim vysvětlovat, že nejedeme na Pyrenejský poloostrov do Španělska a že se toto místo také nachází i u nás v Česku, v kraji, který se nazývá Českou Kanadou. A byla pak opravdu i ta krajina poněkud jiná než ta naše. Letos tak vyprahlá - i barva luk, lesů, množství vody v potocích, řekách a rybnících to dokazovalo.
Ovšem kvůli tomu jsme tam nejeli, ba ani kvůli historii neznámého poutního místa. Ostatně tu si může každý nalistovat v nějakém průvodci a letos jsme ji četli i na stránkách naši farnosti na Internetu.
Nejdůležitější pro nás byla mše svatá a stejně i to, že ji obětoval náš bývalý kaplan P. Michal Polenda, který toto lesní poutní místo Montserrat u Cizkrajova ze Starého Hobzí spravuje.
Svým zvučným hlasem nás všechny „vtáhl" do tajemství Eucharistie. Kázal „na tělo" a ještě po mši svaté nám zvědavým řekl "jak se daří v Sudetech" a stihl mít pro každého z našich poutníků aspoň pár slov. U Panny Marie - tentokrát Montserratské - jsme otevřeli svá srdce, předložili své prosby o její přímluvu, svěřili své starosti a odjížděli potěšeni a povzbuzeni. Jisté je, že Montserrat je místo, kam by mohlo a mělo směřovat více poutníků...
Cestou zpět po litaniích a krátkém výkladu jsme přijali svátostné požehnáni v dalším mariánském poutním chrámu u otců karmelitánů v Kostelním Vydři u Dacic. Neohlášená byla naše zastávka v Nové Říši, ale doslalo se nám i tam úsměvného přijetí i výkladu v krásném barokním kostele a také informace o řádu premonstrátů.
Byli poutnici spokojeni? Odpovědí na tuto otázku byl společný zpěv díků, který necháváme v sobě doznívat „Bože, chválíme Tebe!"
Poutnice L
Přebráno z tišnovského farního časopisu Cesta http://www.farnosttisnov.wz.cz/vasek%2007.pdf