Ptáci
Co času dáš se nevrátí
a hlavu od tebe odvrátí
za šeptání kapek deště
bezhlavě prosí líbej mě ještě
že nechceš skončit v zklamání
rukama se nebrání
Neříkej nikdy žádné ale
jako když kroky slyšíš znít v hale
Boříš se po kolena
ve lžích stinných
a louku pokryly kopretiny
vrásky už zdobí nejen čelo
Kam zmizelo dětství? Odletělo
Plachtí si vzduchem modří ptáci
let proti větru těžkou dá práci
a přec to nikdy nevzdají
a tak milují potají
Mezi pírky schovanou lásku
táhnou ji jako na provázku
Aneta Líbalová
Demeeence
(Didozuzumonamonazuzu, 7. 4. 2010 9:10)