Na autobusové zastávce
Na autobusové zastávce
Tato povídka byla napsaná pro mé přátelé Iva a Míšu (oni dva jsou hrdinové povídky)
První sněhové vločky
padají k zemi. Začíná zima. Zima, která vždy v sobě nosí krásné a tajemné
kouzlo. Zima v sobě ukrývala svátek radosti a míru, ale i svátek, který
ukončoval starý rok a začínal nový. Vánoce a Silvestr. Mnoho lidí říká, že jsou
to ty nejkrásnější svátky v roce, ale co se děje před tím, než tyto dva svátky
nastanou? Jsou i jiné svátky, které lidé slaví. Svatý Valentýn, Velikonoce a
další, ale co se děje, když není ani jeden svátek? Co se děje o normální dni
například před Vánoci? Před vánoci je to velice hektické. Lidé se pokoušejí
nakoupit dárky pro své nejbližší, nakoupit jídlo na štědrou noc. Snaží se dělat
tolik věcí na poslední chvíli, ale co dělají, když už mají vše hotovo? Když už
je nazdobený stromeček, upečené cukroví, zabalené dárky. Co lidé dělají?
Koukají se na filmy či pohádky? Někteří ano, ale dva mladí chlapci ne. Oni sedí
u počítače a píšou si spolu.
‚Pozítří jedu do Prahy‘ napíše
jeden a odešle.
‚To je báječný. Mohli bychom se sejít‘ odepíše druhý.
‚To bych byl rád‘ odepíše a usmívá se na obrazovku monitoru.
‚Promiň, už musím jít‘ rozloučí se a odchází. Před dvěma měsíci se s ním jeho přítel rozešel se slovy: Musím si ujasnit, jestli tě miluji. S těmito slovy byl jejich vztah ukončen. Jeho kamarád Ivo mu jednou napsal, že si na něj počká i celou věčnost. Napsal mu to, když se on musel přiznat, že už je zadaný. To si tehdy ještě myslel, že ten vztah je dokonalí a že jsou spolu šťastný, ale mýlil se a teď to věděl. A teď má jet do Prahy a setkat se tam s ním. Co se stane? Miluje ho pořád? Nebo už si našel někoho, kdo byl svobodný? Neví a to ho trochu štve.
Neví, jak si u něj teď stojí a to může zjistit až pozítří, když pojede do Prahy pro něco, co ani neví, jestli bude někdy potřebovat. Jede koupit dárek, ale pro koho? Pro Iva? Pro jeho ex-přítele? Neví, ale dozví se to. Tím si je jistý.
Zvedne se od počítače a přejde do kuchyně, kde začne péct další druh cukroví. Tím, že se zabaví, aspoň na chvilku zapomene na myšlenky, které tíží jeho hlavu. Sklání se nad těstem a tvaruje ho.
‚To co se má stát, stane se‘ prolítne mu hlavou a on ani neví, kde to slyšel a bylo mu to jedno. Tato slova ho trochu uklidnila a on tak mohl dokončit to, co začal. Když dopekl, vrátil se do pokoje, kde si lehnul na postel a vzpomínal na to, kdy si poprvé zašli psát. Rád na tu dobu vzpomínal.
*** Před pěti měsíci ***
‚Ahoj nechceš si povídat?‘ někdo mu napsal a on neviděl důvod, proč nesouhlasit tak odpověděl.
‚Dobře, o čem si chceš povídat?‘ a už to začalo. Začalo jejich dopisování. Zjistil, že se jmenuje Ivan, ale on je radši, když mu říkají Ivo.
‚Promiň mi, Míšo, ale už musím jít. Nevadí?‘ zeptal se nesměle. Neví, jak to ví, ale připadá mu to roztomilí.
‚Ne nevadí. Já bych už taky měl stejnak končit. Musím se chytat na rande‘ odepíše a pošle i šťastného smajlíka.
‚Dobře. Zase zítra?‘ ale on místo usmívajícího se smajlíka pošle smutného.
‚Dobře. Ahoj‘ rozloučí se a odchází. Jde se připravit na rande. Není to jeho první rande s jeho miláčkem a tak ví, co se má přesně vzít na sebe, aby se mu líbil. Je s ním šťastný a je do něj zamilovaný. V zrcadle zkontroluje, jestli mu to sluší, a když byl s výsledkem spokojený, odcházel za svou láskou. Tehdy si to aspoň myslel.
Jednou večer se mu Ivo přiznal, že se do něj zamiloval. Když mu on odpověděl, že je zadaný a neplánuje to nějak brzy ukončit, tak mu Ivo napsal, že mu to nevadí, že si na něj klidně počká a je mu jedno jak dlouho.
Po třech měsících dopisování napsal Ivovi, že se s ním jeho přítel rozešel.
‚Jak se to stalo?‘ zeptal se.
‚Rozešel se semnou se slovy: Musím si ujasnit, jestli tě ještě miluji, Míšo‘ odeslal vzkaz. Nebyl si jistý, proč to píše zrovna jemu. Nevěděl, proč ho s tím zatěžuje, ale někomu to říct musel. Tak proč ne jemu?
‚To je, ale hlupák. Neví, o co přišel, ale je mi to líto Míšu. Vím, že si ho miloval‘ odepíše a připojí k tomu i plačícího smajlíka. Jenže on nebyl smutný ba naopak, on byl šťastný.
Konečně má možnost ho získat, ale co když se mu to nepodaří? Když se to stane, nepřežije to. Je do něj zamilovaný až po uši.
‚Je jednoduché se zamilovat, ale je složité milovat přestat‘ vzpomene si na slova, které kdysi čel na internetu. Tehdy si myslel, co je to za blbost, ale teď pochopil smysl těch slov. Jak jednoduše se do něj zamiloval. Jak jednoduše se zamiloval do jeho krásných slov. Jak jednoduše se zamiloval do jeho úsměvu. Jak jednoduše se zamiloval do jeho modrých očí. A teď kdyby ho musel přestat milovat, tak by ho to zabilo. Už tak dost trpěl, když se dozvěděl, že miluje někoho jiného, než jeho.
‚Nevím. Já sem asi rád, že je mezi námi konec‘ napíšeme Michal a čekal, co Ivo odepíše. Takhle spolu mluví ještě dlouho. Mluví o rozchodu i o jiných věcech. Tak rádi spolu mluví a mají pocit, že našli spřízněnou duši. Že našli někoho, kdo je doopravdy kdykoli vyslechne a pomůže, i když si Michal neumí říct o pomoc a nikdy ji nechce přijmout.
*** Současnost ***
Michal seděl na posteli a díval se na strop svého pokoje. Hlavou mu myšlenky i vzpomínky pluli, jako divoká řeka, která nemá žádné zábrany. Otočil hlavu k nočnímu stolku, kde měl budík, který ukazoval deset hodin večer. Hodně dlouho byl ve svých vzpomínkách na všechno, co se stalo, když si s ním povídal.
Zvedl se z postele. Vzal si pyžamo a čisté spodní prádlo a přesunul se do koupelny, kde si stoupl pod sprchu, která masírovala jeho unavené tělo. Tolik tu sprchu potřeboval. Stál tam pod sprchou a přemýšlel nad tím, co se stane, až se s Ivem potká. Co k němu doopravdy cítí?
Už dávno si musel přiznat, že přátelství to není a jak mu jednou napsal, byl spíš rád, že se s ním jeho přítel rozešel, ale teď si nebyl jistý tím, jestli bylo správné souhlasit s tím, že se sejdou. Uvnitř něj mezi sebou bojují různé city a on jen čekal na to, který z nich to vyhraje a jen tajně doufá, že to vyhraje ten správný.
Zastavil proud vlažné vody, který na něj dopadal. Vylezl ze sprchy a začal se sušit, poté se oblékl a odešel do pokoje si lehnout. Už nechtěl nic dělat. Nechtěl přemýšlet nad tím, jestli bylo rozhodnutí správné nebo ne. V tuhle chvíli chtěl jen spát a aspoň na malou chvíli zapomenout na svět a utéct jinam. Utéct do světa snů.
Pomalu, ale jistě nastával den, kdy se Ivo a Michal měli sejít. Oba dva byli nervózní a nevěděli, jaké to setkání bude, ani nevěděli, co se mezi nimi stane. Zamiluje se do Iva Michal? Miluje ho Ivo ještě?
Nadchází den jejich setkání. Michal stál na zastávce a čekal na autobus, který ho má odvést do Prahy. Ivo mu noc předtím napsal, že na něj bude čekat na zastávce. Od té doby se cítil zvláštně. Dokonce ani nemohl spát, jak se najednou začal těšit na jejich setkání.
Autobus přijel a Michal do něj nastoupil. Teď už jen může čekat, až autobus zastaví na zastávce, kde na něj čeká jeho budoucnost.
Michal se díval z okna a pozoroval zasněženou krajinu a lidi, co se buď procházeli po ulicích, anebo se spěchali schovat. Chvilku po tom co nastoupil do autobusu, začalo sněžit. On má sníh docela rád. Má rád, když se může pocházet s někým pro něj důležitým a může se k němu tisknout, aby mu nebyla zima. Autobus míří k zastávce a otevírá dveře, aby cestující buď nastoupili, nebo naopak vystoupili. On jen seděl na svém místě a čekal a také přitom doufal.
Doufá v to, že tam na něj doopravdy Ivo počká a doufal i v to, že ho nadále miluje. Doufat může, ale jen bůh ví, jestli je to pravda nebo není. Čekat a doufat. Nejen on, ale i Ivo čekal a doufal. Čeká v zimě na zastávce, kde na něj padá sníh. Stojí a doufá, že on opravdu přijede. Doufá, že nezapomene na jejich setkání. Doufal v mnoho věcí, u kterých nevěděl, jestli se splní.
Pečlivě si prohlížel každou postavu kluka, i každý autobus, aby zjistil, jestli by to náhodou nebyl Michal nebo jestli náhodou nezapomněl vystoupit. Stál a čekal. Čekal na někoho, koho miluje s celého srdce. Na někoho, kdo pro něj znamená budoucnost.
Michalův autobus přijížděl k zastávce, na kterou čekal. Autobus míjí několik lidí, než konečně zastaví. Michal se postaví a vycházel ze dveří. Zadíval se kolem sebe, ale zatím neviděl někoho, kdo by mu aspoň trochu připomínal Iva. Popošel pár kroku a podíval se na mladíka se světle hnědými vlasy, jak tam v zimě stojí a ruce má v kapsách. Mladík se otočil a zahleděl se Michalovi do očí. Ivo se na něj začne usmívat a jemu se začnou podlamovat kolena pod tím krásným úsměvem a modrýma očima, které ho pozorují. Michal sklonil zrak a sedl si na lavičku, která byla blízko něj. Kdyby to neudělal, spadl by na zem, jak mu nohy pod tím pohledem vypověděli službu.
Ivo se ještě víc usmál a začal se k Michalovi přibližovat. Když stál u něj, sedl se na lavičku a zvedne hlavu a dívá se na nebe, ze kterého stále padají sněhové vločky.
Michal k němu otočil hlavu a zadívá se na jeho tvář. Chvilku ji pozoroval, ale pak otočil hlavu nazpět a položí si ji na Ivovo rameno. Ivo dal svou ruku kolem Michalova pasu a na jeho tváři se objevil výraz plný štěstí a lásky. Konečně. Konečně ho našel. Našel někoho, koho miluje a bude milovat na věky i když ví, že to někdy bude těžký tak on bude o svého Míšu bojovat. Bude bojovat, aby ho získal zpět, když ho náhodou ztratí. Bude bojovat se vším, co mu osud dá do života, jen aby s ním mohl zůstat a milovat ho. A je si jistý, že Michal to cítí úplně stejně jako on.
Komentáře
Přehled komentářů
Oooooo to je krásneee :3 mňufiii... aj ja cu takých yaoistov poznaaať :D noo snaaď niekedy :D
=^.^=
(Yveren, 30. 7. 2008 1:00)tohle bylo... sladký. a taky ááá, huááá a kjúú. Ale výstava mých citoslovcí tě asi nezajímá, že. Takže jen tak dál...
hezký
(Lusia, 27. 7. 2008 13:00)AHojky nechceš se psřátelit? http://cechajda.blog.cz/ moc se mi líbí tvuj blog a tvoje povídky
Kawaiiiii
(Melissa-kun, 14. 9. 2010 20:29)