Šepot - 2.část
„Tak co mi říkáš? Neměl bych zhubnout?“ zeptal se a v očích mu pláli rošťácké plamínky. Serafiel si ho prohlížel od hlavy k patě, i když věděl, že by neměl. Věděl, že se má otočit a omluvit se, ale nedokázal oči odtrhnout od tak dokonalého těla. Pomalu přešel blíž k Mattovi a natahoval svou pravou ruku, ale kousek od toho, aby se Matta dotkl ruku zastavil. Matt udělal dva kroky, které byli mezi ním a Serafielem. Uchopil jeho ruku do své a položil si jí dlaní na hrudník. Serafiel se omámeně díval na jeho tvář, na jeho oči. Přitiskl si Matta blíž k sobě a omotal svou druhou ruku přes jeho pas.
„Princi Serafiele vy
se nám měníte“ pronesl Matt a jeho oči se něžně smáli.
„Jak
se měním?“ zeptal se ho a užíval si dotyk, který mu už tolik let byl
dopřán.
„To neřeš“ usmál se na něj a
Serafielovi bylo jasné, že se to nedozví.
„Nechtěl
sis jít zaběhat?“ zeptal se Serafiel a pustil Matta se své náruče. Na
okamžik se v Mattově obličeji objevil smutek, který Matt rychle ukryl pod
úsměv.
„Chtěl“ zašeptal, otočil se a dooblékl
si věci. Poté vyšel do haly a Serafiela nechal za sebou. Ani se na něj
nepodíval. Serafiel nechápal proč se z ničeho nic Matt změnil, ale radši
to nechtěl změnit. Nechtěl se ho vyptávat. Doufal, že mu to řekne sám.
Matt vyšel na dráhu a stoupl si do
bloků. Klekl si a připravil se na start. Zvedl hlavu a tiše čekal na start, i
když věděl, že mu to nikdo neodstartuje.
„Připravit“ zašeptal a zhluboka se
nadechl.
„Pozor“ zašeptal a napřímil se na bloku
tak, jak se podle pravidel mělo.
„Start!“ vykřikl a vyběhl. Běžel a
běžel, i když věděl, že kolu už dávno uběhl. Pořád běžel a běžel. Nechtěl
zastavit, i když mu docházel vzduch. Chtěl pořád běhat. Chtěl zapomenout na to
co se mu stalo, když ho unesli. Podstatě se mu to dařilo, ale Serafeil mu to
připomenul, i když to nechtěl udělat.
„Matty
zastav nebo se zhroutíš!“ zakřičel Serafiel a až v to chvíli se Matt
zastavil. Padl na kolena a tvář si schoval do dlaní. Chtělo se mu brečet, ale
nechtěl ukázat, že je slabí, že nedokáže skrýt své pocity.
„Matte si v pořádku?“ zeptal se ho
Serafiel a Matt se zvednul, jako by se mu nic nestalo.
„Nic mi není“ řekl a odešel do šatny,
kde vplul do sprchy. Stál pod sprchou, kde na jeho tělo dopadala vlažná voda,
která se mísila s jeho slzami. Ruce si opíral o dlaždičky a hlavu
sklopenou. Nechtěl, aby ho tak někdo viděl. Hlavně nechtěl, aby ho tak viděl
Serafiel. Po hodině, kdy stál pod sprchou tam přišel Serafiel, který začal mít
o Matta strach. Viděl ho jak stojí pod sprchou a vůbec se nehýbal.
„Matte?“ zašeptal se a Matt se okamžitě napřímil, ale když viděl,
že je to jen Serafiel sklopil zrak.
„Děje se něco?“ zeptal se, ale
nepodíval se na něj. Kdyby viděl jeho rudé oči ihned by si dokázal domyslet, že
brečel.
„Ne nic. Jen sem měl o tebe strach, když si dlouho nevycházel“ řekl popravdě.
„Omlouvám se“ řekl
jen a vypnul vodu. Vzal si ručník a omotal si ho kolem beder. Prošel kolem
Serafiela a zamířil si to ke skříňkám, kde se osušil a převlékl.
„Opravdu
ti nic není?“ zeptal se znovu starostlivě Serafiel.
„Jen se mi vrátilo pár vzpomínek“ řekl
a hned toho litoval. To nechtěl říct, ale stalo se.
„Aha“
to jediné řekl Serafiel. Hned mu došlo, že to Matt nechtěl rozebírat a tak to
přešel, jako by se nic nedělo.
„Jak si se měl ve škole?“ zeptal se ho a Matt si oddychl a byl rád,
že to Serafiel přešel.
„Dobře. Za pár dní bude kvalifikace na
závody mezi školami“ řekl Matt a vděčně se na něj usmál.
„A
ty se chceš kvalifikovat?“ zeptal se ho Serafiel.
„Jasně, že chci“ usmál se Matt, sebral
si věci a odcházel se šatny a Serafiel šel za ním.
„Vsadím
se, že to vyhraješ“ řekl jako by nic, ale po zbytek cesty byli potichu.
Matt nepotřeboval, aby si o něm lidi vyprávěli, že je to cvok co si mluví pro
sebe.
„Ahoj Matte chceš jídlo?“ zeptal se ho
jeho strýček, když Matt vešel mezi dveře.
„Jasně, mam hlad jako vlk“ usmál se na
něj a sedl si ke stolu. Serafiel odešel do Mattova pokoje, aby nechal Matta v
klidu najíst.
Usedl na kraj postele a znovu a znovu
si v hlavě přemítal dotyk, který mu byl dovolen udělat. To, že se ho mohl
dovolit se mu líbilo a to co ho v mysli napadlo se mu nelíbilo a zároveň
to toužil udělat.
„Jaké by to bylo políbit jej? Jaké by bylo proniknout do jeho nitra?“
přemýšlel Serafiel. Natolik byl zamyšlený, že si ani nevšiml, že Matt vešel do
pokoje a klekl se před něj.
„Serafieli?“ zašeptal Matt a dotkl se
jeho tváře.
„Co?
Promiň zamyslel jsem se“ omluvil se
a trochu se začervenal nad myšlenkami, které ho napadli vůči Mattovi a něj.
„Nevadí to“ usmál se Matt a napřímil
se, aby byl zhruba stejně vysoký jako Serafiel.
„Jaké
by to bylo políbit ducha?“ pomyslel si Matt a dostal chuť to vyzkoušet.
Naklonil se k němu a jemně přejel svými rty přes ty Serafielovi. Serafiel
chvíli zkoprněle seděl a neměl tušení co se děje, ale po chvíli se vzpamatoval
a přitiskl si Matta blíž ke svému tělu. Obal jeho boky rukama a pronikl svým
jazykem do Mattových úst, kterému se polibek víc a víc líbil. Polibek se víc a
víc prohluboval. Serafiel se postavil a tím donutil Matta, aby se také
postavil. Pomalu mu vyhrnul tričko až ke krku a pohladil ho po bocích. Poté od
Mattových rtů odtrhl ty své a přes hlavu mu přetáhl tričko. Ani Matt nezůstal
po zadu a sundal Serafielovi košili. Přitiskli se těly k sobě a jejich rty
se znovu spojili v polibek. Matt hladil Serafiela po zádech i po bocích.
Serafielovi ruce však pokračovali dál. Rozepnul knoflík na Mattových kalhotách
a hned na to ho následoval zip. Vklouzl ruku pod Mattovi kalhoty a jemně přejel
přes Mattův ztopořený úd. Matt zavzdychal do Serafielových úst. Serafeil otočil
Matta k posteli a pomalu ho k ní postrkoval. Opatrně ho na ní položil
a sám si nad něj poklekl a znovu ho začal líbat. Kam mu ruce dosáhli tam jej
hladil. Poté si sedl k Mat Matta, aby se také postavil. Pomalu mu vyhrnul
tričko až ke krku a pohladil ho po bocích. Poté od Mattových rtů odtrhl ty své
a přes hlavu mu přetáhl tričko. Ani Matt nezůstal po zadu a sundal Serafielovi
košili. Přitiskli se těly k sobě a jejich rty se znovu spojili
v polibek. Matt hladil Serafiela po zádech i po bocích. Serafielovi ruce
však pokračovali dál. Rozepnul knoflík na Mattových kalhotách a hned na to ho
následoval zip. Vklouzl ruku pod Mattovi kalhoty a jemně přejel přes Mattův
ztopořený úd. Matt zavzdychal do Serafielových úst. Serafeil otočil Matta
k posteli a pomalu ho k ní popostrkoval. Opatrně ho do ní položil a
sedl si k jeho nohoum. Pomaloučku mu začal stahovat džíny, které hodil
někam ke dveřím. Poté si nad něj klekl a znovu ho začal líbat s přitom ho
nezapomínal hladit všude, kam jeho ruce dosáhli. Matt si ho k sobě
přitiskl a Serafiel se tomu poddal. Matt si ho k sobě tiskl a hladil ho po
zádech, ale přitom ho nezapomněl pohladit i po zadečku. Oparně Serafiela
donutil, aby si pod něj lehl a tím mu mohl sundat kalhoty. Pomalu mu je
sundával a přitom nezapomněl pohladit nově objevené místo. Když kalhoty byli
dole hodil je tam, kam si všiml, že letěli i ty jeho. Oba se k sobě nazí
tiskly jen ve spodním prádle. Poté nebyli ani v tom. Oba se k sobě
nazí tiskli. Serafiel pomalu položil Matta hlavou na polštář a druhý polštář dal
Mattovi pod záda. Vklínil se mezi jeho nohy podíval se do Mattovi tváře.
„Opravdu mohu?“ zeptal se ho. Matt na něm poznal, že kdyby řekl ne přestal by. Měl strach z toho, že to bude bolet, ale chtěl to. Moc to chtěl. Moc chtěl cítit Serafiela ve svém nitru.
„Opravdu můžeš“ souhlasil. Cítil touhu, strach, ale i očekávání. Serafiel do něj pomalu začal pronikat. Matt se napjal a tvář se mu trochu zkřivila bolestí. Serafiel se přestal hýbat. Chvíli čekal.
„Uvolni se. Za chvilku to přestane bolet“ šeptal k němu a Matt
se snažil uvolnit. Když si Serafiel všiml, že se Matt uvolnil pokračoval
v pohybu. Matt ucítil pálení a mírnou bolest, ale jak řekl Serafiel, když
se uvolnil bylo to lepší. Serafiel do něj pronikl úplně na doraz, ale dál se
nehýbal. Čekal na to než si Matt zvykne na novou situaci. Po chvíli se letmo
pohnul a Matt ucítil slast.
„Lepší?“
zeptal se ho se starostí, ale i se zastíranou touhou.
„Pokračuj. Prosím“ zašeptal Matt
s nezastíranou touhou. Serafiel ho mile rád poslechl. Pomalu do něj začal
přirážet, ale jak v něm rostla touha přirážel rychleji a rychleji.
Serafielovo přirážení přinášelo Mattovi vlnky rozkoše. Čím silnější to byl
příraz tím větší rozkoš to bylo pro Matta. Přírazy byli rychlejší a tvrdší.
Serafiel proklouzl rukou mezi jejich těla a uchopil Mattův úd do ruky a začal
s ní pohybovat ve stejném rytmu, jako on přirážel do jeho těla. Jako první vyvrcholil Serafiel přímo do
Mattova těla. Hned po něm vyvrcholil Matt na jeho vlastní tělo. Serafiel si
lehl na Mattovo tělo a ten ho objal kolem pasu a políbil ho na tvář.
„Děkuju“ zašeptal Matt, ale už nedořekl
za co.
„Není za co. Nechtěl by ses jít osprchovat?“ zeptal se ho Matt.
„Čteš mi myšlenky“ usmál se na něj Matt a zvedl se a šel do koupelny, kterou měl u pokoje a měl s ní společné jedny z dveří. Pustil si sprchu a postavil se pod ní. Tiše se sprchoval a všiml se toho, že si ho Serafiel prohlížel.
„Nechceš mi umýt záda?“ zeptal se ho nevinně.
„Moc rád Matty“ usmál se Serafiel a uchopil houbu do ruky a namydlil ji. Přitiskl se k němu a začal ho umívat až ho umyl od hlavy až k patě. Matt se opláchl a zamířil si to do postele, kde si lehl, ale nemohl usnout. Serafiel se k němu a přitáhl si ho do náruče.
„Dobrou noc Matty“ zašeptal mu do ucha.
„Dobrou noc Serafe“ zašeptal Matt už na
pokraji spánku a bdění. Serafiel se díval na Mattovu dokonale uvolněnou tvář,
která si i ve spánku zanechala úsměv.
„Dobrou noc lásko“ zašeptal mu do vlasů, když Matt usnul. Matt se k němu podvědomě přitiskl a znovu po dlouhé době spal klidně s krásnými sny.
„Dobré ráno miláčku“ pronesl se Matt a políbil Serafiela na ústa.
„Ty si mi řekl miláčku?“ řekl překvapeně Serafiel.
„Tobě to vadí?“ řekl ustrašeně Matt.
„Ne!
Proboha ne. Moc se mi to líbí“ usmál se na něj Serafiel a přitáhl se Matta
k sobě a začal ho líbat. Rukou mu zajel do kalhot od školní uniformy, ale
Matt ho zarazil.
„Miláčku moc rád bych si včerejší večer
zopakoval, ale musím do školy“ řekl smutně, ale v očích mu hráli plamínky
touhy a chtíče.
„Ach jo. To je škoda“ pronesl smutně Serafiel a pustil Matta
z náručí. Matt sebral školní brašnu a přešel ke dveřím. Serafiel ho chytil
a přirazil ho na dveře a prudce ho políbil Matt upustil tašku a objal Serafiela
kolem krku a ten si ho vyhoupl do náručí až mu Matt mohl omotat nohy kolem
pasu.
„Miláčku opravdu musím jít“ protestoval
nechtěně Matt. Chtěl zůstat doma a pokračovat v tom co teď začali.
„Dobře“
řekl smutně a pomalu pustil Matta k zemi. Matt sebral brašnu a otevřel
dveře.
„A
ne že se mi budeš koukat po jiných“ řekl Serafiel a plácl Matta přes zadek.
„Neboj se. Pro mě si jen ty“ pronesl
Matt a políbil ho.
„Tak
utíkej ať nepřijde pozdě“ teď to musel být Serafiel, kdo ho popoháněl. Matt
se na něj jen usmál a běžel do školy.
„Ahoj Hayabuso“ usmál se na něj Matt,
který jen zářil.
„Ahoj Matte. Copak se stalo, že celí
záříš?“ zeptal se ho Hayabusa, který Matta už tak dlouho neviděl tak rozzářeného.
„Jen sem si užil pěknou noc“ řekl
tajemně Matt, ale dál už nepokračoval.
„No ne a kdopak je ta šťastná?“
zašeptal potichu.
„To je tajemství a navíc jí tedy spíš
jeho neznáš“ prohlásil a odešel do třídy. Dvě minuty na to zazvonilo na hodinu.
Hayabusa se hned
k Mattovi posadil a chtěl se ho na vše vyptávat, ale jakoby učitel
matematiky vyslyšel jeho prosby a tak Hayabusa stál celou hodinu u tabule, ale
přesto Matt věděl, že se Hayabusově výslechu nevyhne.
„Okamžitě mi vše řekni!“ přikázal
Hayabusa, když oba dosedli na obědě ke stolu.
„Není co“ řekl jednoduše.
„Tak jinak. Popiš mi
ho“ Hayabusa věděl, že jiní kluci by se na tohle nepsali, ale ani Matt ani
Hayabusa nebyli normální.
„Asi 190 cm, modrofialové oči, stříbrné
vlasy střižené k ramenům. Pevná postava, sladké rty“ popisoval, ale jen
jedno neřekl. To, že Serafiel je duch.
„Jméno?“ zeptal se fascinovaně
Hayabusa.
„Serafiel, ale víc ti neřeknu“ usmál se
Matt a Hayabusa se zakabonil.
„Je to zvláštní jméno“ poznamenal a
přemýšlel jak z Matta dostat další informace.
„Ty mi nic dalšího neřekneš, viď?“
poznamenal a Matt kývl na souhlas. Oba zhltali jídlo a letěli na odpolední
vyučování což znamená čtyři hodiny tělocviku.
„Dneska budou mezi vámi závody, abychom
mohli vybrat tři nejlepší a ty poslat na klání mezi školami“ říkal učitel a
díval se na Matta a Caleba, kteří stáli kousek od sebe. Oba dva věděli, že to
mají vyhrané a že se prakticky bude rozhodovat o tom třetím.
Celé čtyři hodiny se běhalo. Caleb byl
po celou dobu naštvaný, protože znovu nedokázal Matta porazit. Třetí místo na
klání mezi školami získal Hayabusa.
„Nezapomeňte, že tento pátek se ta
soutěž koná, takže buďte připraveni. Rozchod!“ řekl a všichni šli do šaten se
osprchovat a obléct.
„Nechceš mi ho představit?“ zeptal se
ho Hayabusa.
„Uhádl si. Nechci“ odpověděl mu a
odcházel směr domov.
Pomalu přešel ke knihkupectví a
vstoupil dovnitř. Šel do skladku, kde našel strýčka, který hodnotil nějaký
obraz.
„Ahoj strýčku“ pozdravil a políbil ho
na tvář.
„Ahoj Matte, jak to dopadlo?“ zeptal se ho. Věděl, že dneska byla kvalifikace na tu soutěž.
„Jde tam Hayabusa, Caleb a já“ usmál se na něj.
„To je dobře a kdy
je ta soutěž?“ zeptal se ho.
„Zítra“ odpověděl mu.
„Málem sem zapomněl Matte. Máme jít na
policii něco nám chtějí ohledně těch co tě unesli“ oznámil mu strýček.
„Jen dám brašnu do bytu a můžeme
vyrazit“ usmál se na něj vřele a letěl po schodech do bytu, kde jen hodil tašku
na zem a šel zpět ke strýčkovi do skladu.
„Můžeme vyrazit“ usmíval se a strýček
odložil obraz.
„Tak jdeme“ usmál se na něj a oba se
vydali na policii.
„Dobrý den, jmenuji se Edward Brians a
tohle je Matthew Brians. Přišli jsme za detektivem Smithem“ řekl Mattův
strýček.
„Detektiv Smith už na vás čeká. Běžte
tam do té kanceláře“ řekl a ukázal mu na kancelář za ním.
„Děkuji“ poděkoval a
i s Mattem se vydali tam, kam jim bylo ukázáno. Zaťukali a na vyzvání
vešli.
„Dobrý den pánové. Bohužel vám musím
říct špatnou správu“ začal detektiv a Edward s Mattem se posadili.
„Začněte prosím“ tentokrát to byl Matt,
kdo promluvil.
„Jeden z mužů co vám vyhrožovali
pane Edwarde a vás unesli pane Matthew nám utekl. Bohužel to byl ten, který vás
touží zabít Matthew a u vás chce, aby jste trpěl nad ztrátou Matta“ řekl
detektiv.
„A co tím chcete udělat?“ zeptal se ho
Edward a stiskl Mattovi ruku, který musel nové informace rozdýchávat.
„Budeme vás hlídat. Žádáme vás, aby
jste nechodili mezi větší množství lidí“ oznámil jim a Matt hned ožil.
„Tak to vám neudělám radost. Zítra mam
závody v běhu a já se jich zúčastním“ řekl nekompromisně.
„To bych vám neradil“ odporoval mu
detektiv.
„Mě je jedno co mi
radíte. Já se těch závodu zúčastním, i kdybych u toho měl umřít“ hádal se
s ním.
„Je to zbytečné pane detektive. Když se
to týká běhu nedá si nic vymluvit“ omluvil se za něho Edward.
„Dobře. Všude na tom
závodě budeme mít lidi a pokusíme se vás ochránit“ kapituloval.
„Fajn. Ještě něco? Musím si udělat
školu a připravit věci na závod“ řekl Matt, ale popravdě se spíš těšil na
Serafiela, kterého neviděl celý den.
„Všechno“ detektiv
nezůstával ohromený nad Myrtovím odhodláním zúčastnit se závodu, i když mu
hrozí nebezpečí.
„Nashledanou“ rozloučí se oba a
odcházejí zpět domů.
Celou cestu do
starožitnictví ani jeden z nich nepromluvil. Oba byli ponořeni do svých
myšlenek. Přišli ke starožitnictví a strýček Edward se vrátil do skladu a Matt
šel do bytu.
„To
je dost, že si doma. Už sem měl strach!“ vyjel na něj Serafiel hned ve
dveřích pokoje.
„Omlouvám se, zapomněl jsem se na
tréninku“ zalhal mu. Nechtěl mu vykládat o tom, že ho možná zítra zabijí.
„Copak
se děje, že tolik trénuješ?“ zeptal se ho Serafiel. Všimnul si smutku
v Mattově hlase i v jeho očích, ale nechtěl to řešit. Nechtěl, aby se
ho nějak dotknout, i když v hlouby sebe věděl, že by se ptát měl.
„Zítra je soutěž v běhu mezi
školami. Mě a další dva od nás se tam kvalifikovali“ informoval ho a jemně se
na něj usmál.
„Opravdu? Mohu se jít podívat?“
zaškemral.
„Budu jen rád, když tam budeš“ usmál se
na něj Matt. Serafiel k němu přišel a objal ho kolem pasu.
„Neděje se něco Matty?“ zeptal se ho z obavou v hlase.
„To nic není. Jen
sem nervózní a unavený“ znovu mu zalhal. Nechtěl mu lhát a přitom nechtěl, aby
měl Serafiel starosti.
„Tak pod sprchu a spát“ popostrčil ho do koupelny a tak se tam
dobrovolně vydal. Chtěl si sundat tričko, ale Serafiel ho v tom zastavil.
„Nech mě. Budu se teď o tebe starat“ usmál se na něj Serafiel a Matt ho mile rád poslechl a poddal se jeho dotykům a pohlazením. Strčil ho pod sprchu a pustil na něj vlažnou vodu a začal ho umívat. Poté ho zabalil do županu a dostrkal ho zpět do pokoje, kde ho zastavil před postelí. Sundal Mattovi župan a pomalu ho osušoval a přitom se k němu tiskl. Odtáhl se od něj a rozestlal postel. Mezi tím se Matt stihl oblíc do spodního prádla.
„Šum do postele“ usmál se na
něj Serafiel a Matt ho poslechl. Lehl si a k němu si lehl Serafiel. Matt
přes něj přehodil ruku a přitáhl si ho k sobě.
„Dobrou
noc l…“ začal, ale nedořekl. Měl strach to slovo říci.
„Dobrou noc lásko“ Matt se ho ale nebál
říct. Serafiel se na něj díval a byl rád, že on má dovoleno se dívat na tuto
krásu.
„Dobrou
noc lásko“ dořekl to co předtím do řekl a Matt se jemně se spánku usmál.
„Sakra, kdo tu tak vřeští!“ vyštěkl
Matt, ale hned si vzpomněl, že je to budík. Zvedl se a do tašky naházel pár
věcí na soutěž. Z tělocvikářem, Calebem a Hayabusou se měl setkat před
školou. Spolu s nimi jela i celá jejich třída, která je jela povzbuzovat.
„Děcka jedeme!“ zakřičel tělocvikář a
autobus se všemi vyrazil. Serafiel stál u Matta, který seděl vedle Hayabusi.
V jeho nitře plála žárlivost, i když věděl, že k tomu neměl důvod,
ale ta otevřenost, kterou mezi sebou Matt s Hayabusou měli ho
překvapovala.
„Tak povíš mi něco o Serafielovi?“
zeptal se ho Hayabusa a Serafiel hned našpicoval uši, když uslyšel své jméno.
„Neřeknu. Ještě by si mi ho přebral“
usmál se na něj Matt.
„A co ty? Máš nějaký objev?“ zeptal se
ho, aby od sebe odvrátil pozornost.
„Mám“ řekl pyšně.
„Kdopak to je?“ zeptal se hned Matt a
byl nadšený, že ho Hayabusa vytáhl se svých chmurných myšlenek.
„Je to Dan“ řekl jednoduše.
„Co?! Obr Dan z naší třídy?“
zeptal se nevěřícně.
„Jo ten“ souhlasil Hayabusa a Matt se
podíval na Dana, který seděl před nimi. Matt se usmál.
„Jak jste se dali dohromady?“ zeptal se
jich.
„Když si byl pryč, tak sem neměl co
dělat, tak jsem šel na pouť, kde jsem ho potkal. Zakecali jsme se a mě najednou
zakručelo v břiše a tak mě pozval na oběd a hned ten den přišla sms jestli
bych s ním nechtěl jít na večeři. Tak sem mu napsal jestli to má být
rande. On mi odpověděl, že ano. Říkal mi, že mě na rande chtěl pozvat dlouho,
ale měl strach“ vyprávěl mu.
„A tak to na té pouti zkusil a teď jste
spolu“ dodal Matt a Hayabusa nadšeně přikývl.
„Tak to vám
gratuluji“ usmál se na něj Matt.
„Děkuju“ usmál se na něj zářivě
Hayabusa, ale na další povídání nezbyl čas. Autobus zastavil a oni se museli
jít připravit na závody.
„Dámy a pánové vítám vás mezi utkáním
mezi školami v našem části města. Celkem e tu utká čtrnáct škol, ale jen
jedna bude vítězi. Tak jdeme na to!“ začal organizátor soutěže. Všichni
skandovali jméno školy, do které patřili.
Závody pomalu začínali. Pomaloučku se
objevovali první favorité na vítězství, do kterých patřil Matt, Hayabusa i
Caleb.
Nachází poslední soutěž, kde je šest
běžců. Tři z těchto běžců byli i Matt, Hayabusa a Caleb.
„Připravit!“ začalo to.
„Pozor!“ všichni se postavili do
startovních pozic.
„Start!“ všichni vyběhli.
Pomalu se blížili k cíli. Matt se
od začátku držel prvenství. Každému hned došlo, že se bojuje jen o druhé a
třetí místo.
„Dámy a pánové máme tu vítěze!“ výkřik
se nesl obecenstvem.
„Gratuluji ti Matte“ usmál se na něj
Hayabusa.
„I já tobě“ usmál se na něj Matt.
„Gratuluji ti Calebe“ řekl upřímně
Matt.
„Děkuju“ řekl překvapeně. Nečekal, že
mu Matt poblahopřeje. Ten se na něj zářivě usmál. Všichni tři přišli ke
stupínkům vítězů.
„Třetí místo získává Caleb Summer ze Sportovního gymnázia“ ohlásil komentátor a Caleb nastoupil na nejnižší stupínek a nechal si na krk dát bronzovou medaili.
„Druhé místo získává Takami Hayabusa ze Sportovního
gymnázia“ ohlásil druhé místo a Hayabusa nastoupil na druhý stupínek a na krk
si nechal zavěsit stříbrnou medaili.
„První místo získává Matthew Brians
taktéž ze Sportovního gymnázia. Jak vidíte, tak na tomto gymnáziu jsou velmi
dobří běžci“ komentoval a Matt zatím nastoupil na nejvyšší stupínek a nechal si
na krk zavěsit zlatou medaili. Díval se na všechny kolem. Díval se na Serafiela,
který mu tleskal. Díval se všude kolem a užíval si ten pocit. Pocit vítězství,
ale tento pocit narušila jedna dvě rány.
………….Bank…………
…………. Bank………….
Ozvali se vystřeli,
které přehlušili veškerou zábavu a veselí, které v hale bylo. Všichni se
rozhlíželi, kde se ty výstřely objevili a kam se zaryly. Hayabusa se otočil na
Matta, který se mírně předkláněl a díval se na svou ruku. Hayabusa se na ní
taky podíval Najednou jej ovládla panika. Chytl Matta a pomalu mu pomohl na
zem.
„Zavolejte záchranku! Matt je
postřelený!“ křičel kolem sebe. Viděl, jak někdo zvedl mobil a volal záchranku.
Najednou se zpoza tribunám vynořilo několik mužů a jeden z nich byl
spoutaných v poutech.
„Jak je na tom?“
zeptal se muž, který přišel k ležícímu Mattovi, který upadal do bezvědomí.
„Umírá! Co myslíte, jak mu je?! Je
postřelený!“ zakřičel Hayabusa.
„Snažili jsme se ho chytit dřív, ale byl dobře schovaný“ hájil se detektiv. Zpoza davu se prodral vysoký muž se stříbrnými vlasy a modrofialovýma očima.
„Jak je na tom?“
zeptal se jej. Hayabusa vzhlédl a hned poznal o koho se jedna.
„Je na tom zle Serafieli. Umírá“ šeptal
k němu a ustoupil stranou a nechal, aby si Matta Serafiel přitáhl do
náruče.
„Matty vydrž mi to“ šeptal mu do ucha a
tiskl si ho k sobě. Několikrát ho políbil do vlasů a šeptal mu do ucha
něžná slůvka a sliby, které hodlal splnit pokud by se Matt ozdravil. A on věří,
že se uzdraví.
„Serafieli chceš jej zachránit?“ ozvalo se blízko Serafiela, který
zvedl hlavu a kousek od sebe viděl stát svou rodinu.
„Chci“
pomyslel a věděl, že to jeho rodina slyšela. Bylo by přece trapné mluvit
k někomu, kterého ostatní nevidí.
„Zavři
oči a mysli na to, že mu chceš darovat svou sílu. Zbytek nech na nás“ řekl
mu otec a ostatní členi rodiny se postavili kolem nich a každý se dotkl Matta.
Serafiel zavřel oči a myslel na to, jak řekl otec. I ostatní z jeho rodiny
zavřeli oči, ale soustředili se na něco jiného. Oni mu dávali dar, který jim
byl dán v den, kdy zemřeli. Jen Serafielův otec Richard věděl o tom, že
komukoli by dali svůj dar v době kdy by onen člověk umíral, vyléčil by se,
i kdyby byl na hraně mezi životem a smrtí. Neřekl jim to, protože nevěděl čím
se za to zaplatí. Nevěděl co se stane potom, co toho člověka zachrání. Doufal
jen, že se jeho rodině nic nestane i přesto, že jsou už dávno po smrti.
Richard, Nakir, Keiro, Richard, Elin i
Serafiel se soustředili jak nejvíc mohli. Kolem Serafielovi rodiny se začalo
objevovat bleděmodré světlo, ale všichni to ignorovali.
„Teď! Uvolněte toho co nejvíc můžete“ přikázal všem Richard a všichni tak udělali. Veškerá síla, kterou měli v sobě nashromážděnou se linula jejich rukama do Mattova těla. Pomalu se rozprostírala po těle, které jen z posledních sil bojovalo se smrtí. Najednou síla zmizela stejně, jako Serafielova rodina z ničeho nic zmizela.
„Tati? Mami?“ vyslal myšlenku, ale na ni odpovězeno nebylo. Sklonil
pohled na Matta, který byl pořád bledý a pořád bojoval se smrtí, ale teď měl
víc síly než předtím. Nyní byl Serafiel ujištěn že to Matt přežije.
„Ustupte!“ zakřičel záchranář, aby se
mohl k Mattovi dostat. Opatrně ho položili na nosítka a vezli ho
k sanitce.
„Mohu jet s ním?“ zeptal se
nesměle Serafiel.
„Dobře“ souhlasil, i když by ho tam
neměl pouštět. Serafiel nastoupil a sanitka vyjela do nemocnice, jak
nejrychleji mohla.
Matt byl na
operačním sále víc jak dvě hodiny, než ho ze sálu odvezli. Mezi tím do
nemocnice přijel Mattův strýček, tak jak byl v obchodě.
„Ty si Serafiel?“ zeptal se jeho
strýček, který se na Serafiela zpříma díval.
„A…ano“ zakoktal.
„Jsem rád, že si Matt našel zrovna
tebe“ zašeptal mu.
„Jak to myslíte pane?“ nechápal ho.
Edward s kapsy vytáhl malí sešit a Serafiel si hned všimnul, že je to ten
sešit, do kterého Matt něco psal, ale nechtěl mu říci co. Serafiel si ho vzal
do rukou a pohladil jej po deskách.
„Vy jste to četl?“ zeptal se ho
Serafiel.
„Ano. Vždycky mi dal přečíst co napsal,
ale u tohoto příběhu sem nevěděl o kom to asi píše. Po celou dobu tam Matt psal
tvé jméno, ale až pal mi Hayabusa prozradil, že ty jsi jeho přítel a tak mi to
došlo. Jen nevím, proč tam o tobě psal, jako o duchovi“ přemýšlel strýček a
Serafielovi hned došlo o čem Matt psal. Psal o nich. O nich dvou. Usmíval se a
rozevřel první stránku, ale okamžitě ji zaklapla, když se rozrazili dveře a
v nich stál operující lékař.
„Jak je na tom, pane
doktore?“ zeptal se Serafiel dřív než to stihl Edward.
„Vy jste?“ zeptal se ho.
„On patří do rodiny“ poznamenal Edward
a Serafeil mu očima poděkoval. Serafiela potěšilo, že Edward jej bral do
rodiny, i když jej prakticky nezná.
„Váš synovec přežije. Je to
neuvěřitelné, že tolik ztráty krve i ty rány přežil“ řekl doktor a bylo na něm
vidět, že je doopravdy překvapený.
„Má tuhý kořínek“ usmál se Edward.
„Mohu se na něj jít podívat?“ zeptal se
ho Serafiel. Edward jen přikývl na souhlas.
„Jistě, ale jen na chvíli“ usmál se
doktor a Serafiel šel do pooperačního pokoje. Stoupl si k němu a chytl ho
za ruku. Sklonil se k němu a políbil ho.
„To co jsem ti
slíbil, splním“ zašeptal mu do ucha a políbil ho na čelo. Stál tam, díval se na
něj a v kapse ho hřál sešit s Mattovými slovy. Někdo zaťukal na dveře
a to pro Serafiela znamenalo, že je konec návštěv. Naposledy se k Mattovi
sklonil a zašeptal dvě slova, o kterých si myslel, že už nikdy neřekne.
„Miluji tě“ znovu ho políbil a odcházel
pryč.
Stoupl si pod nebe před nemocnicí.
Pomalu se stmívalo. Tuto část dne měl rád, ale mnohem radši měl noc a hvězdy.
„Jak je na tom?“ ozve se za Serafielem
povědomí hlas. Otočí se a uvidí tam svého bratra.
„Bude žít“ usmál se na něj Serafiel a
až nyní si z úlevou oddychl.
„Nakire mám na tebe otázku“ otočil se
na něj.
„Jakou?“ zeptal se ho.
„Jak to, že jsme zase živí?“zeptal se
jej zpříma.
„Ty kvůli tomu, že si se zamiloval do
člověka ses z nějakého důvodu jím znovu stal. A já? To nevím, ale asi to
bude jako poděkování od ‚někoho‘. A za co? Že sem otce donutil to provést“
usmál se na něj.
„Aha“ řekl jednoduše.
„Serafieli?“ řekl Edward. Serafiel se
otočil a s ním i Nakir.
„Máte, kde přespat a
vy?“ zeptal se obou.
„To je můj mladší bratr Nakir. Nakire
to je Mattův strýček“ představil je.
„Těší mě“ řekl.
„I mě. Tak máte? Oba?“zeptal se znovu.
„No. Popravdě. Ne“ řekli oba.
„Pojďme. Jdeme domů“usmál se a oba
nasměroval směr domov.
Serafiel se posadil na Mattovu postel, která nyní patřila i jemu. Podle Mattova strýčka je i to i jeho pokoj. Nyní to byl jejich pokoj. Z kapsy vyndal sešit a znovu jej pohladil po deskách. Uctivě se na něj díval a pak jej otevřel na první stránku.
„ Hvězdy zdobí noční nebe, jako ty zdobíš můj svět.
Jemný vánek hladí okvětní kvítky tak hladce, jako ty mě hladíš po tváři.
Sladké rty, co toužím políbit patří tobě,
Oči smutné máš. Smích v nich chci rozdmýchat.
Miluji tě můj princi…
Má lásko…
Miluji tě Serafieli…“
Stalo tam. Serafiel se na to díval a usmíval se na tu
básničku. Četl si ji znovu a znovu.
Usmíval se.
„On mě miloval hned od začátku“
zašeptal překvapeně.
„To je miláček“ usmál se na to. Zaklapl
sešítek a odložil ho na noční stolek. Zhasnul lampičku a ulehl do postele
s úsměvem na rtech. Těšil se na další den, kdy chtěl za Mattem jít.
-Konec -
Komentáře
Přehled komentářů
Hezká povídka - krásný konec... ^_^
yeah!
(Lex-san, 1. 7. 2009 0:42)Tak ještě že si nám Matta nezabila a že to byl happy end. Ten mám totiž rád, ale nechtěj vidět, jak se dementně usmívám nad šťastnými konci :-))
jooo
(mauinka, 30. 6. 2009 14:08)este ze to tek dopadlo...uz sem se bala...moooc hezka povidka
....................
(Akyra, 30. 6. 2009 13:30)demi to byla nádhera to fakticky nemělo chybumoc ti děkuji za věnování. a honemd alší povídky
^_^
(Sax, 8. 7. 2009 0:22)