Na Euro 2000 jel Michael Ballack hlavně proto, aby nasál atmosféru a
něco se přiučil. Odehrál dohromady 71 minut a poznal, jaké to je na
vrcholné akci vběhnout na trávník v dresu národního týmu. O dva roky
později bylo všechno jinak. Německo prošlo velkou generační obměnou a
Ballack se stal ústřední postavou německého týmu. Mluvili o něm
všichni.
Střední záložník, který dává góly, je v dnešním fotbale
nedostatkové zboží. I proto Ballack přitahoval pozornost všech stran. V
Bundeslize dal v té sezoně patnáct branek a v kvalifikaci mistrovství
světa 2002 byl nejlepším střelcem Německa.
Zinedine Zidane a jiní předvídali, že mistrovství světa v Asii
by mohlo patřit Ballackovi. Naneštěstí německou reprezentaci stihly v
předvečer velkého turnaje zdravotní potíže, drobná zranění si přivodil
i Ballack.
Ale to nebránilo Michaelovi, aby se nahrávač, jenž proklestil
Německu cestu ze základní skupiny, změnil ve střelce rozhodujících
branek. Ve čtvrtfinále pokořil amerického gólmana Brada Friedela, v
semifinále jeho korejského kolegu Lee Woon - Jaea. V obou duelech více
gólů nepadlo. „Je to stejné jako v Leverkusenu, Michael se trefí vždy
ve správnou chvíli,“ radoval se trenér Rudi Völler, jenž v minulosti
vedl Ballacka právě v týmu Bayeru. Přesto ve finále kvůli karetnímu
trestu Ballack chyběl a jeho Německo ve finále prohrálo s Brazílií.
Tou dobou bylo zřejmé, že Ballack už není hráčem pro Bayer
Leverkusen. A to přesto, že v tomto klubu málem dosáhl na mistrovský
titul a až ve finále Ligy mistrů zastavil jím vedený celek Real Madrid.
Pro malý klub z protějšího břehu Rýna to byl krutý osud. Vždyť byl
blízko dokonání neskutečného „triple“, který v roce 1999 předvedl
Manchester United. Místo toho se Ballack a spol. museli spokojit s tím,
že cestou do finále vyřadili všechnu anglickou konkurenci – Manchester
United, Arsenal i Liverpool.
V každém ze tří Ballackových roku v Leverkusenu sahal klub po
velkém úspěchu, pokaždé však něco chybělo. Nejprve prohrál v posledním
kole s Unterhachingem a od německého mistrovského titulu ho dělil
jediný bod, když do čela poskočil Bayern Mnichov. Následující rok
prohrál s outsidery z Norimberka a opět přišel o téměř jistý titul.
Když už se to nepodařilo ani do třetice v sezoně, která
slibovala tak mnoho, zatoužil Ballack po angažmá, které by bylo zárukou
úspěchu. Lákal ho samotný Real Madrid, ale on raději zvedl rukavici
hozenou Stefanem Effenbergem a převzal taktovku nad mužstvem Bayernu
Mnichov.
Vyšlo to hned napoprvé, Michael Ballack slavil úspěch. S
Bayernem získal dvakrát německý „double“ (Mistrovský titul a německý
pohár) a tak velký klub jakým Bayern beze sporu je, mu začal být malý.
Proto se rozhodl neprodloužit v Mnichově smlouvu a hledat novou výzvu.
Tu našel ve velmi lukrativní nabídce anglické Chelsea, kam
ještě před domácím fotbalovým mistrovstvím světa zadarmo přešel a
podepsal tak na Stamford Bridge tříletý kontrakt.
Na již zmiňovaném domácím světovém šampionátu dopadl tým
vedený Jürgenen Klinsmannem o poznání lépe než na Euru 2004 v
Portugalsku, kde v základní skupině ostudně prohrál zápas s „B“ týmem
České Republiky, ve kterém se Michael blýskl krásným gólem, který ale v
konečném účtování Německu k postupu ze skupiny nepomohl.
Ballack v domácím prostředí dotáhl bez ztráty bodu svůj tým až
do semifinále, kde v prodloužení prohrál s pozdějšími mistry světa z
Itálie. Ballack v tom zápase obdržel žlutou kartu a znamenalo to, že si
stejně jako pře čtyřmi lety v Asii nezahraje sedmý zápas svého týmu.
Tentokrát ale „pouze“ o třetí místo.
Německo to ovšem bez Michaela zvládlo a získalo tak bronzové
medaile. Tím se sbírka Ballackových úspěchů rozrostla o další cenný kov
ze světového šampionátu a ke stříbru z Japonska a Koreje přibyla
medaile bronzová.
Nyní na tyto úspěchy může navázat v Chelsea. Potenciál na to má jak klub tak i samotný Michael Ballack. |