Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE CHOVU KOZ V ČR

 Chov koz v ČR - historické skutečnosti

Z historických pramenů víme, že chov koz byl do II. světové války málo úředně organizován. Plemenitba a chov byl tak plně v rukou samotných chovatelů. Jak píše Dr. Hlaváček v roce 1943: "velmi rozšířenou byla v podmínkách Protektorátu Čechy a Morava tzv. Česká domácí koza". Šlo o skupinu koz jak rohatou, tak i bezrohou, barva srsti byla různá (od bílé přes černou), obvykle ve směsi více barev. Srst těchto koz byla buď rovná, hladká nebo zvlněná, krátká či dlouhá. Kozy byly jak vousaté, tak bez vousů. Kozli měli výraznou bradu s vousem a dále hřívu a delší srst byla také na hřbetu a přecházela až k ocasu. Korektně stavěné končetiny byly shledány jen u velmi malé části chovaných koz....  Z výše uvedeného vyplývá, že rázů koz bylo možné nalézt mnoho a díky neorganizované plemenitbě byla většina koz nevyhovující jak v exteriéru, tak i mléčné užitkovosti.

Výrazné pokroky byly učiněny na Moravě. Zde byly založeny chovatelské spolky, které využívaly k zušlechťování tuzemských chovu kozly sánského plemene. Kontrola užitkovosti a dědičnosti byla na Moravě zahájena již v roce 1932, a to v oblasti Brankovic (východně od Bučovic) a Doubravníku (mezi Bystřicí pod Pernštejnem a Tišnovem).

V období II. světové války byli ku zušlechťování českých chovů koz používáni kozli sánského plemene a v menší míře i neměcké ušlechtilé bílé kozy (toto plemeno vzniklo křížením kozy německé domácí se sánskými kozli, od roku 1910 již bez dalšího využívání sánského plemene - čistokrevná plemenitba v rámci populace). Nejrozšířenější používání obou plemen bylo v oblastech Rokycanska, Vysokého Mýta a Rakovníka. Specifické bylo křížení koz s kozly plemene německé barevné kozy (dřívější rozšírený název) harckého typu na Hořicku v Podkrkonoší.

 Je nutné poznamenat, že intenzivní šlechtitelská práce byla do roku 1940 v chovu koz uplatňována ve velmi omezeném rozsahu i přesto, že šlechtění např. skotu, prasat a koní bylo organizováno Ministerstvem zemědělství a lesnictví - držba plemeníků - zákonné ustanovení přikazující obcím chovat tzv. obecní plemeníky.

Klíčové pro chov koz bylo vydání Vládního nařízení Protektorátu Čechy a Morava, č. 361/1941 Sb. V tomto nařízení bylo poprvé určeno výběr kozlů a povinnosti komise, vydání tzv. výběrové knížky (občanský průkaz kozla), povinnost evidovat připouštění - připouštěcí rejstřík a vydávání připouštěcích lístků majiteli kozy. Zajímavostí je, že kozlům byla vydávána oblastní komisí potvrzení - povolené k připouštění, a to dvojího typu. Prvním z nich bylo potvrzení A - to bylo vydáváno majiteli kozla (obci, chovateli), který se zavazoval používat plemenného kozla ku zušlechtění stáda vlastního, tak i pro veřejnou plemenitbu (za úplatu). Potvrzení B dostal chovatel, avšak kozel se směl využívat pouze v jeho chovu (veřejná plemenitba, nebo plemenitba za úplatu byla zakázána). Navíc potomstvo kozla s potvrzením B, smělo být prodáváno dále z chovu pouze kastrované, nebo nekastrované, avšak muselo být pak novým chovatelem poraženo do týdne. Za zmínku také stojí, že povolení na plemeníky bylo omezeno oblastí, okresem, či bylo vydáváno tzv. zemské povolení. Plemeníci, kterým bylo povolení k plemenitbě odebráno museli být vykastrováni, nebo odporaženi. Porušení Nařízení bylo trestáno pokutou až 10 000 K, nebo 3 měsíci vězení. 

obrázek 1: koza Andora sánského typu kmenového stáda v Brankovicích 

dsc_0090.jpg

 

 

obrázek 2: čtyřletý plemenný kozel z Újezda u Tišnova, který pochází z kmenového stáda sánské kozy v Doubravníku 

 dsc_0092.jpg

 

obrázek 3: německá barevná ušlechtilá koza - harckého typu (černé břicho a nohy)

dsc_0093.jpg

 

obrázek 4: německá bílá ušlechtilá  koza - Bedřich Göbel, Gross Rohreim (5 laktací, 5058 kg mléka, tučnost 3,12 % a 9 kůzlat)

 dsc_0095.jpg

 

 obrázek 5: německé bílé ušlechtilé kozy - vítězky soutěže v Höchrlein (25.5.1941)

dsc_0094.jpg

 

obrázek 6: německý bílý ušlechtilý kozel - plemenný kozel Egon (1937)  Essensko 

dsc_0097.jpg

 

 
Detialní materiál Ing. Věra Mátlová - Národní koordinátorky genetických rezerv v ČR
Jak a z čeho se naše dnešní plemena vlastně vyvíjela? Původní domácí koza nejednotného zbarvení (srnčí, rezavá, hnědá, strakatá) se při špatné výživě, hlavně v zimním období, chovu v nevyhovujících podmínkách (malé tmavé chlívky) a zejména  při nesoustavné a často velmi úzké příbuzenské plemenitbě vyznačovala špatným tělesným vývinem a tím pádem i malou dojivostí. Vzhledem k rostoucímu významu chovu koz se o jeho zvelebení brzy po svém založení začala starat Zemědělská rada. 
Zemědělská rada pro Království české jako nástupnická organizace c. k. Vlastenecko - hospodářské společnosti v Čechách byla založena v r. 1871 a plnila funkci prostředníka mezi zemědělci a státními či zemskými úřady. Jejím úkolem bylo zvelebovat a hájit zájmy zemědělství a hospodářského průmyslu v království Českém. Obdobné instituce působily také na Moravě a ve Slezsku (zemědělská rada pro Moravu vznikla v roce 1897, Slezská zemědělská rada zřízena byla teprve v nové Československé republice vládním nařízením ze dne 18. listopadu 1919). Rady byly v roce 1891 pod sílícím tlakem hospodářů německé národnosti sloučených v Německou ústřední hospodářskou jednotu rozděleny na české a německé odbory a každý z nich pak působil samostatně. To je jeden důvodů, proč zatím  nemáme mnoho informací o historii hnědého plemene koz, které bylo chováno v etnicky převážně německých oblastech Sudet, v severních, severozápadních a jihozápadních Čechách.  
Důležitou funkcí Zemědělské rady bylo poskytování subvencí a peněžitých podpor z na zlepšení chovu skotu, prasat a drobného zvířectva. Nejvíce prostředků směřovalo na přelomu 19. a 20. století na zakládaní plemenných stanic, které produkovaly čistokrevný dobytek k dalšímu chovu. V roce 1903 byl tento program zastaven a zemědělcům se přidělovala jednotlivá plemenná zvířata s 50 % subvencí, čímž se stala dostupná široké vrstvě zemědělců. Zemědělská rada také obstarala ze zahraničí plemeníky bezrohého sánského plemene, nakupované na hospodářských výstavách v Německu.
Po vzniku Československa se původní koza vyskytovala už poměrně zřídka, z valné části překřížená a příliš zjemnělé konstituce, a její chov už prakticky nebylo  možné regenerovat. Někteří odborníci sice byli toho názoru, že nemuselo dojít k zániku domácí kozy, přizpůsobené našim přírodním a chovatelským poměrům, kdyby se v chovu prováděl řádný plemenářský výběr a kdyby se kozy lépe krmily a ošetřovaly, ale jediným řešením už v té době bylo důsledné a plánovité sjednocení a zemského chovu koz do sánského typu.
Vznik našeho dnešního národního genetického zdroje - bílé krátkosrsté kozy lze názorně dokumentovat na historii moravského zemského chovu. Rychlý vzrůst chovu koz po roce 1880 souvisel s úpadkem chovu ovcí (na Moravě do r. 1890 přibylo koz o 23%, v některých okresech až 100%, kdežto ovcí v téže době ubylo o 50%). Chovem koz se tehdy zabývali z velké části domkáři a podruzi bez pozemků. Základem zvelebování chovu bylo plemenné stádo koz založené Zemědělskou radou pro markrabství moravské roku 1906 v Doubravníku, následovalo stádo v Brankovicích, a jako třetí bylo v roce 1936 založeno stádo ve Velkých Losinách.
Při studiu historických dokumentů zjišťujeme, že metody a zásady používané před více než sto lety Zemědělskou radou v programu zvelebení domácí kozy se  řadě bodů shodují s podmínkami dnešního Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů. Představenstvo obce Doubravník si u Zemědělské rady v únoru 1903 vyžádalo pravidla pro zřizování stanic plemenných koz (obr.1). Po splnění všech podmínek v květnu 1906 bylo plemenné stádo založeno, a jak vyplývá následujících dokumentů, rada pak velmi pečlivě sledovala jeho činnost:
 
Předseda českého odboru Zemědělské rady pro markrabství moravské
představenstvu obce v Doubravníku
Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské sděluje Vám, že rozhodl se zříditi ve Vaší obci plemenné sánské kozí stádo za podmínek obsažených v přiloženém reversu. Račte o tomto rozhodnutí laskavě uvědomiti veškeré chovatele, kteří zavázali se dne 8.května 1906 u přítomnosti inspektora pana Jindřicha Neorala ku řádnému držení koziček, z nichž kozí stádo bude zřízeno.
V Brně dne 14. května 1906.
 
(přepis reversu)
Podepsaní zavazujeme se, že převezmeme koncem měsíce června neb v červenci 1906 od českého odboru zemědělské rady mark. Moravského za účelem zřízení sánského kozího stáda v Doubravníku u Tišnova po jedné případně dvou kozičkách sánských 3-4 měsíce starých, jež nám odbor v naznačenou dobu dodá proti hotovému zaplacení 10K, tj. deseti korun, za každou kozičku. Kozičky nám dodané zavazujeme se po tři léta řádně držeti a ošetřovati a v případě, že by se staly během 3 let ku chovu nezpůsobilými, odprodati je jen se svolením odboru a nahraditi je ku chovu způsobilými kozami sánskými vlastním nákladem a držeti tyto náhradné kozy až do uplynutí tříleté lhůty držební.
Kozy sánské zavazujeme se připouštěti jen ku sánskému kozlovi, kterého odbor dodá obci  Doubravníku. Dále se zavazujeme dovoliti prohlídku koz i chlívků obecnímu představenstvu v Doubravníku, jakož i zástupcům odboru a zodpověděti veškeré dotazy, týkající se sánských koz.
Zavazujeme se zvláště oznámiti odboru a obecnímu představenstvu každé okozlení našich koz sánských a odstaviti všechna sánská kůzlata ku chovu způsobilá a chovati je do stáří 6 měsíců, pakliže si je odbor zamluví za účelem zřizování kozích stanic a přenechati je  po případě chovatelům nám odborem naznačeným na 1.50K za 1 kg živé váhy.
Za dodržení shora uvedených závazků ručí zároveň podepsaná obec Doubravník. Zvláště se pak zavazuje řádně po tři roky držeti sánského kozla, jehož nám odbor dodá a každého roku zdarma vymění, a připouštěti ho na kozy sánské v obci Doubravník se nacházející, míti dozor nad kozím stádem v Doubravníku odborem zřízeným a jemu žádané zprávy týkající se kozího stáda zdarma podávati.
Kozel sánský nebude nemírným připouštěním vysilován. V případě že by se stal kozel sánský ku chovu nezpůsobilý dříve než uplyne 1 rok jeho upotřebení, zavazuje se podepsaná obec     opatřiti si náhradného čistokrevného sánského kozla k chovu způsobilého na vlastní náklad. Kozel nebude se připouštěti dříve, než dosáhl 1 roku. Po dodání nového ku skoku způsobilého kozla nebude starý kozel více připouštěn na kozy sánskému stádu náležející.
V případě nedodržení shora uvedených závazků zavazujeme se uhraditi odboru veškeré výlohy s dodáním koziček jemu vzešlé.
 
V Doubravníku dne 8.května 1906
(následuje 26 podpisů občanů doubravnických, včetně pana děkana Brzobohatého, kteří převzali celkem 30 koziček, z toho pan starosta Životský a člen výboru Novák si vzali po dvou).
 
20. července 1906
Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské sděluje Vám, že sánský kozlík pro Vás určený již odeslán byl, takže v nejbližších dnech Vám dodán bude. Jakmile obdržíte od dráhy uvědomění (aviso) račte ihned zásilku vyzvednouti, aby zvířata neutrpěla.
30.července 1906
Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské žádá Vás o laskavé sdělení, zda-li se kozílek Vám 23.t.r. dodaný již uzdravil.
8. dubna 1907
Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské připomíná Vám, že jste se před obdržením importovaných kůzlat sánských za účelem zřízení plemenného stáda reversem zavázali, oznámiti mu každou změnu, jež by povstala onemocněním, uhynutím, okozlením atd. ve Vašem kozím plemenném stádě, dále odstaviti všechna k chovu způsobilá kůzlata a je chovati do stáří 6 měsíců, načež je prodati chovatelům, kteří českým odborem zemědělské rady moravské oznámeni budou, za 1 – 1,50 K za 1 kg živé váhy dle jejich jakosti a zaprodati je ku chovu jiným dobrým chovatelům koz toliko tehdy, kdyby si je odbor pro své chovatele nevyhradil. Obálka ku prostému porta odeslání zprávy o okozlení se Vašich plemenných koz se přikládá.
7. června 1907
Pan Fr. Životský, starosta a poštmistr, Doubravník
Vaše Blahorodí!
Zamýšlím prohlédnouti v sobotu, dne 10. června t.r. Doubravnické plemenné kozí stádo a prosím Vás tudíž zdvořile o laskavou zprávu, budete-li zmíněného dne doma.
V dok.úctě
Jindřich Nevoral
Inspektor Zemědělské rady
8. června 1907
Pan Fr. Životský, starosta a poštmistr,
Doubravník
Jelikož inspektor Českého odboru Zemědělské rady pro markrabství moravské pan J. Neoral, povolán jsa na vojenské cvičení, nemůže se k Vám dostaviti, žádáme Vás, byste pro výstavu dobytčí v Přerově sám kozy se hodící vybral a vybrané obratem oznámil výstavnímu výboru k ruce prof. Hosp. školy Vr. Stöhra. Vybrané kusy mají býti kozy sánské, bílé, bezrohé.
7. července 1907
V příloze zasílá Vám Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské seznam oněch chovatelů, kteří obdrží subvenci na zřízení sánských kozích stanic.
Žádáte se, byste ve smyslu reversu toliko chovatelům v seznamu uvedeným prodali Váš mladý kozí materiál z plemenného stáda pocházející k chovu způsobilých za cenu, k níž jste se reversem zavázali, tj. 1 až 1.50 K za 1 kg živé váhy. K chovu způsobilými mohou býti považována jen zvířata řádně vyvinutá, bílá, kozílci jen bezrozí, kozičky však též rohaté.
(následuje seznam sedmi chovatelů z Brušperka, Břeclavi, Žebětína u Brna, Velké Bíteše, Doubravice u Blanska, Kláštera u Šumperka a Litohoři u Moravských Budějovic, kteří obdrželi subvenci na nákup sánských kozlíků z doubravnického odchovu, a dále seznam 24 chovatelů z celé Moravy, kteří obdrželi subvenci na zřízení kozích stanic)
Kozlov 18. července 1907
Velectěný příteli!
Zemědělská rada zřídí u mne stanici sánských koz, sestávající ze 2 koz a 1 kozla a udělila mi subvenci do ½ výše hotových výloh. Koze mám se zakoupit od chovatelů jež mi Zemědělská rada naznačila, a mezi nimi jest i obec Doubravník. Prosím Vás, račte mi sdělit, zdali bych 2 pěkné kozičky dostal. Pak pro ně hned přijedu. S pozdravem
Jos. Homolka
Hospodářská družina Svatopluk
Na Ostrově, p.Sloup
10/9 1907
Velectěný Pane starosto!
Naše Hospodářská Družina hodlá zakoupiti 1 sánského kozla – popřípadě 1 kozičku. Od sl. Zemědělské rady máme sdělení, že ráčíte míti plemenné stádo. Račte mi prosím obratem sděliti, zda Byste nám mohl – a za jakou cenu – odprodati 1 kozílka a 1 kozičku?
Laskavou odpověď si vyprošuje
V hluboké úctě oddaný
Josef Šamalík,
předseda (Josef Šamalík byl v té době poslancem !)
4. října 1907
Český odbor Zemědělské rady pro markrabství moravské žádá Vás o laskavé sdělení, v jakém stavu Vám byl dodán sánský kozel pro Vaše plemenné kozí stádo zakoupený u Frant. Závady ve Frenštátě.
Zároveň se upozorňujete, že jest ve smyslu Vámi podepsaného reversu ze dne 8.května 1906 Vaší povinností nového kozla řádně umístiti a nemírným upotřebením nevysilovati. Kozel jest určen v prvé řadě pro křížence sánské pocházející po prvém kozlu a pro kozy náležející plemennému stádu, pro kozy ostatní v Doubravníku a okolí určen jest prvý kozel Vám loni dodaný.
 
Zemědělské rady fungovaly i po vzniku Československa, v roce 1927 s novou organizací politické správy  - sloučení země Moravské a Slezské v zemi Moravskoslezskou – se nově zformovala  i nová Zemědělská rada moravskoslezská.  Kmenové stádo koz v Doubravníku se stalo autonomním spolkem a spolu s brankovickým, založeným v roce 1925 současně s kontrolou dojivosti, dalo základ zvelebování chovu koz na Moravě. Od roku 1932 v těchto stádech prováděl Zemský výzkumný ústav zootechnický v Brně i kontrolu dědičnosti a do zemského chovu z nich zemědělská rada přidělovala  plemenné kozlíky. Kozy však stále nebyly zahrnuty do zákona o plemenitbě hospodářských zvířat, takže kromě asi 30 vybraných kozlíků z obou stád  byl výběr plemenných kozlů ponechán zájmu nebo nezájmu chovatelů.
Jak u zušlechtěných, tak u původních domácích koz se vyskytovaly odchylky, které vyvolávaly zájem chovatelů. V roce 1940 uveřejnil časopis Rádce fotografii koz ušlechtilého sánského typu s abnormálně krátkýma ušima z Ořechova u Brna. Chovatel p. Tlustý z Českého Herálce obdržel dokonce na výstavě v Hlinsku za krátkouchou kozičku první cenu.   Profesor V. Kálal vysvětloval v článku tento jev mutací, ale další čísla časopisu přinesla příspěvky, svědčící o tom, že podobný typ se vyskytuje i jinde, na uherskohradištsku, kyjovsku, na Stupavě, a na Valašsku, kde byly známé pod jménem valašské čulky, a byly vyvíjeny snahy uznat je za samostatné sánsko-valašské plemeno. Popis nasvědčuje spíše tomu, že se jednalo o křížence původní barevné kozy a krátkouchost byla možná důsledkem neřízené (příbuzenské) plemenitby, a tento znak se u části potomků dědil i po několik generací. Podobné plemeno je uvedeno ve studii C.k. akademie věd ve Vídni roku 1859, se zmínkou že několik těchto krátkouchých koz z horního Egypta (Hircus thebaicus brachyotis) bylo v roce 1845 přivezeno do císařské menažerie v Schönbrunnu, kde po několik generací v potomstvu dědil. Dnes se vyskytuje i u jednoho z rakouských krajových typů koz. Stejný  jev ale popsala také v roce 1998 výprava nadace SAVE za původními plemeny na Zakarpatskou Ukrajinu. Uvádí doslova, že krátkouché kozy se vyskytují skoro ve všech stádech, bez ohledu na velikost.
Kmenová stáda zůstávala centrem plemenářské práce i ve válečných letech 1939 – 45, dále se modernizovala a budovala potřebnou infrastrukturu, zejména výstavní a aukční areály.
V Brankovicích zejména zásluhou správce kmenového stáda, pana Josefa Šrámka, byly vybudovány velké kozí pastviny „nad chaloupkama“ a „habřiny“, které sloužily chovatelům až do šedesátých let. V roce 1931 bylo 13 koziček a dva kozli odprodáno do Morkovic, jako základ později proslulého stáda a od roku 1943 zavedených aukčních trhů (ve třicátých letech morkovičtí plemenní kozli připouštěli 400 koz ve svém okolí, v roce 1939 zde bylo registrováno už 600 koz).
V Doubravníku podobné aktivity pokračovaly s menšími či většími problémy i během válečného období, jak vysvítá z následujících dokumentů:
 
10. března1938
Slavné Obecní zastupitelstvo v Doubravníku
Jelikož Zemědělská rada moravskoslezská v Brně opětovně vyzývá Kmenové stádo koz v Doubravníku, by si opatřilo pastvinu k zušlechťování koz, kterou nutně potřebuje, žádá se tímto zdvořile sl. Obecní zastupitelstvo, by tentokráte této zdvořilé žádosti vyšlo vstříc a pastvinu na „Pláňavech“ pronajalo a poplatek roční stanovilo.
V pádu snad, že by přenechání pastviny bylo protizákonné, žádá se zdvořile alespoň, by tyto dvě parcely pastvin na Pláňavech byly sceleny při dražbě, by zástupce Kmenového stáda mohl se dražby zúčastniti. Toto scelení odůvodňuje se tím, že prý není přípustno by spolek dražil dva díly.
Očekávaje tentokráte (zvýraznění V.M.) příznivé vyřízení, za které sl. Obecnímu zastupitelstvu se předem děkuje,
Za  Kmenové stádo koz  (podpis  nečitelný)
 
17. prosince 1942
Titl. Obecní zastupitelstvo v Doubravníku
Spolek chovatelů kmenového stáda sánských koz v Doubravníku prosí tímto o pronájem pozemků na vzorné pastviny, které nám bylo nařízeno založit za účasti obce okresním úřadem dle paragrafu 141/40 z roku 1940.
Spolek dovoluje si upozorniti na pastvinu na Pláňavě a pole (nájemce pan Dlapa Jakub)  které by byly vhodné pro zřízení pastvin. Ohledně pole připomínáme, jak nám bylo sděleno na okresním úřadě, že při zřizování pastvin je přípustno rozvázání nájemní smlouvy. Příští rok by pan Dlapa mohl pole ještě oset a by přisel trávu vhodnou pro pastviny. Dále prosí spolek, aby mu byla přiznána jako pastvina též Brdo, které by nadále zůstalo jako pastvina veřejná. Tím by se zabránilo tomu, aby nebylo nařízeno Brdo vysázeti lesem. Spolek doufá, že bude jeho oprávněné prosbě vyhověno, jinak hrozí, že bude zrušena plemenná stanice, neboť každá plemenná stanice musí míti vzornou pastvinu, což by byla velká národohospodářská škoda pro celou obec. Letos přišlo do Doubravníku za kůzlata 100 000 K, příští rok počítáme, že bude tento obnos zvýšen nejméně na 160 000K, který připadne těm nejchudším. Chovatelů koz jsou dvě třetiny obyvatelstva, vyžaduje tedy zájem obce, aby byla na ně brán zřetel.
Spolek chovatelů kmenového stáda sánských koz s kontrolou užitkovosti a dědičnosti v Doubravníku
Frant. Špaček, jednatel
24. Dezember 1942
Herrn Franz Peterka, Obmann
(německy, český překlad)
Na základě všech dřívějších předběžných šetření provedených na místě samém, nařizuji:
V tamní obci se provede v zájmu zvelebení chovu sánských koz povinná úprava pastviny dle vládního nařízení ze dne 14.března 1940, číslo 141/40 Sb. Paragraf 1, odst.1 a paragraf 5 téhož nařízení. Tuto úpravu provede za součinnosti obce spolek chovatelů sánských koz v Doubravníku.
Úprava pastviny se provede v trati zvané Pláňavy neb v jiné lepší trati – v tomto případě pak teprve po předběžném schválení pastvinářsko-lukařského referenta zdejšího úřadu.
Do 11. ledna 1943 ohlaste zdejšímu úřadu písemně neb ústně výsledek jednání mezi Vámi a obecní radou. Teprve potom obdržíte další pokyny týkající se provedení úpravy.
Opis tohoto nařízení současně se zasílá starostovi Vaší obce na vědomí.
Okresní úřad v Brně, hospodářské oddělení
 
V poválečných letech se chov nadále úspěšně rozvíjel a stále se udržoval na vysoké úrovni, i když dovoz sánských koz po roce 1945 patrně nebyl vzhledem k hospodářské situaci v Německu obnoven. V roce 1948 vystavovali brankovičtí na celostátní výstavě v Praze pět koz, které získaly tři první a dvě druhé ceny. Na výstavní aukční přehlídce bývalo každoročně předvedeno okolo 150 zvířat. V roce 1951 bylo v obci evidováno 247 koz a na nákupním trhu předvedeno 101 zvířat. Místní organizace chovatelů uspořádala v rolnické mlékárně dvoudenní kurz zpracování kozího mléka, který navštívilo 35 vybraných chovatelů sánských koz z brněnského, jihlavského, zlínského a olomouckého kraje,  také dva účastníci z Čech. Už v následujícím roce ale spolek přišel o zařízení pastevního areálu, které bylo adaptováno na  družstevní kurníky, a celá jeho činnost byla poznamenána situací okolo zakládání JZD. Naštěstí se to neprojevilo na kvalitě chovu koz. V roce 1956 obdržela kolekce brankovických koz na I. Mezinárodní výstavě v Brně čestné uznání a plaketu ministerstva zemědělství. Pro výstavu připravily brankovické chovatelky p. Křenová, Švecová a Žáková v místní mlékárně ukázku kozích výrobků, máslových sýrů, pomazánek a tvarohu, které byly středem pozornosti návštěvníků a zásoby zdaleka nestačily pokrýt zájem. Sýrařský kurs pro chovatele byl uspořádán v roce 1959 i v Morkovicích  Od šedesátých let chovatelů v Brankovicích postupně ubývalo, poslední aukční trh se konal v roce 1972. Padesátiletá historie čistokrevného chovu ušlechtilých koz skončila v roce 1975, kdy byl na trhu v Morkovicích prodán poslední odchov pro vývoz do Bulharska.
Jak se vedlo doubravnickému kmenovému stádu, dozvídáme se opět z obecní kroniky. V roce 1955 bylo v obci chováno 102 koz, odstaveno 75 kozlíků a 39 koziček, 78 kůzlat poraženo jako jatečná. Průměr dojivosti na kozu za rok 1955 byl 948 l o tučnosti 3,67%, prodáno bylo 46 plemenných kozlíků za průměrnou cenu 813 Kč. Z dalších zápisů:   
 
1956
1.-3. září pořádalo Středisko chovatelů kontrolovaných koz v Doubravníku oslavy u příležitosti 50 leté chovatelské práce v chovu koz výstavní přehlídku s odbornými kurzy. Dr. Ing. Jan Zahálka, bývalý referent chovu při Zemědělské radě moravské v Brně po roce 1918, napsal do sborníku vydaného při této příležitosti: „Bez kmenového stáda v Doubravníku nebyl by tehdy moravský zemský chov myslitelný, neboť produkovalo velmi dobré kozy a kozly pro valnou část Moravy. Plemenné kozy z Doubravníka poznávaly se v mnohých stanovištích podle vývinu, harmonické stavby těla, silné kostry a celkové ušlechtilosti, podmíněné znaky dojivosti.“
Na tradičním trhu se prodalo 35 kozlíků za průměrnou cenu 976 Kč, průměrná dojivost dosáhla dokonce 1111 litrů. „Tato skutečnost bývá často příčinou výtek, hádek i smíchu, protože dojivost mnohé krávy této výše nedosahuje….“
 
1960
Chov koz je pojat ministerstvem zemědělství do plánu zvyšování zemědělské výroby. Doubravničtí chovatelé tento plán vysoko překračují. Měli dodat na trh 38 kozlů, dodali jich 45. Plánovaná dojivost 70 000 kg mléka byla splněna v roce 1958 na 74 439 kg, v roce 1959 na 79 742 kg. Také ostatní úkoly jako dodávka kůžek pro náš průmysl a odstav koziček pro zlepšení chovu koz na Slovensku byly splněny. Chovatelé koz, kteří jsou členy JZD, splnili za družstvo dodávku masa ve váze 12q z kozlů prodaných na nákupních trzích. Na počest 15. výročí našeho osvobození je z každého kraje věnována sovětským chovatelům jedna kozička. Chovatelé v Doubravníku darují jednu kozičku navíc jako projev díků za naše osvobození.
A jaký byl osud vzorné pastviny, o kterou spolek chovatelů koz tak dlouho usiloval? Nevím, v kronice lze nalézt už jenom tento zápis:
MNV všemožně podporuje stavby chat. Pod Pláňavou nad zahradnictvím JZD postavili chatu Antonín a Štěpánka Čermákovi a na Brdě Jindřich Střelecký.
 
Úpadek chovu koz v šedesátých letech znamenal i přerušení kontinuity kozlích linií. V publikaci“Plemenářská práce v chovu koz“ z roku 1959 je zachycen původ a rozrod osmi desítek linií bílých koz, z nichž dnes zůstala zachována necelá desítka. Dnešních 27 bílých a 9 hnědých linií má původ v plemenném materiálu dováženém od konce šedesátých let z NDR. Insemiance se u koz v těchto letech organizovala a vyhodnocovala stejně jako u skotu pod vedením Státního plemenářského podniku.U každého zvířete zapsaného dnes plemenné knize tak najdeme v osmé až osmnácté generaci předků některého z německých plemeníků. Pravidelné dovozy skončily ve druhé polovině let osmdesátých, později byly dovezeny ještě kozli dvou hnědých linií Othello (1992) a Hermes (1995).