Jdi na obsah Jdi na menu

15.3.2005

   Ráno jsme se vzbudili opět okolo 8:00. S Nicolasem jsme zašli na snídani a začali balit.Objednali jsme si Taxi na 11:00hod který byl součástí ceny hotelu. Recepčnímu se to vůbec nelíbilo a tak jsem ukázal účet o zaplacení. Na letiště jsme dorazili okolo 11:30.

 Věděli jsme, že letiště je skvěle klimatizované a tak Lence bude lépe. Měla po ruce coca colu a čekali jsme na 14:50 kdy jsme měli odlétat. Prošli jsme opět několika bezpečnostními kontroly a u poslední jsme museli za každého zaplatit odletovou taxu 50tis.bol.Informovali jsme se zda bychom mohli využít některou z přímích linek do Evropy vzhledem ke stavu Lenky. Do Amsterdamu nebyl vůbec žádný problém cestu změnit, problém byl dostat se z Amsterdamu do Prahy.Tak uvidíme co nám přinese Hong Kong.

 V tax free zóně jsme ještě prošli několik posledních obchodů se suvenýry a vydali jsme se k terminálu.Lenka si však chtěla koupit triko se symbolem Indonésie. Koridory letiště byly ale dlouhé a obchod s triky které se jí líbily byl až na konci.Měli jsme posledních 10min. na nástup tak jsem to risknul, určitě si to zasloužila.V koridorech byly jezdící pásy pro pasažéry, takže můj poklus se tímto zrychlil téměř na sprint s ohledem na okolí.Stal jsem se opět středem pozornosti, vzhledem k tomu, že mnohem častěji tento uspěchaný pohyb většina lidí prováděla v opačném směru. Doběhl jsem do obchodu a rovnou k regálu s triky, která se Lence líbily.  Prodavač měl ze mě docela srandu, protože jsme vzal do ruky několik triček a typoval jsem velikost. Při placení jsem prodavči řekl, že mám posledních 5min do odletu. Mezitím přišla SMSka od Lenky, která to psychicky nezvládla. Stalo tam“ Míro pojď už“. Zaplatil jsme kartou a utíkal jsem k letadlu.Byli jsme opravdu poslední kdo prošel.

V letadle jsme požádali personál zda bychom mohli sedět ve středu letadla nad křídli aby Lenka měla let v klidu.Neuvěřitelně ochotný personál vyklidil sedačky na nejlepším místě tedy nad křídli. Dokonce Lence nabídli 4sedadla pouze pro ní aby si mohla lehnout.Veškerá pozornost letušek byla směrovaná k Lence. Nosili nám chlazené nápoje, led a nabízeli i léky.

Lenka se po 4 1/2 hodinách letu změnila k nepoznání. Bylo ji sice stále nevolno od žaludku, ale začala se již i smát.

 Začal mně však v letadle dělat starosti další problém a to ubytování v Hong Kongu.Neměli jsme žádného průvodce a peněz již také nebylo mnoho.Náš původní plán zakoupit průvodce Hong Kongem v Jakartě nevyšel a tak nám nezbylo nic jiného než doufat, že se nám povede sehnat něco přímo na místě.  Po přistání jsme tedy šli do kanceláře na letišti nabízející hotely. Tady nás ale opravdu přešel humor. Nejlevnější hotel za 3000 HK$ a my měli sotva 800 HK$. Nezbylo nic jiného než začít hledat turistické kanceláře a informovat se jak se dostat do města, kde je větší šance sehnat hotel za přijatelnější peníze byla to varianta osvědčená,ale vždy v menších městech tak jsme doufali, že toto pravidlo bude platit i v této metropoli.

Jednu kancelář jsme našli, kde nám dali informace o autobusech a mapu centra.

Před 22:00hod jsme se tedy vydali k autobusovému terminálu přímo na letišti. Hned jak jsme vyšli ven, ovanul nás ledový dech v podobě 12 ºC. Letiště leží na uměle vytvořeném ostrově ze kterého jsme jeli autobusem cca 1hod.Autobusy, které přepravovaly turisty do všech možných koutů Hong Kongu měl přízvučný název „City flyer“.Byl to patrový luxusní autobus a my jsme s Nicolasem okamžitě vyšplhali do patra abychom měli co nejlepší výhled.Lenka, přestože se cítila neporovnatelně lépe, zůstala pro jistotu dole.Z letiště jsme vyjížděli po spleti upravených několika proudých silnic a v dálce jsme zahlédly gigantické osvětlené panorama mostu spojující letiště s pevninou. Vraceli jsme se s absolutně bohem zapomenutých míst světa a přijížděli jsme do metropole protkanou nejmodernější architekturou.

Vystoupili jsme v centru kde teplota byla již okolo 18 ºC. Bylo asi 23:00 a my museli co nejdříve najít ubytování. Lenka s Nicolasem si sedli na batohy a já s mapou, kterou jsme dostali zdarma procházel rušnou Hong Kongskou ulicí „Mathan Road“

 Myslím, že to bude opět jeden z pocitů na který v životě nezapomenu,  tisíce aut kličkující mezi osvícenými patrovými autobusy v ulici lemovanou výškovými budovami a pestré barvy svíticích reklam. Jde mi mráz po zádech protože vím, že jsme dobyli další místo na světě, na které jsme se dívali pouze v televizi nebo viděli na filmovém plátně a snili o tom ho někdy vidět ve skutečnosti.

 Rychle jsme však toto rozjímání zahnal Lenka s Nicolasem sedí sami kdesi v centru Hong Kongu a já musím najít hotel.Prošel jsem 3 hotely, které  cenově vyhovovali, ale stále jsme doufal že najdu hezčí.Vydal jsem se tedy po hlavní třídě Mahan road směrem na jih k přístavišti. Atmosféra v těchto místech,ale začala houstnout podivní lidé, podivné stánky mnoho bezdomovců. V momentě, kdy jsem si uvědomil kam jsem došel, otočil jsem se a rychle uháněl pryč. Přesto mně však zastavil člověk v dlouhém kabátě s kloboukem naraženým do čela a zašeptal mi zda nechci drogy.To byla poslední kapka která mi chyběla k tomu abych téměř běžel pryč z této čtvrti.Za drogy se tady s policií nediskutuje, když je jednou najdou je téměř jisté že se domů živ nevrátíte. Připomněl jsem si varování, které jsem dostal před cestou do Bangkoku, abychom si dávali pozor na kapsy a zavazadla údajně se rozmáhala „móda“ vsouvat turistům drogy a v zápětí zavolat policii, která dá odměnu právě tomu kdo na Vás ukázal.Drsná realita naštěstí nás nikde nepotkala.

Po chvíli jsem dorazil již opět do klidnější čtvrti a našel hotel YMCA Intĺ House. Zamluvil jsem tedy pokoje a šel jsem pro Lenku a Nicolase.Byl jsem přes hodinu pryč, možná, že to někomu přijde nezodpovědné, ale Nicolas v tu dobu převzal roli ochránce a jeho to jistě naplnilo pocitem plného motivací. Do hotelu jsme dorazili v 01:00 hod. Nebyl nejlacinější, ale opravdu na úrovni. Cena byla 1300 HK$ za dvě noci a tak jsme platili kartou.  1 HK$ byl zhruba 4Kč.

 Toto byla částka, kterou jsme tedy zaplatili přes rozpočet, ale s tím se musí počítat.

  Okamžitě jsme zalehli protože ráno nás čeká opět obrovské dobrodružství. V noci jsme prvně na naší cestě po jihovýchodní Asii vypínali klimatizaci.

16.3.2005

 Ráno jsme se probudili okolo 08:00 hod.Pohled ze 13. patra byl opravdu zajímavý výhled, který se nám naskýtal byl pro místní asi běžný ale pro jinečáky při nejmenším zajímavý. Na střeše nad recepcí, která byla úrovni typuji 10. patra  byl tenisový kurt oplocen drátěnkou a tak první slova, který nás v tuhle chvíli napadli naprosto společně byli, kdo asi běhá pro míčky pokud zde hrají hráči našeho formátu.

 Po příjemné ranní sprše a běžné hygieně jsme šli do obchůdku vedle hotelu, který má otevřeno 24hod, koupit snídani. V hotelu byla snídaně za příplatek 45 HK$  v obchůdku prodávají snídani menu za pouhých 5 HK$.Rozdíl mezi těmito dvěmi snídaněmi byl ten že  čaj a vybrané menu jsme si museli ke stolu přinést sami, kdežto v hotelovém prostředí by nám vše přinesla obsluha uctivě by se nám klanili a přáli by nám neustále dobrou chuť.  

Hned v 09:00 jsme vyrazili do ulic objevovat to na co jsme se těšili. Procházeli jsme místy, kam jsem zavítal minulou noc a ulice byla k nepoznání. Všude kolem naleštěné obchody plné elektroniky obrovské obchodní centra s módou, zlatem a kdoví čeho všeho možného. Všechny tyto obchody byly ve výškových budovách, které lemovaly hlavní ulici po které jsme kráčeli. Přilehlé ulice, které svými typicky anglickými názvy vypovídají o kolonizátorech tohoto již čínského města.Možná právě díky jim je nyní HK na tak vysoké úrovni.  První naše cesta vedla k přístavu, abychom viděli „kolonádu hvězd“ „Avenue of stars“.Tato trakce, dá-li se to tak nazvat, je obdoba Hollywoodské.Procházeli jsme tedy po dlažbě, kde byla vyryta jména nebo otisk dlaní slavých osobností filmu nebo historie Číny.

 Z této avenue jsme měli krásný výhled přes zátoku na Hong Kong Island, kterému vévodí krásné panorama skleněných mrakodrapů. Rozhodli jsme se že po obědě se trajektem na tento ostrov vydáme. Cesta trvá jen několik málo minut, takže Lenka tuto cestu podstoupí.

 Ještě však před cestou na ostrov  objevujeme kosmické muzeum, do které chceme také zavítat, okolo avenue se tyčí obrovské skleněné stěny hotelů co pro Nicolase je nepochopitelné, ale opravdu moderní architektura nás teprve čeká na druhé straně. Bohužel nám počasí moc nepřeje je okolo 20 ºC a zataženo.

 Protože se chýlí čas oběda odcházíme hledat restauraci, kdybychom se mohli najíst.Vracíme se tedy po rušné Mahan Road a odbočujeme do jedné z mnoha postraních uliček, kde se nachází plno typických restauraci včetně námi známých Macdonald nebo KFC. Protože jsme tam, kde jsme tedy v Asii  vybíráme samozřejmě jednu s typických restaurací.V úzkých uličkách, které jsou taktéž lemovány výškovými budovy i když poněkud starších což je vidět na první pohled špinavá okna a zanedbaná omítka. Přesto však neztrácí toto místo na půvabu. Každou chvíli totiž slyšíme burácet motory letadel, která přistávají těsně nad těmito domy, ale je stále zataženo, takže ten charakteristický pohled HongKongu se nám zatím vidět nepodařilo.

 Lenka se prozatím bojí jíst normální jídlo a tak odchází do přilehlého parku se sušenky.

Já s Nicolasem si dopřáváme Čínské jídlo a to se vším všudy.

  

 Po vydatném obědě jsme došli  pro Lenku do parku a společně odcházíme opět směrem k přístavu.

  Za 5 HK$ nasedáme do trajektu, který jezdí každých 5 minut a odplouváme na ostrov. Plavba trvala skutečně necelých 10 minut. Tady jsme měli opravdu možnost obdivovat architekturu 20 století.Mrakodrapy tyčící se do obrovských výšek a odrážející obraz sousedních mrakodrapů na skleněných stěnách. Spleť silnic, které se nedali přejít nijak jinak než-li vybudovanou sítí nadchodů které procházeli obchodními centry, takže jsme vlastně téměř pořad chodili ve „vzduchu“.

Raritou tohoto ostrova je stále funkční patrová tramvaj, kterou jsme se svezli 3 zastávky jen ze zvědavosti. Procházeli jsme tedy lesem mrakodrapů viděli jsme světoznámé značky aut které byli oceněny v milionech  HK$, módní salony nejrůznějších značek s cenami, kterým jsme ani nechtěli věřit.Přestože jsme nebyli oblečeni úplně nejvhodněji do tohoto prostředí v obchodech nám vše s ochotou předvedli, takže bychom doporučovali některým obchodním firmám zajet na školení.

 Naším největším nepřítelem na všech cestách byl čas a ten na sebe nenechal dlouho čekat. Bylo okolo 17:00hod a nám nezbylo nic jiného než se odebrat zpět k přístavu.

 Když jsme přeplovali  trajektem míjeli jsme zaoceánskou loď kerá se chystala zakotvit v přístavu  hned vedle přístavu trajektů. Přestože trajekt pojal zhruba 200lidí připadali jsme si jako drobeček vedle této obrovské lodi. Kotvení lodi se stalo atrakcí nejen pro nás protože i místní se zastavili a dívali se jak loď manévruje.Ovšem, že jsme v této chvíli zavzpomínali na kocábku v indonésii, která nás dopravila na Komodo island.

 Nicolasova zvědavost navštívit kosmické muzeum byla stále hodně silná a tak jsme šli dovnitř. Přestože tu bylo plno zajímavých věcí, kterým Nicolas nerozuměl byli zde ukázky skafandru kosmonautů, repliky startujících raket a různé exponáty vysvětlující plno záhad pomocí pohyblivých kopiích co je samozřejmě na pochopení dané věci nejlepší pomocník.  Nejvíce Nicolase ale i nás zaujal cockpit raketoplánu do kterého jsme mohli nahlédnout a autentické zvuky nás opravdu na chvíli přenesli do světa kosmu.

 Celé odpoledne uteklo neuvěřitelně rychle a tak když jsme vycházeli z musea bylo už šero.Začali se rozsvěcovat světla reklam a mrakodrapy na druhé straně začali hrát všemi barvami. Opět turistické lákadlo kterému se opravdu dá je těžko odolat. Procházeli jsem se po pobřeží Hong Kongu a pozorovali jsme měnící se panorama na světelnou schow.

   Okolo 21:00 hod jsme se vraceli zpět k hotelu a cestou jsme si koupili večeři typickou pro Čínu. Do zlatově upečenou kachnu i s hlavou.Vypadala báječně a tak jsme neodolal ani jeden z nás.

 Do postele jsme se dostali opět až kolem 23:00hod a nabyti plno nevšedních zážitků jsme usínali. Byla to pro tuto dobu poslední noc strávená na Asijském kontinentě.

17.3.2005

  Ráno jsme se probudili okolo 09:00 hod. Šli jsme se opět nasnídat do obchůdku pod hotelem.

Pokoj jsme museli vyklidit dnes do 11:00hod. a protože odlet byl až v 0:30 domluvili jsme si na recepci uschnu batohů do 17:00hod.

  Dnes jsme opět měli naplánovanou prohlídku města. Minulý večer jsme si podle mapy a malého průvodce, kterého jsme dostali na letišti naplánovali trasu.

 První věc kterou jsme opravdu museli udělat bylo najít poštu a poslat pohledy všem těm, kterým jsme to slíbili. V uličkách za hotelem jsme našli plno obchůdků s pohlednicemi a nejen to. Narazili jsme na tržitě kde jsme viděli tak rozmanité ovoce, že jsme ani nechtěli věřit tomu co se dá vše vidět a možná i jíst. jeden příklad za všechny kdy nás překvapila hruška krásně zelená tvarem úplně stejná jako ty co známe od nás pouze jeden rozdíl tu byl a to ve velikosti. Hruška mohla vážit něco kolem 5kg, takže ani nevím zda to vůbec hruška byla.

V téměř každém obchodě, kde bylo nabízeno jídlo se také prodávalo sušené rybí maso rybí tuk.

V jednom obchodě nebo snad vývařovně jsme viděli míchat polévky ve kterých plavali podivné tvary uvařených zvířátek. Možná to byla specialita, která mohla báječně chutnat, ale ten pohled byl opravdu odpuzující.

 Ze zamračeného rána se ale začal klubat hezký den a tak jsme měli možnost jít se znovu podívat na přístaviště uvidět skleněné mrakodrapy na ostrově.

Mezitím jsme našli poštu a poslali již nadepsané pohledy.

 Šli jsme tedy po Mahan Road směrem k přístavišti. Za svitu slunce se opravdu domy odráželi jeden od druhého co vzbuzovalo pocit bludiště. Tato cesta byla asi jedna z nejrušnějších cest ve městě přesto hned vedle byl nádherně upravený park.Park byl fantasticky odhlučněn, takže přestože jsme byli  jen několik metrů od hlavní třídy,vládl zde naprostý klid, který rušil jen zpěv ptáků a bublající fontánky jezírek. Lide v oblecích se zde procházeli a mnozí z nich meditovalo a nabíralo energii z tohoto kousku přírody.Pro nás to bylo jakési divadlo, protože muž stojící na jedné noze s rukama sepnutými nad hlavou stojící na trávníku v obleku a hned za ním v podobném obleku zase jiný muž cvičil nějaký druh bojového umění a takových lidí tu byla spousta. Tohle udělat někde v Praze nebo jiném větším městě tak si pro nás zaručeně přijede policie a hned potom nás odveze na záchytku. Přestože se nám to jevilo nepřirozené vzbuzovalo to v nás jakýsi pocit pohody nikdo si nás nevšímal a my se nevšímali ostatních prostě pohoda.Bylo opravdu hezky,ale chceme ještě stihnout další věci. Našli jsme v průvodci informaci o podmořském muzeu a tak jsme pokračovali v cestě. Po chvilce bloudění uličkami a nadchody jsme konečně dorazili k autobusovému terminálu ze kterého měl údajně odjíždět autobus do podmořského světa.Bohužel tato služba byla nabízena pouze o víkendech tak jsme se otočili a šli zpět.Protože nám to nedalo zeptali jsme se jednoho místního jak se do tohoto světa dá dostat jinak.Odpověděl nám, že za chvíli odjíždí trajekt a pokud si pospíšíme tak ho stihneme protože on jede tím samým a musí ho stihnout kvůli důležité schůzce. Pro představu zde 95%lidí chodilo v oblecích takže i tento muž nebyl výjimkou.

Nicolas byl evidentně unavený a tak jsme jemu tempu nestačili, přesto na nás čekal a nechal si ujet trajekt. Odpověděl nám pouze „budu mít více času Vám popsat cestu a co vidět“. Nezbývá než konstatovat „jiný kraj jiný mrav“.

 Začalo nám ho být líto, protože jsme cestu nemohli z časových důvodů podstoupit podle jeho slov je to na 4hod ale on jen mávl rukou, odpověděl „tak příště a hodně štestí“ a pomalu odkráčel k trajektu, který měl odplouvat za 15min.

 No nezbývalo nic jiného než se pomalu otočit a jít zpět.Poslední ohlednutí na obrovské mrakodrapy nás stále více připomínala  neodvratný konec naší úžasné cesty. Cestou zpět jsme se zastavili ještě na jídle abychom posílili naše těla na poslední cestu s batohy na zádech, které jsme měli pořád schované v hotelu, a vydali se k autobusové zastávce na letiště.

Na letiště jsme dorazili před 19:00 hned jsme se nechali odbavit a šli si prohlížet poslední obchůdky na letišti. Na kontrole, která byla skutečně pečlivá si Lenku zavolali stranou našli ji v kapse prášky na žaludek. Byl to pro ni nepříjemný pocit, protože musela vysvětlit proč má léky u sebe.

 Když jsme seděli a zhodnotili celou naši cestu přišlo nám vše ták skvělé ale tak krátké.Poznali jsme opět kus světa a doufáme, že Nicolasovi to opět otevřelo hranici poznání o kus dál, protože my tu možnost neměli.

Těšili jsme se domů, ale už se zase těšíme na ten pocit kdy budeme opět moci vystoupit z letadla na některý z konců světa a nepředpovídatelné okamžiky, které budeme prožívat, si budeme moci opět zapisovat do deníku z cest. Do deníku, který nám vždy připomene co jsme prožili a vzpomínku, kterou nám nikdo nevezme.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář