Něco málo o nás
Měli jsme britského kocourka Arturka a ten nám zemřel na problémy s močovými cestami. Byl to mladý krásný kocourek a my jsme ho velice milovali a po dobu jeho nemoci jsme o něho neustále pěčovali. Arturek byl veliký bojovník, ale proti takovéto zákeřné nemoci už mu po dvou měsících léčby síly nestačily. Když nám kocourek zemřel, tak nám bylo hrozně smutno a doma bylo hrozně prázdno bez našeho milovaného tvorečka. Přemýšleli jsme jestli si pořídíme hned další kočičku nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli, že ano, že nám to snad pomůže od té bolesti a že si pořídíme kočičku s rodokmenem, abychom měli alespoň nějakou jistotu, co se týče jejího zdraví. Britskou kočičku už jsme nechtěli, aby nám nepřipomínala Artíka. A tak jsme přemýšleli jakou rasu si pořídíme. Líbí se nám velké kočičky. Byli jsme rozhodnuti, že to musí být veliký a krásný kocourek. Nakonec jsme se rozhodli pro mainku. Líbil se nám vzhled této úžasné číči a i její povaha.
Teď zbývalo jen navštívit nějaké chovné stanice kde mají koťátka, která se nám už na fotečkách líbila. Rozjeli jsme se do Prahy za paní Křížkovou (chovná stanice Maine Treasures). Hned na první pohled nám padl do oka úžasný, hravý kocourek. Ale chtěli jsme se jet podívat ještě do dalších chovných stanic, abychom se neunáhlili (každé koťátko má něco do sebe). V ten den jsme se ještě podívali na jiná koťátka, ale hned večer jsme volali paní Křížkové, jestli by nám mohla kocourka rezervovat. Opravdu si nás získal.
Kocourka jsme měli mít za dva týdny a my jsme si říkali, že by bylo dobré mít kočičky dvě (Arturek nám vždycky nadával když byl doma sám). Chtěli jsme dva kocourky a líbila se nám koťátka u paní Kočinské (chovná stanice Loving Bear). Přítel se tam rozjel a hrozně se mu zalíbila kočička Jeana, která nás zaujala už na fotkách. Paní Kočinská říkala, že dva kocouři by si nemuseli padnout do oka, ale s kočičkou by si mohl náš kocourek určitě rozumět. Přítel tedy neváhal a byl ihned rozhodnutý, že si Jeanušku odveze. Mně jen zavolal a zeptal se jestli jsem pro. Já jsem samozřejmě pro byla, protože se mi fešanda líbila už na fotkách a Marťovi jsem věřila, že vybral hezké a střeštěné koťátko.
Jeana byla fantastická a dělala nám hned od začátku radost. Blížil se den kdy jsme jeli pro kocourka Kangeeho do Prahy a my jsme byli zvědaví jak si číči padnou do oka. Jeana byla nejprve dost naštvaná, byla už u nás jako doma a teď by se o to svoje teritorium měla zase s někým dělit. Trvalo tak tři dny než si číči na sebe zvykly.
Jeanuška je takovej prdlouš. Pořád někde průzkumničí a neustále nás pozoruje, nic jí nesmí uniknout a Kangeek je takovej spáč, kterýho ze spánku nic nevyruší. Když se pak probudí, tak se dožaduje neustále jídla. Ale s Jeanou taky dovádí a hrajou si občas na takovou menší demoliční četu. Oba jsou to velcí mazlové a naši miláčci. Jsme rádi, že jsme si je pořídili. Dělají nám velikánskou radost a pomohli nám se lépe vyrovnat s neštěstím, které nás potkalo s Artíkem!!!Prostřenictvím těchto stránek Vám chceme ukázat naše dva poklady:-)